SRÍ LANKA únor 2024

 PACIFICKÁ HŘEBENOVKA - 2.část 

HIGH SIERRA 2024

Rok se s rokem sešel a já se vracím do High Sierry dokončit svůj přechod PCT. Jak jsem řekla vloni, zbývá mi dojíst ta třešnička na dortu 😍👍. Doufám, že bude sladká 😋.

Ačkoliv vím do čeho jdu, jsem určitě zkušenější, přesto můj ultralehký batoh má bez vody 18 kg. 😫🫣 Tak já už tedy nevím, kde dělám chybu 🤷‍♀️. A to mi tentokrát omezuje jídlo bear canyster 🙈. Asi jsem prostě odsouzená k tomu tahat takové monstrum...

Letos nevyrážím sama, ale s Lenkou, se kterou jsem absolvovala TMB 👍. To bude super... Ono taky ve třetině cesty by se mi asi těžko hledala nějaká partička... S ní to bude určitě fajn 👍👍👍. Máme na přechod měsíc, tak se nesmíme moc flákat a vymetat hospody 🤪🤷‍♀️🙈.

Tak jo, hurá do světa 🥰👏...

Pátek 23.8.

South Lake Tahoe - San Francisco

A je to tady - definitivní konec za naším kalifornským snem 😥.

Naposledy balíme svůj stan a vše ostatní do batohů... Smutné...

Nakonec jsme zrušily i vlak do Sacramenta - musely bychom na něj čekat do odpoledne. Jedeme s trail angelkou Tammy. Proboha, ona přijela v autě bez oken!!! 😲😲😲

No to nedám... To umrznu!

Sedím vzadu schoulená do péřovky a v duchu si přeji, abychom už byly na místě. Připadám si jako larva 🤭🙈. Že jsem raději nečekala na ten vlak!!!

Tammy nám říkala, že dnes se má nad Lake Tahoe přehnat nějaká sněhová bouře... Prý dost neobvyklé... Všichni hikeři se snaží rychle sejít dolů 😲😲🥶. No to se nedivím, mně stačil ten ranní mrazík... 

Měly jsme na počasí hroznou kliku. Pořád absolutně modrou oblohu 😍💗. Jsem ráda, že tam nahoře teď nejsem...

Všechno klaplo, cestu autem jsem přežila a jsme v motelu v San Franciscu.

Jediné, co opravdu nestihnu jsou prezentové nákupy 😥😥😥. Už je moc pozdě někam dojet a cestou nebylo kde 😫. A v okolí motelu nic není...

KONEC DOBRODRUŽSTVÍ 💗💗💗.

Zítra ráno jedeme na letiště a přes Dallas se dostaneme do Frankfurtu, odkud nás domů odveze Vašek 👍😍.

Děkuji, že jste dočetli až sem. Snad jste si naši cestu užili alespoň na dálku 🥰💗.

Čtvrtek 22.8.

South Lake Tahoe (procházkové tempo - nachození neměřeno 😉)

To je paráda ráno vstávat kdy chci 😁👍. Akorát Lenka mě teda v noci strašně vyděsila 🙀🙈. Najednou kolem jedné hodiny ráno začala strašně křičet, jako kdyby ji někdo vraždil 🙀🙀🙀🫣. Strašně jsem se lekla... Jí samotnou to prý taky vzbudilo...

Měla prý úplně živý sen, že ji někdo za ruku tahá ze spacáku 🙈🙏. Fuj... To bych nechtěla zažít 🥺🫣.

Kolega, co se vedle nás houpe v hamace, tvrdil, že ráno byl v kempu malý medvěd 🤷‍♀️. No nevím, sice kanystr byl na zemi, ale slyšet ani cítit nebyl... A z kolegy je naopak dost cítit tráva... Jako ostatně všude v Kalifornii 🤭.

Konečně někde měli skořicového šneka 😋👍

Dnes máme na programu vrátit Lenky půjčený bear canyster a prohlédnout si jezero. Je fajn, že tu jezdí přes město zdarma autobus 👍.

Jezero je krásný, jak jinak. Kdyby nebyly kolem vidět ty hory, tak je tu člověk jak u moře. I stejně šumí... 💗💗💗 

Takhle rostou piniové oříšky 🥰

Malé porce a nápoje tu neexistují 🙈

Krásná lyžařská restaurace 🥰

Poslední americký burger 😋👍

Dost vyladěná marina 🤣🤭

Tohle sezení tak mít na zahrádce 🥰💗👍

Takhle se tu rekreuje 🥰👍

Medvědi tu jsou opravdu všude 🐻🤭 - různých barev, tvarů, rozměrů...

Jak u moře 💗

Road trip po městě 🤣🤣🤣

Všude spousty přežraných veverek 🙀🙈

Vtipné 🤣🤣🤣

Tahle zahrada voněla do daleka 🥰💗

Autobus zpátky byl jak z éry Křižíka 🤩🙈

Vše jsme si prohlédly, dobře se najedly a naplánovaly svůj přesun do San Francisca, odkud v sobotu ráno odlétáme domů.

Jezdí odtud ale jen jeden vlak za den, tak možná ještě zkusíme stopovat, abychom nemusely čekat do odpoledne 😉👍.

Hurá tedy na poslední noc do stanu. Snad už i Lenka bude v pohodě 🤭🙈. A nepřijde žádný nezvaný návštěvník 🙏🥰.

Středa 21.8.

Kennedy Canyon Creek - Sonora Pass - South Lake Tahoe (11 mil, nastoupáno 689 m, sestoupáno 516 m)

Dnešní ráno bylo mnohem milosrdnější 🥰💗. Nikde žádná jinovatka a dokonce se k našim stanům sem tam prodralo sluníčko 😍. Po dlouhé době nevycházím na trail v péřovce a čepici...

Dnes nám zbývá pokořit poslední pass nad 3000 m, který na PCT je 💪👍.

A bylo to naprosto úchvatné. Nevěděla jsem co fotit a točit dřív... Hory se nám ukázaly v celé své kráse... Za každým kopcem jiný výhled. Připadala jsem si jak v nějaké galerii, tolik barev bylo kolem.

Dnes není třeba popis, stačí se jen kochat 🥰💗💗💗

K tomu tady ještě všechno krásně kvete 💗.

Vůbec se mi z té nádhery nechce jet domů 😥. Tohle se opravdu hodně těžko opouští...

Ještě jsme si užily sněhový traverz 👍

Cestu nám trochu kazil opravdu silný a ledový vítr. Chvílemi jsem myslela, že z trailu uletím 😲. Ale zase tolik jsem tu nezhubla 🤣🤭. Jak jsem ráno mohla vyjít bez péřovky, tak jsem si ji pro změnu musela vzít během dne 🙈🤷‍♀️.

Tohle ve výšce cca 30000 m n. m. 🙀???

Jsme na konci. Zbývá dostopovat k Lake Tahoe, což není úplně blízko...

Vodní keška 👍

Dokončily jsme Snickers trail 🤣🤣👏👍

Nejhorší to je ze Sonora Passu. Skoro nic tu nejezdí 😲. Asi vypadáme dost zoufale, protože nám zastavila asi 3 auta, která by nás vzala na druhou stranu 🤭. Asi si myslí, že stopujeme špatným směrem 🤷‍♀️🤣. Většina hikerů totiž jede na druhou stranu do Kennedy Meadows North. Ale my ne...

Nakonec jsme ulovily jednoho rybáře, který nás vzal aspoň na hlavní tah. 👍 

Teď už to půjde lépe... A taky že jo. Asi jako třetí auto nám zastavil Vietnamec, který nás zase víc přiblížil k jezeru. Odtud už to bylo k jezeru jen asi 30 minut.

Měly jsme opravdu štěstí. Zastavila nám Němka, co původně chtěla jet do Sacramenta, ale usoudila, že nám raději pomůže a pojede tam přes Lake Tahoe 😁👍. Lidi jsou tu opravdu milí 😍.

Asi vypadáme dost zbídačeně, protože první řidič nám nabízel vodku, druhý nám chtěl zastavit, abychom si koupily nejlepší burger na cestě, Němka nám dala k snědku svoje burito a jen co jsme vešly do kempu, tak nám jeden pán ukázal, kde je sekce PCT a zároveň hned dvakrát řekl, kde najdeme sprchy 🙈🙈🙈. Tak nevím, co si o tom mám myslet... 🤷‍♀️🫣.

Večeře při čelovce 🫣

Jsme tedy tady!!! Koupily jsme si dobrou večeři, kterou jíme za tmy, daly si sprchu, která byla stejně teplá jako říčky na trailu 🙈, a signál je tu tak slabý, že zase nic nezavěsím 😥...

Zítra tedy kouknu na jezero a naplánujeme vše k odjezdu. Snad ve Starbucksu bude lepší signál 😉.

Úterý 20.8.

Falls Creek - Kennedy Canyon Creek (15 mil, nastoupáno 578 m, sestoupáno 398 m)

Tak mě v noci tedy navštívilo obojí!!! Medvědi ve snu a mráz v reálu 🥶🙈. Celou noc se na mě ve snech dobývali medvědi... Byli prostě všude. Už tady z toho asi cvoknu.

A mráz??? Samozřejmě že ráno byla všude jinovatka!!! A to i na keřích, které jsou tak 30-40 cm vysoké!!! Bylo to také poprvé, co mě v noci (kromě medvědího snu 🤭) probudilo, že mě štípal nos od mrazu. Ještě že jinak mi bylo teplo... Nemůžu si vynachválit svůj božský spacák a karimatku 🥰💗. To je blaho v něm spát... Nejhorší část dne je z něj ráno vylézt...

Normálně jsem zvyklá si ještě ve stanu ve spacáku uvařit snídani a kafíčko, ale tady to nejde 😫. Všechno musí být v bear canystru (v něm už mám mimochodem jen vločky na ráno, 2 tortily a 2 tyčinky 🙈, jinak je vyžraný 😁) a ten aspoň 50 m od stanu. Takže ráno musím vařit na mrazu...

Dnes nebyla ani těžká, ani dlouhá cesta. Ale nebylo možné jít dál, protože dalších 11 mil není voda 🙀🥺. A my večer potřebujeme koupelnu a nechtělo se nám tahat hodně vody na večer a pak i na ráno a celé dopoledne... Ušetřily bychom stejně tak 3 míle... A možná by to nebylo dobrý, protože nás čeká stoupání do závěrečného Sonora Passu a tam to není kryté, takže je tam poměrně dost větrno... Dost možná bychom tam stejně místo spánku spíš držely celou noc stan, aby nám neuletěl... 🤷‍♀️

Takže jsme raději zvolily pohodu a klídek a všechno si to najednou vyšlapeme ráno. Aspoň se hned po ránu zahřejeme 🤩.

Mráz máme pod nohama 🥶🙀

Poslední pohledy do Yosemitu 💗💗💗

Taky jsme dnes opustily Yosemity a je až k nevíře, jak se hory najednou celé změnily 🙀😲😍. Jsou sopečné a zase absolutně jiné... To je ta nádhera na tom dlouhém putování - to že se vám ta krajina doslova mění před očima...

Dokonce jsme si na konci parku přečetly ceduli, co se v něm smí a co ne... Na našem začátku nebyla 🤷‍♀️. Hlavně jsme se dozvěděly, že se nikde nesmíme koupat ani s ekoprostředky 🙈. A my se čvachtaly každý den a ještě si i vypraly... Samozřejmě, že pomocí ekoprostředků 🙀🙈. No co, stalo se...

To to napsali brzo 🙈

Hurá dál 🥰

Našla jsem si podkovu pro štěstí 🍀

Jídlo stále jen na příděl 🫣

Zažily jsme i takový malinký trail magic 😍💗. Jak si tak jdeme na tentsite, tak potkáme dva Němce, kteří si právě dovařili výborné presso. Tak nás na něj pozvali 😋. Bylo opravdu vynikající a rozhodně nám přišlo k chuti 🥰👍. Milé překvapení...

To potěší 🤣👏😋

To tu ještě nebylo 😲

Takto vypadá spousta vodních zdrojů 🙀😫

Bohužel zítra pro nás velké putování končí 😥. Ještě na skok zavítáme k Lake Tahoe a pak už hurá domů. 

Oproti loňsku je to krátké, ale i tak to bylo naprosto božské 🥰😍. Jsem strašně ráda, že jsem si tuto část (jak jsem vloni řekla "třešničku na dortu") došla. Bez této části by ta moje PCT nebyla tou pravou PCT...

Jdu si tedy užít svou poslední noc v této nádherné společnosti... A snad už bez medvědů ve snu (a hlavně i v reálu 😁)...

Pondělí 19.8.

Seavey Pass - Falls Creek (18 mil, nastoupáno 830 m, sestoupáno 1036 m)

To bylo božské ráno 🤩. Sice sluníčko na nás nedosáhlo, ale nikde žádná námraza ani sníh 🥰. Dokonce mi po dlouhé době ani nemrzly ruce...

Dnes nám nedal zabrat žádný pas, ale dva docela strmé výstupy. Ty kamenné cesty jsou strašné. Už si připadám skoro jak kamzík 🙈.

To ale není hlavní zpráva dne. Lenka totiž viděla velkého černého medvěda 🙀. Už od rána mi připadalo, že některé stopy jsou medvědí... 

Večer tam ještě nebyla 🙀

Ta by mohla být i koňská 🤷‍♀️

A nakonec tohle. Hrozně mě mrzí, že já ho neviděla, ale asi to tak mělo být. Byla z něj docela vystrašená, ale nakonec vlastně byla ráda, že ho tady taky viděla. Já je viděla alespoň vloni 😉👍. Jednoho jsme ale slyšely dost mocně zabručet... To jsem zase nezažila vloni 😉. Lepší a příjemnější je ale vidět, s kým máme tu čest.

Byl to celkově takový zvířecí den. Začaly se objevovat ještěrky, viděly jsme nějaké asi polodivoké koně, marmoty, chipmanky a i toho medvěda...

Konečně nám pořádně značí cesty 👍

Taky tu jsou, ale málo...

Kdo hledá....

... našel tohohle 🐻

Tomu říkám houba 😲

Večeře jak má být 😋

Co jsme ale nečekaly, že bude tady takové sucho. Nikdy by mě nenapadlo, že v Yosemitu je skoro stejně málo vody jako v poušti na jihu 😲😫. Je potřeba ji více plánovat, protože voda v sezónních tocích už není vůbec žádná 🥺.

K tomu už skoro vůbec nefunguje můj filtr!!! Naštěstí to moje těsnění pasuje na Lenčin filtr, tak to nějak už do konce doklepeme...

Zítra opustíme Yosemity, bohužel, jsou nádherné 🥰.

Spíme zase v lese u řeky. Tak snad nás v noci nenavštíví ani zima, ani medvěd... 😉👍

Neděle 18.8.

Matterhorn Creek - Seavey Pass (14,5 mil, nastoupáno 1070 m, sestoupáno 870 m)

Tak tohle už je přece jenom trochu moc. Ráno byl dokonce mráz a trávu kolem nás pokryla jinovatka 🥶🥶🥶🙀. Doufám, že to bylo poprvé a naposledy. Vytáhla jsem dokonce čepici a rukavice 🙈. A stejně jsem neskutečně mrzla... Nejraději bych zůstala ve svém teploučkém spacáčku 💗. No to je hnus!!!

Ten Brit vzadu není normální 🙈 - mrzne a on je v kraťasech!!!

Když to vezmu kolem a kolem, tak toto léto jsem se moc neohřála... Nejdřív propršené Skotsko, pak dost větrno na lodi na Kanárech a teď tady... Příště už jedině do tepla 😁. Já jsem letní typ 😍👍.

Ale na druhou stranu bych neviděla všechnu tu nádheru, co jsem viděla tady (a nakonec i na těch dalších místech). Asi bych nakonec nic neměnila 🥰💗. Asi určitě... Jsem za toto léto moc spokojená, jen je škoda, že ťapat budeme už jen 5 dní 😥.

Každopádně nikam nespěcháme, máme k našemu cíli dost předchozeno.

Dokonce jsme dneska vyšplhaly na dva pasy! Sice nebyly tak náročný jako ty v Sieře, ale i tak daly zabrat. Tady se moc nebabrají s pozvolnými cikcaky. Cesty jsou poměrně strmé a cikcaky také 🥵. Takže chvílemi doslova vypouštím duši...

A dost říček je tu úplně vyschlých, takže s vodou to taky není úplně jednoduchý. 😩

Jezera se opravdu neomrzí 💗💗💗

Ani ty výhledy 💗💗💗

Vůbec se nás nebojí 🤷‍♀️🥰

Nakonec zkoušíme tentsite nahoře v pasu. Nedaleko máme jezero, takže voda tu je. Doufáme, že tu bude ráno tepleji a třeba na nás i brzo vykoukne sluníčko 🥰. Sice tady trochu fouká, ale lepší než námraza v údolí... A máme i nádherný výhled 💗💗💗.

Naprosto luxusní 🥰😍💗

Pořádek ve stanu musí být 😁🙈

Jen doufám, že nás do rána pro změnu nezasype první sníh 🥶🙈.

Sobota 17.8.

les 4 míle za Tuolumne Meadows - Matterhorn Creek (16,5 mil, nastoupáno 858 m, sestoupáno 859 m)

Tak bohužel, ráno tepleji nebylo 😥. Byla naopak strašná zima, úplně by se hodily rukavice a čepice 🥶. Jen jsem líná je hledat v batohu 🙈. Nedá se nic dělat, zkusíme vstávat o hodinu později... Snad bude lépe.

Aspoň, že nepřišel žádný ranger a neřekl nám, ať se přesuneme jinam, že tam nesmíme nocovat👍.

Kamenodřevěné mosty - to jsme ještě neměly 👍

Vstáváme moc brzy = je zima 🥶🙈

Lepší než v parku dole 🥰

Yosemity vypadají úplně jinak, než hory, které jsme doposud procházely. Jsou to bílé zaoblené skály, hodně stromů a kratší kopce. Skoro jako naše Prachovské skály, jen vyšší 🤩. Až na nový typ cesty, který se objevil až tady (jinde na PCT jsem neviděla) - seskládané chodníky z velkých kamenů - se tu chodí moc hezky. Konečně taky někde jsou krásné cestičky 🥰. 

To že trasa je dost blbě značená už radši ani nekomentuji. Raději už často kontrolujeme, párkrát už se nám taky podařilo sejít z cesty... Je tady totiž hodně i jiných tras a to tedy dost mate 🙈.

Moc pěkné značení cest 👏

Jinak se dnes nic zvláštního nestalo... Medvěda jsme nepotkaly, jen elky a koně. Teda živé, s jezdci... Zítra bychom měli jít kolem nějakého jen z poloviny zakopaného mrtvého koně 🙀🙀🙀. Pevně doufám, že už tam nebude!!! To fakt vidět nechci... 🥺 Na FarOutu psali, že je sucho, takže moc nesmrdí 😲!!! To si snad někdo dělá legraci... Umře mu kůň a on ho tam jen tak polozakope a sbohem??? Já vím, že dostat z trailu mrtvého koně asi není legrace, ale tak snad ho aspoň zakopu pořádně!!! Nechápu... Zítra to tedy bude překvapení.

Jdeme si klidným tempem, do konce naší cesty nám toho moc nechybí a vypadá to, že stihneme i to Lake Tahoe😍👏.

Dneska si dopřeju pravou americkou slaninku 😋

Bohužel, už se nám to krátí 😥. Musíme si tedy tyhle poslední dny naplno užít zdejší nádheru.

Pátek 16.8.

Lee Vining - Yosemite Valley - les 4 míle za Tuolumne Meadows (8 mil, nastoupáno, sestoupáno - dnes neměřeno 🤷‍♀️😉)

To se to spinkalo v postýlce 🥰. Ráno nás nevítala zima, snídaně mohla proběhnout v posteli, máme signál, všechno nabité... 👍 Proč my se vlastně pořád tak trápíme na cestách 🤷‍♀️🤭??? No protože je to nádhera a zážitek, který jinde nenajdete 😍💗. A za to to "trápení a omezování" rozhodně stojí.

Vydatná snídaně 😋

Nejprve bylo potřeba dostopovat do Yosemite Valley. Zastavil nám strašně fajn chlápek, horolezec, byla s ním docela legrace 🤩. Ale jel jenom do Tuolumne Meadows 😥. 

Pak už jsme stopování neřešily a sedly na autobus... Prý se odtud stejně stopuje špatně...

V Yosemite Valley bylo hlavně strašné vedro 🥵🥵🥵 - 90 stupňů Fahrenheita!!!! To je asi 34 Celsia. To se nedá, ani když nám ty naše obří naplněné batohy uložili v návštěvnickém centru.

A je tu strašně lidí. Což o to, já už tu byla, je to tu krásné (i jsem hodně míst poznala 👍), ale vlastním autem asi lepší, protože se dá zajet i na vyhlídky nahoru. Místní Shuttle jezdí jenom dole. 

Schránky na poště 🥰

Nechaly se krmit 🙈

To jsou vyhlídky 😲🥵🥶

Sušenky, marshmallow a čokoláda = svačina 🤷‍♀️🙀🙈

Trochu vyschnul 🥵

My nevyschneme 🤩👍

Lenka chtěla vidět hlavně El Capitan a to se jí splnilo 😉👍. Prý tu snad někde znovu leze i ten Alex z toho filmu... 🤷‍♀️. Ale toho jsme tedy nezahlédly 🤭.

Vodopády byly skoro vyschlé, takže jsme to vzdaly poměrně brzy. Stejně musíme na bus a zpátky na trail. A cesta zpět trvá asi 1,5 hodiny!

Zpátky v Tuolumne Meadows jsme potkaly jednoho kluka-fotografa, který šel se Stevnem... Tak už vlaštovky přilétají 🤣👏. Kdepak asi všechny jsou???

Musíme ale ještě naťapat aspoň 4 míle, protože tak to píší ve FarOutu. Minimálně v této vzdálenosti můžeme za Tuolumne Meadows zakempit. Dřív to není povolené. 

Mapy sice ukazují, že je to zakázané ještě dál, ale v informacích jsou uvedené 4 míle. Takže po 4 mílích stavíme stany a vracíme se do každodenní klasiky 😉🤩 - do spacáku, na karimatku, bez signálu, teplé sprchy, se snídaní vestoje (na sezení je zima 🙈)...

Schované jsme dost 😉👍

Doufám, že zase neproběhne nějaká noční bojovka s rangerem, že jsme špatně. 🙈

Jinak večer je tu o poznání tepleji, než bylo doposud. Tak snad tomu tak bude i ráno 😁🙏. Třeba svítá na lepší rána 🥰🤷‍♀️.

Čtvrtek 15.8.

Rush Creek - Tuolumne Meadows - Lee Vining (17 mil, nastoupáno 470 m, sestoupáno 773 m)

Vybraly jsme si úžasný plácek - ráno nám sluníčko svítilo do stanu 🥰. Zima sice byla i tak, ale ne tak šílená 👍. 

Ranní výhled ze stanu 🥰

Čeká nás vstup do Yosemitu - perly Kalifornie a spousta dalších šílených výzev... 🙈

Výstup na pas jsme zvládly vcelku rychle, i když terén nebyl nic moc - skála 😩. Aby ne, nerušil nás signál 🤣. A jak jsem zjistila, tak nás asi dalších 5 dní rušit nebude 😥😥😥. Ach jo, zase to budu zavěšovat opožděně...

Každopádně hned na vrcholu, kde začíná Yosemit, nás s otevřenou náručí uvítala rangerka a chtěla vidět permity... Už si tu připadám jako sběratelka podpisů 🤣🙈.

Máme vše ok, můžeme pokračovat...

Jakmile jsme po stejně šílené skále sestoupaly dolů, tak nás čekalo asi 9 mil po rovině. No, jeden den to jde, bylo tu moc hezky - spousta zvířátek, ale jít takhle rovně třeba týden, to by mě nebavilo...

Už na všechny číhala 🤩

A jsme v Yosemitu 👍

Asi mi víc vyhovuje škrábat se nahoru a pak hned dolů. Tam je aspoň to překvapení, co bude za výhled, jak se změní krajina a tak... A to je to, co mě baví...

Most tu je, ale voda ne 🙀🙈

Cestu jsme tedy zvládly, teď ještě se nějak dostat na noc do Yosemite Valley...

Trasu do Tuolumne Meadows jsme si zkrátily přes uzavřený kemp. Nebylo úplně jasné, zda cestu můžeme použít nebo ne, tak jsme tudy šly. 

To bylo až na konci cesty 🤷‍♀️

Pracujícím dělníkům jsme byly naprosto ukradené, zato rangerka na konci cesty nám vysvětlila, abychom už příště nechodily přes zavřená místa 🙈. Nějaká moc chytrá byla, kdyby raději naznačili, že je zavřená i ta cesta... To bychom tam nešly.

No co, první úkol splněn 👍. 

Lembert Dome

Rangerka nám radila, ať do Yosemite Valley na noc nejezdíme, protože náš permit na přespání tam neplatí. 

Odebraly jsme se tedy stopem do Lee Vining, kde jsme chtěly dokoupit jídlo na dalších 5 dní.

Jely jsme s rangerkou Teslou 🤣👍

Tentokrát jsme si taky zaplatily motel. Nemáme už vůbec náplň v powerbankách a nikde tu není signál 🫣🙈. 

První a poslední spaní v posteli 😍

Proboha, ve všech těchto městečkách je v obchodech tolik jídla, jako asi bývalo za války 😫. Tady není co koupit!!!!

Jídlo tu koupit moc nejde, ale medvěd nesmí chybět 🤭

Nic, je rozhodnuto. Podnikneme další obrovskou výzvu. Zkusíme dostopovat do 30 mil vzdáleného Mammoth Lakes a zpět 🙀. Jediná šance, kde nakoupit. Je to tedy dost daleko a už je pozdě odpoledne... Hlavně nestopovat za tmy!!!

Na stopu nečekáme dlouho. Ale bere nás nějaký Mexičan, který dnes už řídí 8 hodin!!! Ptá se, jestli nám nebude vadit, že si cestou dá jedno pivo 🙀🙀🙀. No, co máme dělat 🤷‍♀️. Bůh ví, kolik už jich před cestou vypil!!!

Naštěstí nás dovezl tam, kam jsme chtěly - a bez úhony 👍. 

Interiér vozu 🙀🙈

Ještě že už jsme na místě 🙈

Teď ještě, jak se dostat zpátky 🙀🫣. Nakoupeno máme, ale už se rychle smráká a je docela zima. Zkoušíme si mávnout u obchoďáku, aby nás někdo hodil aspoň na výpadovku z města. Máme ale neskutečné štěstí. Asi po třech minutách nám staví řidička, která jede až za Lee Vining 🤩. Tak tomu říkám klika. Je hrozně upovídaná, ale aspoň se s ní cítíme bezpečně a vezme nás až k motelu 🥰. Prý bere PCT hikery často...

Tak to byl tedy den!!!

Plný maličkatých, ale strašně důležitých úspěchů. 👏👏👏

Zítra si snad užijeme Yosemity a pak se vrátíme večer na trail - na poslední delší etapu 😍👍. Zprávy z ní ale budou až za 5 dní 😥 - není tam signál. Letošní klasika... To jsem zvědavá, co budu s těmi nakoupenými daty dělat...

Středa 14.8.

plácek u Middle Fork San Joaquin River pár mil za Red´s Meadow Resort - Rush Creek (16 mil, nastoupáno 953 m, sestoupáno 362 m)

Jestli včera ráno byla zima, tak dnes udeřily mrazy 🥶🥶🥶. Lenka dokonce ráno vytáhla rukavice 🙀. Šla nám i pára od pusy 🙈. Sice jsme si přály ochlazení, ale zase nemuselo být až takové... Raději bych se zase na trailu pekla 🥵...

Některé mosty opravdu nelze přejít 🤣🙈

Je mi fakt zima 🥶🥶

Každopádně dnes naše morálka značně polevila!!! A kdo za to může??? Samozřejmě, že signál 🫣🙈. Bylo to totiž poprvé za dva týdny, kdy jsme dopoledne na trailu byly na signálu a mohly být normálně ve spojení se světem 😍👍. Odpoledne už signál nebyl, ale to je jedno, protože tou dobou u nás už stejně všichni spí...

Tady bylo přesně vidět, jak ty internety, WhatsAppy, Instagramy... žerou čas 🫣. Ale nám to dneska tedy vůbec nevadilo 😺. Naopak...

Když jsme se nevěnovaly telefonům, ale naší cestě, musím říct, že dneska nám nabídla naprosto luxusní výhledy. Zatím snad jedny z nejhezčích... To se nedá popsat, natočit nebo nafotit... To člověk prostě musí vidět 💗💗💗.

A dokonce nikdo neupadl 🤣👍👏.

Odtud se stačí jenom kochat 💗💗💗

Jednou je to krumpáč, teď zase tohle 😺. Na cestách vidíme spoustu věcí...

Zítra bychom se večer chtěly dostat do Yosemit Valley a zkusit tam jeden den zůstat mimo trail, abychom si prohlédly navíc tento park. Je to tady takový skvost... A Lenka viděla film El Capitan a ten se točil právě tady. Tak by si ráda prohlédla to místo. A já samozřejmě taky, i když si myslím, že už jsem ho viděla, když jsme tu cestovali po parcích před pěti lety 🤷‍♀️😍. No co, tak se podívám znovu... A pak i na ten film 😉.

Snad se nám to tedy podaří a nikdo nás nepošle zpátky 🤣🤭.

Yosemity jsou také místo, kde se vyskytuje asi nejvíc medvědů, tak pevně doufáme, že nebudeme mít tu čest... 😉🫣. Zatím jsme viděly jen toho na zdi ve Vermillion Valley 😺🤭.

Tentsite máme pěkný, ale dost tvrdý. Zlomila jsem kolík 😥. Ještě že mám náhradní 👍. 

Sušárna 🤣👏

Kuchyně a jídelna 🥰😋

Lenky večeře - kaše s tuňákem 😋

Moje večeře - kaše s kuřetem 😋

Tentokrát jsme dál od vody, ale ne tolik, aby neproběhla koupel 🥰, na otevřenějším místě, tak snad ráno nebude taková kosa... Jinak už nevím.

Rozdíly teplot mezi dnem a nocí jsou tu velký. Chodíme v kraťasech a tričku (ráno tedy ne 🤣) a je nám horko, večer po západu slunce rychle zalézáme do stanu, protože se opravdu hodně ochladí 🤷‍♀️🥶. Chodíme tedy spát cca v 19 hodin. Prostě jako miminka 😍🥰. Občas vylezeme jen na fotku západu slunce... Ale zato zase vstáváme v 5.30 a do 7.00 vyrážíme 👍.

Úterý 13.8.

Lake Virginia - plácek u Middle Fork San Joaquin River pár mil za Red´s Meadow Resort (18 mil, nastoupáno 336 m, sestoupáno 1100 m)

Světe div se, nezmrzly jsme 😜👍. Ale i ráno byla dost zima, trvalo mi asi 3 hodiny, než se mi zahřály ruce. Naštěstí přestalo foukat...

Stále někdo kontroluje naše permity 🙈

Krásné mosty 🤣

Les duchů 👻

Trochu jsem se bála, že nebudu mít dneska o čem psát 🤷‍♀️🙈. Protože stále opakovat, že co vyjdeme nahoru jdeme v zápětí dolů, to už nikoho nebere...

Měly jsme se hlavně dozásobit na další dva dny v Red´s Meadow. Na FarOutu (aplikace s navigací a aktuálními informacemi pro hikery) psali, že to tam jde jedna báseň...

Prdlajs!!! Neměli tam skoro nic!!! Dala jsem si colu a nanuka a přemýšlela, co budu další dva dny jíst 🙀🙀🙀. A Lenka na tom nebyla o nic lépe!!! Aspoň tu byl signál... Ale my tu byly v době, kdy u nás všichni už spali, tak jsem aspoň zavěsila blog 👍.

Jediné naše štěstí bylo, že i tady byl hikerbox. Sice ho hojně využívali i zdejší chipmankové, ale něco se tam uzmout dalo. 👍 

Loučení se Stevnem 🖐️

Vyžírka 😺

Také je to místo, kam si hikeři posílají balíky a nepotřebné jídlo odkládají... Super. Teď už si vážně připadám jak bezdomovec 🙈🙈. Čekat, kdo odloží nějaké jídlo...

Už delší dobu s námi šel stejné úseky Steven. Také on si tady vyzvedl balík a sem tam něco odložil. Samozřejmě, co odložil, to bylo naše 🤣🤭. Takže jídla máme nakonec dost.

Se Stevem jsme se rozloučily, protože tady se trasa JMT a PCT rozděluje (možná ho ještě potkáme, protože se za 15 mil zase spojí, ale kdo ví...).

Musíme jít s Lenkou alternativní trasou, protože asi za 5 mil je spadlý most a nedostaly bychom se přes řeku!!!

Dneska si Černého Petra vytáhla Lenka!!! Jak si tak jdeme, najednou se jí tkaničky od bot zamotaly do sebe a úplně jí to svázalo nohy, takže se skutálela po svahu jako koblížek 🙀🫣🙈.

Tento pocit dobře znám 🙈

Myslela jsem, že toto dokážu jen já - stále se někde válet...

Naštěstí spadla v místě bez kamení a podobně, takže se jen trochu škrábla na koleni. Obě jsme při pádech vlastně měly takové štěstí v neštěstí... Doufejme, že už obě máme vybráno 🙏🙏🙏.

Raději jsme urychleně začaly hledat tentsite. A máme ho naprosto luxusní - u dvou ramen potoka, na krásné rovince a se stolečkem. 🥰💗

Mohla tedy proběhnout večerní koupel, praní a důstojné vaření jídla z hikerboxu u stolečku. 👍

Velký luxus 👍🥰

Chutnalo to líp než vypadalo 🤣

Měla jsem od Stevena Thai Curry s rýží a málem mi uhořela pusa 👹👹👹. Ještě, že jsem od něj měla taky gumové želvičky - aspoň jsem to zajedla 🤭🤣.

Pondělí 12.8.

Vermillion Valley Resort - Lake Virginia (15 mil, nastoupáno 1385 m, sestoupáno 556 m)

Nedá se nic dělat, neodolaly jsme a vyrazily ještě ráno na snídani. To co ale před nás postavili spíš připomínalo oběd rozežraného zedníka 🙀. Porce jak pro koně... Pak nemají být ti Američani takoví kulatí 🙈. Ale popraly jsme se s tím statečně 💪. Sice nám to trvalo hodinu, ale daly jsme to...

Náš první medvěd 🤣🤣🤣

A první chřestýš 🤩

Zpáteční cestu ke trailu jsme si zaplatily na lodi. Aspoň nám snad trochu slehne ta snídaně. S tímhle nákladem v žaludku nemůžeme vůbec jít 🙀🙀🙀.

Kapitán jak Rumcajs 🤭

No, moc mi tedy neslehlo... Ale nešlo se mi zase tak špatně. Na to, že jsme vyrážely asi o 3 hodiny později než obvykle, jsme toho nakonec ušly docela dost. Hlavně jsme dneska stoupaly do Silver Passu, který byl překvapivě trochu níž než nejvyšší bod tohoto stoupání...

Ale výhledy odtud byly opět luxusní 💗😍.

Znovu na to 💪💪💪

Ono nás dneska taky trochu hnalo počasí... Hrozně se ochladilo - nebo spíš začal foukat hodně studený vítr 😫. Ochlazení jsme si přály, ale takovéhle zase až ne. Když se chystáme spát, tak to skoro vypadá, že by mohlo v noci sněžit 🥶🥶🥶. 

Umrzneme, neumrzneme 🤷‍♀️🙈

Dnes poprvé jsme nevyužily jezero k večerní koupeli, jen na nohy. A to proto, že jsme na tentsite musely brodit 🤣...

Nemám ráda zimu ☹️. Snad zítra bude lépe...

Abych nezapomněla, ve VVR jsem si zvážila batoh - necelých 19 kg!!! Lenka má cca 17 kg. Takže s touhle váhou na zádech super výkony 🤣👏👏👏

Neděle 11.8.

tentsite před Bear Ridge Trail Junction - Vermillion Valley Resort (7 mil, nastoupáno 222 m, sestoupáno 721 m)

Dnes nás čeká nádherný den 🥰. Sice nepojedeme do Vermillionu lodí jako ostatní hikeři, ale půjdeme pěkně po svých, zato si pak koupíme nějaké lepší jídlo 😉👍. Na míle to totiž vyjde úplně stejně, tak proč to neudělat takto... Lodí se chceme vrátit až druhý den na trail.

Měly jsme strašné štěstí, protože když jsme sestoupaly z lesa, tak se nám podařilo odchytit jedno auto, které nám ušetřilo zhruba 3 míle po silnici do resortu!!! 👏👏👏

Je vyhráno!!! Máme postavený stan, daly jsme si k obědu pro změnu hamburger, jsme vysprchované, máme čisté vlasy a vyprané oblečení.

Porce jak pro koně 🙀🤭

Čisté ručníky do sprchy 👍

Paní domácí 👏

Připadám si tu jak v kovbojce 🤣

Bohužel tu není jiný signál než přes wi-fi, kterou si samozřejmě musíme koupit 😩. Jsem zvědavá, co budu dělat s těmi všemi koupenými daty!!!

A ještě ke všemu ta zakoupená wi-fi funguje jen na jednom přístroji 🙈. A já ji potřebuji na telefon a na ipad!!! To snad ne... Týden bez signálu a teď ještě tohle. 

Nakonec jsem se domluvila, že mi dají heslo pro druhý přístroj na dvě hodiny zdarma 😉👍.

Můžu tedy volat a konečně také zavěsit blog 😂🙏. Doufám, že to po takové době bude vůbec někoho bavit číst 😥. No, kdyžtak aspoň ty fotky jsou moc pěkný 😍.

Večer neodoláme domácímu koláči se zmrzlinou 😋😋😋. Panečku, to byla bomba... Ještě, aby toho nebylo málo, jsem si k němu uvařila čokoládu 🙈.

Tomu nešlo odolat 😋😋😋

Na chvilku jsme si s některými hikery sedly k ohni a moc příjemně jsme si s nimi popovídaly. No, já se spíš snažila poslouchat a občas promluvit 🤣. Ještě že Lenka umí dobře a pomáhá mi plně pochopit význam 😁.

Každopádně jsem tu potkala staršího hikera, který také vloni šel PCT a přeskočil Sierru. Dobrá náhodička 😉.

To se mi moc nepovedlo 🙈🙈🙈

Také nám doporučili projít si to nejkrásnější z Yosemitů, takže si asi na dva dny pak odskočíme z PCT 😍. 

Konec pohodičky, hurá do pelechu - dnes mám ve stanu opravdu pelech, protože jsem tam vše jen naházela, takže jen tak asi spát nepůjdu... Aspoň že už mám nafouknutou karimatku.

Co jsem tu dobila, to už jsem zase vybila, tak snad ty 2-3 dny vydržím. 

Jsem zvědavá, jak to bude dál se signálem 🤷‍♀️. Takhle je to takový na prd...

Zítra v 9 odplouváme lodí zpátky na trail 💗💗💗. Čeká nás jak jinak než cca 10 km stoupání do Silver Passu 🤣🙈🥵.

Sobota 10.8.

Muir Trail Ranch - tentsite před Bear Ridge Trail Junction (17,5 mil, nastoupáno 1127 m, sestoupáno 620 m)

To jsem si tedy dala, že jsem si v hiker boxu vzala na večeři čočku 😩🙈. Pěkně mě to prohnalo!!! Čočku tady už nikdy více!!! Všichni si pěkně chrupkali a já se kroutila jako had... Ještě, že jsem z toho stanu tryskem nevyletěla... 🤭

Naštěstí do rána vše pominulo. Nedokážu si představit desetikilometrové stoupání do posledního pasu s běhavkou 🫣.

Udělaly jsme ale dobře, že jsme se zpátky k trailu nehnaly ještě včera. Takhle jsme totiž ten nejhorší stoupák absolvovaly za ranního stínu. Odpoledne by nás to tam škvařilo za živa 🥵. 

Už i myši tu chcípají vedrem 🙀

Stále je tu strašné vedro, teploty jsou tu vytrvale plus minus 80 stupňů Fahrenheita. Budu muset zjistit, kolik je to po našem 😜. Tipuju, že dost...

Nikdo z kempu nás ve stoupání nedohnal 👏💪. Naše tempo je vražedné... Naším revírem je les... 😝😂... Jsme Profesionálky 😂😂😂.

To, co jsme z pasu viděly, to nelze ani popsat. Člověk by nad tou nádherou skoro brečel 💗💗💗.   Zatím asi nejkrásnější výhled vůbec.

Selden Pass se překonal 🥰💗💗💗

To se to někomu jde...

Bude těžké odtud odejít 🥰

Dokonce jsme dneska musely brodit i jednu řeku - Bear Creek. Myslím, že takhle ráda jsem nikdy nebrodila 🤣. Vůbec se mi z té vody nechtělo... Byla tak příjemně osvěžující 🥰.

Do města nám zbývá asi 7 mil, takže to bude naprostá pohoda 👍. Jen se trochu bojím, jak ta cesta bude vypadat. Prý je dost kamenitá 😵‍💫🙈. To naprosto nesnáším 😩.

Ale už se opravdu hodně těším na chlazenou colu a teplou sprchu, která zlikviduje naše 14 dní nemyté vlasy 😶‍🌫️. Taky nějaké oblečení by si zasloužilo už pračku 🤭. Například mé kraťasy vypadají už jako hadr na podlahu 🙀🫣.

Ale ze všeho nejvíc se těším na spojení se světem. 

Pátek 9.8.

Evolution Lake - Muir Trail Ranch (16,5 mil, nastoupáno 72 m, sestoupáno 1211 m)

Nesnáším ráno vstávat do vlhkého stanu 😥. A zrovna dneska jsem měla stan doslova na ždímání...

No nic. Stejně jsme vyrazily. Potřebujeme zdolat obávaný brod přes Evolution Creek a zjistit, zda opravdu existuje provizorní most pro dělníky přes San Joaquin River. Vloni totiž pod tíhou sněhu spadl a muselo se to celé obcházet.

Paráda je, že dnes je to celé prakticky z kopce 🤣👍. Však ono to zase zítra nastoupáme 🙈.

Stav vody je letos už bezpečný 👍

Roste jich tu taky dost 🙀. Tahle bude k večeři 😋💗.

Ty ostatní tu nechám. Ale s těžkým srdcem 😥🙈.

Evolution Creek má nakonec tak málo vody, že vůbec není nebezpečný a most pro dělníky existuje 😁👏. Další obávaná část treku je tedy za námi 💪.

Nebezpečný Evolution Creek 🤭🙈

Provizorní most 👍

Dnes nejsou výhledy, ale peřeje a kaňony 😍

Velké obědové sušení 👏

Sice máme do města necelé dva dny, ale všichni nám doporučovali se napřed zastavit na Muir Trail Ranch, který trasu prodlouží o 1 míli a 100 výškových metrů mimo trail, protože hiker boxy tu přetékají jídlem 🙀🤷‍♀️.

A měli pravdu. Tolik jídla 🙀🙈. Jako správní Čecháčkové jsme toho okamžitě využily a doplnily zásoby na dalších 5 dní 🤭🙈. Sice se s tím budeme teď muset táhnout, ale zato jsme ušetřily nemalý peníz, co bychom musely zaplatit ve VVT (Vermilion Vally Resort), kam teď směřujeme tedy už ne na nákupy, ale za sprchou a signálem 😉👍. A také trochu za menším odpočinkem, než se vydáme na další úsek 😃.

To nemůžeme sníst 🙀🙈

Zase bude těžký batoh 😩, ale nebude hlad 🥰

Toto jsou zásobárny po cestě - pro mě městečka 😂

Někdo cestou i loví 🙀🤣

Z těch zásob jsem dneska tak přejedená, že asi ani neusnu 🙏🙈. Proč zase??? Když ono to nejde se udržet, když je najednou k dispozici tolik jídla... Nebo teda aspoň já to nedokážu 😫🙈. Jsem v tomhle slaboch...

Stále tu panuje strašné vedro a má být i nadále. Připadám si spíš jako v poušti a ne v nejvyšších horách USA 🙀.

Jinak hikeři jsou tu moc fajn, ne tak družní jako na PCT, ale i tak si někteří rádi popovídají 😉👍. Jsem zvědavá, jestli třeba potkáme nějakého hikera, co jde letos PCT ze severu. Podle mých propočtů bychom i mohly 🤷‍♀️.

Hurá na kutě, zítra nás čeká poslední sedlo před odpočinkem a vzhledem k tomu, že máme doplněné to jídlo, tak to bude opravdu výživný výšlap. Už úplně vidím, jak do toho kopce funím a proklínám se, že jsem šetřílek 🥵😫🙈.

Čtvrtek 8.8.

Middle Fork Kings River - Evolution Lake  (19,5 mil, nastoupáno 1229 m, sestoupáno 363 m)

Jsme rychlejší, než vítr 😃😛. Čekalo nás naprosto brutální stoupání... Ale daly jsme to!!! 💪💪💪 Sice jsme úplně grogy, ale to se poddá 🤭. Naštěstí nás do dalšího zásobení čeká už jen jedno sedlo 👍😁. A nebude zítra 👏👏👏.

Dost jsme tu zesílily 💪💪💪

Prý se tam už jít dá 🤷‍♀️

Obědová pauza 😍

Steven jde tak nějak s námi 😁

Jediný sníh na trase 👍. Ale proč je zase růžový 🤷‍♀️

Začínají se nad námi stahovat mračna 🙀

Cíl na dohled 💪

Bohužel jsme se nahoře v Muir Passu nemohly zdržet a kochat se výhledy, protože se na nás trochu dotírala bouřka 😫. A to zrovna nechceš být v tu dobu ve skalnatém sedle, které je poměrně i dost vysoko... I když tam byl krásný přístřešek... - ale celý kamenný 🤷‍♀️.

Tomu říkám bydlení 😁

Cíl dobyt, ale raději rychle dolů 🙀

Ještě pohled z druhé strany...

To vůbec není hezký pohled 🫣

Tuhle v dálce je potřeba nechat odejít...

Už je skoro pryč 👍

Ale jak jsem psala, jsme rychlejší než vítr, takže bouřce jsme utekly. Byly jsme tak rychlé, že jsme musely dokonce počkat, abychom do další bouřky nevešly 🤣🙈.

Vše, co tu kolem vidíme je ale tak nádherné, že se to ani nedá popsat 💗. To přebije i všechna případná negativa jako velké horko, hrozba bouřky, málo jídla (to je nejhorší, ale kdo by to tahal...), těžký batoh... 😉

Tady u toho jeera budeme dnes spát 🥰

Zato spíme na nádherném místě u jezera a kocháme se neskutečnými západy slunce 🥰💗.

Luxusní výhled ze stanu 💗💗💗

Ono je vlastně dobře, že se moc necouráme, protože nám obří rychlostí docházejí zásoby jídla a také plyn!!! Pevně doufám, že s obojím nakonec vyjdeme - ale bude to s odřenýma ušima 🙏.

Už se nemůžeme dočkat, až si dáme nějaké dobré jídlo a vychlazenou colu 😋😍.

Ale ne!!!

Večer jsem zjistila, že mám protrženou síťku u stanu!!! Asi o nějakou větvičku v lese 😥. Budu to muset ve městě opravit. Nesnesu pocit, že mi může nějaká havěť vlézt do stanu 🙀🙈.

Takže fofrem ke městu, a nezpomalovat 🤩🤭!!!

Středa 7.8.

South Fork Kings River - Middle Fork Kings River (18 mil, nastoupáno 626 m, sestoupáno 1240 m)

To vedro tady je naprosto spalující. A kdo mě zná, tak ví, že to už je co říct, když tohle pronesu já 🥵🥵🥵. Nám to totiž zrovna vždycky vyjde tak, že kolem poledne jsme na tom nejotevřenějším nejvyšším bodě - nebo ještě lépe do něj zrovna stoupáme nekonečnými traverzy. Leje z nás pot a žhaví na nás slunce. A na vrcholu samozřejmě potřebujeme dlouhou pauzu a kochat se, když už jsme to vyšláply... 🤷‍♀️🙈. 

O vodu naštěstí nouze není 👍

Zase jsme všem utekly 🤭💪

I když dneska byl mnohem horší sestup než výšlap - aspoň tedy pro mě.

Na vrcholu jsme potkaly jednu Američanku ze Sacramenta - Karin. 

Karin a Steven

Byla hrozně milá a upovídaná a evidentně jsme se jí líbily, protože nám dala ochutnat nějaké její vychytávky. No, něco dobrý, ale ty bonbony tak akorát slepují zuby k sobě nebo tahají ven plomby 😵‍💫🙈. Taky nám nabídla, že nám kdyžtak pomůže se zařízením odjezdu z trailu do San Francisca. Super, každá pomoc se hodí 👍.

Už si nás všimla večer na tentsitu, když jsme se koupaly v řece 🤩. Dala nám trail name: Bathing Beauty (koupající krásky 😃), zkráceně BB (čti bí bí) 😍💗. Krásné jméno, moc se mi líbí 🥰. Takové už určitě nikdy nedostanu 😃🙈.

Na to, jaké bylo vedro - musela jsem mít namočenou hlavu a mokrý hadr za krkem - jsme nakonec ušly docela dost. Když tak koukáme kolem sebe, tak vlastně chodíme docela dlouhé vzdálenosti... 🤷‍♀️. Ten skalnatý terén je šílený - jak nahoru a o to víc dolů... A dneska byl skoro celou cestu dolů 😫. Když jsem chválila ty hole, tak tady mi občas dost překážely - nejvíc, když se zakousnou do té nejmenší skulinky mezi kameny... To by vám utrhly ruce. Kdybyste se chtěli záměrně do té skuliny trefit, tak věřím, že se to podaří jednou ze sta pokusů. Ale tady ne. Tady se to jednou ze sta pokusů nepodaří 🙀🙈.

Ach ten terén 😫

Dokonce si Lenka zkusila, jaké je to přelézat jeden strom za druhým a hledat mezi polomem trail 😁🤭. Mně se dost živě vrátily loňské vzpomínky 🙈. 

Prošly jsme také první spáleniště 😥. Nechápu, proč tu vůbec povolují otevřená ohniště... Je prakticky v každém tentsitu 🤷‍♀️.

I takto vypadá trail 😥

Sestoupaly jsme tak nízko, že už se tu objevily i první ještěrky, borovice s obrovskými šiškami a keře, které vám poškrábou nohy všude možně... Mám pocit, jako bych se vrátila po týdnu, ne po roce. Všechny vzpomínky se rychle oživují...

Nejhorší je, že to, co jsme dneska sestoupaly, tak zítra budeme muset nastoupat. Čeká nás totiž další pass. Ale co se divím, vždyť tak to tu chodí den co den...

Kdo by nejel na takovou dovolenou 🤩🙈.

Zase spíme u vodopádu. Nevím, jestli bez toho hukotu pak v Čechách vůbec usnu 🤭

Úterý 6.8.

Baxter Creek - South Fork Kings River (16,5 mil, nastoupáno 1092 m, sestoupáno 920 m)

Nesmí chybět ranní káva s čertem 😍😋

Máme za sebou další sedlo 🥵. Stoupaly jsme do něj 7,5 míle!!! Podle mil to vypadá, že se tu flákáme, ale to opravdu ne!!! Naopak, oproti mnohým jsme jak tryskomyši 😍👏.

Občas nám trasu usnadňují mosty 👍

Ne vždy jsou úplně stabilní 🙈

Člověk nikdy neví, do kterého sedla vlastně jde 🤷‍♀️🤭

Další vrcholovka 💪💪💪

Tady aspoň vidíte, co vás čeká 😂🫣

Řekly jsme si, že každý den dáme jen jedno sedlo, i tak je to dost náročný, protože naše batohy nemají daleko k 20 kg 😫🙀.

Taky jsme dnes měly tu čest přelézat a obcházet popadané klády. Naštěstí jen chviličku. Musím říct, že tento zážitek mi tu opravdu zatím nechyběl 😁.

Tak tohle mi opravdu nechybělo 🙀😫

Asi lavina 🤷‍♀️???

Sledují nás na každém kroku 🤩

Já měla dneska úspěšný den - ani jednou se mi nezvrkla noha 👏👏👏. 

Zato Lenka měla takzvaný Den blbec 😁🙈 - ztratila těsnění od filtru, takže jí voda teče všude možně, rozbil se jí zapalovač na vařič, smekla se jí noha po kameni a nabrala si do ní vodu, málem se spálila o vařič, cestou téměř ztratila bear canyster s jídlem, obouvá si opačně boty... 😃🤭. Už chybí jen ten medvěd... A to už snad nenastane. 🙏🙏🙏

Tenhle trek má strašnou výhodu oproti loňsku - chodíme spát čisté 👍. Každý den máme možnost se vykoupat v říčce. Je sice trochu studenější, ale po celém dni chůze strašně příjemná, zvlášť na nohy. A ten dnešní tentsite je naprosto luxusní 💗💗💗.

Taky jsme se odhodlaly svlažit si nohy v ledovcovém jezeře. Ta tu jsou tak neskutečně čistá... Kam se na ně hrabe kdejaké moře. Jen ta teplota!!!

Modelka 😁👍

Ono se to nezdá, na chůzi je příšerné vedro, člověk by skoro padnul, ale přece jen jsme ve výšce kolem 3000 m a na některých svazích jsou ještě zbytky sněhu. Naštěstí ne na těch našich 👍🙈. Takže zdání klame.

Taky jsme ztratily z dohledu všechny hikery, se kterými jsme začínaly 😥. Někteří se nešli dozásobit přes Kearsage Pass, takže nám utekli. Jiní zase byli o hodně pomalejší než my 🤭🤷‍♀️.

Ty, co potkáváme nyní, jsou buď pomalí nebo moc rychlí, takže na žádný dlouhodobější kontakt to zatím nevypadá. 🥺 Bylo by ale docela zajímavé někoho ještě znovu potkat - nejraději bych ty Češky 😃. 

Aspoň, že s Lenkou se víceméně na všem shodneme. Jsem ráda, že jsem tu právě s ní. Je to taková pohoda 🤩.

Stále máme štěstí na elky, dneska dokonce samice kojila mláďata a my jsme jí byly úplně volné 😍.

Už mě nic dalšího nenapadá, snad jen to, že doufám, že si to už brzo někdo přečte 😉.

Pondělí 5.8.

camp Onion Valley - Baxter Creek (18 mil, nastoupáno 1144 m, sestoupáno 1038 m)

Opět jsem se velice dobře připravila na ranní návrat na trail. Dokonce jsem se po nečekané noční bojovce i dobře vyspala a ještě lépe nasnídala 😋. Tentokrát žádné vločky, ale pěkně jogurtík a višňový pie 🥰.

Stoupalo se nám absolutně skvěle... Byly jsme nahoře rychle a ani ne unavené. 👍

Co jsme ale opět nečekaly, byla šílená cesta do dalšího sedla 🙀🥵🙈. Nejen, že bylo strašné vedro, ale připadala jsem si jak na závodech do schodů. Všude samý kámen, skála, schod a prudký svah 😫. Žádné milosrdné dlouhé traverzy!!! A to jak nahoru, tak i pak dolů!!!

Ale nahoře bylo nádherně, to se musí uznat 💗.

Ještě když  jsem u toho stoupání, tak nemohu dopustit na hole. Vůbec nechápu, jak někdo může chodit bez nich...

Pomáhají samozřejmě i při sestupu, protože bez nich bych už asi měla zlomené obě nohy. Strašně se mi tu zvrkávají kotníky 😥🤷‍♀️. A to doslova pořád. Dnes samozřejmě také!!! A dosáhla jsem takové dokonalosti, že jsem si asi 500 m před tentsitem zvrkla oba dva najednou, takže jsem dopadla na všechny čtyři 🥺🙈. Jako vždy... Tady už teda ani hole nepomohly!!! 

Nechápu to, vždycky upadnu, když mám batoh plný jídla, takže mě samozřejmě na závěr ještě přišpendlí k zemi 🙈. Naštěstí jsem se odřela jen malinko na koleni...

Taky jsme cestou měly velké štěstí na zvířátka všeho druhu. Teda bez medvěda - aspoň že tak 😍👍.

No nejsou roztomilí 🥰🥰???

Na tentsite jsme se sotva vešly. Musela jsem si odházet velké kameny, abych měla kde postavit stan. Připadala jsem si jak horník. A stejně spím zase mírně ze svahu. Takže to v noci asi rozjedu 🤣🤭.

Ale jinak vlastně hrozně prima den plný nádherných výhledů a neskutečných jezer 🥰💗.

Každodenní rutina 😩

To není každodenní rutina 🤩

Konečně nahoře 💪

Voda v jezerech je neskutečná 🙀💗💗💗

Tohle prostě bere dech 🥰

Tentokrát jsme si místo musely doslova urvat 😫

Neděle 4.8.

tenside před Bullfrog Lake - camp Onion Valley (8 mil, nastoupáno 427 m, sestoupáno 800 m)

To byl teda start!!! První dvě míle jsem myslela, že umřu 🥵. Bláhově jsem se domnívala, že ten nejhorší stoupák jsme si odbyly včera... Připadám si doslova jako kamzík, ale funím jak lokomotiva 😮‍💨😮‍💨😮‍💨. Takže asi nejsem kamzík... 

Až do tohoto treku jsem si myslela, že mám celkem dobrou fyzičku... Teď už si to teda nemyslím 🥺.

Závěr výstupu na Kearsage Pass nebyl nakonec až tak strašný jako ten start. Aspoň něco. Teď už jen sestoupit dolů a hurá do města nakoupit zásoby na šest dní a dojít si na dobrý oběd 😋.

Cesta dolů byla dlouhá a nechci si ani představovat, že ji zítra půjdu nahoru s narvaným bear canystrem 🙀🙈.

Ale celý den jsme měly strašné štěstí na lidi. Nejprve nás vzal jeden chlapík (jmenoval se asi Imram 🤷‍♀️) do města Lone Pine - vzdáleného asi 25 mil - a sám se nabídl, že nás pak odveze i zpátky. To je super, protože k večeru na trail už moc lidí nejezdí a bylo by asi obtížný sehnat stopa...

Jedna Slovenka, co dokončila trek a zbylo jí nějaké jídlo nám usnadnila nakupování - dala nám totiž zásoby, co jí zbyly 👏. Myslím, že jsme dost peněz ušetřily, když tu vidím ty ceny 🙀. Mám nákup za 2000 Kč, co se vejde do kanystru 🙈.

Sedly jsme si do restaurace na oběd - jak jinak než na burger 😁 a číšnice nás tam nechala sedět asi 3 hodiny a nabíjet si nabíječky 👍.

Předkrm 😋

Tady jsme strávili celé odpoledne 🥰

Náš skromný nákup 🤣

A na závěr, když nás Imram odvezl zpět ke kempu, tak nám místní poradili, kde si nejlépe postavit stan, protože tu musejí být zamluvená místa a to my nevěděly 😥🤷‍♀️.

Takže tolik štěstí na jeden den, to snad není ani možné 🥰.

Jak jsme se po zalehnutí dozvěděly, tak NENÍ!!!

Protože když jsme dobře povečeřely - salátek z obchodu 😋 - a zalezly do stanu ke spánku, přišli ti, co měli zamluvený plac, který jsme drze zabraly 😥🙈.

Takže šup, noční bojovka začala. Všechno balíme a zkusíme to postavit na place vedle, který je také prázdný. Snad tedy tito už nepřijedou, protože jinak už nevím.

Rychle spát, ať je neslyšíme 🤣🤭.

Tohle tam mám ráno zabalit 🙀🙈?

Zítra nás čeká další pekelný stoupák na trail 🥵😫.

Sobota 3.8.

Tyndall Creek - tenside před Bullfrog Lake (14,5 mil, nastoupáno 800 m)

Jsem psychicky připravená vydat se do nejvyššího pasu na našem trailu 💪😀. Vyrážíme poměrně brzo, ne tedy za tmy, nejsem magor, to mi stačilo jednou... A děláme dobře. Počasí nám přeje a cesta rychle ubíhá. 

Forester Pass je to sedlo vlevo 🤩

To jsou panoramata 🥰😍

Tentokrát moje tělo nadmořské výšce vůbec nevzdoruje 🤩. Aspoň že tak... Na vrcholu je jasné, že ta dřina rozhodně stála za to 🥰😍. Ani se nám nechce dolů.

Prostě nádhera 🥰👍

Chtělo by se snad někomu dolů 🤷‍♀️🤩?

Cesta dolů je trochu zdlouhavá, ale snadná. Ale zase ukazuje nádherné výhledy do údolí. A můžeme se radovat, že nejtěžší úsek treku máme nejspíš za sebou 😉👍.

Ještě, že po něm nemusíme chodit 🤭👍

Co jsem tedy nečekala, byl samotný závěr dne 🙀. Nejprve nás na rozcestí upozornila cedulka od rangerky, že tu medvědi kradou hikerům jídlo, ať si na ně dáme bacha 🫣, a bylo tu i doporučení, že když nějakého uvidíme, tak na něj máme jako zaútočit během 🙀🙈. Hluk prý moc nepomáhá... Dobré povzbuzení do toho krpálu, co jsme nečekaly a na který jsem se vůbec psychicky nenastavila... 😫. Bylo to mnohem náročnější než celý Forester Pass!!!  A to bych jako ještě měla do toho kopce za medvědem běžet a strašit ho... 🙈. Když jsem ráda, že vůbec stoupám alespoň hlemýždím tempem!!! To bych mu snad raději ten batoh dala... Stejně už v něm jsou spíš odpadky... 😀. 

Ještě jsem zapomněla, že je v tomto úseku zakázané žrát trávu 🤣🙈. To asi až nám medvěd ukradne to jídlo, abychom si nedovolily se jít alespoň napást 🤷‍♀️. Chtěla bych vidět, jak tu někdo vysvětluje koni, že tu nesmí žrát 😃🤷‍♀️. No nic, jiný kraj, jiný mrav 🙈.

To přidá na odvaze 🤣🙈

Zítra jdeme doplnit zásoby, dát si dobrý oběd a dobít powerbanky - tak taky konečně zavěsím část naší cesty a zamořím fotkama sociální sítě 🤣.

Dobré je, že bez signálu už budeme pak asi jen 5 dní a pak už by měl být minimálně ob den - prý... No sláva. To psaní do kapsy není ono 😥.

Oproti loňsku je také perfektní, že se tu dá každý den vykoupat a vyprat. To je fakt super. A ta voda je hrozně příjemná na nohy. 

Jen nás tedy zdroj vody občas zastaví na trase dříve, než až tam, kde bychom ve skutečnosti chtěly kempovat, ale zase kam se hnát, že jo 🥰🤷‍♀️. Protože další voda už třeba není v dobré dochozí vzdálenosti a musely bychom si ji tahat na tensite na zádech, a to nechceš - jako třeba dneska... Klidně bychom šly ještě dál, ale musely bychom si nést všechnu vodu na večer a ráno 😥. Takže raději zůstáváme u vody s medvědy co kradou jídlo, vedle trávy, co nesmíme sežrat 🤭. Dojdeme si to ráno...

Náš pomyslný cíl treku jsme si daly Lake Tahoe a to bychom zatím stíhat měly 👍.

Luxusní výhled od stanu 💗

Bacha na medvědy 🙀!!!

Pátek 2.8.

Crabtree Creek - Tyndall Creek (8,5 mil, nastoupáno 573 m)

Ráno byla obloha sice trochu s mráčkama, ale naštěstí zatím žádná bouřka nebo déšť 👍. Dneska to bude hodně jednoduché, máme odpočinkový den a potřebujeme se dostat jen pod Forester Pass, protože toto sedlo je lepší přecházet dopoledne. Tak na něj rozhodně odpoledne nepolezeme 🤣😉.

To počasí nevypadá dobře 😫

Úprk před deštěm 🙈.

Pózista 🥰💗

Myslely jsme, jak si cestou dáme velkou pohodičku, budeme se kochat, ale bohužel 😥. Potvora déšť se totiž v poledne opravdu dostavil... Takže je po pohodičce 😫. Rychle batohy na záda, nasadit pláštěnky a hurá do cíle. Nebyl to sice nijak silný déšť, ale vcelku vytrvalý. 

Na místo jsme tedy došly už v 1 hodinu, postavily rychle stany a zevlily uvnitř stanu 🥴. No to je teda romantika 🙈. Déšť neustává, přichází stále dokola v menších či větších vlnách...

Ach jo, tohle mě teda nebaví 😥. Nedokážu si představit, že budu v horizontální poloze, sama ve stanu, bez signálu, možnosti zábavy... až do zítřejšího rána 😥🙈. 

Škoda, že Lenka nemá propisku, mám tu totiž kostičkovaný papír - mohly jsme hrát aspoň lodě 😃🤭.

Naštěstí se nad námi počasí slitovalo a kolem 5. hodiny přestalo pršet. Hurá 🥰😍. Změnily jsme okamžitě horizontální polohu ve vertikální 👍.

Daly jsme koupel v říčce, uvařily večeři a uložily bear canystry dál od stanu.

Tak mě tak napadá, že tohle je dobrá metoda uložení jídla pro ty, co by chtěli zhubnout 🤣. Místo do ledničky by si lidi uložili jídlo do canystru, odnesli ho z bytu a šmitec 👏😂🤭. Nikdo by pak neměl nutkání chodit uzobávat zbytečnosti... A nemohl by ani nakoupit moc jídla, protože by se mu to tam nevešlo...

Letos nám to vymýšlení zlepšováků jde - už jsme uvažovaly o plavkách na jedno použití, které by se po použití rozpadly, o trekových vestičkách do nebezpečných brodů s bombičkami, co používají jachtaři, a podobně 😂👍🤷‍♀️...

Nejspíš mi tady z toho dnešního ležení trochu hrabe... No nic, jdu spát, už je hodin jak na kostele (19:00 🤣). Zítra už budu jen vzpomínat na chvilky pohody ve stanu 🙈.

A snad se konečně dostaví očekávaný signál 😉🤷‍♀️.

Čtvrtek 1.8.

Crabtree Creek - Mount Whitney - Crabtree Creek (16 mil, nastoupáno 1407 m)

Dneska jsme si vzdálenost a výškové metry pořádně vynahradily 🙀. To byl teda mazec... Takhle odrovnaná jsem se po treku nikdy necítila 🥵.

Vyrážely jsme už ve čtyři ráno - bez snídaně, s čelovkou, vidinou přeskakování potoka hned za kempem a hlavně s obavou, že čelovkou posvítíme do křoví a bliknou na nás dvě oči - oči krvežíznivého a námi vystrašeného medvěda 🙈.

Naštěstí jsme do svítání přežily bez úhony - nikoho jsme nepřekvapily a nikdo nepřekvapil nás 🤭.

Startujeme opravdu brzy 🙀😵‍💫

Ale ty barvy 😍

Zpočátku se mi šlo pěkně, ale jen co jsme se dostaly do výšky cca 4100 m, začalo pro mě peklo 😫. Nikdy jsem do takové nadmořské výšky nestoupala, měla jsem představu, že do 5000 m to bývá v pohodě, maximálně se chvilku motá hlava.

Velký omyl!!! 🙀🙈 Bylo mi strašně zle od žaludku, nemohla jsem skoro jít a stavěla každých snad 10 metrů 🤢🥴. Lenka na mě pokaždé trpělivě čekala, i když jsem ji posílala na vrchol. Mně bylo jasný, že se tam silou vůle doplazím, to by mi asi fakt nedalo skončit 300 m pod vrcholem 🙈. To se raději pozvracím, ale dojdu 🫣👍.

A taky, že jsem to dala 🥰😍.

Dokázaly jsme to 🥰💪👍!!!

Vítězím i nad sebou 💪👏

To je rozlet 💗

Vrcholová kniha nesmí zůstat bez našeho podpisu 😍👏

Je to tu samý Čech 😃🤭

Nahoře jsme se potkali s hodně lidma, co potkáváme od začátku, dokonce i s Češkama z autobusu. Ta Anička, co prochodila snad celou Evropu, na tom byla stejně jako já... Takže jsem v tom nebyla sama... A při pohledu na mnohé přicházející si myslím, že nás bylo takových opravdu hodně 🤷‍♀️🙈.

Když jsem do sebe nasoukala trochu jídla, tak se mi ulevilo. Cesta dolů byla už pohodová. Soucítila jsem s těmi, co se škrábali teprve nahoru...

Já sama doufám, že tohle už nikdy nezažiju...

Dokonce jsme na tomto nejvyšším bodě USA chytily signál 🙀🥰. Neuvěřitelné... Měly jsme po třech dnech chvilkové spojení se světem 😂.

Kdybyste potřebovali signál, tak tady je 😃🤭

Horší je, že v noci se má zkazit počasí a nás za dva dny čeká Forester Pass, který je zase ve 4000 m (zkouška mé žaludeční odolnosti 🫣🙈) a kam není vhodné za špatného počasí chodit 😥. Snad se nad námi počasí smiluje...

Zítra si ale dáme po dnešku jen pohodičku právě k jeho patě 😂👍. To abychom se další den zase mohly odrovnat...

Středa 31.7.

Rock Creek Camp - Crabtree Creek (8 mil, nastoupáno 1450 m)

Asi je překvapující, jak málo mil jsme dneska ušly. Nic jiného nám ale nezbylo 🤷‍♀️. Potřebujeme totiž vyjít kolem 4. hodiny ráno na Mount Whitney a toto je poslední kemp pro PCT hikery před plánovaným výstupem 👍. Musíme tedy dostatečně zregenerovat, než nám začne dlouhý a těžký den...

Brody jsou naštěstí jen takové 🤭

Proč si nedopřát pohodlí 🥰🙈...

Kemp je ale super. Zase u říčky, takže dáváme koupel 🥰. A protože máme čas celé odpoledne, pereme i nezbytné prádlo 👍. Připadám si tu jak na rodinné rekreaci a ne na treku 😂. Však on nám ten úsměv zítra ztuhne... Ale my to dáme 👍.

Lepší část dne - večeře 😋🤣

Nabíráme síly před Mount Whitney 💪

Taky tu musíme využít záchod, protože z Whitney si musíte zpátky odnést absolutně všechno 🙀🙈. A to fakt nechceš táhnout svoje výkaly nahoru a dolů 💩🙈.

Stany tu zítra necháme, bereme jen to nezbytné. Já ho ale částečně musím složit, protože mi stojí na trekové hůlce 😄. Batoh bude tedy každopádně lehčí... Pokud ho tedy nezatížíme mnoha výkaly 🤣.

Odpoledne trávíme také hraním kostek a došly nás i dvě Češky, co s námi jely v autobusu z Las Vegas. My myslely, že už jsou mnoho mil před námi a ono zatím ne... Jsme s Lenkou vlastně hrozně rychlé 🤣🤭.

Spát jdeme brzy, ne nadarmo se říká, že hikerská půlnoc je v 19 hodin 😉.

Taky jsme slyšely, že na Whitney by mohl být i signál 🤷‍♀️. Pokud jo, tak to tam bude určitě velká zácpa 😃🫣. Ten signál tady mě hodně mrzí, snad to dál pak bude trochu lepší 🤷‍♀️👍.

Úterý 30.7.

Cottonwood Campgrand - Rock Creek Camp (15 mil, nastoupáno 1200 m)

Moc jsem se nevyspala 😥. Celou noc mě bolela hlava... Doufám, že to byla jenom tato noc, asi se moje tělo vyrovnává s tou nadmořskou výškou 🤷‍♀️😫. Každopádně jako vždy pomohl růžový kamarád 🤭👍. Ten nikdy nezklame...

Ráno se trošku pereme s tím bear canystrem při balení do batohu, ale nakonec jsou naše monstra naložena a vyrážíme na trasu. Čeká nás hodně stoupání - ale to já radši než klesání 😄.

Ten je za trest 😫

Jak ne přehlídkovém mole 👏😜

Cesta je hodně písčitá. Úplně jsem zapomněla, jak mi vloni lezla na nervy 🙈. Dva kroky dopředu, jeden dozadu!!! To je při tom stoupání takový bonus... Abyste se mohli déle kochat 😃. Člověk rychle zapomíná na to špatný... Ještě že tu zatím neleží popadané klády přes cestu 😃. Na ty se tedy zapomenou nedá!!!

My nikam nespěcháme, potřebujeme se ještě trochu aklimatizovat před výstupem na Mount Whitney. A ta bohužel není daleko, ale je poměrně vysoko 😵‍💫. Máme tedy v plánu dva pohodovější dny, aby nám to dobře vyšlo na start 😍, který bývá v noci nebo hodně brzo ráno.

Vůbec mi ten pomalejší start nevadí, nezdá se to, ale ta nadmořská výška mi dává trochu zabrat 😥. Když k tomu přičtu nevyspání, těžký batoh a velké převýšení, musím konstatovat, že na konci dne jsem celkem unavená 🥴. To se mi moc často nestává 😲...

To u nás neuvidíte 😍

Ale tensite máme krásný. Teče nám tu malá říčka, kterou mimochodem budeme ráno brodit před desetikilometrovým stoupáním 🙈.

Dneska jsme se v ní ale vykoupaly. To bylo naprosto boží 🥰, nebyla ani nijak strašně studená 👍. Bylo to potřeba, protože jako vždy jsem dnes upadla a batoh mě přišpendlil k zemi až na hlavu!!! Byla klika, že tam byl ten písek, protože jsem se tentokrát vůbec neodřela. Jen jsem byla celá jako prase 🐖. Já to nechápu... Pokaždé musím první den upadnout ?! 🤷‍♀️

Večer zjišťuju, že mi asi přestal fungovat filtr na vodu 🤷‍♀️🙈. Nějak se mu nechce filtrovat... To budu muset asi pořešit u resuplay, abych se tu nakonec neposr... z vody 🤪🤭. Ještě že Lenka ho má taky...

A hlava už mě nebolí, tak snad to zítra už bude ok 👍.

Signál stále nikde... Zatím si to všechno musím psát jen pro sebe 😥😫. Třeba zítra???

Jdu brzy spát, musím dospat tu včerejší noc a načerpat síly na zítřejší program 😃😍.

Pondělí 29.7.

Las Vegas - Cottonwood Campgrande

To bylo naprosto boží spaní 🥰💗. Konečně po tolika dnech normální celonoční spánek... A ještě k tomu v opravdu pohodlné posteli...

Svítá na lepší časy 👍

Skoro jak doma...

Každá pohádka jednou končí 😥. Dnešním úkolem je dostat se na začátek našeho treku.

Vlastně jsem si myslela, že ani nebudu mít o čem psát, ale to bychom to nesměly být my, aby nám ten nahoře cestu alespoň trochu nezpestřil 🫣.

V klidu si klimbáme v autobusu, když tu najednou mi vibruje v ruce telefon a ozývá se poplašný zvuk 😲. Myslela jsem, že jsem na telefonu něco zmáčkla a teď ruším celý autobus 🙈.

Ne, ne, kdepak... Ty telefony se stejně jako mně rozezněly i všem ostatním 🙀🤷‍♀️. 

Představila jsem si, že mobilní sítě napadli hackeři a teď všem mažou data 😫😫... Omyl - varovali nás, že je v našem místě zemětřesení 🙀🙈. No tak to tu ještě nebylo!!! To mě vlastně doposud nedošlo, že jsme v oblasti zemětřesení a hurikánů 🫣.

Hurá na začátek treku 😍

Malé povzbuzení 🙀🙈

Naštěstí jsme to v autobuse vůbec nepocítili, i když mělo sílu 4,9 a bylo 30 km od nás. 👍🤪

Cesty jsou jinak pohodové, jen ty jejich klimatizace mě už fakt vytáčejí... Připadám si tu jak na otužovacím road tripu 🥶.

Cestou na nás dýchá historie 💗

Ty cesty jsou už na mě dlouhý a únavný, proto jsem ráda, když jsme v autě u Kurta a ten nás konečně veze na začátek našeho treku - do Cottonwood campu. 

Nedaleký požár je zřetelně vidět na obloze 🙀🙀😫

Solné jezero 👍

Vystoupali jsme do 3000 m nad mořem!!! Trochu mě bolí hlava, ale snad to bude brzy ok. Jsem zvědavá, jak tyhle výšky budu snášet 🤷‍♀️.

Jsem však v sedmém nebi, když nám stojí stany, vaříme si první večeři ze zásob a chystáme se do spacáku, abychom ráno už konečně vyrazily po svých. Večer se hodně ochlazuje. Jinak je tu nádherně, ani horko, ani zima. 

Kurt dal pár rad a odvezl nás na úplný začátek našeho putování 🥰

První tentsite...

Vzpomínky z loňska se hodně vracejí 🥰💗. A já se už nemůžu dočkat chození... Jsem zkrátka magor 🥰🙈.

PS: Pravděpodobně tu nebude nikde signál 😥, není ani dnes, tak uvidím jak zítra... Pokud se podaří nějaký najít, zavěsím blog, ale určitě zatím bez fotek 😥😫.

Neděle 28.7.

New York - Las Vegas

Noc tedy stála za ho... 💩😫. Zima, hluk - nechápu, co ten uklízeč pořád tím strojem luxoval, když tam nikdo nechodil 🤷‍♀️🙈. Naštěstí ve 3.30 se vše dalo do pohybu - odbavení, letenky, snídaně, kafíčko 😋... Nikdo nás odnikud nevyhodil, nikdo nám nic nezrušil, všechno perfektně klapalo. Až k nevíře 😃...

Šťastně jsme dosedly v Las Vegas 😍. Hurá do víru velkoměsta... A na poslední noc do postele 🥰.

Z letadla vidíme Grand Canyon - proč platit vrtulník 😃🤭👍

Bylo to drsný, ale jsme tu 😃👍. A ještě vlastně o 4 hodiny dříve 🥰👏. A pak že to nejde...

Přebaluju na letišti věci z tašky do batohu a už teď vím, že mi bear canyster bude pěkně překážet 😫. To je teda monstrum!!!

Lenka si ho vyzvedne až zítra v Long Pine a už teď z něj má osypky!!! To nemohli vymyslet něco lehčího a skladnějšího??? 🫣🤷‍♀️🙈 No co, dali to jiní, dáme to taky.

Každopádně, teploměr na mobilu hlásí 40 stupňů 🥵🥵🥵. Báječný počasí na cestu s 18 kilovou krosnou 👍🙈. Holt poušť je poušť. Ale máme štěstí, za týden tu má být 43 stupňů 🤪

To chceš 🤣🥵

Z letiště ke Stripu bereme Uber, jinak to nejde. Byl by z nás škvarek. Stačí, že po Stripu půjdeme k hotelu... Doufám, že tohle počasí nebude na treku... Snad ne, přece jen budeme ve 3000 metrech a výš 👍

Ale dnes jsme tady. Máme tu zamluvenou noc v hotelu, protože na trek bychom se už nestihly dostat. Autobus nám jede zítra ráno, jdeme si užívat město zábavy a hříchu 😍🤪

Byla jsem tu už v roce 2018 a prakticky se nezměnilo... Jen ty cesty jsou víc opravované, ceny vyšší a lidi širší... 🤣🙈 Já starší a rozumnější 😃🤭 Jinak vše při starém...

Je libo svatba??? 😍🤷‍♀️

Skoro jak na Srí Lance... Ale tady jsou všichni tak zhulení, že je vidí růžově 🤣.

Na skok v Egyptě...

Neviděly jsme ji v New Yorku, tak aspoň tady 🤣👏

Hotel na dohled... 👍

Nechápu, proč mají na dveřích českého dvouocasého lva 🤷‍♀️

Náš výhled na náš hotel 😍 To bude noc!!!

Na dlouhou dobu poslední...

Místo Stripu volíme raději bazén v hotelu. Stejně jako další polovina lidí jdeme v prádle, protože plavky se na trek netahají, ale to tu nikdo neřeší.

Kupodivu, voda je dost osvěžující. Ale možná to dělá to vedro 🤷‍♀️. Na Kanárech byl oceán studenější a tady je venku opravdu peklo 🥵, takže šup tam...

To nás teď taky dlouho nečeká... 🙈

Objevujeme i restauraci s dobrým jídlem - samozřejmě fast food 😃 - jak jinak v Americe... Tady jsou jen menší nebo větší fast foody... Jídlo se tu taky moc nezměnilo. Po dvou dnech strádání jsme ho ani nemohly dojíst 😵‍💫.

Pozornost podniku 🥰😋

Konečně teplé jídlo 👍😋

Česnekový chléb - pozornost podniku 2 🥰

Jdeme si na chvilku lehnout, po Stripu se projdeme až po setmění 👍.

No jo, jak jsem čekala. Strip stále stejný, divoký, barevný a plný lidí.

Co se ale opravdu za těch 6 let změnilo, je zdejší móda. Většinou si toho vůbec nevšimnu, ale tady to nejde nevidět ani mě...

Ta tu aspoň pracuje 🙈. Ale ostatní se moc neliší... 🫣🤭

Ty lidi jsem nefotila, přišlo mi to blbý, ale asi se tu řídí názorem - čím víc tuku, tím méně oblečení 🫣🤷‍♀️🤭 nebo upnutější... Dokonce tu chodí v kalhotech z nití 🙈. Nebo v tričku, co nevíte, jestli je spodní prádlo nebo něco víc... A vládne tu být růžová od shora až dolů 🥴 To se fakt nedá popsat, to se musí vidět...

Cestu po Stripu vzdáváme rychle, je tu na nás moc rušno... Už abychom byly v těch horách 🥰💗. Klidně i s těmi těžkými batohy...

Tak tyhle zábavy jsme vynechaly 🙃

Večer nemám sílu psát blog - horko, cestování (sice dnes už pohodové 😃), časový posun... = jdu spát a napíšu ho až ráno 😃👍. Musím si užít tu poslední noc v posteli 🥰💗. A že je veliká!!!

Ještě poznámka - doufám že neodmarodíme ty jejich klimatizace!!! Venku 40, vevnitř 15!!! Šílenost... Už jsem na to z loňska úplně zapomněla 😫🙈.

sobota 27.7.

Praha - původně Londýn 🙈, reálně New York

Začínáme na Hlavním nádraží v Praze, odkud je plán přesunout se do Vídně, následně do Londýna a druhý den do Las Vegas.

Vymyšlené to máme krásně, částečně ale i tak, abychom měli kufr stále pod kontrolou...

Není toho zrovna málo 🙈

Aby náš výlet dostal grády, tak mě Lenka hned na nádraží vyvede z omylu představy klidného cestování a sdělí mi, že náš let z Londýna do Las Vegas byl o půlnoci zrušen 😲😲😲!!!

To si dělají pr... Cestovatelský kolotoč se nám roztočil naplno. Sice nám nabídli náhradní let, ale ještě o den později a se třemi přestupy v Americe!!!! To nelze akceptovat, 29.7. máme permit na stezku!!! (Mimochodem - naše startovní místo v Kennedy Meadows je zavřené kvůli nedalekému požáru 🙈. Vyloženě nám někdo tu cestu přeje 👍).

Na zákaznické linky British Airways se nedá dovolat!!! Musíme tedy počkat na letiště ve Vídni.

Šílený... Kdyby to sdělili dřív, tak jsme třeba mohli změnit i výchozí letiště!!! Takhle jedeme do Vídně a dost možná, že zbytečně!!! 

Ještě, že máme celkem dobrou časovou rezervu a Lenka umí dobře anglicky - tohle fakt nevím, jak bych vysvětlovala...

Na zákaznické přepážce jedné paní Lenka popsala naši situaci a že je pro nás neakceptovatelná jejich nová nabídka...

Paní nejprve tvrdila, že vše je plné. No paráda, budeme jak Tom Hanks ve filmu Terminál 🙈🙈 To chceš...

Po další chvíli nám nabídla, že bychom se možná mohly vejít do letadel z Vídně do New Yorku a druhý den do Las Vegas. 👍 Nejprve ale musí zrušit naši rezervaci a pak teprve udělat tuto novou a absolutně nejistou 🙀. Také se může stát, že nakonec ve Vídni zůstaneme úplně bez letenky!!! Půjdeme do zoo a pojedeme zpět do Prahy 😥🤷‍♀️ To je dilema... Taková trošku ruská ruleta 😵‍💫.

Domluvíme se, že zkusíme udělat boarding a pak případně let zrušíme 👍 Trochu lepší řešení.

Chlapík nás v klidu odbavil, poslal kufry do New Yorku, aby nám následně řekl, že ale nemáme přidělené sedadlo, protože letadlo je plné a musíme počkat, jestli se něco uvolní 🙀🙈.

To se mi snad jenom zdá!!! Takže kufry teď už letí do New Yorku a my nevíme, jestli poletíme s nimi🤷‍♀️🤷‍♀️🤷‍♀️??? Já si připadám jako v Kocourkově... Každopádně po odbavení tedy rušíme původní let, ten už je mimo hru...

Tohle je naše šance 🤷‍♀️👍

Nezbývá než čekat u letadla. Poletíme x půjdeme do zoo x strávíme čas v terminálu s 600 euro v kapse? Jako 600 euro není málo, brala bych je, ale raději poletím 🙃.

Čekání je hrozný. Co když nás nevezmou a naše kufry skončí v New Yoku samy??? 🙀🙈 To neee, to pak jako zase budeme ještě řešit kufry???

Stále pro nás není místo, tak už se pomalu smiřuji s odškodněním a že je necháme vytáhnout kufry z letadla... Bez nich tu nezůstanu 🤭.

Najednou, 20 minut před startem, na nás mávne stevardka, že nějací dva lidi nestihli tento přípoj, takže MÁME LETENKY 🤣 a můžeme letět 👏👏👏👏

Není krásnější pocit než cestovat se svým kufrem 😍. Doufám, že let do Las Vegas nemá být stejné drama 🙈.

Let je dlouhý, ale klidný, máme i jídlo, takže paráda 🥰.

Jsme v New Yorku 🥰👏👏👏

Po příletu se musíme přesunout na Newark, odkud letíme v 6 ráno do Las Vegas. Takže hurá do New Jersey 👍🙈.

To dáme 👍👍👍

Jsme tu 👏👏👏👏

Vlaky tu jezdí naštěstí pořád, ale i tak se dostáváme na letiště před půlnocí, takže objednávat si hotel a podobně na náklad British Airways vlastně nemá smysl. Bylo by to na 4 hodiny a další vyřizování. Vzhledem k tomu, že jim tu i zlobí letištní vlak - pendlují různě po jedné koleji, protože ta druhá nefunguje, různě vyhazují lidi s vlaků, nebo naopak je do vlaků nahánějí - volíme noc na letišti 😢🫣 Zase 🙈.

Znovu tu mrznu a snažím se v péřovce aspoň chvilku prospat 😣😫. Policajti do nás raději jen kopou, aby nás probudili a zjistili, jestli jsme opilý, zfetovaný nebo jen smolaři čekající na letadlo...

Nejsem na tohle už stará 🤷‍♀️🙈🤪

Tolik letišť znám za nočního klidu 🤣🙈

Snad zítřek už bude klidnější 🤷‍♀️🙈 Ale co by to bylo za cestování bez nějakého vzrůša... Zase máme další zkušenost. Hlavně, když konec je dobrý 🤣👍.