PACIFICKÁ HŘEBENOVKA 2023



REKAPITULACE

Po trailu nachozeno - 1627,5 mil

Mimo trail - minimálně 100 mil

Termín - 5.5. - 14.8.

Počet nocí v posteli - nepočítala jsem, odhaduji tak 6

Náklady - odhad 150 000 (počítám vše - i pořízení celé výbavy)


Zhodnocení

Splnil se mi můj sen 😍. A i když mi byla letos zapovězena High Sierra kvůli množství sněhu, vím, že se do ní vrátím... Celou PCT bych přirovnala ke zmrzlinovému poháru se čtyřmi kopečky zmrzliny a ozdobený třešničkou navrchu. Tři kopečky jsem už snědla (z jednoho jsem tedy vyndala oříšky, které nemám ráda = přeskočený jižní Oregon kvůli komárům, které taky nemám ráda), čtvrtý kopeček jsem zatím jen ochutnala a je skvělý... Protože zmrzlinové poháry se dojídají, tak i já se vrátím dojíst čtvrtý kopeček a hlavně si vychutnat tu třešničku 😍🥰.

Byla jsem strašně ráda za lidi, co jsem na cestě potkala. Byli do jednoho naprosto skvělí. Jsem moc ráda, že jsme šly společně se Zuzkou, samotnou by mě možná dohnala depka... Takhle si člověk užil i hike i pokec a hlavně, kde to šlo, jsme si užily pohodu a atmosféru horských měst 😄. 

Vyšlo mi prostě vše dokonale a to dělá hrozně moc 🥰✌️.


Úhony na zdraví - žádné (škrábance od stromů a roští, nebo 5x spálený nos nepočítám 😄)

Úhony na věcech - značné


Elektronika


mobil rozbitý o kámen 😥 - snad jen ochranné sklo 🤷‍♀️


powerbanka opět poškrábaná a rozbitá o kámen - ale stále funguje 👍



Tyvek pod stan


protržený o hůlku



Stan


protržená síťka


natržené očko na přední vypínací kolík


zohýbané kolíky od kamenů



Batoh

(ten dopadl nejhůř 🙈)


rozlomené očko na trekové hůlky


prodřená látka


značně děravá síťka


děravé postranní kapsičky


potrhané švy


zátěží téměř utržené uši


ulomená přezka bederního pásu


Boty

(potřebovala jsem troje a pokud bych šla dál, tak by ještě jedny padly 😢. Chodím ráda v běžeckých botách a ty jsou na zdejší terén moc měkké a slabé 😫🤷‍♀️


tyto nebyly nové a vydržely se mnou od mexické hranice až do Tehachapi (asi 600 mil)

tyto vydržely z Tehachapi do Kennedy Meadows a přes celý Washington na Bridge of Gods (asi 600 mil)


tyto byly pořízeny v Portlandu, vydržely prochozené 2/3 Oregonu a došly se mnou do Dunsmuiru (asi 450 mil - zůstanou mi ještě jako houbařské 🤭)


Nepromokavý vak na doklady


má tak silný zip, že se mi natrhnul hned druhý den 😳, dokonání díla byla už jen otázka času 🙀



Trekové hole


ve sněhu se ohnuly, takže nejdou zcela zasunout


ulámané špičky o kameny (špatné pro stavění stanu 😫)



Vak na vodu

(prý nezničitelný 🤷‍♀️)


propíchnutý o jehličí - nejspíš

zlomené závěsné očko


Spacák


roztržený šev na obalu


Oblečení


mnoho ponožek podlehlo zkáze 

rozpárané švy na prádle

stále se rozšiřující oka na termoprádle


protržená látka na tričku

pláštěnka podlepená šedou páskou na všechno 🤣, aby v případě potřeby ještě posloužila - tato je už druhá



nepromokavé kalhoty mají podlepené trhliny a téměř amputován pas s gumou


Když to tady tak všechno vidím, tak si připadám dost DESTRUKTIVNÍ 😲😲😲🤷‍♀️🙈.


A to už je opravdu konec. Pokud jste dočetli až sem, prošli jste se mnou celou trasu 🤗👍. Budu zde vděčná za jakýkoliv komentář k tomuto blogu. Děkuji a brzy na čtenou 😄😍.



Neděle 13.8.

1135. - 1153. míle - 18 mil (celkem 1627,5 mil PCT)


I když se poslední ráno na trailu opravdu vydařilo a svítání nad Mount Shastou bylo okouzlující, je mi naprosto jasné, že dnešní den to bude peklo 🥵🥵🥵. 



Užívám si poslední východ slunce v horách... 🥰



... i s čertem 😄👍

Nesmí chybět tradiční vločková kaše 😋.


V noci jsem musela spát bez spacáku a už v šest hodin ráno jsem měla jen tílko a kraťasy!!! A to nejsem dole ve městě 😱. To se asi rozteču... 🫠😲

No nic, nemám na vybranou, musím to dneska dát, je to jen 18 mil a hlavně z kopce (což tedy nesnáším 🙈). V Dunsmuiru čeká Zuzka a v noci mi jede vlak do Sacramenta.

Jakmile člověk na trailu vylezl na otevřené místo, připadal si jak kuře na grilu... Dnes jsem byla poprvé ráda, že trail vedl většinou lesem a byl celkem dostatek vody, kde se člověk mohl osvěžit. 👍 Jen občas létaly ty šíleně dotěrné mušky - neštípou, ale pořád obtěžují před očima 😫. Výhledy už moc nebyly, nevadí, stejně všechno přesvětloval žár ze sluníčka.

Potkala jsem taky našeho dalšího známého z pouště. A toho jsem tentokrát poznala i já 🤣👍. Byl to ten Havajan, jen už nevím, jak se jmenoval 🤷‍♀️. Jde celou cestu v žabkách 🙈 - nechápu... Teda prý kromě High Seirry - to se divím 🤭. Moc rád mě viděl a trochu jsme pokecali. Milé zpestření 😍.


Vše je zahaleno slunečním oparem 🥵.








Voda a lesy mi zachraňují život 😄. Jinak by se místo mě dolů dokutálel už jenom keks... 😱🤭



Ještě, že tak 😳. To nevím, co bych dělala, kdyby ji zavřeli 🙀.




Dostala jsem se až dolu. Peklo se změnilo v superpeklo 🥵...

Naštěstí mi na stopu zastavilo první auto, takže jsem se neuškvařila na asfaltu 🤭. Zuzku jsem našla v kostele, kde byla zařízená místnost pro hikery. Nádhera. Bylo to ve sklepě a i dneska tam byla normálně zima!!! 

Jdeme slavit mé šťastné zakončení PCT. Mám rozpor, jestli ta oslava bude veselá nebo smutná. 🤷‍♀️ Od každého asi kousek. Ráda bych šlapala dál, ale zase už se těším na rodinku a kamarády domů... 

Aspoň se budu mít na co těšit příště - High Sierru a ještě kus severní Kalifornie určitě musím vidět 🤣🥰💗. Takže doufám, že do roka a do dne jsem zpět ve stopě a dokonám toto dílo...

Pozvala jsem na závěr Zuzku do zdejší vyhlášené burgrárny. Byla to pecka. Luxusní hamburgry 😋. Tolik hamburgerů jako tady na trailu jsem nesnědla za celý život... Nemám je vlastně vůbec ráda 🤭. Stejně jako různé buchty... No, a tady se toho můžu užrat 😄🤷‍♀️🙈...




Vytáhla jsem si krásnou cedulku na označení jídla pro nás 🤣👍😍.




To nevím co je, ale líbilo se mi to 🤣🙈.


Tomu nelze odolat 🥰😋.



Poseděly jsme na zahrádce a pořádně si užily poslední odpoledne.

Zuzka se nakonec rozhodla, že pojede nočním vlakem se mnou - potřebuje si v Chesteru vyzvednout boty a přejet zpět do Kennedy Meadows, odkud se vydá do High Sierry. A jinak se tam nedostane...






Čekaly tu na nás dvě židličky 😄👍🙈.


Naše společná cesta tak definitivně skončí v Chicu, ona vystoupí a já budu pokračovat do Sacramenta 😄👍, za pár dní do San Francisca a odtud letos nadobro z Ameriky ven 😢.

Game Over - tak a jsem zase sama 😥.



Sobota 12.8.

1106. - 1135. míle - 29 mil (celkem 1609,5 mil PCT)


Ráno Zuzce začalo stejně, jako skončil večer. U jejích věcí se povaloval chřestýš, bolí ji nateklá ruka a cítí se hrozně unavená a ospalá 😫🙈. Já jsem v pohodě 🤣👍.


Odchod za svítání 🤗

Je tam, potvora 🙀😣!!!



Zuzka dnešní cestu absolutně nedává. Je úplně vyřízená a nedokáže si ji tak vlastně ani užít. Já se kochám Mount Shastou... 💗 Cesta mi přijde vcelku pohodová, převýšení je pozvolné... Ale moc mě tedy nebaví to dlouhé čekání na Zuzku 😢😳. I to vedro je nakonec snesitelné, protože se vytváří dost milosrdných mráčků.









Mount Shasta 🥰💗








Každopádně, u oběda Zuzka prohlásí, že si potřebuje dát pauzu. Skončí zítra na nejbližším parkovišti a zkusí dostopovat do města.

Mně se to ale takhle utnout nechce, protože zítra mám poslední den na trailu 😢. Další část bych už do odletu nezvládla ujít 😣...

Naše cesty se tedy rozdělují. Budu končit stejně, jako jsem PCT začala = sama 🤷‍♀️.

Rozhodnu se, že do toho naopak šlápnu, půjdu co nejdéle a zítra to už bude na pohodu 👍💪. Jde se mi naprosto skvěle, mám nádherné výhledy 🥰. Hlavně na Mount Shastu.
















Za šera nepůsobil moc vlídně 🙀😳.


Cestou potkávám hikery, kteří si mě pamatují z pouště. Já jsem na tohle marná 😫. Nepoznám nikdy nikoho 🤷‍♀️. Ještě ke všemu jsou teď všichni zarostlí a tmaví 🙈 (já bych je tedy nepoznala ani oholený a bílý 🤣)... Ale dělám, že si je pamatuju a chvilku se s nimi bavím 🤭. Oni si dokonce pamatují, že jsem z Česka a jdu s jinou Češkou 😱😳. To nechápu... 🤷‍♀️

Jak se nikde nezdržuju čekáním, tak se mi podařilo pokořit naši výzvu z Oregonu - ujít v jeden den 50 kilometrů 💪. Dneska to tedy padlo!!! Sice ne se Zuzkou, ale je to tam!!!! 😍💗💪💪💪


Naprosto luxusní tentsite na poslední večer na PCT 🥰💗.


Je to tam!!! 💪💪💪😜


Můžu zítra s klidným srdcem zakončit svůj trail po PCT a oslavit to se Zuzkou na poslední večeři v Dunsmuiru ✌️🥰.

Pak už mě čeká jen pobyt ve městě a dlouhé cestování zpět. 🤷‍♀️



Pátek 11.8.

1094. - 1106. míle - 12 mil (celkem 1580,5 mil PCT)


Start na poslední část trailu máme velmi pozvolný. Zuzka má dnes svátek, tak si snad pořádně užije den. Koupila jsem jí k svátku jedno pivo na trail 🤣🤗.


Před hikem je potřeba se posilnit 😋🤗




Ještě jsme si užily v pekárně brunch a nechaly se trail angelkou Taylor odvézt o kousek dál, než jsme sešly, abych stihla dojít na vlak 🤣. Mám však o den míň, než jsem chtěla, protože zjišťuju, že jsem si koupila lístek o den dřív... 🙈 Ach jo, jsem to ale pako... 😫

No, nedá se nic dělat, budeme muset do toho šlápnout stejně jako jindy, vysněné poflakování a kochání se nekoná 😢😉.


To jsou vyhlídky 🥵🥵🥵




Kdo s koho 💪 ??? Vyhrála jsem ✌️🤗.






Cesta je tak pozvolná a snadná, že jsem se bála, že vlastně nebudu mít ani o čem psát. Ale to jsem se hluboce zmýlila. K večeru se vše zdramatizovalo 😳...

Nejprve Zuzku píchla včela (pěkný dáreček 😫)... Začala pozvolna otékat 😳. Tak snad zítra ráno bude v pohodě a nevykutálí se ze stanu jak koulička...

Pak si tak pozvolna jdeme k vyhlédnutému tentsidu a najednou se zarazím. Cítím kouř 😱!!! Čekám na Zuzku, zda to taky cítí. Ano, jsme na tom stejně. Jen co odbočíme za roh, vidíme zdroj toho smradu!!! Na jednom místě se kouří ze země a už jsou tam vypálené fleky!!!

No potěš koště 😳. Tohle nám tu ještě chybělo!!! A zrovna dneska jsme se bavily o tom, že bychom na trailu nechtěly zažít požár 🙈. To je neuvěřitelná intuice!!!

Každopádně je potřeba s tím něco udělat! Obětujeme všechnu vodu, co máme. Ale doutná to dál 😢😫🤷‍♀️. Nezbývá, než dojít pro další a poprosit o pomoc s vodou i ostatní hikery, kteří kousek od zdroje vody kempovali. Zuzka tedy hlídá potencionální oheň a já se vracím 2 míle pro vodu a hikery. 


Ještě, že nás tu mají 😳🙀👍.


Nakonec to nějak zvládneme zchladit, ale už nestíháme dojít na náš vybraný tentside 😱!!!

Musíme jít ale k nejbližší vodě, žádnou už u sebe nemáme... Scházíme tedy asi půl míle k jezeru mimo cestu. Nedá se nic dělat, moc jsme se zdržely a je skoro už tma.


Při západu slunce je to nádhera chodit... 💗








Při hledání místa pro stan se mi najednou před nohama proplazí chřestýš a začne chřestit 🙀!!! Tak to je pro dnešek ta třešnička na závěr... Ještě by v noci mohl přijít medvěd 🙈...

To dostala Zuzka dárečků k svátku, panečku. Jeden lepší, než druhý 🤣🙈.

A to to vypadalo na klidný půlden na trailu. Zdání klame... Budeme muset být ve střehu až do úplného závěru.

V těchto dnech budou podle předpovědi vedra kolem 38 stupňů 🥵, takže bacha na chřestýše, požáry, dostatek vody a tak 😉👍💪.



Čtvrtek 10.8.

1035,5. - 1054,5. míle - 19 mil (celkem 1568,5 mil PCT)


Vypadalo to, že to bude jednoduchý den, ale jako vždy zdání klame 🙈. Vyšly jsme opět brzy za svítání - to víte, městečko láká 🤣. 

Cesta vede už třetí den do kopce, to by nevadilo (aspoň tedy mně 🤣), kompenzují to ty stále nádhernější výhledy... To dokáže jen moje milovaná Kalifornie 🥰. 


😍😍😍




Jsou tu zase 🙈.









Poprvé se nám ukázala Mount Shasta 😍💗.





Co je ale špatný, je tady snad mnohem méně vody, než jsme měly v poušti!!! Za tu dlouhou dobu jsme si na to dost odvykly... A dnes se nám to málem vymstilo!!! Už nad námi pomalu začínali kroužit supi 😱🙈.

Měly jsme to vše nádherně vymyšlené, jediný háček byl, že jsme měly v plánu stopovat tam, kde nejezdí auta, není signál, v okolí není žádná voda a město je 10 mil po silnici 😳😱...

Fakt úžasné vyhlídky! Co teď? Jak říkám, situace vždycky nějak dopadnou... A dopadla... Jak??? 🤷‍♀️ Samozřejmě, že dobře 🤗...

Navrhla jsem vyrazit směrem k městu - myslím, že Zuzka mě za tuto větu v daný okamžik dost proklínala 🙈, ale přišlo mi to lepší, než čekat, zda něco vůbec pojede, a když pojede, zda zastaví... 

Byly jsme rozhodnuty případně stopovat na obě strany a řidiče přemluvit, aby se otočil. 👍

Nikdo nesměl projet za žádnou cenu 🤣🤭.

Asi máme víc štěstí než rozumu, ale asi za 2 minuty chůze jel ranger v opačném směru. Zastavily jsme ho, vysvětlily mu situaci a dal nám aspoň vodu. No, asi by nás tam ale nechal... 😢

To už ale přijížděl ranger v našem směru (asi měli konec směny 🤣), takže jsme rychle odchytly jeho 🤣. Prostě nikdo nesměl uniknout za žádnou cenu 🤣✌️. A neunikl. Protože tento nás vzal do Etny. Hurááá, i tuto předem prohranou bitvu jsme nakonec vyhrály 💪...


Zase na korbě 🙈.


Městečko Etna je krásné, malebné, všechny domy malované, ale jinak absolutně mrtvé 😱.










Dala jsem si tedy výbornou pizzu - Vašíkovu oblíbenou Havaj 🤣, nakoupily jsme jídlo na poslední část trailu a dokonce jsem si zvládla koupit jízdenku na vlak, který mě z trailu odveze do Sacramenta a přiblíží tak k letišti... 👍

Nedá se nic dělat, zítra startuji do finále... Snad šťastně proběhnu touto cílovou páskou 💪😉.




Středa 9.8.

1015,5. -  1035,5. míle - 20 mil (celkem 1549,5 mil PCT)


Zuzka se moc nevyspala 😃🙈. Celou noc ji obtěžovali elkové, já jen slyšela: "Já tě vidím..." 😀 Asi chtěli, aby se s nimi rozdělila o svačinu 🤣... Ale to neznají Zuzku, ta by pro záchranu jídla vraždila 🤣🙈. A to doslova... Prý měla i připravený nůž, kdyby přišlo něco většího, než srnka... Už ji vidím, jak bojuje s medvědem s tou o trochu větší rybičkou, než mám já 🤣🙈... Jak říkám: Zlatý stan 👍.

Vstáváme (nebo spíš: já vstávám a Zuzka vylézá ze spacáku 🤣) hodně brzo a už v 6 hodin vyrážíme došlápnout ten dlouhý načatý kopec 🥵... Tomu říkám ranní rozcvička... A nejen ranní - celý den jdeme nahoru a dolů (že mě to vůbec ještě překvapuje 🙈), převažuje stoupání, takže pěkně funíme...


Vycházíme za svitu Měsíce 😱


Dnes jsem teda taky ochutnala - hnusný 😣


Ale naši cestu doprovázejí nádherné výhledy 🥰💗. Takové dokáže jen moje oblíbená Kalifornie... Včera nebylo co fotit a dneska nevím, co fotit dřív... 🤷‍♀️🙈 Hned člověka do kopce nic nebolí, když tohle vidí 🤣👍.


Už mi z té chůze rostou nohy 🤣.






Nejde odejít 🥰






Miluju ty rozkvetlé cesty 🥰.





Jak na pláži 😍.








Do Etny ( ne, nespletla jsem se, nejsme na Sicílii...) nám zbývá 19 mil. Super, to zítra dáme 👍. 

A bude zase dlabanec a sprcha a městečko a všechno... Hurá 🤣🤭. 

Jdeme brzo spát, budeme zase vstávat brzo, ranní rozcvička bude totiž ještě brutálnější než dnes 😱... Snad ale zůstane jen u rozcvičky a zbytek dne už bude jednodušší 👍💪.



Úterý 8.8.

997,5. - 1015,5. míle - 18 mil (celkem 1529,5 mil PCT)


Je neuvěřitelné, jak se mi ten čas tady rychle krátí 😢. Nejraději bychom přejely rovnou do Etny, abychom stihly dojít až do Mount Shasty. Je to tam prý nádherné a tady nás teď čeká jen nepříjemné a dlouhé stoupání 🤷‍♀️😱...

Rozhodla za nás ale peněženka 🙈. Přejezd by nás stál 75 dolarů, takže si to raději pěkně odšlapeme a ušetřené penízky projíme 😋🤗. To za to nestojí...

Vyrážíme nejprve do obchodu v Seiad Valley doplnit zásoby. No, nic moc 😥😣. Obchod působí dost vyjedeně, asi tu před námi bylo už hodně hikerů 🙀🤷‍♀️. Ale nějak jsem to zvládla, hlady neumřu... Aspoň tedy ne teď hned 😄🙈.



Tomu říkám cedule na svém místě 🤣... Proto jezdí spíš zhulený 😳🤭...


Co čert nechtěl, asi po 5 mílích narážíme zase na trail magic 😄😄😄. Jeden Američan si koupil dřevěnou chalupu a když zjistil, že je přímo na PCT, tak hostí hikery limonádou, pivem, umožňuje sprchu, přespat... Prostě nás ten trail má asi rád 🥰🤗.


Tyhle cedule vás neomrzí 🤗.



S Čechem Denisem 👍


Dokonce jsme tu potkaly dalšího Čecha na trati... - Denise. Prošel i celou High Sierru 😱😳, ale teď zase moc nestíhá zbytek, protože se tam strašně zdržel. Ale byl moc fajn. Docela si užíval trávu - ostatně jako skoro všichni Američani tady 🙈. Přijde mi, že jediný, kdo tu není zhulený, jsem já se Zuzkou 🤷‍♀️. Pěstují to tu a užívají ve velkém... Kdo má kousek zahrádky, šup a už tam má trs travičky 🤣... Pak nemají být všichni takoví happy 🤭...

Každopádně nás ujistil, že cesta nahoru není tak strašně zasypaná stromy, jak líčila Slovenka ( Lucky).

No, takže zpátky na trail vyrážíme docela pozdě. Takhle by to tedy nešlo... 😫 Ale co naplat, musíme si taky přece užít něco krásného... 🥰

Ani nemám moc fotek, vlastně nebylo moc co fotit. Jdeme stále lesem kolem potoka, takže ta krajina se opravdu moc nemění... Jen ten sklon terénu se nějak mění ke stále drsnějšímu 🙈.





Je příšerné vedro, tipuji 35-40 stupňů 🥵. Naštěstí je dnes cestou dostatek vody, takže ji užívám venkovně i vnitřně... Jinak bych asi uschla. A to už je co říct, když já nevydržím na sluníčku!!! 😅

Moc jsme toho vzhledem k nabitému programu neušly, ale zítra už se polepšíme 🤣👍💪...

Jo, a taky už jsou dorostlé ty angrešty, co byly v poušti malinký - já si jich tedy nevšimla, ale Zuzka dva ochutnala a prý nic moc - tvrdý a hořký 🤷‍♀️😣. Tak to asi ani ochutnávat nebudu... Možná to ani nejsou angrešty 🤷‍♀️? Počkám, co to udělá se Zuzkou 😀...

Zato jsou tu skvělý maliny, jen jsou takový hodně chatrný, špatně se trhají...

A taky se nám vrátili medvědi!!! Zuzka vede 3 : 2, protože dnes viděla dalšího. Prý jen malinkého... Já zase nic 😢. Tak třeba zítra, uvidíme 😄🤭🤷‍♀️...

Zuzka dnes stan nestaví, spí na kovboje - jak tady říkají spaní pod širákem 👍. Hned si ji přišel prohlédnout elk, jestli to myslí vážně 😄. 

Já tedy rozhodně stan stavím a zalezu si do bezpečí své moskytiéry 🤭✌️. Jistota je jistota 😍.


Luxusní výhled ze stanu 🥰...


Ale dost blbě se do kamení zatloukají kolíky 🙈




Pondělí 7.8.

978,5. - 997,5. míle - 19 mil (celkem 1511,5 mil PCT)


Ráno to vypadalo, že nás čeká nenáročný den. Chceme se dostat do The Wildwood RV Parku, abychom zítra dokoupily jídlo v Seiad Valley a pokračovaly dál.

Zbývá 19 mil a většinou z kopce 👍.

Zuzka se na rozcestí rozhodne, že bude pokračovat variantou po silnici. Já chci jít po oficiálním trailu, takže se domlouváme, že se sejdeme v kempu.

Cesta byla nádherná s krásnými výhledy... Ale to bych to nesměla být já, abych špatně nezabočila na jednom rozcestí!!! To snad ne!!! 😱 Nadávám jako špaček 😳. Jsem takový blb!!! Rázem je z 19 mil rovných 22! Zuzka ne mě čeká skoro 3 hodiny v kempu!!!



Asi tu šli Češi 🤷‍♀️🙈.


Kalifornie začíná ukazovat své krásy 🥰💗

















Přišla jsem tak špinavá, jak snad ještě doposud ne. Myslím, že takhle špinavá jsem nebyla ani když jsem se plazila v tom prachu 😱🙈.




Naštěstí kemp má aspoň studenou sprchu. Dneska s ní rozhodně nepohrdnu! 🤣 Jsem zplavená - bylo strašné vedro, a jak jsem řekla, taky strašně špinavá 😱...

Zuzka mi koupila cestou limonády a broskve. Úžasné, to je fakt delikatesa po té cestě...

Platíme si v kempu večeři formou švédského stolu. Všechno je naprosto vynikající 😋. A nakonec přišla ještě zmrzlinka 💗. Hned se mi den zlepšil... 👍🤭




1. chod 😋


2. chod 😋




Potkaly jsme tu jednu Slovenku, co jsme se s ní bavily v Paradise Valley 😳👍. Skoro se prý utopila v High Sieře, takže z ní utekla (jako ostatně mnoho dalších...). Dává nám cenné rady na další dny. Radí teď 50 mil přeskočit (obrovské spáleniště...) a pokračovat z Etny do Mount Shasty. Tam je to prý nádherné 😍... 

Asi to tak uděláme, už mi zbývá jen pár dní, tak ať vidím ještě nějaké ty skvosty... 🤭

Zkouším také hledat nějaké autobusy a vlaky na cestu zpátky, ale zatím tedy nevím, nevím... 

To bude asi ještě oříšek 🤷‍♀️. Jestli se vůbec dokážu včas dostat na letadlo 🤷‍♀️😳??? Asi tu budu muset zůstat 🥰🤣🤷‍♀️.



Neděle 6.8.

956. - 978,5. míle - 22,5 mil (celkem 1491,5 mil PCT)


Ráno se nejprve zastavujeme na snídani, na kterou nás včera večer pozvala zdejší rodinka 😋. Je to naprostá pecka. Pomáháme s přípravou, učíme se všechno správně přichystat. Není toho málo, je to pro 50 lidí 😳🤭. Dělají se: slaninka, volská oka, francouzské toasty, pečené brambory a zapéká se zbytek špaget z večera.


U ohně se hřeje kafe 🥰







Myslím, že si přípravu užíváme nejen my, ale oni taky. Baví se tím, co nás všechno zajímá 🤭Nikoho ani nenapadne, že jsme tu navíc, je naprosto normální, že jsme se k nim přidaly... Docela by mě ale zajímalo, co si o nás vlastně myslí... Asi, že jsme spadly z Marsu... 🤷‍♀️

Každopádně, všichni se snažíme konverzovat, zábava rozhodně nevázne... Strašně se mi líbí poznávat lidi a život tady takovýmto způsobem... 👍

Dokonce jako hosti si musíme vzít jídlo první. Ještě, že jsem si předtím ve stanu udělala vločky, jinak bych jim to všechno snědla 🤣. Bylo to naprosto vynikající 😋💗.

Je na čase zvednout kotvy. Rozloučíme se a hurá na hranici Oregonu a Kalifornie.


Hlavní hostitelé 👍





Další milník naší cesty byl dnes dosažen 💪🥰. Na hranicích se bavíme natáčením a focením. Přitom je to jen zabodnutý klacek v zemi 🙈. Jak málo stačí ke štěstí... 😄





Jen takový patník... 🙈

Že jsme v Kalifornii poznáváme okamžitě. Vrátily se na svahy květiny a ještěrky, zmizely husté nekonečné lesy, stále fouká a cestu nám zarůstá křoví, které způsobuje na našich nohách mnoho škrábanců... Úplně se mi vybavila cesta pouští... Jak na to mohl člověk tak rychle zapomenout 😱🤷‍♀️???



Kalifornie se otevřela 😍




I hiker chce sr.. důstojně 🤣🙈.




Jde se ale krásně. Protože jsme se ráno zdržely snídaní, jdeme až do 20 hodin. 


Chodit dlouho se vyplácí 😍.



Podařilo se nám ujít celkem dost mil, takže to vypadá, že zítra stihneme bufetovou večeři v The Wildwood RV Parku. 👍 Potřebujeme se taky jednou pořádně najíst, ne??? 🤣🙈


Sobota 5.8.

Ashland - 935,5. - 956.  míle - 20,5 mil (celkem 1469 mil PCT)


Každá pohádka jednou končí 😢. Skončila i ta naše na ranči u Debbie...

Ještě nás ráno odvezla z Ashlandu na trail, loučení bylo smutné na obou stranách 😥...


Loučení s Debbie 😢


Co se dá dělat, zase na nás čekají nové zážitky 👍...

Myslela jsem, že dnes překročíme hranice Oregonu, ale je to až za 27 mil, takže nás čeká poslední oregonská noc.

Traily po městech bývají většinou dost namáhavé. Tady tomu není jinak. Opět celý den stoupáme do kopce 🥵. To ty města nemohli stavět na kopcích 🤷‍♀️🤭???

Jak si tak šlapeme nahoru, najednou, co naše oči nevidí!!! Je to tak, máme tu další TRAIL MAGIC 😍🤗. Tentokrát ve formě limonád 😋. Přišel hodně vhod. Je horko, vody je málo a stále se potíme do kopce... Jen tak dál Oregone 👍.







Rozhodneme se přespat na Campgroundu, asi 0,5 míle vedle trailu. Nic lepšího po cestě není...

Jakmile přicházíme k místu, zjišťujeme, že je plný lidí 😱. OMG, kde budeme spát!!!

Naše obavy byly brzo zažehnány. Byla tu jedna velmi početná rodina, asi 50 lidí, která se v tomto kempu schází už 48 let - vždy první srpnový víkend 😳😱🙈. 

Měli hrozně jídla a tak nás pozvali na večeři!!! Tak to je pecka - vlastně takový další trail magic 🤣🥰🤭. Jejich jídlo bylo naprosto vynikající - spousta salátů, zeleniny, špagety, pečený chleba... 

To už opravdu není možný, takové štěstí!!! Připadám si tu ne jako na celkem obtížném trailu, ale jako na nějakém gastro zájezdu 😄🙈. Pomalu co den, to nějaká nečekaná událost... 

Ale na druhou stranu, to je právě to, co činí tento trail tak nádherný (kromě přírody, samozřejmě) 🥰😍...



Máme zbytkovou vynikající večeři 😋.


Druhá večeře ze zásob od Debbie 😍🙈.




Každá potřebujeme jiný prostor na spaní 🤣.

Už se těším, co nám nabídne severní Kalifornie, do které vstoupíme zítra dopoledne. Bude také tak pohostinná??? Nebo bude drsná jako Washington??? 🤷‍♀️

Uvidíme, necháme se (snad příjemně) překvapit 💗🤗.



Pátek 4.8.

Ashland (celkem 1448,5 mil PCT)


Změna je život 😆🤭🤷‍♀️. Původně jsme si myslely, že si dopoledne prohlédneme Ashland a odpoledne načneme další část trailu ✌️. Omyl 🙈... Dostaly jsme pozvání na pravou americkou barbecue, a to se neodmítá 🤣👍💗.




Každý první pátek v měsíci se totiž v Ashlandu pořádají barbecue a ve městě je nějaký program. Program přeskočíme a užijeme si barbecue u Debbie 🤗 - i s její rodinou...

V Ashalndu jsme strávily nádherné dopoledne, jen mi došla baterka v telefonu, tak mám málo fotek 😢. Je to hrozně přátelské město, se spoustou galerií a hippies umění... Fakt super atmosféra 😆👍.







Léčivý pramen nepramení 😢


Tak se léčíme v čokoládovně 😋🥰



Inspirace z Čech 😍


Karavan v hospodě 😱🙈???





Kombucha 😋👍


Wattermelone lemonade 💗🤭


Nakoupily jsme něco na barbecue a malý dáreček pro Debbie.





Barbecue byla naprosto skvělá. Už si dokonce pokecám i s místními, tak se asi má angličtina lepší 😆🙈. Všechno jídlo bylo naprosto úžasné  náš salát a lilek (grilovaný ho vůbec neznali 😳) se také neztratil 👍💗. Chris je skvělý kuchař 😋.






Hostina začíná... 😋🤗




Snědly jsme toho se Zuzkou nejvíc ze všech, musely jsme jim připadat nenažrané 😆🤭.

Jsem ale strašně ráda, že jsme toto na PCT stihly zažít. 🥰 To už se opakovat nebude...




Čtvrtek 3.8.

přesun od Crater Lake do Ashlandu - stop + trail kolem Crater Lake - 8 mil (celkem 1448,5 mil PCT)


Sice jsme z lesíka vylezly trochu později, ale stop byl teda bída 😢. Asi ztrácíme formu...

Po hodině nám zastavilo auto s rybářem, který nás přiblížil ke Crater Lake. A pak tedy vše nanovo... Už mě to stopování ubíjí 😣...

Nakonec nám zastavil historický autobus, který vozí zdarma hikery PCT do Mazamy (kemp) nebo až ke kráteru. Byl krásný a jen pro nás 🤗. 


Je jen náš 😍



Původně jsme chtěly zůstat v kempu a jít trail kolem kráteru jen nalehko, ale když vidíme, jak to s námi jde ohledně stopování z kopce, měníme plán. 

Zkusíme se po trailu dostat alespoň trochu k Ashlandu - nejlépe tedy až tam, ale v to moc nevěříme, je to dost daleko. 🤭

Crater Lake je naprosto boží 🥰. Já snad nikdy neviděla takhle modrou vodu... 😳 A ty výhledy!!! Nevěděla jsem, na kterou stranu natočit foťák dřív 🙈.


Ranní káva zdarma 😋













Z Crater Lake jsme stop chytly celkem rychle. Aspoň, že tak 👍. A ještě nás prý vezmou až do Medfordu, který je od Ashlandu už jen kousek ✌️. Super, aspoň, že tohle nám vyšlo...

Cestou jsme ale píchli nebo něco - prostě syčelo a ucházelo kolo!!! To snad ne, to je pech 😫🙈. Snad nás nevysadí u pangejtu a nebudou čekat na pomoc 😱...

Naštěstí ne 😉. Byl to pán se svou paní (nebo přítelkyní), už značně v letech a hned začal vyměňovat pneumatiku sám. Rády jsme mu odborně asistovaly... To dáme 🤣💪.

Byla jsem ráda, že při tom nezkolaboval 🙈. Bylo to na něj už dost... Na mě by zas bylo dost být u auta bez kola a oživovat řidiče 🙈. 

Raději jsme spoustu věcí dělaly za něj - takže teď už umím dokonale vyměnit pneumatiku na autě 🤣. Další zkušenost dovezená ze světa 👍.

Byli moc rádi za pomoc, takže se nakonec rozhodli, že nás hodí až do Ashlandu... 😳😍 No, panečku, to byla skvělá zpráva. Vezli nás tedy asi 100 mil!!! 😳 Vůbec jsem nedoufala, že se dneska dostaneme až tak daleko...

A ještě nám domluvili ubytování u trail angelky Debbie 😍. Je to úplně zadarmo, na obrovské koňské (hlavně) farmě, v takovém krásném bungalovu. Máme tu k dispozici i pračku se sušičkou... Nádherné rozloučení s Oregonem. 🥰 Víc jsem si snad nemohla ani přát...


Charles a 🤷‍♀️ - milé taxi do Ashlandu 💗


Původně jsme měly bydlet tady 😍


Moje večeře 😋



Ale nakonec jsme v lepším 🤭🤗





A ty výhledy... 🥰💗




Zítra si ještě prohlédneme Ashland a pak už honem zpátky do trailu. Myslím, že nohy nám za poslední dny pořádně zlenivěly a žaludky se zvětšily 😱🙈. To zas bude dřina dostat se zpět do tempa!!!



Středa 2.8.

přesun od Elk Lake do Bendu a ke Crater Lake -  bus + 2x stop (celkem 1440,5 mil PCT)


Vyrazily jsme na stop v obvyklou dobu a to byla chyba 🤔. Co jsme si myslely??? Jaký magor by asi tak mohl jet kolem rekreačních rezortů v 7 ráno 🙈!!!

Naštěstí se jedna taková asi za půl hodiny našla 👍. Byla to vyhledávačka ohňů 🤭. Ti Američani fakt už neví, co vymyslet jako zaměstnání dřív... Taková blbost by nikoho u nás nemohla napadnout... 😆

Ale my za ni byly rády. Byla moc milá, odvezla nás až do Bendu a ještě nám ve své oblíbené kavárně zaplatila snídani 🙀🥰... 


Miluju takové kavárny 🥰




S vyhledávačkou ohňů 🤭




Kavárna to byla naprosto boží. Nádherné prostředí... Vydržela jsem tam přes dvě hodiny - dala dohromady blog a instagram a něco dobila 😆👍. Jsem nadšená - nádherný začátek dlouhého dne.

Všichni hikeři básnili o Bendu, ale když to srovnám se Sisters, tak to bylo o třídu horší město... 


Tržiště



Město pivovarů


To je teda umění 🙈


Zuzce se ale povedlo najít naprosto luxusní restauraci na oběd 😍. Byla to čínská restaurace All you can eat. To byla pecka!!! Já měla takový hlad, že jsem snědla 6 talířků 😳😋🤭 Ochutnala jsem opravdu úplně všechno (ovoce několikrát 🤭), kromě toustového chleba a polévek... To vám byla taková dobrota 😋😋😋... A vůbec jsem se necítila přejedená. Že by hiker hunger 🤷‍♀️🤭.


Levnější, než včerejší chudý salát 👍


Beru to postupně 😍



1. chod


2. chod





3. chod


4. chod



5. chod proběhl dvakrát 🙈


Po úžasném obědě si nakupujeme jídlo jen na další den, protože teď budeme přeskakovat jižní Oregon, ale ještě se na den zastavíme u Crater Lake, které je také takovým oregonským skvostem 🥰. Pak už jen zastávka v Ashlandu a hurá na pár dní zpět do Kalifornie...

Z Bendu se snažíme stopovat do Chemultu, ale marně 😢. Jsme uprostřed města a tady se stopuje fakt špatně 😣. Po půl hodině to vzdáváme a jdeme na první dnešní autobus směrem ke Crater Lake.



Nechápu, proč nejede až ke Crater Lake 🤷‍♀️


Z Chemultu ale dál už žádný bus neexistuje, musíme jedině stopovat... Tentokrát asi 45 minut nemáme štěstí - to jsme si nejspíš dostatečně vybraly dopoledne 🤷‍♀️ - vypadá to, že tu budeme muset zůstat a pokračovat zítra... Pokud ano, poprvé lituji, že nemám s sebou větší nůž, než tu mou skládací rybičku 😳. Nevypadá to tu zrovna bezpečně 😫...

Naštěstí nám nakonec jedno auto zastavilo a přiblížilo nás o 50 mil blíž vysněnému Crater Lake. Zbývá dostopovat posledních 20 mil, ale už je pozdě, to už dneska nedáme.

Protože v místním kempu nás nechtějí - asi jim připadáme moc bezdomovecky 🤷‍♀️ - nechápu, jsme zrovna čisté a voňavé - tak jdeme hledat místo do nedalekého lesíka a dostopujeme k jezeru ráno. Tentokrát trochu později 😆...




Máme v plánu jen asi 15 km nalehko se svačinkou a pitím, takže taková pohodička na závěr Oregonu 😍🤗👍.




Úterý 1.8.

683. - 701,5. míle + 1,5 míle k Elk Lake -  20 mil (celkem 1440,5 mil PCT)


Bylo to přesně, jak jsem myslela. Dneska nám to šlapalo jedna báseň 🤣👍.


Další nádherný den začíná 🥰🤗








Cesta jak dělaná pro tento parný den 🥵🙈







V poledne jsme daly pauzičku u Sisters Lake a já si stanovila novou výzvu 😆. Protože 50 kilometrů už určitě nedáme - nebude pro to vhodný terén (ten už byl 🤷‍♀️), tak se alespoň jednou vykoupu v oregonském jezeře 💪. A udělala jsem to hned dnes 👍. Bylo horko, jezero krásné, tak šup na to. 

A výzva to opravdu byla - nesnáším studenou vodu a bahýnko na dně 😫. A tady jsem měla hned obojí - prostě dva v jednom 🙈. Ale musím se pochválit - dala jsem to 😆✌️. Jsem na sebe hrdá a jsem spokojená...

Zuzka chce plnit pivní výzvu, ale nechtějí se jí tahat ta piva 😫. No, to se jí nedivím... Zkoušela, že bych polovinu piv nesla já, ale do toho tedy zásadně nejdu... Je mi líto, k tomu mě nepřemluví 😣. Buď výzva se vším všudy, nebo nic 🤷‍♀️...

Skončily jsme v rezortu Elk Lake. Není úplně nejlepší, ale jet na noc do Bendu nemá smysl, vyrazíme na stop brzy ráno. Zítra se potřebujeme dopravit do Crater Lake - přeskočíme zdejší dlouhé míle jen v lesích, čas se krátí, musím si vybírat 😢. 



Umí tu i lepší 🥰



Ale daly jsme sprchu a zašly na večeři. Nic moc, měla jsem salát, ale byl strašně slaný a moc mě tedy nezasytil. 😢

Zato je tu opravdu bohatý hikerbox 😋. Pořádně ho probereme a získáme bohaté zásoby na dojedení 👍. Užíváme si s nimi krásný večer na mole... 😍 To je taková romantika 🤗🙈...






 


Zeleninové brambůrky z hikerboxu - nebo marihuana 🤷‍♀️😆🙈???




Pondělí 31.7.

665. - 683. míle -  18 mil (celkem 1420,5 mil PCT)


Už těm postoregonským hikerům nebudu věřit ani slovo... Každý nám říkal, jak nás čeká hrozná láva a nakonec to vůbec tak strašné nebylo... To ještě nešli po washingtonských kamenech!!! 🤭 Tam teprve poznají, co to znamená, když se řekne "strašné" 😉... Měli by jet na Island, aby věděli, po jaké lávě se tam dá-musí chodit... 🙈

Mně se tu mnohem hůř chodí po hlubokém písku 😫. To opravdu spíš couvám, než se posouvám tím správným směrem!!! 🙈 To by jeden brečel... 😫

Každopádně, žádná lávová tragédie se nekonala, naopak - ta místa byla nádherná, pro film o Měsíci a tak... jako stvořená 🤣👍.


Lávový den začíná 💪






Celkově to dnes na výhledy bylo hodně bohaté... A to mám moc ráda. 🥰 Cesta mi pak utíká úplně sama... Zuzce to ale teď moc nešlape 😢. Mám podezření, že se kochá až moc 🤣🤷‍♀️. Unavená prý není a nic ji nebolí... Terén tu těžký není, dalo by se chodit fakt daleko... Asi ji budu muset domluvit 🤔🫦... Nebo jí pořídím lamu 😆... Ba ne, zítra už nám to pošlape dobře - cílem je Elk rezort a pak možná i přejezd do městečka Bend, kde je spousta pivovarů a hikeři PCT mají v každém z nich první pivo zdarma 🙈. No, to jsem zvědavá, jak tohle skončí... 🤭 Nebo tedy spíš, jak Zuzka skončí 🤣... Pro mě je to takový danajský dar... 🤷‍♀️


Pak už celý den krása střídala nádheru 🥰😍














Ale zase na nás Oregon myslel a seslal nám další Trail magic v podobě coly a piva. 🥰 Sice nebyl živý, ale i tak moc potěšil. Co jsem si asi dala já a co Zuzka 🤷‍♀️🤭??? To není těžká hádanka...



Miluji colu 🥰


Na konci dne se dostáváme do obsidiánového království. To je pecka, válí se všude kolem nás 😱. Jako správný Čech neodolám a sbírám si úlomky na památku... 😍 Snad mi to na letišti nevyhrabou... 🤔 Kdybyste ale viděli, jak se ty plochy obsidiánu na slunci třpytily... - to bohužel ani nejlepší foťák nezachytí 😢. Úplně se nám tajil dech 🥰.





Všude kolem obsidián 😱😍





Dokonce i tentsite jsme si vybraly na místě s krásným výhledem na severní Sestru. 😍 Její další dvě příbuzné uvidíme lépe asi až zítra... 👍 Ještě, že ten kouřový opar už zmizel... Bylo by opravdu škoda zrovna toto místo nevidět... Je to luxus 🥰. Jako bonbonek na závěr dne nám při západu slunce zrůžověla 😍👍.




Jak já odtud zvládnu odjet, to tedy nevím 😢🤷‍♀️...




Neděle 30.7.

653,5. - 665. míle -  11,5 mil (celkem 1402,5 mil PCT)


Je rozhodnuto. Dnes vyrážíme na Tři Sestry 🤣. Samozřejmě, že na ty zdejší - kamenné, sopečné...

Vítr kouřovou clonu trochu rozfoukal, takže to vypadá nadějně ✌️.

Ráno si pochutnám na melounu 😋, dokoupím potřebné jídlo na 3 další dny a vyrážíme stopem zpět na trail.


Loučíme se s krásným Sisters 💗


Nemusíme jít dlouho. V tomto ohledu je Oregon velmi štědrý 🤣👍. Asi po 5 mílích přicházíme do táborového rezortu Big Lake. Zrovna přijíždějí nové děti na tábor. No děti... Jsou asi stejně staré, jako ty vedoucí, co tu všude poletují 🤣. Dozvěděly jsme se, že na 250 dětí tu je 100 zaměstnanců 😳😱. Tomu říkám individuální přístup!!!


Rozcestník pro Hagrida 🤣









Každopádně, hikeři se mezi dětmi nemají moc ukazovat 🙈, proto zalézáme do hikerského zázemí a vaříme si oběd ze zásob. Pak zjišťujeme, že všichni hikeři tu mají zdarma veškeré jídlo (myslely jsme, že jen večeře a snídaně), proto zkoušíme zajít do jídelny. Přišly jsme pozdě 😢😫. Nechápu, proč nám to ostatní v místnosti hikerů neřekli 🤷‍♀️... Někteří lidé jsou prostě divní...

V jídelně už toho moc nebylo - zbyly nějaké plněné těstoviny nevalné chuti, tomatový sos, bramborová polévka a skořicoví šneci... Ten šnek ještě ušel, ale to ostatní teda nic moc 😫... Zuzce ale polévka a sos chutnaly - já neměla chuť to ani ochutnat...

Bylo dost vedro, tak Zuzka skočila ještě do jezera... Nic pro mě 🤣. Studená voda!!! Ale možná se taky jednou v Americe odhodlám vykoupat v jezeře... 🤷‍♀️ Uvidíme... Pár dnů ještě zbývá...

Hikeři tu mají opravdu vše zadarmo - mohly bychom si půjčit lodičku, vodní lyže, surf... Ale raději jdeme šlapat 🤣😍... Teda Zuzka byla dost nalomená zůstat, ale mě to neobměkčilo a přesvědčila jsem ji vyrazit 👍. 

Líbilo se mi tam, ale asi by mě už druhý den volna nebavil...

Po obědě už jsme nešly daleko. Skončily jsme u lávového pole, které budeme zítra přecházet 🙀.


Mount Washington


První pohled na Sestry






Výhled ze stanu 🙈


Polovina hikerů si po něm mění boty, tak doufám, že budu patřit do té druhé poloviny!!! Přece jen je nemám tak dlouho... Ale protože pořád chodíme v popelavém písku, tak už ani není poznat, jakou měly barvu 🤭. Jsou tak zaprášené, že kdybych s nimi zadupala na betonu, budou si lidi kolem mě myslet, že přiletěl čert... 🙈.

Tři Sestry už jsme dneska zahlédly, ale jen z dálky. Dokonce Zuzka z mapy zjistila, že se u nich nachází ještě Malý Bratr 😆. Vykutálená rodinka...

Uvidíme, jestli je zítra dobře uvidíme. Každopádně, jdu se psychicky přichystat na lávu 😉. To zas bude trail 🙈.




Sobota 29.7.

648. - 653,5. míle -  5,5 mil (celkem 1391 mil PCT)


Zuzka ráno vyskočila z karimatky jako čiperka 🤣🤭. Tak moc už se do Sisters těšila. Vůbec jsem ji nestíhala. 😳 Musím si udělat svoje kafíčko a tak... 👍 Ale taky se už moc těším 🤣...

Cesta byla kratičká, ale obzor zahalený do kouře, který přináší vítr ze vzdáleného požáru. Ještě, že nehoří na trailu... Doufám, že tato zkušenost mě opravdu mine.




Při sestupu na stop jsme dnes potkaly takový zvláštní trail magic 😍. Byl to pár s lamami a rozdávali hikerům pivo. 👍 To jsem si tedy nevzala, ale lamy byly naprosto boží 🤣👍🥰. Byla jsem z nich naprosto unešená. Další pravdivá událost podle filmu Divočina 🤣... Opravdu tu chodí...





Stop nebyl tak rychlý jako jindy, ale za 20 minut už jsme seděly v autě. Vzaly nás dvě paní, které jely na rodinný piknik. Abychom nemusely vše ve městě hledat, tak nás nejprve dovezly k obchodu a tam na nás počkaly, aby nás odvezly na druhý konec města do kempu. Tomu říkám luxus 😍.

Já toho zase nakoupila 🙈!!! Grilované kuře, salát Coleslav, banány, meruňky, víno, meloun a další dobroty na večer a snídani 😋. Luxusní jídlo...


Moje království 😋🥰






Čekala jsem malé městečko, ale bylo celkem velké a hlavně takové pravé americké...

Vzhledem k tomu, že je sobota, tak to večer pořádně žilo. I my jsme s jedním Němcem zavítali do takového venkovního Pubu 😍. Bylo to tam super. V kruhu obchůdky s jídlem a pivovar, uprostřed venkovní zahrádka na posezení...

Já byla přejedená veškerého jídla, tak jsem jen tak poseděla... Ochutnala jsem maso od Zuzky a bylo vynikající 😋.

Krásně jsme se s ním pobavily 👍.

















Zítra máme vyrážet na trail ke Three Sisters, ale nevím, nevím 🤷‍♀️... Všechny výhledy byly odpoledne zahalené kouřem 😫, tak snad se to do zítra zlepší...

Vede tam šílená cesta po lávovém poli (hodně hikerům to zničí boty 🙈), a když si představím, že bych ani nic neviděla, tak to je dost smutná představa... 😢

Budu ale doufat, protože zrovna tohle místo je takový skvost Oregonu...

Snad nám štěstí bude trochu přát 👍.



Pátek 28.7.

626. - 648. míle -  22 mil (celkem 1385,5 mil PCT)


Oregon si nás nějak podezřele předchází. 🤭

Nejprve nám po pár dnech pošle trail magic, pak potkáme známé Čechy, sešle nám Čechy do tensidu, takže prožijeme nádherný večer a dnes!!! Nic jiného jsem si už nepřála... 

Najednou se na lesní cestě proti mně objevil Moto 😱😍🙋‍♀️- jeden z mých největších kamarádů z pouště 🤗. To bylo radosti na obou stranách 🤣👍. Ani jeden jsme tomu nemohli uvěřit. Krásné setkání po tolika týdnech... Jsem ráda, že jsem měla šanci se s ním ještě rozloučit a popřát mu štěstí ve Washingtonu 👍.


Úžasný kamarád  🥰


Cesta nebyla výškově náročná, ale celé odpoledne jsme si hrály na spáleništi hry Přelez, přeskoč, nepodlez a Najdi svůj trail 😄🙈. Bylo to hrozný, moc nás tyhle hry už nebaví, ale Washington byl asi horší.


Ale no tak... 😫🙈



Některé výhledy byly dnes naprosto luxusní 🥰...




Ten žlutý pruh na nebi je kouř od ohně 😢.



Taky tu je rovina 🤣




Bály se mě 🤭


Zítra na nás čeká městečko Sisters, zbývá nám na stop už jen 5 mil, takže tam budeme brzy 👍😍. Pokud nás někdo vezme 🤷‍♀️...

Potřebujeme sprchu, pračku, dokoupit pár zásob a hlavně všechno nabít. Kvůli nedostatku baterií nemůžu zavěšovat blog a instagram 😫. Ale zítra dám vše dohromady. ✌️

Už se strašně těším na zmrzlinu a až v obchodě vykoupím všechno dobré ovoce 😋 Doufám, že něco budou mít... Sice mě tu v lese živí moc dobré borůvky a Huckleberry (stále nevím, jaký je mezi nimi rozdíl 🤷‍♀️), ale takový meloun, hruška nebo meruňky... to by bylo 🤗.

Musím rychle do spacáku, abych se dřív dočkala... 😍👍



Čtvrtek 27.7.

607. - 626. míle -  19 mil (celkem 1363,5 mil PCT)


Dneska jsem prožila nádherný den 🥰. Splnilo se mi snad všechno, co bych si přála... Bylo krásné počasí, ale ne úmorné vedro, měly jsme nádherné rozhledy na všechny strany a hlavně!!! - potkaly jsme první naše známé z pouště 🤣✌️. Konečně!!! 🥰 Všechno to zrovna byli Češi!!! Myslím, že letos se Chorvatsko trochu vylidnilo, protože na tomto trailu je Čechů hrozně moc!!! Prý po Američanech a Němcích úplně nejvíc ze všech národů!!! 😱 Je to znát. Když někomu řekneme, že jsme Češi, okamžitě odpoví, koho všeho od nás už potkal a že nás je tu hrozně moc... Jsem na to celkem hrdá 😍, že jsme tak aktivní národ 👍🥰...

První, koho jsme na cestě potkaly byla Darja, následoval Jakub (Color) a Tomáš (Joker). S každým jsme si celkem dlouho povídaly... Bylo zajímavé vyslechnout zkušenosti a zároveň vlastní zkušenosti předávat dál... 

Taky bylo pěkné porovnat, jak každý svou cestu prožívá jinak, jak třeba Jakub za ten měsíc zarostl a tak!!! Vypadal úplně jak Rumcajs 😄. Darja by mu klidně mohla dělat Manku 🤣🙈... 

Naopak Darja, ani Tomáš se nijak nezměnili. Holky se tu moc nemění a Tomáš to proložil týdenním Road tripem, takže se stihl zkulturnit 😆.

Bohužel jsme tím ale propovídaly dost času, takže jsme nestihly dojít, co jsme měly v plánu... Nevadí, tohle rozhodně za to stálo. Tak nebudeme v Sisters zítra večer, ale v sobotu ráno... Aspoň si to víc užijeme 😍😋👍... Já stejně do těch městeček raději docházím dopoledne...





Celý den nás provází Mount Jefferson 😍















Bílá voda - prý ji nemáme pít 🤭🙈

Brodíme... 🤷‍♀️


Měly jsme takové štěstí, že na konci dne jsme dokonce potkaly i dva Čechy na tensidu!!! Hanku a Martina z Prahy. Ty sice z pouště neznáme, startovali dřív, ale jsou strašně milí a sdílní. Jsou v mém věku, což mě těší dvojnásob 🤣.

Byl to strašně hezký večer, kdy jsme si stihli říct všechny možné důležité informace... A taky se normálně pobavit. Kéž by bylo takových více ✌️.


Martin s Hankou - správná dvojka 👍


A taky jsem zjistila, že nejsem jediný hiker, který své tělo udržuje stále čisté 🤗👍. To jsem ráda...

No, každý máme nějaké priority... 😍 Já třeba čisté tělo ve spacáku 😆. Včera jsme dokonce potkaly chlápka, který jde celou PCT s dřevěným kůlem na rameni 🙈. To mi přijde úplně postavený na hlavu... Tahal ho na rameni úplně všude, i když šel třeba jen na záchod. Zuzka tvrdí, že je to určitý druh výzvy, jak si ještě víc ten trail ztížit... 🤷‍♀️ No já nevím... Kdyby to byl nějaký malý klacík, ale tohle byla tak 1,5 metru dlouhá kláda, asi 15 cm v průměru. Škoda, že jsem si toho blázna nevyfotila...

Úplně mi ten dnešní den vlil nový elán do dalších dní... 👍 Koho asi potkáme zítra, co krásného nás čeká??? Vybraly jsme si to nejlepší z Oregonu a prý to bude stát za to 😍...

Už se nemůžu dočkat...




Středa 26.7.

588. - 607. míle -  19 mil (celkem 1344,5 mil PCT)


Vstáváme o hodinu dřív, abychom byly v rezortu co nejdříve a stihly si ho užít. No, užít, stejně je to celých 19 mil!!! 🤭 Ráno je ale tma a hrozná zima = nedobrý nápad... 😫 

Potřebujeme hlavně sprchu a všechno si nabít... Dochází nám šťáva 🤣... A to doslova!!! 

Dnes celý den se mi ta cesta zdá tak nějak nudná... Dokonce se ani nedokážu zabrat do svých myšlenek... Všude zase samý les, nebo spálený les, minimum výhledů a minimum signálu... Smutný pohled na to vše... Ale aspoň na jednom signálu jsem dala trochu do kupy svůj blog... 😢


Pro změnu les??? 🙈






Ještě, že nás na konci cesty varovali 🤣




Už abychom viděly něco pěkného... Mělo by to začít snad už zítra... 🤷‍♀️

Nakonec ještě ke všemu v rezortu není ani sprcha, ani pračka, ani elektřina!!! Hnaly jsme se zbytečně 🙀🙈. Ale je tu alespoň celkem dobře zásobený obchod. Dokupuji do zásob na cestu jen dva Rameny, dva balíčky lososa a fazole do kuskusu k večeři.

Po příchodu mám ale strašný hlad a žízeň. Kupuji si pro okamžitou spotřebu 2 nanuky (mražené limonády), kolu, jontový nápoj, 2 skořicové šneky, muffin a snikers 😱🤣🙈. Všechno to spořádám asi během půl hodiny... Bylo to hrozně dobrý a mě chytla žravost 🤭.



Rezort Olallie 🤗







Bohužel jsem pak už nezvládla dojíst večeři... A to byla tak dobrá... 😋 Udělala jsem si kuskus s tuňákem a fazolema, takže možná zítra získám na trail raketový pohon 🤣👍. Palivo doplním ještě snídaní, kdy dojím ten zbytek ✌️💪.

Poprvé na PCT se večer cítím hrozně ospale a tak nějak celkově unavená. Asi, že jsme vstávaly dřív, po ránu jsem si hned vylila dvě třetiny vloček 🙈, takže dopoledne jsem měla dost hlad..., a celkově to byla nezáživná cesta... 🤷‍♀️ Nebo mi docházejí síly??? Že by???

Zuzka se smála a pronesla větu: Tak po třech měsících na trailu ona řekne, že se cítí celkem unavená 🙈... To snad není možný... 😄

Já ale myslím, že se jen potřebuji pořádně vyspat. 

Zuzka měla z dneška úplně stejný pocit... A taky se potřebuje víc vyspat.

Koupíme si tedy na dobrou noc dohromady vínko, pokecáme a nakonec celkem brzy (jako každý večer) zalezeme chrupkat do stanů.

Je celkem chladno. Na to, jak je vedro ve dne... Dnes bylo úplně úmorně... Že by tu taky platilo: Svatá Anna, chladna zrána??? 🤷‍♀️ Ráno tedy zima byla řádná... Uvidíme. 

Budu se těšit, že zítřek bude lepší na trail, výhledy i fyzičku 💪✌️. Ale padesátku zítra určitě nedáme, bude velké převýšení 😫...




Úterý 25.7.

566. - 588. míle -  22 mil (celkem 1325,5 mil PCT)


Ráno jsme ještě netušily, že nás čeká šťastný den 😄.

Byly jsme nachystané na asi nejrovnější trasu celé PCT. Moc výhledů nebylo, převažoval pro změnu les... Pomalu se už ze mě stává lesní žínka...






Že bych si adptoptovala les??? 🤷‍♀️🙈





Siesta  🤣👍


Jdeme správně 👍

Zuzka stále spekuluje, že bychom si měly dát nějakou challenge 🙈. Pro mě je tedy výzva už samotná PCT, ale budiž, sranda musí být... Klasické trailové výzvy asi plnit nebudeme... Jít 24 hodin nechci, určitě by mi unikl nějaký pěkný výhled a v noci bych se přizabila..., výzva nahého dne mě tedy taky neláká 🤭 (prý ji někdo šel a aspoň měl tu soudnost, že když někoho míjel, tak smekl klobouk 🤣🙈), 24 hodin = 24 piv také není nic pro mě. To by lákalo Zuzku, ale nechce se jí tahat ta piva 😄 - no, a já bych zase pak nechtěla tahat Zuzku 🤣🤣... Takže jsme si vymyslely svoji. Dáme někde během jednoho dne 50 kilometrů... To jsme ještě neušly a budeme s tím mít co dělat... Nejlépe se k tomu hodil dnešek, měly jsme pěkně našlápnuto, ale nepředvídatelné události nám plán překazily 🙀... Jaké???

Budete se divit stejně jako my, ale po dlouhé době jsme měly na cestě živý TRAIL MAGIC 😍💗!!!

To bylo radosti!!! 🤣👍 Celý Washington nic a teď jsme chvilku v Oregonu a takové štěstí...

Určitě mi dáte za pravdu, že to je mnohem lepší, než splnit dnes challenge 🤭. 

Dostaly jsme jablka, toasty s vejcem, máslem, burákovým máslem, džemem, kolu a kafe. No já byla v sedmém nebi... Všeho podle chuti 😋🤗.


Máme různé kamarády 🤗


Bratři ze Slovenska ✌️



Poseděly jsme celkem dlouho, protože se tam objevili první Slováci na trailu... Konečně někdo, komu rozumím každé slovo 😄👍. Byli moc fajn... A ostatní také...

Challenge jsme tedy dnes nezvládly, snad se nám to podaří jiný den, ale jsme nad míru šťastné a spokojené 🥰.

Na tenside jsme se dostaly celkem pozdě, už jsme se skoro nevešly 😳. Jo, kdo si užívá...

Zítra nás čeká další rezort, takže zase bude možnost sprchy a nějakých dobrot 😋. V tomto ohledu je Oregon velice příznivý 🤣👍...

Musíme hlavně také všechno dobít. I když je to tu se signálem prý stejně špatné jako ve Washingtonu 😥 Ach jo, taková škoda...



Pondělí 24.7.

543,5. - 566. míle -  22,5 mil (celkem 1303,5 mil PCT)


Jen co se vydáme na trail, tak pořád přecházíme nějakou vodu 🙈. Nejprve po kládách, pak už musíme i do vody... Je ledovcová, takže řeže jako nože 🥶😫. Naštěstí jen jednou...


To je budíček 🙈




Ramona falls 🥰




A zase do vody... 😫🙈


Stoupáme prakticky celý den. Je to asi největší převýšení v Oregonu, které nás čeká...

Náš cíl je filmové místo Timberline lodge, kde se natáčel horor Osvícení. Tak ten jsem taky neviděla 🤣🙈. A je to horor, takže ani neuvidím 🤭... Každopádně, prý je dobrý - tvrdí Zuzka 🤷‍♀️.



Nesu si dům jako želva 🤣







Je to opravdu moc pěkná budova, uvnitř příjemně zařízená... Protože jsme na sjezdovkách, musí tu být nádherné lyžování s výhledem na Mount Hood 😍. Jak jsem zjistila, lanovka sem jezdí i teď v létě... Jenom my jako blbci šlapeme celý den nahoru po svých 😱🙈... Ale měly jsme tedy luxusní výhledy... 🥰


Oregonské filmové místo - Timberline lodge 👍









Točil se tu film Osvícení (The Shining) s Jackem Nikolsonem 👍


Za odměnu si tedy dávám horkou čokoládku 😋... A ta je tady naprosto luxusní... 👍



Když jsme uvnitř, strhne se venku velký liják... Tak aspoň jednou jsme na trailu měly opravdu štěstí a přečkaly ho pěkně v suchu...

Po dešti odjíždíme shuttlem do Government Campu, abychom doplnily sladkosti na další cestu. Současně si kupujeme i něco na večeři. Mám chuť na grilované kuře a salát. Není ani jedno 😥. Sehnala jsem kuřecí stripsy a americké brambory 😣 - vlastně taky kuře se zeleninou, jen trochu jiného typu...

Stop zpátky na trail se podařil rychle. Ještě jsme dostaly balíček suchého salámu 😋. Asi už vypadáme hodně zuboženě... Aby ne, ani jsme dnes nedělaly oběd, takže do večeře jsem měla jen dvě müsli tyčinky a balíček bonbonů... Jsem tedy hladová jak medvěd.

Kemp stojí za prd, není tu ani elektřina, takže asi za pár dní budu úplně bez proudu 🙀. Výborně, to je snad ještě horší, než nemít signál... Ještě že nás teď čeká prakticky rovina... Zuzka něco naznačila o 30 mílích, ale doufám, že to byla jen řečnická fráze 😳🤣.

Saskie se k nám už asi přidat nestihne, psala, že je zpět v Cascade Locks, noha ji bolí a je stále unavená... Já ale čekat nemůžu, bude si muset najít jinou partu... Bohužel 😥, tak to prostě chodí...



Neděle 23.7.

vedlejší trasa PCT - 543,5. míle -  22 mil (celkem 1281 mil PCT)


Je zajímavé sledovat, jaký má názor na trail hiker, který právě dokončil Oregon a hiker, který dokončil Washington. 

Byly jsme varovány českými hikery, co dokončili Oregon, že pokud se vydáme vedlejší trasou kolem vodopádů, tak budeme procházet zpět ke trailu z prudkého kopce plného suti a spáleništěm. Včera jsme to kvůli záchranné akci nestihly dojít, tak jsme byly připravené na otřesný zážitek dnes...

Ale ouha... Cesta z kopce vůbec nevedla!!! 🙀Naopak, byla celá do kopce, a to takového, že by se za ni místy nemusel stydět ani kamzík 🙈... Sem tam ležel popadaný strom, občas byla suť, občas prašná strmější cesta... Ale nic z toho nebylo takové, jak jsme čekaly... Bylo to tedy dobře, ale jestli tohle byla pro ně špatná cesta, tak si nedokážu představit, co budou říkat po Washingtonu 🤣🤭. 










Stejně jako ve Washingtonu i Kalifornii tu zdoláváme popadané stromy. To už je takový každodenní stereotyp... 😢 No, ale tady ke všemu mají špatnou velikost, jsou ve špatné výšce a nejsou oholené 😫. To znamená, že nejdou přelézt, ani obejít a podlézt jen ztěžka 🙈. Možná jsme tedy postoupily do dalšího levelu 😀 - už asi čtvrtého 🙈.

Tady jsem musela na všechny čtyři a normálně se cestou plnou popela proplazit na druhou stranu!!! A to nejen jednou... Batoh se mnou prolezl jen tak tak... 😳. Paráda... Z toho popela jsem za chvilku tak špinavá, že začínám dokonale splývat s okolním prostředím 😱🤷‍♀️. Takže je možné, že mě na fotkách ani neuvidíte... V Kalifornii jsem si myslela, že už víc zaprášená být nemohu. Omyl, tady jsem zjistila, že se v tom prachu mohu ještě dokonale válet 🤭. Myslím, že pohled na mě by se i dobře uplatnil v nějakém zábavném pořadu 🤣... Docela by mě zajímalo, jestli je možné tuto laťku posunout ještě dál 🤣🙈. Doufám, že ne. 


Dva čuníci jdou... 😳🙀


Naštěstí jsme si našly tenside, kde byla na cestě aspoň louže, tak jsme se v ní trochu omyly 👍...

Oregon má tu výhodu, že cesta PCT vede nedaleko resortů, kde si lze koupit zmrzlinu, pivo, osprchnout se a tak... Snad zítra jeden nebo dva navštívíme 🤣👍.

V jednom z nich by na nás měla čekat Saskie - už ji pustili a chce pokračovat s námi. Aby ne, s námi je každému dobře 😍... Já bych se k nám taky vrátila... Jsem zvědavá, co bude říkat o americkém zdravotnictví...

Jestli se mu věnují tolik, jako údržbě PCT, tak je dobře, že ji pustili tak rychle 🤭🙈.





Sobota 22.7.

asi 12 mil vedlejší variantou PCT (celkem 1259 mil PCT)


Dnes jsme se vrátily na trail a odstartovaly tak naši oregonskou cestu 🤣👍. Nezvolily jsme však variantu po PCT, ale variantu téměř souběžnou, jenže mnohem zajímavější 🤗. Vede totiž kolem kaskády několika vodopádů 😍. Nechápu, proč zrovna tudy PCT nevede, když to má být ta scénická cesta??? 


Loučíme se s Mostem Bohů 🙋‍♀️




Byla to opravdu nádhera, zase jsme po dlouhé době viděly něco jiného než les a občas nějaké jezero. Úplně top byl vodopád, za kterým se prochází malým skalním tunýlkem 🥰👍. Zuzce nedělaly moc dobře otevřené skalní římsy, ale dala to dobře 👍.

Mně se jde skvěle, na římsy jsem zvyklá z ferat a mám nové botky, takže mě netlačí žádný kamínek na cestě 🤗. To je paráda...





















Na cestu se k nám přidala i Němka Gina, která tímto PCT ukončila, a Holanďanka Saskie (zjistila jsem, že to není Nataša 🙈. Já ty jména hikerů prostě nedávám... 🤷‍♀️). 

V plánu nebyla dlouhá cesta, jen si projít vodopády a dojít spojnicí zpět na PCT. Máme batohy plné jídla, je strašné vedro a jdeme otevřenou krajinou, a na rozjezd po volnu to stačí...

Po obědě už se Gina odpojila a pokračovala s námi jen Saskie. Ta však po necelých třech mílích nešťastně zakopla o strom přes cestu a ošklivě si poranila pravé stehno 😱. Byla jsem za ní jen dva metry, takže jsem vše viděla v přímém přenosu...

Poprvé v životě jsem uplatnila své záchranářské dovednosti ✌️. A byla jsem pak na sebe opravdu pyšná, když mi oficiální záchranáři mou práci pochválili 😍. To neví, jak špinavýma rukama jsem ji musela ošetřit 😫...

Každopádně musely jsme záchranáře zavolat, protože rána byla dost hluboká 😢. Naštěstí ale nekrvácela... Vzhledem k tomu, že tu opět není signál, tak jsme prvně v životě použily Garmina...



To se mi povedlo 👍✌️


Anna a Jason



ý

To bych vám přála vidět ten proces 🙈... Zmáčkly jsme tlačítko SOS a čekaly, že se někdo ozve jako z vysílačky... Omyl!!! Začaly chodit dotazy na mobil 🙈. Jsem zvědavá, jak by takhle komunikovat člověk v posledním tažení... Bylo to dost zdlouhavé a nepřehledné... - nic však proti tomu, že záchranáři se dostali na místo až po 5 hodinách 😱!!! Já chápu, že jsme byly v terénu, kde nemůže přiletět vrtulník (záchranáři přišli po trailu 😳), ale kdyby rána krvácela, ona upadala do bezvědomí..., tak ji 5 hodin držet při životě nezvládnu 😢... Naštěstí to tak vážné nebylo a myslím, že se k nám brzy vrátí... Jestli tedy bude chtít pokračovat s námi 🤷‍♀️.

Američani-hikeři, co nás míjeli byli strašně milí, chtěli pomoci, opravdu nikdo bez optání (až na jednoho divného lesního muže) neprošel... Dva dokonce zůstali raději s námi, přece jenom naše angličtina ještě není na univerzitní úrovni 🤣.

Nejvíc nás pobavilo, když Saskie potřebovala na záchod a záchranáři nám pořád říkali, že jde do koupelny, ať počkáme... Dlouho jsme nechápaly, že po nás jen chtějí, abychom se prostě otočily a nedívaly se... 🙈 Proč to nenazývají tak, jak to je???

Každopádně Saskii si odvezli a my šly už téměř po tmě jen na první tenside. Je to asi jen o 3 míle méně, než jsme původně chtěly...

Myslela jsem, že tato zkušenost mě na PCT mine, ale asi si tu musím vyzkoušet všechno 🤷‍♀️. Hlavně teď musím svou lékárnu zase doplnit!!!!

To nám ten vstup do Oregonu začal dost dramaticky 😳🙈... Doufám, že už máme vybráno...




Pátek 21.7.

Zero day v Cascade Locks - Portland


Je to nádhera vstávat a vědět, že budete celý den odpočívat a užívat vymožeností města 😀🤗. Jen kdyby nám za hlavou nejezdily celou noc ty šíleně dlouhé a strašně hlučné vlaky 🙀...

Na Portland jsem hrozně zvědavá...

Balíme potřebné věci na vyprání - takže skoro všechno 🤣 - a Zuzka i stan, protože má zlomené tyčky a potřebuje ho v REI vyměnit 👍. No, neodpočíváme zrovna nalehko 🤭. Jede s námi ještě jedna Holanďanka, myslím, že se jmenuje Nataša. Ale já ty jména tady prostě nedávám 🙈.




Těšila jsem se na portlandské mosty - prý je to město mostů, ale byly nic moc. Spíš bych ho nazvala městem bezdomovců a Zombie 😱. To staré centrum byla obrovská hrůza, to si člověk ani nedovede představit...





Ty byly nádherné 🥰






Daly jsme si oběd v thajské restauraci (když už jsem tedy nemohla do toho Thajska jet s Vaškem, tak aspoň jsem ochutnala jídlo 🤣) - konečně něco jiného než stále stejné hamburgery, sendviče a tak...

Ale prádelna je hrozně daleko a sport s botama taky!!!! Já nechci chodit smradlavá a v roztrhaných botách 😫. Rozdělily jsme se. Zuzka a Holanďanka se vrátily do kempu a já obstarám to ostatní. Bylo to potřeba, protože máme na poště balík s jídlem a ta zavírá v pět a pak otevírá až v pondělí!!! A balík je psaný na Zuzku...

No, doufejme, že to zvládnu 😱🤣.

Bylo to celkem jednoduché - kamarád Google maps radil dobře 😀👍. Jen ta prádelna byla zrušená a přemístěná kousek dál, ale to jsem taky zvládla zjistit 💪.








Dokonce i nové botky a ponožky jsem tu sehnala 😍. Jen slovo Merino jim tady v Americe vůbec nic neříká... To fakt nechápu 🤷‍♀️.




Projezdila jsem tedy Portland busem a vlaky - taky cesta 🤣 - a můžu tedy říct, že tady bych bydlet nechtěla... Vlastně tu vůbec nic není... Jsem zvědavá, jestli ještě stihnu Ashland a jestli bude třeba jiný...

Večer jsme poseděly s Ginou a Natašou a pak ještě s jedním německým "filozofem", jak ho nazvala Zuzka 🤣. Kemp se doslova zaplnil hikery PCT 😱. Na tomto překladišti jsem napočítala 35 stanů 😱. Slušný počet...





Padla jsem do spacáku jako zabitá. To cestování po městech je  snad ještě náročnější, než chodit s batohem. 

Blog musím dopsat ráno, než vyrazím na vodopád a dál do oregonských hlubin, teď už nemám sílu 😴.



Čtvrtek 20.7.

485. - 505,5. míle -  20,5 mil (celkem 1247 mil PCT) - vstupujeme do OREGONU


Dokázaly jsme to. Dnešním dnem jsou z nás bohyně PCT 😍💪. Odpoledne jsme totiž na den přesně od našeho startu u severního terminusu stanuly na Bridge of the Gods (Mostě Bohů) 😍✌️. Další ikonický bod naší cesty byl zdolán 😍💪. Je to naprosto úžasný pocit... Člověku jdou až slzy do očí. když zjistí, že něco takového dokázal...



Za řekou Columbia na nás čeká Oregon 🥰


Taky tu mohli udělat chodník 🙈






Nikdy bych neřekla, že by mě mohla bavit až tak dlouhá cesta... A hele, jsem tu už přes dva měsíce a stále mě něco těší (i když občas taky něco nas....)... 🥰. Ale ty klady rozhodně převažují 🤣🤭. Na jednu stranu mě strašně mrzí, že nemám dost času na projití celé stezky (nyní jsme prošly prakticky její polovinu - jsem si jistá, že bych ji zvládla celou 🤗), na druhou stranu se už těším, až uvidím své blízké, kamarády atd. Jsem asi magor, ale já už se těším i na děti ze školy nebo na tréninku 🙈... 

Zbývá tedy jen dodat: SBOHEM WASHINGTONE 💔- PŘIVÍTEJME OREGON 🙋‍♀️💗

Další cestu budeme muset pečlivě naplánovat podle informací od lidí, kteří Oregonem už prošli. Víme, kam rozhodně nejít - jen mraky komárů a les, co rozhodně nevynechat. Máme na to celý zítřek 🤗. Zajedeme se podívat do Portlandu, opravdu nutně potřebuji nové boty, z těch dosavadních jsem dnes už málem vypadla a ještě ke všemu mi požírají ponožky 😫🤭. A bolí mě z nich poslední tři dny dost chodidla. Cítila jsem cestou už každý malý kamínek - a že jich nebylo málo 😫. 


Poslední washingtonské výhledy 🤣














Nocujeme na prvním oregonském místě - v kempu Cascade Locks. Je to takové překladiště hikerů mezi Washingtonem a Oregonem... 😀 



Je tu strašně větrno, ale vítr je teplý - aby ne po těch vedrech ve dne 🥵. Ovšem ty vlaky, co nám jezdí za stanem - to je dokonalý bordel 😳... Jsem zvědavá, jak v tom budeme spát 🤷‍♀️. 

Dokonce tu hikeři PCT mají v hospodě jedno pivo zdarma 👍 - proto si dávám horkou čokoládu 🤣😋. 


Pivo pro PCT hikery zdarma (to první 😀)


Citron do piva??? 🙈



A prvni oregonský burger 👍. Je moc dobrý, ale cestou jsem se strašně přejedla ostružinami a teď se v mém těle všechno naprosto vaří 😫... To už taky nikdy neudělám... Když já měla takový absťák po ovoci 🙈. Jo, žravost se nevyplácí... A já se jimi ládovala celou hodinu!!! 🤢 Snad nedopadnu jako Zuzka a nepůjde to horem i dolem...


Těch jsem se opravdu přejedla 🤢




Ale sprcha byla úžasná, opět jsem čistá podle svých představ, jen jaksi nemám do čeho se obléknout 🙈. Musím ještě vyprat prádlo a budu dokonale přichystaná na další trail.✌️💪

A vlastně musíme vyzvednout na poště balík s jídlem!!! Snad opět dorazí a my se budeme mít dobře... 🤗 To je ještě tolik práce... 🤷‍♀️

Každopádně, naše oregonská pouť právě začala 🥰💪...



Středa 19.7.

461. - 485. míle - 24 mil (celkem 1226,5 mil PCT) + stop do Carsonu a zpět


V noci je strašné vedro 🥵. Předzvěst toho, co nás čeká celý den!!! Už v 6 hodin jsme v tričku a kraťasech a sluníčko pálí jako zběsilé 😳. Dneska budeme rády za cestu lesem! Má být 35 stupňů 🥵. A bylo!!! 


Hledám Čechy, kde jste 🤣🤷‍♀️



Les, všude samý les 🙈




Cesta opravdu vedla lesem, jak jinak, takže to pomohlo vedro zvládnout. Ale stejně... 

Zítra už se má ochladit. Pokud se to tedy tak dá nazvat... Má být už jen 32 stupňů 🤭🙈. 

Washington nás přijal sněhem a loučí se s námi tropy 🙈... Je prostě nevyzpytatelný 🤷‍♀️.

Každopádně Zuzka v poledne vymyslela bezva věc 🤣. Jdeme kolem silnic do Carsonu, tak si něco stopneme a dojedeme na zmrzlinu, případně oběd a zpět 👍. Super nápad, okamžitě souhlasím. Perfektní zpestření dalšího lesního dne 🤣. Stop se povedl, dala jsem si zmrzku, mini tacos s krevetama, Snaple a džus. V břiše mám úplný rybník 😱. Ale jsem osvěžená na další cestu 👍.


Škoda jen, že tu pálí úplně všechno jídlo - nooo, Mexiko 😛🤷‍♀️





Po návratu na trail si musíme trochu pospíšit, abychom dohnaly ztracený čas. Daří se 💪, i když můj břišní rybník občas zvedá vlny dost vysoko 🤭. Sice jdeme až do půl osmé, ale už aspoň není takové vedro...




Pokud se zítra nic nestane, stanou se z nás bohyně 😍. Dojdeme totiž na Most Bohů (Bridge of the Gots) 🥰 a slavnostně zakončíme washingtonskou pouť. Ale o tom až zítra...

Máme tedy pravděpodobně poslední noc ve Wasshingtonu. Spíme na tensidu o potoka, tak si dávám osvěžující večerní koupel (jako vždy, když to bylo jen trochu možné 😍). Jindy mi ve vodě odumíraly prsty na nohou mrazem, tady byla voda krásně teploučká... Ani se mi z ní nechtělo...

Dokonce jsem přesvědčila i Zuzku, aby to zkusila a byla také nadšená 👍. Nebo to teda aspoň říkala 😆.

Jak se blížíme k hranici, potkáváme stále více hikerů. Už to není ta zcela mrtvá stezka... Ale stejně se tu hikeři mezi sebou nijak moc nebaví... 🤷‍♀️ Každý jde ve dvojici, jsou věčně zalezlí ve stanech, neprobíhá žádná večerní komunikace s ostatními... Je to fakt škoda. 😥 Je to tu jen o tom jít, najíst se, zalézt... a tak stále dokola, úplně do zblbnutí. Fakt se nemůžu dočkat, kdy potkáme první známé...

Jo a mé boty definitivně dosluhují. Už mi z nich pomalu vypadává pravá noha 🙈. Ponožky mám už jen 3 (ne páry, ale jednotlivce). Nákup mě tedy nemine, pokud nechci začít chodit po rukách 🤭. A to nechci... To bych asi nedala 😄...

Zjistila jsem, že budeme kousíček od Portlandu, tak ten si nemůžu nechat ujít 👍😍, Zvládnu tak dvě mouchy jednou ranou - uvidím Portland a nakoupím vše potřebné ✌️. Hned to nakupování bude snesitelnější 🤣...



Úterý 18.7.

437,5. - 461. míle - 23,5 mil (celkem 1202,5 mil PCT)


Nejprve vám povyprávím, jak se lenost nevyplácí. 🤭

Jelikož jsem byla večer zalezlá v bezpečí před komáry ve stanu, rozhodla jsem se, že si i vodu přefiltruji přes noc ve stanu... Je přece zbytečný jít mezi mračny komárů hledat nějaký vhodný strom na zavěšení a ráno zase před vařením chodit ven pro vodu... Ve stanu budu mít vše hned po ruce 👍.

Celé jsem to perfektně vymyslela, celý systém dokonale fungoval... ALE!!!! ☝️ Fungoval do chvíle, než jsem usnula 🙈. V průběhu noci můj systém změnil polohu a voda se bezpečně filtrovala nebo vylévala na podlážku stanu 😫. Probudila jsem se (a mé jídlo a některé věci) tedy nejen v rybníku, ale také téměř bez vody!!! Měla jsem akorát na snídani a na cestu cca polovinu termosky!!! 😥 Hlavně, že jsem si večer a ráno ušetřila těch pár kroků ze stanu 👎...  Takže příště už rozhodně nebudu líná a vymýšlet nějaké své experimenty 😏...

Ještě, že je horko a mohu vše přes den vysušit... Lézt k tomu všemu večer do mokrého, to by mě snad už kleplo 🙈.

No a co dnešní cesta??? Co myslíte??? Bingo - určitě jste hádali, že stejná jako včera... Zase všude samý les 🙈😳. Ale je strašně malé převýšení, tak jsme dneska aspoň trhly rekord a ušly cca 42 km!!! 💪

Ale abych cestě nekřivdila - občas jsme v lese zahlédly jezero - Blue Lake bylo moc pěkné - a dokonce se nám asi dvakrát na pět minut otevřel výhled...😍 Kam jen oko dohlédlo, všude samý les... Kdo by to byl řekl??? 🤣🙈 Já snad za chvíli zezelenám taky 🤢🤷‍♀️.


Jsme v indiánské rezervaci. Přiletí šíp zleva nebo zprava??? 😳🙈


Venku třicet stupňů a tady sníh... 🥶🤷‍♀️


A stejně tu všechno kvete 😍.


Půjdeme k nim? Raději ne... 🤣🙈


První výhled 🥰


Já už z toho lesa taky vykvetu 🤭.


Druhý výhled - Blue Lake 🥰



Třetí výhled - kam jinam než na lesy??? 🤷‍♀️🙈





Jediné pozitivum je, že tu nejsou komáři. A to není malé pozitivum, to je obrovské 😄👍. Kromě komárů tu totiž není  ani moc vody 🤭 - tak co by tu vlastně dělali...

Tenside jsme si vyhlédly luxusní - na vršku, s "překvapivým" výhledem na lesy (a teda i Mount Adams 🤭). Užívám si, že mohu večeřet venku a nic mě neotravuje... To je pohoda 🥰.



Boty už moc nefungují 🤭🙈


Nezkouším žádné experimenty a vodu mám při filtrování zavěšenou na stromě 👍. 

A mám tu dokonce i slabý signál 👍👍. Tak to je dokonalý tříhvězdičkový tenside 🥰.

Jen ta večeře nic moc 😢. Zkusila jsem těstoviny doporučené Zuzkou a nebýt toho, že jsem se s nimi dva dny tahala, tak bych je vyhodila 😣. Zjišťuju, že máme se Zuzkou naprosto opačné chutě... No, aspoň vím, že mi nebude krást jídlo 🤣🤣🤣.

Taky už mám poslední dva zbytky párů ponožek. Ty mé zničené boty je doslova žerou 🙀. A ty nohy z těch bot!!! Ty už asi nikdy neumyji!!! A to je dávám se svým tělem dohromady každý večer 😄!!! Asi jako jediný hiker na celé PCT 🤣🙈... Rychle někam do města 😄...





Pondělí 17.7.

423,5. - 437,5. míle - 14 mil (celkem 1179 mil PCT) + stop z Trout Lake


Nespěcháme. Zuzka potřebuje opravit píchnutou karimatku - to se nám skvěle podařilo 👍. Konečně bude mít lehké spaní 🤣. 

Moc jsem se nevyspala... Bylo docela horko a ještě jsem byla tak nabitá všemi cukry, že jsem nemohla vůbec usnout 🙈. Těch koblih, co jsem spořádala a ještě mi zbyly na cestu a snídani 🤭🙈... Takhle to nepůjde 😫. Jsem tak sladká, že kdyby mě dneska olízla kráva hlavu, tak si myslí, že má lízátko 🙈...

Každopádně nás čeká poslední washingtonský úsek a před ním si pořádně užíváme Trout Lake 🥰. Sice je to tu malé, ale přitom strašně vlídné a pro hikery výborně vybavené i zásobené 👍. Asi nejlepší Resupplay ve Washingtonu 😍✌️.



Loučíme se s Trout Lake 😥


Nakonec přece jenom nandáme ztéžklé batohy na záda a hurá na stop. Opět nám zastavilo hned první auto 👍💪. Máme zkrátka talent!!! Na trail se dostáváme před polednem, takže toho dnes asi moc nenachodíme...

Cesta vede celou dobu lesem a převýšení není nijak závratné... Ale jestli to tak půjde dál, nebudu mít o čem v blogu psát... Jediné, co člověk cestou pozoruje, jsou šišky na cestě, jestli je u cesty hodně kapradí nebo málo, jestli nám přes cestu neleží strom nebo hiker... Já mám lesy ráda, ale tady sem jsem si přijela prohlédnout něco víc... 😥



Stejná cesta celý den 🙈


Les, všude samý les 😫


Aspoň, že v něm rostou houby 😍


Jak by řekli Cimrmani: Když to srovnám s tím výletem na Kokořín - tam byly skály pískovcový, občerstení... Co je tady? Prd... 

To je vystiženo naprosto přesně, co nám momentálně scénická cesta PCT už třetí den nabízí 😥😫. Sice dnes téměř nebyli komáři - kupodivu i když jsme míjely Komáří potok a Velké komáří jezero 🤷‍♀️, ale ani tak mě to teda nenadchlo...

Doufám, že zítra už bude co fotit a psát 🤗...




Neděle 16.7.

408. - 423,5. míle - 15,5 mil (celkem 1165 mil PCT)


I když nás dnes čeká městečko, nevyrážíme o hodinu dřív. Důvodem je brod přes Adams Creek. Je od nás pouze 2 míle a kdybychom vyšly moc brzo, tak by byla hrozná zima 🥶😳.

Vstáváme tedy jako obyčejně, i tak je dost chladno, a komáři mají opět pohotovost... 😫

Naštěstí jen v místě našeho tensidu. Pak najednou mizí a už se do města neobjeví... 😍 To je panečku úleva...

Brod se nakonec dal po kládách přejít suchou nohou... Proto je lepší chodit ho ráno, odpoledne to musí být hukot... Podle blátivých kolejí je dvakrát tak široký... Odpoledne určitě nejde přejít bez brodění. Jsem ráda, že nám to vyšlo takhle 🤣👍.

Celý den je strašné vedro a vlastně vůbec žádné výhledy 😫. Cesta nám ale ubíhá rychle, protože je hodně z kopce. Také se místy začíná objevovat signál 👍.




Mount Adams



Nádherně to tu kvete 😍


Část našeho brodu





Na stopu jsme tentokrát byly asi 3 vteřiny 🤣. Hned na první mávnutí nám zastavila mladší paní, která šla PCT před 20 lety 😳🤗. Vypadala dost mladě 🤷‍♀️. No, ne každý se holt na tuto cestu vydá skoro v 50 letech 🙈😂.

Městečko je malé, ale má celkem dobře zásobený obchod. To je dobře, potřebuji doplnit potraviny na další 4 dny. Pak už bychom měly být v Oregonu, kde na nás má čekat další balík ✌️.


Pravidla pro kemp??? 😳


Při večeři doplňujeme vitaminy 😋


Jídla mám, myslím, opravdu dost. 🤣 Snažila jsem se krotit, ale nějak jsem neodhadla dnešní večeři, tak mám ještě hodně zbytků 🙈. A jídlo se nevyhazuje, zvlášť na trailu ne!!!


Nákup na zbytek Washingtonu 👍🤗


Po večeři doplňuji tuky 😋🙈

Měli tu také vynikající meruňky. Obrovské a taaak sladké 😋😋😋 Koupila jsem si jich hned 10 🤣👍.

Konečně spíme v kempu se sprchou, kde je hrozně teplý večer a žádní komáři 👍👍👍.

Když zakončíme večerní posezení, Zuzka zjišťuje, že má plný stan škvorů!!! Tady fakt nemůže člověk prožít jeden večer v klidu!!! Ani se mi nějak nechce jít podívat do mého stanu 😫🤭.

Budu ale muset, pokud nechci celou noc sedě venku!!! Je tak teplo, že i tento blog píši v pohodlí na piknikovém stole a kontroluji, jestli nám někdo nekrade naše přístroje, které nabíjíme na záchodech - jinde není zásuvka... 😥

A taky pračka tu není, takže ještě 4 dny musím vydržet v nepraném oblečení 😫🙈- Já to dám, ale ti okolo mě nevím, nevím... 🤷‍♀️ Podle předpovědi bychom následující 4 dny měly mít asi 30-32 stupňů 🥵. No, tak to tu taky ještě nebylo... Washington je zkrátka plný překvapení a extrémů. Už jsem zvědavá, s čím na nás přijde Oregon... 😳🤭




Sobota 15.7.

388. - 408. míle - 20 mil (celkem 1149,5 mil PCT)


Včera jsme si prošly rájem, dneska peklem 😱👹. A to doslova!!! Jen co jsme vytáhly nohy na trail, začali se objevovat komáři... Ale ne sem tam nějaký, to byly doslova nálety 😫!!!

Musela jsem jít celé dopoledne v péřovce, nepromokavých kalhotech, klobouku a se sítí na hlavě!!! Strašný 😫🥵👹... Je fakt, že ve 30 stupních to už asi nikdy dobrovolně nezažiju, ale kdyby mi tento zážitek zůstal utajen, tak bych se vůbec nezlobila... Myslím, že mé tělo vypotilo poslední zbytky tuku, které si schovávalo na horší časy... Právě asi nastaly 🤷‍♀️😫.


Škoda, že ty mrchy komáří nejsou vidět 😣


Bylo to takové psycho, že jsme do oběda zvládly ujít asi 11 mil + 1 míli k tomu, když jsme pod clonou komárů přehlédly jedno nepřehledné rozcestí a sešly z cesty 🙈. Proč ne, musely jsme si to přece vychutnat se vším všudy...

Myslím, že Zuzka byla moc ráda, že její střevní potíže už pominuly... Nevím, jak by to bývalo v těchto podmínkách dopadlo. Neumím si vůbec představit, jaký by to byl boj 🙈. Sama řekla, že to už by se snad i rozbrečela 🤭. Také zhodnotila, že pokud by někdy vzdala PCT, tak jen kvůli komárům!!! Aspoň vidíte, jak strašné to doopravdy bylo...

Ještě ke všemu vedla dnešní cesta celou dobu lesem 😥🙈 Takže jsme viděly úplné 💩 a jen jsme se hnaly jak cvoci co nejdál!!! Jediné, co jsem si dnes dokonale detailně prohlédla je komáří břicho. Nic moc krásnýho to není 🤣.

Naštěstí po těch 11 mílích zmizeli. Asi jsme přešly z pekla do očistce 🤣. Možná se tu byla církev někdy inspirovat... 🤷‍♀️🤭


Všechno jen díky těmto všudypřítomným loužím 🙈


Zdejší šišky jsou narozdíl od těch kalifornských hrozně dlouhé 😍.




Umírám vedrem... JÁ??? To už je co říct 🤭.

Každopádně, včera jsem nevěděla, co fotit dřív, dneska nebylo co fotit. Komáři jsou hnusní a les s kládama přes cestu už jste viděli. Myslím, že když se tady místní správě nechce udržovat les, tak před něj prostě píchnou ceduli Divočina 🤷‍♀️🙈 Chápu, je to jednodušší - tedy pro ně 🤣.

Jediný pohled, který dnes stál za foto, je náš tenside. Vybraly jsme si totiž místo s výhledem na Mount Adams 🥰👍 Tak aspoň něco...

Zítra nás hned ráno čeká jeden nepříjemný brod - má se chodit raději ráno, kdy je nižší voda, což nám super vyjde - a pak už opět městečko... 😍✌️

I když mě tu docela dobře živí houby, mé zásoby se opět zmenšily pod velikost mých odpadků 😫.


Tohohle fešáka jsem si vzala k večeři 😋.



Zbylo i na oběd a podělila jsem se se Zuzkou 🥰

Jo a určitě chodíme víc, než píše navigace, protože oběma nám třeba dnes ukazovaly hodinky přes 36 kilometrů a navigace tvrdí 20 mil, což rozhodně neodpovídá... 😣🤷‍♀️ Nevím, kdo tu trasu tady zaznamenával... Asi ten, kdo se stará o ty klády přes cestu a tak... 🤣. Je zajímavé, že v Kalifornii to uměli sesynchronizovat, vše sedělo a tady nic 🤷‍♀️🙈

Tak hurá do pelechu, ať si zítra užijeme městečko a signál 🤣👍.


Co je to za stopu nevím???? Možná je to lepší, jde s námi po trailu 😳🙈



Tohle je luxus 🥰


Svá nejlepší léta už mají za sebou 😢




To není trik!!! Večer nám zrůžověl Mount Adams 😱🥰.




Pátek 14.7.

372,5. - 388. míle - 15,5 mil (celkem 1129,5 mil PCT)j


Bála jsem se toho, že své dnešní myšlenky budu začínat větou: Koho jste to potkali, co vám to nalhali... 🤣🙈 

Naštěstí tomu tak není a my opravdu prožily jeden z nejkrásnějších trailů na PCT!!! 😍 

Hned ráno jsem si celý den zabarvila na růžovo, protože paty mě stále bolí 😥... Zabralo to a šlo se mi naprosto parádně 👍.


Kouzelné svítání... Mé srdce jásá 🥰





Dnešek nebyl o jednom skvostném výhledu, za kterým se ženete celý den... Naopak... Nevěděla jsem, co fotit dřív... 🥰

To co jsme dnes viděly se nedá ani slovy popsat, ani fotka ten pocit přítomnosti tady prostě nenahradí 🥰🥰.


Nemohla jsem vybrat nejlepší fota, tak se tiše kochejte... Stojí to za to!!! Nejkrásnější výhledy na washingtonské PCT 😍🥰



Mount Rainier













Zase sníh 🙈





Vedle sněhu to hraje barvami 😍


Toho snad nepotkáme 😳




Můj luxusní oběd - zapečená tortila se sýrem a avokádo 😋👍









Já se celý den rozplývala výhledy a mé tělo se rozplývalo horkem 🥵.  Bylo totiž naprosté jasno, což jsem velkou měrou pocítila večer, když jsem zjistila, že mám totálně spálený nos (tady asi už popáté 🙈) a tváře... Hlavně že mám v batohu tu 100 opalovací krém 🙈... Asi to s sebou nosím jako dekoraci... 🤷‍♀️ No tak třeba zítra ho použiji, mělo by být ještě tepleji 🥵🥵🥵

Zuzka si den moc neužila. Zkusila ráno avokádo a asi jí moc nesedlo... Nebo jí nesedlo něco jiného, každopádně bych to shrnula takto: Kdyby tu byl záchod, nevěděla by, co do něj strčit dřív 😫🥺 Škoda, zrovna takovej pěknej trail prosr..., to ji lituju 🙈. 

Ale byla statečná... Když jsem to ráno viděla, tak bych nevěřila, že ujdeme alespoň těch 15 mil... Naštěstí máme časovou rezervu a stále stíháme jak jsme chtěly... 👍 Doufejme, že zítra už bude ok a že to nebylo nic nakažlivého, protože já bych to tak jako ona nedala... 🤭

Večer již tradičně nechybějí kvanta komárů (trávíme ho bezpečně ukryté za sítí stanů 🤣), zato již tradičně chybí sebemenší signál 🙈.

Zuzka zjišťuje, že jí uchází karimatka, takže po divokém dni nastává ještě divoká noc 🤭... 

Já zjišťuji, že asi budu potřebovat nové boty 😥👎. Tyto se začínají dost trhat a večer mám vždy nohy jak kominík, protože do nich padá hrozného prachu... Už je ani nemůžu umýt, potřebovala bych je pořádně vymáčet v nějakém bazénu nebo moři 🤣. A taky mi odcházejí všechny ponožky 🙈...

Zase budu muset nakupovat... Já to tak nesnáším něco shánět... 😫🙈. Snad to ale přežiju - vždyť je to na trail 🤣👍.




Čtvrtek 13.7.

357,5. - 372,5. míle - 15 mil (celkem 1114 mil PCT; 28,5 mil PCT jsme přeskočily)


Tak zase nanovo do další etapy 💪. Prý to má být jedna z nejhezčích částí Washingtonu 🤷‍♀️. Každopádně, dnes nás čeká jenom stoupání 🥵.

Je nádherné počasí, ale zase se na cestě objevilo mnohem víc komářích upírů 😫. Nedá se nikde pořádně zastavit...Tady si zkrátka člověk nevybere 🤷‍♀️.


Ráno jsme se rozloučily s Australankou Heidi 🤗


Sjezdovky ve White Passu




Rozjezd máme ale pomalý, to po Zeru bývá - je těžší batoh ( doplnily jsme jídlo a hlavně neseme zbytky z večera 😳, máme víc energie v powerbankách... 🤣), nohy ztuhlé, žaludky přeplněné... A ke všemu mě nějak začínají bolet paty a Zuzku koleno... Jak to tak vypadá, tělo začíná mít dost a asi bude stávkovat 😱. To se sakra mýlí, to mu minimálně ještě měsíc nedovolím 🤣.

Místní nelhali. Kdykoliv vyjdeme z lesa, máme nádherné výhledy. Člověk by se mohl kochat celý den...





Mount Rainier


Občas jsou spálené stromy výhodou 🤷‍♀️


Level se stále zvyšuje 😫🙈




Když sněhy tají...




Proto taky ukončujeme den už po 15 mílích stoupání. Máme úplně luxusní tenside s výhledem, a do konce etapy snadnější část trailu 🤣✌️.

Budeme se tedy celý večer kochat za síťkou stanu - nenechám se ožírat... Mám s sebou dokonce jedno vínko a zbytek brambůrek 👍. Bude to jako večer doma v obýváku u televize 😍.





Pohádkový tenside 😍



Miluji kuskus (opravdu kuskus 🤷‍♀️) s kuřecím masem a nakládanou zeleninou 😋


Skvělé útočiště před komáry 👍👍

Snad si odpočinou i ty moje paty, abych mohla zítra v klidu ťapkat dál 🤣👍.

Jo, a Zuzka se na cestě zapovídala s jedním Čechem, který jde opačným směrem, takže už víme, kde je v Oregonu hodně komárů - kam raději ani nenakouknout, protože je to jen komáří les, co rozhodně nepřeskočit, jaká je alternativa oregonského trailu zamořeného komáry, kam jít na jídlo zdarma, kam si poslat balíčky... 👍👍👍 Holka šikovná 🥰... Teď už se těším i do toho zamořeného Oregonu.

Máme také informaci, že High Sierra je stále nebezpečná - má momentálně strašné množství vody 😱👎...Podle množství sněhu a vody tady si to dokážu živě představit 😳.

Taky mi dnes došlo, že bychom mohly pomalu začít potkávat známé z Kalifornie 🤣👍. To bych si strašně přála zase se s nimi pobavit a vyměnit si zkušenosti 😍✌️. Snad se mi toto přání alespoň částečně vyplní 🥰🤗...




Středa 12.7.

329. míle - 0 mil (celkem 1069 mil PCT) Zero day + stop do Packwoodu


Můžeme spát až do 8 hodin, kdy otevírá benzínka, ve které by se měl nacházet náš třetí balíček 👍.

Dáváme si celý den Zero, takže dnešní den bude jenom o jídle 🤣. 

Balíček dorazil, ale má poslední zelenina naprosto podlehla zkáze 😫. Naštěstí nic nezničila!!! No nic, poučení pro příště, už jen samé nezdravé věci 🤭, ty totiž vydrží všechno 🤗🙈...

Trochu měníme plán a polovinu balíku posíláme na konec Washingtonu, protože za 4 dny je možnost nakoupit a my bychom měly úplně zbytečně těžký batoh...

Tady na benzínce toho moc nemají, proto zkusíme stopovat do Packwoodu 👍. Australanka - už vím, že se jmenuje Heidi a její trailname je Obchodnice - jede s námi. 

Odvoz máme do pěti minut, tentokrát ho přímo na parkovišti domluvila Zuzka 🤣. Mám to šikovný parťačky 😍👍. Zdejší města jsou asi tak stejně obydlená a zásobená jako naše polosamoty 😫. 




Tohle všechno je vlastně celé město 🙈


Ale potkaly jsme tu v obchodě Čechy na roadtripu... Už se tu mezi hikery pomalu říká, že co Čech, to hiker!!! Je nás tu jak čmelíků 😳🤷‍♀️...

Máme absolutní absťák po zelenině, takže si všechny k obědu objednáváme zeleninový salát 😋. Pak dokupujeme pár drobností na večer, dáme zmrzlinu a ve stroji vyrobený milkshake a hurá zpět...


Vynikající Chef salat 😋


Tenhle automat k nám ještě nedorazil 🙈🤭



Teď jsem pro změnu úspěšná já na stopu 👍✌️Takže se skóre vyrovnalo...

Koupila jsem velký meloun, ani sníst jsme ho nemohly, tak jsme podarovaly ostatní hikery 🥰, kteří na nás téměř závistivě hleděli...


Ten byl 😋👍


Typická Amerika - kuřecí strips, párek v těstíčku na špejli, pizza kapsa, coleslav a bramborový salát -  kdo by odolal 🤣🤷‍♀️

Teď je ale meloun ze mě 😫. Já to Zero přejídání nedávám, ale tak nějak ho nikdy nedokážu zkrotit 😢. Už nevím, jak to nejlépe ovládnout... 🤷‍♀️ Asi jedině žádné nemít... Ale to taky nevydržím 🤷‍♀️ Asi tedy raději prasknu... 🤣

Prý vstupujeme do jedné z nejkrásnějších částí Washingtonu. Jsem zvědavá, jestli ji budeme procházet hustým lesem, v mlze nebo v dešti... Já už bych se tu ničemu nedivila 🙈.

Nic zvláštního se tedy dnes nestalo, budu se těšit na další trail, až zase budu žít střídmě 🤣👍.




Úterý 11.7.

306,5. - 329. míle - 23,5 mil (celkem 1069 mil PCT) + stop do White Passu


Dneska jsem konečně nezaspala 👍. Vyskočila jsem jak rybička 😆. Stíhám i své kafíčko 😋...

Hned po pár metrech trailu jsme potkaly jednu Australanku, kterou potkáváme už od Stehekinu. Dnes se k nám přidala, takže celý den jde s námi... Je to fajn holka, myslím, že jí je 26... Aby nebyla fajn, vždyť je to učitelka 🤣👍.

Skoro každý druhý člověk na trailu i mimo je učitel 🤷‍♀️. Že by si potřebovali nejvíc odpočinout právě učitelé 🤣🤭...

Jdeme hodně svižným tempem, abychom stopovaly do White Passu co nejdříve. Je to totiž celkem daleko k silnici!!!

Předpověď o horším počasí se naštěstí nenaplnila, bylo hezky, jen pofukoval chladný vítr... Hlavně, že už nebyla ta hnusná mlha...

Aspoň byly nějaké výhledy. Les, kterým jsme šly, totiž vloni shořel... Aspoň v tomhle případě je něco špatné k něčemu dobré 👍.










Bývalo to tu zelené 😳

Ještě mít toho koně 🤣


Tady se musí lyžovat 😍


Bývalo to tu dost zelené 🙀











Všechna jezera jsou neskutečně čistá 🥰

Zítřejší část výjimečně přeskočíme a dáme si navíc jedno městečko pro zpestření 🤣. Jinak by nám už z těch všech lesů taky mohlo hrábnout 🙀🙈

Stopovat jsme nemusely, Australanka přemluvila jeden pár místních Američanů hned na parkovišti, aby nás odvezl... Rozhodla se totiž přeskočit s námi 🤗. Super!!!

Velké zklamání bylo, že hospoda ve White Passu byla po našem příjezdu už zavřená 😢. Tak si ji užijeme až zítra... Trochu mě mrzí, že jsme zítřek přeskočily zbytečně, ale co se dá dělat 🤷‍♀️... Zítra bychom dorazily stejně taky až večer, nebo možná dokonce až pozítří ráno... Však já se s tím vyrovnám. Zuzka taky nebyla dvakrát odvázaná z toho, že si nedá vytoužené pivo...

Jinak už mi zase zlobí klávesnice u tabletu, takže se mi blog píše strašně špatně 😥. Kdyby aspoň ještě na měsíc naskočila... Ale to už bych asi chtěla moc 🤷‍♀️🙈.


Za hospodou ve White Passu 👍



Pondělí 10.7.

289. - 306,5. míle - 17,5 mil (celkem 1045,5 mil PCT)


Já jsem zaspala 😱🙈. Každý den jsme domluvené, v kolik budeme odcházet. Klasika je v 7, do města v 6 hodin... Vstávám asi 1,5 hodinky před, abych si dala kafíčko a vše v klidu stíhala pobalit. No, a dneska jsem se vzbudila až v 6.20!!! To byl šok 🙀. Nestíhám kafíčko 😢... A ještě je ke všemu docela hnusně 😣. Všude kolem se valí mlha nebo mraky... To bude den!!!

Jak jsem vstala tak ve zmatku, jsem celej den taková unavená, zpitomělá... 🤷‍♀️ Možná je to ale také tím počasím...

Cesta je fakt bláznivá. Všude se valí ty mraky nebo mlha, takže třeba 2 metry před vámi prší, po dvou metrech je sluníčko... Nebo prší vlevo od vás a na cestě nic... Blázinec. 🙈 Kdyby bylo tepleji, tak si připadám jako v pralese...


Na chvilku se vyjasnilo 😍




Vlevo prší, cesta je suchá, občas prosvitne sluníčko 🤷‍♀️ Blázinec 😱


Mount Rainer v celé své kráse 🥰


A k tomu místy docela silně fouká 🥶. Chvílemi je na péřovku, chvílemi na tílko 🤷‍♀️.




Místo jak stvořené pro horor 🙀🤭


Neměly jsme v plánu dlouhou trasu, po cestě je totiž dřevěná chatička, kterou mohou hikeři využívat 👍. Byla v lese jak perníková chaloupka bez perníku 🤣. Naštěstí v ní nebyla ani ta ježibaba... Jen trochu smrad z nevětrání... 😀. Ale smůla byla, že v jejím okolí - podle zpráv v navigaci - byla kontaminovaná voda, kterou nezachrání ani filtr 😥. A my vodu potřebujeme, máme jí málo 😳. Protože se nechceme po zdejší vodě posr.., pokračujeme tedy k první další vodě. A bohužel přednosti dřevěného přístřešku nevyužijeme 😥. Zuzka je z toho smutná, ale mně to zas tolik nevadí, já mám stejně nejraději svůj stan 🤣👍.



To je ona 🥰


Cestou jsme si nasbíraly pár hříbečků, takže jsme si alespoň vylepšily večeři 😋. To miluju... Ovšem takové hřiby, co jsme dnes našly, to jsem za svých skoro 50 let ještě neviděla 😳🙀. Skoro jsem z nich dostala kýlu 🙀. Nevzaly jsme si je, byly malinko červiví, ale byl to unikát 👍. Myslím, že bych je ani neměla kam dát 😆.







A taky jsme dnes našly první Washingtonský trail magic 😍. To mě moc potěšilo... Zuzka by raději pivo, ale já byla nadmíru spokojená, že aspoň něco... A myslím, že ona taky 🤗. 


Měla jsem Colu 😋


Ještě bych si přála zažít tu jeden živý trail magic, ale to se mi asi nepoštěstí... Tady chcíp pes... 😫

Taky jsme se rozhodly, že nejspíš přeskočíme jeden den a raději se podíváme do Packwoodu. Stejně jdeme pořád lesem a teď nás čekají dva chladné dny... Tak si raději užijeme 😍... Kdyby se nám dneska neukázal aspoň Mount Rainer, tak jsme vlastně celou cestu nic neviděly 🤷‍♀️😫.

Začínají se mi trhat další boty. Nevím, nevím, jestli se mnou ještě měsíc vydrží 🤷‍♀️. Už se mi moc nechce kupovat další, ale uvidíme...

A taky jsme dnes viděly na pěšině stopy medvěda. Zuzka viděla i ceduli s povolením, že se tu smějí střílet 😱. Raději tedy věšíme večer jídlo mimo stan... Poslední dobou jsme to tak nějak měly na salámu 😆. Přišlo nám, že tu asi nejsou v takovém množství... Nejsou tu na ně žádná upozornění. Ale jistota je jistota. Jsme v lese, u vody, samy...

Jinak na konec Washingtonu nám zbývá už jen 200 mil 💪👍🥰. Pak začne podle zpráv komáří peklo - repelenty jsou v Oregonu vykoupené, musíme se zásobit tady!!! A asi si koupit celotělový stan 🙈. Že já raději nejela na Havaj 🤣🙈.

Mohla jsem se válet v teple u moře, nechat se obskakovat, popíjet koktejly... a já tu zatím sedím sama ve stanu, v lese s medvědy, zachumlaná do spacáku, s jídlem na stromě a bez signálu, s výhledem stejných podmínek v komářím ráji pro další měsíc... 😱 To je tedy dovolená... 🙈🤣!!!





Neděle 9.7.

269. - 289. míle - 20 mil (celkem 1028 mil PCT)


Dnes ráno jsem si připadala jako Rákosníček 🤣. Probudila jsem se totiž za mlhou hustou tak, že by se dala krájet... Poprvé jsme na PCT měly ráno mlhu. 


Jak rybníček Brčálník 🤣



Kdybych to tak shrnula, tak vlastně dnes ani není o čem psát 😫. Nebylo ani moc co fotit. Celý den jsme šly lesem krátké prudké kopce nahoru a pak zase dolů 🤷‍♀️.


Někoho tou cedulí hodně nasr... 😱


Stožáry jsou ze dřeva - asi aby lépe hořely 😱

Jediné dnešní výhledy - všude kolem les 🤷‍♀️



 Žádné výhledy nebyly a ještě si asi tvůrci trasy myslí, že jsme jako veverky... Občas ten sklon svahu tomu skoro odpovídal 😱.

Procházely jsme ale různé typy lesů - jehličnaté staré - tedy už bez větví, jenom zbylé pahýly, jehličnaté prorostlé mlázím, jehličnaté s krásnou cestičkou a pak jsme také vstoupily do jehličnatého lesa, který by určitě obstál jako Zapovězený les z Harryho Pottera. Dýchla na nás okamžitě taková tajemná atmosféra... Ty stromy byly hrozně vysoké, takže větve měly taky vysoko a hlavně měly šedivé kmeny... Chyběl tu už jen Aragog 😂.


Jako Zapovězený les 😱


Les s mlázím 😍

Les bez mlází 🤗


Les vyžilý 😫

Jednu výhodu cesty lesem mají - HOUBY 🤣. Je jich tady hrozně moc a to hned na cestě. A jsou obrovské, protože nikdo jiný kromě nás je tu nesbírá 👍. Hlupáci..., neví, co je dobré... Hlavně že jedí pocukrovaný pečený toastový chleba 🙈.

Rostou tu různé druhy, nejvíc jsem viděla těch královských, pak kováři a dneska mě překvapila tak obrovská babka, že to snad ani není možný, aby takhle narostla a nezplesnivěla... Byla jak dezertní talířek 😱. Bohužel jsem ji zapomněla vyfotit 🙈.


Hřib jako tele 😳👍


Takové jsou tu samozřejmě taky...


Takže houby mě vlastně bavily celý den... Kdo mě zná, tak ví, že nic jiného mě už v lese nezajímalo. Kdyby na mě dnes mával ze křoví medvěd, tak bych asi bez povšimnutí jen prošla kolem... 🤣. Já bych je tak sbírala, ale nejde to, nemám šerpu 😥. Celé dopoledne jsem odolávala, že si je k večeři seberu až těsně před tensidem. Smůla... Od mého rozhodnutí jsem nenarazila už ani na jednu... 🙈 To jsem teda zaváhala... No nic, tak bude kuskus jen s masem bez hub 😢...

Jinak mi dnes zase podjela bota a já opět upadla 🙈. Trochu jsem si odřela koleno, na kterém jsem konečně už neměla vidět jizvu z Tour de Mont Blanc!!! No, tak teď ji tam budu mít znovu!!! Já se z toho snad zblázním... Mám nohy jak šestileté dítě 😫. Nehledě na to, že jsem pak stále špinavá jak prase 🙈. Doufám, že až půjdu v září do školy, tak bude na dlouhé kalhoty... Ty svoje nohy nebudu moct totiž ani ukázat 😫...


Krása mých nohou 🙈


Kde je voda? 👍


V průběhu dne jsem také konečně měla signál na telefonu... JUPÍ!!! A pozor, mám ho i dnes na tensidu... 🤗 To není možný, Washington jde do sebe 👍.

Večer nám přicházejí zprávy od známých z Oregonu, že tam je komáří peklo... 😱 Tak doufám, že se komáři dost nažerou z jiných hikerů, než tam dojdeme my, protože to bych asi nedala... Určitě bych to nedala!!! Ale to je ještě daleko. Oregon přivítáme až asi za 14 dní ✌️.



Sobota 8.7.

260. - 269. míle - 9 mil (celkem 1008 mil PCT)


Ráno není třeba nikam spěchat. Poprvé a možná naposledy na trailu jsme v motelu, tak si ho pořádně užijeme 😍👍.

Večer jsem vůbec nemohla usnout 🤷‍♀️. Asi mé tělo už potřebuje pro pohodlný spánek karimatku a stan, žádnou měkoučkou postel 🤣🙈. Nakonec se ale podařilo a já si sama lebedila na manželské posteli 🥰...

Tomáš nás opouští. 😢 Zuzka je z toho moc smutná - nedivím se jí, já bych taky nebyla odvázaná chodit tři měsíce jen se mnou 🙈... Škoda, je to fajn kluk, bylo to hrozně milé zpestření naší cesty... Ale on už by si to dál neužíval a ještě musel už do práce 🤷‍♀️.

Tomáš šel stopovat, aby všechno stíhal a my se vydaly ještě na snídani. Zuzce není od včerejšího večera nijak do skoku - dohnala ji hnačka asi z nějakého jídla 😱. Snad bude vůbec schopná jít... Vím, jak bylo tehdy mně šíleně zle - to se pak nedá...

Celkově v motelu asi nemají moc kvalitního kuchaře. Je to zatím nejslabší jídlo, které jsme doposud na trailu ochutnaly. Já měla vejce benedikt a moc mi to tedy nechutnalo... Místo slaniny nějaký salám a holandská omáčka tak hutná, že udělala všem bagetkám nepromokavou zimní čepici 😫... A ještě ke všemu jedí nastrouhané opečené brambory bez dochucení 🤷‍♀️. No nevím, myslím, že bych jim dokázala předvést kvalitní českou snídani... Tyhle jejich snídaně jsou divný... Třeba Zuzka dostala k vajíčkům, slanině a klobáskám pocukrovaný opečený toast a k tomu mističku s našlehaným slaným máslem a smetanou 🙀🙈. Tady už snad jen chybělo to dozdobit kyselou okurkou 🤷‍♀️...


Vejce Benedikt - vypadá to spíš jako pudink 😫


To je mix 🙈

No nic, snědly jsme to, abychom na trailu neměly hlad. V hiker boxu jsem našla dvě tyčinky, co mám ráda, balíček trvanlivého salámu a plnější bombu než mám já... Beru 👍😆 a přidávám k mému opět značně těžkému batohu... Jídlo na 7 dní něco váží... 🙀 A já si samozřejmě dopřávám, co to jde 🤗.

Vyrážíme. Dole to vypadá, že bude chladno, ale zdání klame... Už po pár výškových metrech (jako vždy z města začínáme dlouhým stoupáním...) je opět vedro 🥵.

Ale POZOR!!!! Nejsou tu komáři 😳🤷‍♀️ To jsem blázen... Ne že by mi chyběli, ale jdeme kolem jezer, která jsou mnohem menší než ta předchozí - a zajisté i mnohem kvalitnější komáří líhní - a oni nikde???!!! Asi odjeli s Tomášem 🤷‍♀️✌️... To je dobře, že si je vzal...

A další pozitivum. V tomto lese konečně rostou HOUBY 🤗. Neodolám... Samý pravák 😱. Ani malinko červivý... 


Můj milášek... 🥰😂


Zuzka mě musí krotit, mně to trhá srdce je všechny nesebrat, ale nemám je kam dát. 😥 Bohužel... Beru si jich tedy asi jen pět a dám si je večer do jídla... To bude luxus 😋. A byl... Kam se hrabe motelové jídlo... 😋  Mé houby vyhrály kolínka, to byla mňamka...


Jsou tam 😋


Jdeme jen kratičký úsek, hodinky mi ukázaly 11 mil, navigace zase 9 mil 😣🤷‍♀️. Fakt to nechápu...


Na jezeře jsou lekníny a nejsou u něj komáři 🥰





Víkendoví táborníci u jezera 🙈


Zuzce není moc do skoku, takže to nebudeme hrotit. Ale přešláply jsme metu 1000 mil 😍💪.

Večer kempujeme přímo u malého jezírka a vaříme venku bez síťového stanu na hlavě 😍. To je pohádka... Jsme tu jak na pustém ostrově 🥰.

Jediné, co mi tu opět chybí, je SIGNÁL. Ten se ztratil hned s prvními kroky na trailu... Ach jo 😥. A já se tolik těšila, že tady to snad už konečně vyjde...



Pátek 7.7.

249. - 260. míle - 11 mil (celkem 999 mil PCT)


V 6 hodin jsme zabalení a připravení vyrazit do města. Cesta je víceméně z kopce, bude to snadný, ale trochu zdlouhavý...


Vycházíme za měsíčního svitu, tak moc se těšíme 🤣


Vzadu nejvyšší hora Washingtonu - Mount Rainer (fotila jsem ji z letadla) 🥰



Když ledy tají...


Každý den slunce nabere obrovskou sílu už v 7 ráno 🥵



Chybí jen to moře a Leonardo 😍





Nakonec jsem to vyřešila tím, že jsem si cestou volala se všemi dobrými lidmi 🤣. Světe div se, mám totiž cestou signál!!! 👍 Moc ráda jsem ostatní slyšela.

V Snoqualmie Passu jsem si koupila předražené banány, limonádu a nutelu 😱. Měla jsem už hrozný hlad!!! Snad tu bude taky něco lepšího... Nebo umřu hlady 🙈.

A to doufám, že tu bude náš balíček č. 2!!! Je tu!!! SUPER!!! 🥰 A ani se mi nezkazila zelenina!!! JUPÍ 😍. Hned mám lepší náladu... 🤣


Hlad nebude ✌️


Teď ještě sehnat ubytko, protože kemp zase už nefunguje 🙈. To je pořád něco... Nakonec končíme prvně v motelu 👍, je totiž pomalu stejně drahý jako měl být kemp. Aspoň jedna noc bez komárů, na signálu, se sprchou, pračkou a elektrikou... 🤣🥰 To si opravdu zasloužíme ✌️.




Balíky PCT hikerů v motelu 🙈🤣


Vstup do ráje 🥰



To všechno je jen moje - postel i jídlo na 7 dní 🤗

K obědu si dávám tentokrát salátek... Už mi ta zelenina fakt chyběla...


Byl luxusní 😋


Pak už pereme, kupujeme dobroty na večer - chipsy, vínko, pivo, čokoládku... 😋Meloun ani vložky do bot jsem nesehnala 😢.  Tomáš zítra odjíždí, tak si to pořádně užijeme. A my jdeme zase do kopců, tak potřebujeme nabrat sílu na dalších 6 dní... 💪

Večeře se moc nepovedla. To byl snad nejchudší hamburger, jaký kdy Amerika viděla 😢. Ale co, hlavně, že nemám hlad...


Horká čokoládka - výborná 😋


Salát dost chudý 😫


První hamburger na trailu na prd - nejlepší z něj byly ty houby uvnitř - ty co nevidíte 🙈

Děláme si pohodový večer, bavíme se, sledujeme televizi (já moc ne 🤣), doplňuji blog a instagram... - prostě si užívám vymoženosti civilizace 😍✌️. Je to nádhera být čistá, mít všechno čisté a bavit se 🤣...

Tomáš si už zařídil vše na zítřejší odjezd do San Franciska, odkud odlétá (i když mu při tom možná zešedivělo pár vlasů - prostě něco zařídit v USA není vůbec jednoduchý 🙈 a on sám si všechno hrozně komplikuje 🤣), teď se na to zkusím podívat i já... (pokud mi budou stačit síly... 🤗). 

Jinak jsme na 999. míli trailu, nádherné číslo - jak od Bati, asi bychom si měly něco přát... 🥰 Možná aspoň jeden washingtonský trail magic??? 🤣





Čtvrtek 6.7.

230. - 249. míle - 19 mil (celkem 988 mil PCT)


Dobrá zpráva. Mé tělo přes noc krásně zregenerovalo a je připraveno podávat další výkony 👍🤣. Stává se ze mě naprogramovaný robot. Stačí dobít baterky a hurá dál 🤣🙈.

Už jsem se naučila ráno vše sbalit ve stanu, abych rychlostí blesku, s hlavou v síťovém pytli, opustila komáří upíry✌️. Nejinak tomu bylo i dnes...



Vyrážíme se svítáním... 👍




A pak se schovejte mezi stromy před vedrem 🙈



Plánujeme jít co nejdál. Proč??? Protože zítra nás čeká MĚSTEČKO 😍 a všechny vymoženosti s ním spojené 😋🥰. Tak abychom tam byli co nejdříve 👍. Dám si salát, kuře a meloun 😋 Doufám, že aspoň jednu věc z tohoto skromného seznamu seženu... 🤣

Podle mých hodinek jsme ušli 21 mil. Podle mapy zase méně. 🤷‍♀️ Já to nechápu, už zase mě ta navigace šidí!!! 

Cesta byla plná drsných stoupání. Také nás neminul jeden lehčí brod. Asi si nikdo doposud nevšiml, že spadl jeden most 🤷‍♀️. Hikery PCT tu prostě milují... 🙈


Ještě umět levitovat 😱


To neumíme, takže hurá do vody 😢





To je cesta 🙈


Přírodní hřeben přes cestu 😍




Nejde mi odejít 🥰





Byla jsem ráda, že očekávaný sníh už roztál. I když ta cesta i bez sněhu byla strašná. Šly jsme po velkých ostrých kamenech, takže má chodidla dostala nechtěnou masáž. Mám totiž už značně prošlapané vložky v botách, tak to bylo stejné, jako bych se procházela po střepech... 😫 A nebyl to zrovna krátký úsek!!! Musím sehnat nové vložky do bot!!! Snad zítra budu mít štěstí ✌️.


To je za trest 😡




Už jsme také zjistili, kdy mají komáři siestu. Vždy od 9 do 16 je od nich pokoj. Už tedy chápu, proč někteří hikeři spí ve svých stanech už v 15 hodin!!! 🤷‍♀️🙈 Pár takových už jsme viděli, a pořád jsem nemohla přijít na kloub tomu, proč ve dne spí... Teď už jim začínám trochu rozumět...

Nezbývá, než tedy chodit v tom největším vedru. Vždy, když je poledne, tak zrovna stoupáme v místech s krásnými výhledy - tedy v otevřené krajině. Na dnešek měl vyjít les. Vyšel, ale bohužel již před pár lety shořel, takže místo zelených větví, které nás měly chránit před sluncem, jsme v té největší výhni stoupali jen mezi pahýly a přelézali povalené zbytky. 🥵🥵 Pěkně jsem si tam poškrábala nohu!!! Jsem zvědavá, jak ty moje nohy budou vypadat první školní den. 🤷‍♀️ Zatím je to hrůza děs!!! 

Celou dobu jsem pila jako bernardýn!!! Najednou mi došlo, že ani ve Washingtonu není voda na každém rohu!!! A už ji nefiltruji - tu prudce tekoucí. To bych uschla, než bych se napila 😢. Zatím to má střeva zvládají... Musím je trochu utužovat 🤣.







Nevěří, že přes to kamení lezeme 🤣


To je za odměnu 🥰





Pro kempování jsme si dnes vybrali místečko na paloučku. Prý bychom tu kempovat neměli - kvůli nějakým kytičkám, ale kdybychom šli dál, tak už bychom asi byli pod kytičkami my... 🙈 Bylo už hodně hodin a měla jsem hlad... Jinak to prostě nešlo...



Komáři tu samozřejmě jsou, neustále číhají, až otevřu zip své moskytiéry, ale to mají smůlu 🤗. Nejsem blbá, abych jim uvěřila, že by strčili jen dva prstíčky a odešli... 😍

Cestou se také začal objevovat signál ✌️. Ale tak slabý, že nebyla šance něco odeslat 😢. A na tensidu je samozřejmě ještě slabší... Zkrátka, vše bude zase až ve městečku 🤷‍♀️😢. Možná, že ta další část už bude na signál lepší... Kdo ví... Nechám se překvapit. 👍🤗



Středa 5.7.

213. - 230. míle - 17 mil (celkem 969 mil PCT)


Psychicky jsem se připravila na to, že budu vstávat mezi hejna komárů, ale nakonec to nebylo tak strašné, bylo to jen polostrašné 😆. Taky jsem si vše v batohu připravila na hluboký brod 👍... Jdu na to!!!

Cestou najednou komáři zmizeli 🤷‍♀️. To je taková pohoda moct jít a dívat se všude kolem sebe, sednout si, kochat se, sníst si v klidu oběd... Jakmile ale zmizeli komáři, objevily se na cestě klády 🙈. Postoupili jsme však do dalšího levelu - teď už neleží přes cestu, ale jsou pěkně položené na cestě v jejím směru i se všemi svými seschlými větvemi 😫🤷‍♀️... Připadám si tu, že nás někdo zkouší, co všechno vydržíme... Tak mě tak cestou napadlo, že tu ještě nebyla třeba klíšťata, když se tu tak prodíráme tím mlázím... Ale v Kalifornii nás ubezpečovali, že tu klíšťata nemají 🤷‍♀️... No nevím, nevím... Ale je fakt, že zatím nic 👍😏. Tak snad aspoň to...

Když jsme dorazili k očekávanému brodu, zjistili jsme, že je v něm vody asi po kotníky a dá se pohodlně přejít po kamenech... 😂 


To je nebezpečný brod 🙈


Jediné, co bylo šílené, byl okamžitý nálet komářích rojů. Vrhli se na nás, jako kdyby nikdy nežrali!!! 😡 To člověk nevěděl, kterého plácnout dřív... Naštěstí to trvalotn ne jen asi 200 m a pak zase nic 🤷‍♀️👍. Už jsem se bála, že v tom vedru tady budu muset chodit oblečená a se sítí na hlavě... To by totiž ani jinak nešlo. A nevím, jestli bych to dala... Doufám, že Adélka si tohle ve Skotsku neprožije s muškama 😡... To bych snad nepřála ani největšímu blbci na světě... (i když výjimky by se určitě našly 😂 - raději nebudu jmenovat).

Celý den byl nakonec od komárů klid a já si užívala nádherné výhledy. Už se pomalu blížíme k prochozeným 1000 mílím PCT. ✌️💪 Kdybych počítala těch 40 mil na začátek k terminusu, tak jsme je dnes dosáhly. 👍🤗 


Není most jako most...





Miluju sluníčko 🥰







Dnes také slavím přesně 2 měsíce na trailu 🤗👍😍 - sama ve stanu, schovaná před komáry, s bonbonama 😍🤷‍♀️. To je panečku párty 🤣.


To jsme fešandy s hlavou v pytli 🙈


Krvežíznivě se na nás dobývají 😫. Mrchy jedny 😡.


Že bych si už dala sprchu??? 😱

Bylo to také poprvé, kdy jsem se v závěru dne cítila celkově unavená... Asi mi začínají docházet síly 😳. To snad není možný - MNĚ??? 🤷‍♀️. Ale já je brzy zase naberu 🤣. Za 1,5 dne budeme ve městě, takže to dám... Máme tam další balíček. 🥰 Jen doufám, že ta moje zelenina v něm nenapáchala moc velkou neplechu... 😳 Určitě zase bude v dezolátním stavu 😢.

Pořádně si užijeme půlden volna, protože tam nás už opustí Tomáš. Upřímně - už toho má plný kecky. Myslím, že už by tady ani déle být nechtěl, toto mu naprosto stačilo... Holt, ne každý je takový tvrďák jako já (a Zuzka? - občas mi přijde, že toho má plný kecky taky, ale může to být jen zdání 🤷‍♀️) 😂✌️. 

Dál budeme pokračovat opět ve dvou... Pro mě se nic nezmění, ale Zuzce asi dost ztěžkne batoh i trail!!! Přece jen Tomáš jí něco odnosil, stavěl stan, věšel jídlo...

Zítra by nás snad měl čekat znovu sníh 🤷‍♀️. Já už tady z toho asi zešedivím... 🙈 Nemůže být jeden den snadný???A se signálem??? 🤣 Asi ne, asi bych toho chtěla moc... 

Samozřejmě spíme na tensidu plném komárů - již tradice zdejších večerů 😢🙈. Takže ráno opět velký úprk... 😫



Úterý 4.7.

196. - 213. míle - 17 mil (celkem 952 mil PCT)


Když to shrnu kolem a kolem, tak asi tak z poloviny dnešní cesty mám úplné 💩🥺. Washington asi už nevěděl, čím nám naši cestu ještě zpestřit, tak zmobilizoval všechny komáry v okolí... 😱

Kdo mě zná, tak ví, že nesnáším létající hmyz - a o to víc hmyz, který je takhle obtěžující a z mého pohledu na světě úplně zbytečný 😣. Nesnáším, když na mě létá a já se ho musím dotýkat, aby mě neštípal 😣. Tady se ale ze mě stal zabiják komárů. A to někdy plácnete i dva až tři najednou!!! HNUS 🤮👎.

Poprvé jsem si tu na hlavu nasadila i síťku!!! Nebyla jsem jediná... Vypadáme v tom všichni jako exoti, ale aspoň to funguje 👍. Jinak bych stan asi ani nesbalila!!! Repelenty absolutně nefungují... Ty máme spíš proto, abychom nesmrděli 😆...


Nosím si stan na hlavě 🙈


Kdyby to tak bylo jen na tensidech, tak s tím si člověk poradí, ale ony vás ty mrchy obtěžují po celou cestu!!! 😫 Nesmíte vůbec nikde zastavit... To když uděláte, to je konečná... 🤷‍♀️

Připadala jsem si jak natažená na klíček. Ani fotit jsem nic nemohla 😢. Přitom ta jezera tady kolem jsou tak nádherný - a teplý!!! Člověk by rád u nich strávil třeba hodinku zevlováním, koupáním... 

Bohužel. To byste určitě zkusili jenom jednou... A večer byste vypadali, že máte neštovice.

Kam se na tohle hrabou naše Jižní Čechy. To je proti tomuto úplná oáza klidu. 🤗

Naštěstí jsme našli jedno místo na oběd bez komárů - na skále s krásným výhledem 😍. Jinak bych snad umřela hlady 🤷‍♀️. Ani se mi nechtělo odcházet...




Marmoti mě hlídají 👍



Rostou tu dvoubarevné stromy 😍


Nesnáším kameny 😫





A taky tu rostou chlupaté stromy 😍











Po obědě se to trochu zklidnilo. Nešli jsme kolem jezer, ale spíš lesem. Zjistili jsme, že nejméně se jich vyskytuje v lese ve stínu. Úplně naopak, než u nás. Tady milují sluníčko a samozřejmě vodu...

Stan máme postavený u vody mimo les 😂 - jak jinak. Takže z toho plyne co??? No že jsou tu zase 😡!!!

Občas se v průběhu dne objevil signál, ale jen velmi slabý a kvůli zmiňovaným komárům jsem ho ani nestihla využít 😥.

No a ten obávaný brod přišel na řadu samozřejmě už dnes na konci cesty 🤷‍♀️🙈. Že se vůbec divím... Byl hodně nepříjemný - všude skály, kamení a prudký proud vody, ale Tomáš našel vhodné místo a dali jsme to dobře 👍. Každopádně jsem ráda, že ho máme z krku... Zítra také nějaké budou, ale doufám, že už ne tak nepříjemné... 👍🤗.

Dneska slavili Američané Den nezávislosti, ale žádný ohňostroj jsem neviděla 😢. 



Pondělí 3.7.

183. - 196. míle - 13 mil (celkem 935 mil PCT)


Dnes ráno jsme si mohli přispat. Pošta otevírá až v 11.30!!! 🙈 Po včerejším posezení se nám to docela hodilo... Já vína dokážu vypít hodně, ale tady jsem měla půllitrovku a ani jsem ji nedopila 😱. Co se to se mnou děje??? Ztrácím asi formu 🤷‍♀️. Až přijedu domů, tak to budu muset napravit 🤣👍.

Každopádně jsme si nechali všechno na sluníčku pořádně proschnout. Pak jsme vyrazili opět do hospůdky na výbornou snídani... Takhle se mi to líbí 😍. Jsme už stálí hosté 👍.


Tomu říkám správná snídaně 🥰😋


To se to pošlape 👍



Nádherný křesílka 🤗


Už můžeme na poštu. HURÁ, náš balíček je tu!!! 🥰👍

Velké zklamání ale bylo, že moje ovoce a zelenina nevydržely 😭. A to mám v dalších dvou tu samou zeleninu!!! 😱😫 Ostatní je ale ok. 


Bude tam náš balíček nebo ne??? 🤷‍♀️


Byl tam 🥰


Replika nějakého známého filmového mostu. Já ho tedy neznám 🤷‍♀️🙈...


Balíme vše do batohu - tentokrát jen na 4 dny, takže ho nemám vůbec těžký... Super, aspoň něco.

Na stopu jsme byli chvilku. Jen co si Tomáš odskočil na záchod, tak jsem mávla a už nám zastavily dvě holky, co pracují v pivovaru... Trvalo to asi minutu 🤣. Prostě když stopují jen dvě holky, je to snadný... Horší je stopovat ve třech, to už je moc lidí 😭...

Ve Stevens Passu si ještě dobíjíme poslední věci a dávám si na cestu zmrzlinku. Tentokrát horskou borůvku 😋. Američani ty zmrzliny prostě umí... A naloží jí doslova kotel 🙈.


Zpět ve Stevens Passu ✌️



Jak na ně... Tak já to vytáhnu, až je potkám 😆




Vůbec se mi nějak nechce startovat 😳. Po pár krocích jsem ale zpět ve svém tempu a jde se mi dneska úplně skvěle. 👍

Je to cesta plná jezer, nahoru a dolů - jak jinak, ale kopce nejsou velké. Jezera jsou krásná, ale bohužel přímou úměrou s počtem jezer stoupá také počet komárů. TO NE!!! 😫 Nesnáším je, trifidy jedny dotěrný... 😣 Člověk se nemůže ani zastavit!!!


Kdyby tak okolo nich nebyli ti komáři 😡






Každopádně jsme ušli 8 mil, ale navigace mi dnes naopak tvrdí, že jsem jich ušla 13. Tak já nevím 🤷‍♀️, nejdříve mě šidí a teď mi zase přeje... Uvidíme, co si vymyslí dál 🤣. Ve městě jsem si do navigace nahrála podrobnou mapu, satelitní mapu a fotky, takže teď už konečně pořádně vidím, kam vlastně jdu 😂👍. Po téměř 1000 mílích velký úspěch 😍. 

Jo a taky mi dnes večer funguje klávesnice... To by bylo boží, kdyby tu byl signál a já mohla s vámi sdílet dnešní zážitky 🤗. Ale třeba se zadaří v průběhu zítřejšího dne 🤷‍♀️. Jsme tu mezi sjezdovkami, tak by mohlo...

Jo, a když jsem u těch sjezdovek - já myslela, že my máme rezorty zastaralý, ale to co jsem viděla tady, tak to snad ještě pamatuje tatíčka Washingtona 😱😳🤷‍♀️. Možná bych se na tom bála i jet... Ale sjezdovky tu mají určitě krásný... A ty výhledy z nich 🥰.





Zlatý Tanvaldský Špičák 😱


Stany stavíme také u jezera, takže mezi mnoha komářími trifidy 😫. Jen stavím stan a zavírám se před nimi do moskytiéry, ze které mám nádherný výhled. 😍 Vše si tak udělám v klidu, když na mě nemohou... To je nádhera je sledovat, jak marně chtějí za mnou 😂...

Stále víc se na naší cestě blížíme k nějakým větším brodům. Jen doufám, že s tím batohem nebudu muset plavat... Asi jsem si měla vzít nafukovací kruh a křidýlka 😍🙈. Plavání s batohem určitě nedám 😫...

Uvidíme, snad to ještě nebude zítra...




Neděle 2.7.

177. - 183. míle - 11 mil (celkem 922 mil PCT)


Vyrazili jsme z našeho komářiště ještě před šestou 👍. Až tak se nemůžeme dočkat městečka. 



Lesní mužíček 😂



Ve Stevens Passu si dávám na rozjezd vynikající zmrzlinu 😋.



V létě slouží sjezdovky bikerům 😱👍

Zuzka nám na parkovišti zajistila odvoz do Skykomishe. Super, nemusíme stopovat 👍.

Já snad nikdy kromě Julienu neviděla větší díru 😱🙈. Kemp nemá vůbec nic, jen suché záchody!!! 😫 A pošta zítra otevírá až v 11.30!!! Takže máme mraky času...

Dáváme si výborný vydatný oběd, sprchu v hotelu (ta nás tedy stojí 15 dolarů, ale je božské být zase čistá 😍), pereme v laundry prádlo, dobíjíme a kupujeme dobroty na večer (vínko, chipsy, bonbonky, colu 😋🤭). Přesně takto jsem si to představovala 😍.

Miluju jídlo 😋😍






Ještě večeře 🥰


Dáváme si i výbornou večeři a pivo s vínkem v místním pubu a pak už vyrážíme na pokec a posezení u stanu 👍.

Zítra poprvé na trailu nebudu vstávat před osmou hodinou!!! Konečně je signál, tak dopisuji blog a vkládám instagram 👍. Ale není to ono, takto najednou, je to lepší průběžně. Snad to nebude v celém Washingtonu stejné 🤷‍♀️. Další balík máme za 4-5 dní, takže aspoň tam snad signál bude...

Teď už se těším, jestli dorazí ten první balík sem 🤣🤷‍♀️...



Sobota 1.7.

155,5. - 177. míle - 21,5 mil (celkem 911 mil PCT)


Nebudu to protahovat, protože dnes se nic mimořádného neudálo. Cesta byla jednodušší, proto se nám konečně podařilo nachodit více mil. 



V této části nás stále provázejí nádherné výhledy a jen sem tam lesy. To jsem ráda, do lesa jsem mohla jet na Brdy, to jsem nemusela jet přes půl světa 🙈.

Po dnešní večeři mám ve vaku na jídlo už jen gulášovou polévku a dvoje vločky 😋🙀. Jako hodná holka jsem už všechno spapala 🤭. Je na čase sejít do vesničky. Tentokrát nás čeká Skykomish. Leavenworth je sice větší, asi i hezčí, stejně daleko od trailu (jen na druhou stranu), ale tam mi ukradli garmina 😢 - tam už mě nikdo neuvidí 😫. A stejně nás čeká balíček ve Skykomishi 👍😍.





Vypadám čím dál blběji - ale jiné fotky nemám 😫🙈


Dnes jezera...




... a kameny...



... a hlavně žádný sníh 🤣👍








Ráno vyrazíme už v 6 hodin, abychom si užili volný den co nejdéle... Snad bude stejně prima, jako všechny volné dny v Kalifornii. ✌️

Já už se těším na signál a jídlo, Zuzka na pivo a pivo 🤣🤣🤣. Každá máme zcela odlišné priority, zdá se 😁.

Spíme v lese a nikdy jsem nezažila větší koncentraci komárů na jednom místě 😡. Jen co jsem postavila stan, sedím za moskytiérou a pozoruji je, jak se zoufale snaží dostat ke mně do stanu 🙈. V jeden moment jsem jich tam napočítala 18, ale chvilku neposeděli, tak přesně to nevím 🤷‍♀️. Ale i tak hrůza, děs 😱...

No, nevím, jestli dám ten Oregon!!! Už jsem totiž pomalu začala přemýšlet, kam po Washingtonu dál a asi bude nejjednodušší pokračovat přes Oregon do severní Kalifornie, než se zase složitě dopravovat do Kennedy Meadows a zkoušet High Sierru 🤷‍♀️. Když vidím, jak tečou ty potoky tady jen ze zbytků sněhu, nedokážu si představit, jak to bude vypadat s vodou tam 🙀. Asi tuto část letos vynechám 😢 a zkusím ji v přívětivější rok 😏...

Budu si už taky muset koupit zpáteční letenku, abych pak za ni nedala 20 000!!! 😳 No jo, už se mi to krátí 😢, jsem už v druhé polovině své cesty 😫🙈. Já doufám, že si ji užiji stejně jako tu první ✌️👍🤣😍



Pátek 30.6.

138. - 155,5. míle - 17,5 mil (celkem 889,5 mil PCT)


Byl to den spadaných mostů, brodů a sněhu. Takže vlastně nic nového. 😁 A pozor, už třetí den nám nepršelo!!! Washington se překonává ✌️...


Brodíme hned po ránu 😫



Další pěkné cesty 🙈



Kdo asi projde poslední 🤷‍♀️😂



Tato část trailu vede konečně otevřenou krajinou, takže máme neskutečné výhledy 🥰. Přesně takhle jsem si to tu představovala... A ne pořád lézt lesem jako nějaký medvěd... 


Je libo záchod? 😂







Když tu nemám moře 🤷‍♀️🤣👍






Jsem vládce světa 🥰



Dneska nám zas pro změnu pózoval marmot 😍👍. 




Rozdílné názory na sníh 🤣



Jinak žádné pikantnosti mě teď nenapadají, moc se toho od včerejška neudálo. Stále jsme bez signálu, stále něco sušíme, stále rychle ubývá jídlo a stále se mílovými kroky blížíme dalšímu městu 🤣👍🤗. Už zase plánujeme, co všechno budeme papat 😋🤗🤭. Už za dva dny 🤪...

Já jsem tak zvědavá, jestli dorazí ten náš balík 🤷‍♀️😁. Už se nemůžu dočkat, až se podívám, co jsem si do něj vlastně dala 🤭...

Akorát mi momentálně stávkuje má klávesnice v tabletu, takže se mi tento blog mnohem hůř píše 😢. Snad se holka zase dá dohromady 👍.

A taky jsem zjistila, že tady ve Washingtonu mi mapy říkají, že chodíme denně cca 17 mil, ale na mých hodinkách je to vždy 19-20 mil 🤷‍♀️🤷‍♀️🤷‍♀️. A přitom v Kalifornii mi to s mapou vždy sedělo... Je to jasný - Washington mě nemá rád 😞.

Místo na spaní jsme si vybrali pohádkový 🥰. Na paloučku , s nádherným výhledem na hory... 


To se to panečku vaří... 😍



To zas bude nádherné svítání 😍...




Čtvrtek 29.6.

121. - 138. míle - 17 mil (celkem 872 mil PCT)


Ráno mi svítalo přímo do stanu 😍. To byla taková nádhera, že se to nedá ani popsat...





A ještě ke všemu jsem měla úplně suchý stan - prostě pohádkové místo 🤗.

Stále se nám tu nedaří chodit tolik mil jako v Kalifornii 🤷‍♀️. Ale to bude tím, že tady je mnohem drsnější terén, víc prudce nahoru a hned zase dolu. Neustále přelézáme stromy a prodíráme se rostlinami a mladými stromky... 🙈 Je to taková překážková dráha pro dospělé. Aby ne, prý se 3 roky o ty cesty nikdo teď nestaral 🤷‍♀️😳. Je to tedy dost vidět...

Jinak jsem snad nikdy nešla po hůř značeném trailu!!! Od Kanady byly zatím jen dvě cedulky PCT na stromě - to mi na 138 mil přijde přece jen trochu málo 😞, trail je zarostlý, sotva vidíte cestu a když je nějaké rozcestí, tak je cedulka většinou za vašimi zády a ještě na dřevě, které je stejné jako strom, na kterém je... Takže už dvakrát se mi podařilo z trailu sejít!!! 😫👎 Naštěstí jsem se vždycky našla 👍. Vzhledem k tomu, že nikde není signál, tak jsem za to byla moc ráda 🤗.

Dneska nás taky zdržel sníh. Naštěstí ho nebylo ani zdaleka tolik, co nás upozorňoval ten ranger. Byly to jen zbytky v podobě sněhových polí, ale i tak dal zabrat 🥵. A ještě se k tomu udělalo obrovské vedro!!! Zamrzlé jezero už rozmrzá, ale většina ho ještě zamrzlá byla. Bylo nádherné 🥰. Celkově se dnešní den moc vydařil. Konečně dobré počasí a celý den luxusní výhledy. Nevěděla jsem, co fotit dřív 🤪. Tak jsem fotila prostě všechno 😂...











Náš trail mokrými bylinami a křovinami 😫


Jezero už rozmrzá 😍






Je to makačka 🥵











Zbývá nám 50 mil k prvnímu balíčku s jídlem. Už se na něj moc těším, začínám mít všechno sežrané 😋🤣... Mohla bych jíst pořád 🤷‍♀️. Jenže to bych tu musela mít ještě nosiče batohu 😁.

Zítra stan suchý nebude, spíme u vody a vlhkost je už teď večer 😫... Ach jo...





Středa 28.6.

103,5. - 121. míle - 17,5 míle (celkem 855 mil PCT)


Kdybych tu měla šampaňské, tak ho dnes otevřu 🤗. Po cca 10 dnech na trailu poprvé vůbec nepršelo!!! 👍 Ráno jsme sice měli všechno na ždímání, ale našli jsme vhodný plácek, vše vysušili a pak jen čekali, jestli se naplní den bez deště z předpovědi nebo to zas odpoledne vypukne... Nevypuklo 😁... Jsme šťastní, že aspoň jeden den chodíme v suchých botách 🥰👍. To je taková nádhera, to si ani neumíte představit 🤣.

Šlo se pěkně. Překonaly jsme cestou víc než 100 padlých stromů 😱. 






Při sušení věcí si mě oblíbil jeden motýl 😳, nakonec jsem ho od sebe musela doslova odhánět 🤷‍♀️.To jsou mi věci...


Nechtěl se mě pustit 😱😍






Také naše cesta 🙈



Jinak ze včerejšího pádu jsem si odnesla pěknou modřinu na boku 😢...

Občas také zkouším signál v mobilu - zatím úplně naivní přání... 😭

Na spaní jsme si vyhlédli otevřené místo s výhledy. Je tady dost oblíbené, skoro jsme se tam nevešli... 🤭 Já nevím, člověk za den potká tři lidi a nás tu nakonec spí devět!!! Kde se tu všichni sakra vzali??? 🤷‍♀️


Můj výhled ze stanu 🥰






Ale výhled je opravdu pohádkový, až mrazivý při pohledu na ty všechny ledovce okolo... Doufám, že přes ně nepůjdeme 😱... Zrovna zítra by nás měl čekat sníh a zamrzlé jezero... Ale ráda bych to viděla jen z dálky 😍...




Úterý 27.6.

86. - 103,5. míle - 17,5 míle (celkem 837,5 mil PCT)


Vstávali jsme do nádherného rána 🤗. Dokonce s námi přišly posnídat i nějaké srnky 🥰. Všechna zvířata nás tu berou jako domácí... 🤷‍♀️👍 Žádná se nás nebojí... Je to jako v pohádce...

Cesta vede zase lesem, takže opět žádné výhledy 😣. Ale pozor - našla jsem první jednou houbu!!! Královského hříbka 😋. Už jsem si na něj brousila zuby, ale byl červavý 😢. Ale to je určitě první vlaštovka... 


Velmi vzácné značení cesty...


Rostou... 😱


Ale víc tyhle 😭


Den plný vody 🤷‍♀️











Tak jako každý den se ve 14 hodin přihnala příšerná bouřka s kroupama 🥶. Já nechápu, za co se nám ten Washington mstí??? To nejhorší jsem přečkala pod stromem, ale pak stejně lilo až do večera 😡.  Všechny vody jsou hrozně rozvodněné, musíme překonat i pár brodů a náš trail je nejednou úplně pod vodou, skoro jako další zdroj vody... 🙈


Jdeme jako Frodo do Mordoru 🙀😳😡




Hora osudu??? 🤣


Několikrát jsem si cestou říkala, že takovýto trail mě tedy opravdu nebaví. Už 10 dní tu chodíme buď lesem, kde nejsou žádné výhledy a nebo v pláštěnkách, kdy taky není nic vidět. Taková cesta je úplně na prd 😡, člověk z toho vůbec nic nemá, jen pořád řeší, kdy a kde usuší boty a ostatní věci. A když konečně všechno usuší, tak začne pršet...

Dneska jsem taky pořád padala 🙈. Ty boty v mokru hrozně kloužou 😫. Bohužel, jednou jsem sklouzla při brodění přes kameny. Kecla jsem si přímo na zadek do vody!!! Pěkně jsem si při tom narazila pravé stehno!!! Budu mít hroznou modřinu 😳. 


Barevný prezent 🙈


A ještě jsem si roztrhla pláštěnku a zlomila uzávěr na vaku na vodu!!!! Fakt super.👎 Škoda, že nemám fotku, vypadala jsem, jak když jsem se minimálně poprala s medvědem 🤭🙈.

To je teď každý den!!! Každý den se nějak takhle předvedu. Myslela jsem si, že jsem šikovnější... 🤷‍♀️ No, asi ne...

Naštěstí aspoň batoh udržel vše v suchu...  Takže spím v teplém, suchém oblečení i spacáku... Mám výbornou teplou večeři a horkou čokoládku s marshmallow 😋.

Podle předpovědi ze Stehekinu by zítra už pršet nemělo 🤷‍♀️. To jsem na to zvědavá, jdu spát a prší stále...





Pondělí 26.6.

79,5. - 86. míle + návštěva Stehekinu - 6,5 míle (celkem 820 mil PCT)


Změna plánu. Původně jsme chtěli Stehekin vynechat, ale všichni tu básní o vynikající pekárně a krásném jezeru, takže se necháme zlákat 😍🥰. A děláme dobře... Pekárna byla naprosto luxusní 😋. Mají tu vyhlášené kapsy plněné sýrem a houbami a pak skořicové šneky. Pro jistotu si dávám obojí 😋🙈. Hlavně že mám batoh narvaný jídlem!!! Ale tomu se prostě nedá odolat. Bylo to absolutně senzační... 🥰


Záznam o našem prvním medvědovi 🐻🤗



A jedeme 🤣👍

Pekárna

Vyhlášené delikatesy 😋



Ve Stehekinu u jezera jsme usušili všechny věci. Miluju sucho 😍. Koupila jsem si tu data do mobilu (blog z nich zavěsit nešel) a aspoň se spojila na chvilku se světem. Také jsem konečně sehnala magnetku PCT, i když to není to oficiální logo (asi se nedělá), je super 👍.






Tady pro poštu chodí elkové 🤣🙈



Když jsme se vraceli místním shuttlem na trail, začalo samozřejmě hrozně pršet 🙈🤷‍♀️. Bus naštěstí staví u trailu, kde je stanice rangerů, takže jsme počkali u nich pod stříškou, až se bouřka přežene. Bylo nás tam více hikerů, takže docela zábava 🤣. Seděli jsme, jedli chipsy a kecali 👍...

Když jsem vystupovala z busu, zvrtla se mi noha a já se rozplácla s tím těžkých batohem na všechny čtyři 🙈. Bože, já se umím předvést 🤣... Ale je to ok, nic jsem si neodřela, zvrtlá noha nebolí, jen jsem zase jednou ukázala, jaký jsem nemehlo 🤭.

Udělali jsme dobře, že jsme počkali. Po bouřce bylo nádherné počasí. Jak v pralese - vlhko a horko. Hned jak jsme vyrazili, zahlédla Zuzka pohyb ve křoví... 🤷‍♀️😳 A vida!!! On to další medvěd!!! 🐻🙀 Tentokrát úplně černý. Já ho zahlédla trochu později z cesty, jak od nás utíká... Ideální podmínky na to, abych ho stihla natočit. Povedlo se 🥰💪. Aspoň trochu... Ale foto jsem už udělat nestihla... Jsem šťastná, že mám natočené alespoň to kratičké video... 🤗

Také nám místní ranger v autobusu sdělil, že tu jsou i chřestýši a takové hrozně nepříjemné mušky, které dělají velké boláky... Paráda... Na to se fakt těším... Zatím mi bohatě stačilo těch pár komárů 😫. Já ten hmyz nesnáším...

Kromě zvířátek nás ranger upozornil také na to, že nás za 30 mil čeká zamrzlé jezero a hromada sněhu... Prý až do pasu 🙈🥶... To jsou teda vyhlídky... 😱 Teď má být dost teplo, tak doufám, že to roztaje 🤭.






Jdeme jen kousíček na tenside. Je úplně úžasný. U vody (dala jsem si večerní koupel 😍) a naprosto suchý a hrozně teplý... 🤗 Je mi strašné vedro ve spacáku... Už nevím, co svléknout 🤭. 



No to se mi ve Washingtonu ještě nestalo - mít všechno suché, jít cestou bez klád a rostlin a ještě takové teplo i v 9 večer!!! To je mi změna 😳.

Musela jsem si dát k večeři své obědové burgry se slaninou a vajíčky, protože se mi 2 vajíčka v ešusu rozbila 😭. Jestli to tak půjde dál a sním si obědy k večeři, tak nevím, co budu na konci cesty v poledne jíst 🤷‍♀️... Večeře jsou na to moc těžký... 😞 Uvidíme...

Zatím jsem dneska strašně přežraná... 😜 Musím nabrat hodně energie, od zítřka už žádné lenošení a šlapeme zase naplno vstříc sněhu, závějím, horku, medvědům... ✌️🤣






Neděle 25.6.

61.-79,5. míle + stop z Mazamy na 61. míli - 18,5 míle (celkem 813,5 mil PCT)


Po sedmi dnech jsem se probudila v suchém stanu i spacáku. Absolutně žádná vlhkost kolem mě, všechno dokonale suché... 🥰 To je nádhera... Nechápu, jak je to možné 🤷‍♀️, ale jsem z toho nadšená...

Balíme batohy a vyrážíme na stop do Rainer Passu, odkud jsme včera přijeli...

Ten batoh je za trest 😳. Jsem nepoučitelná 🙈. Zase jsem si nakoupila mega zásoby 🤭!!! Ale ne jen já 🙃...

Stop tentokrát nic moc. Trvalo nám to asi 40 minut. Jo, stopovat ve třech už je horší, většinou ukazovali, že nemají místo nebo že jedou jen do vesnice 😫... Zlatá Kalifornie 😍.

Každopádně, odvezlo nás auto na korbě. Málem jsem tam umrzla 🥶. Zní to sice zajímavě takhle jezdit, ale věřte, že na sedačce v teple je to lepší... Aspoň že nepršelo... Některá auta si nás fotí jako zvířátka v zoo 🤭.


Vypadá to zajímavě, ale je to mrazák 🥶


Vyrážíme na trail. Máme vše na 7 dní, takže jsme zase jak šerpové... 



Jde nám to 🤣👍


Myslela jsem si, že to bude hezký trail - vede národním parkem a mají tu být nějaké kaskády. Představovala jsem si vodopády... OMYL!!! 😫 Byla to zarostlá lesní pěšina, v dálce jsme slyšeli hukot vody a jinak NIC 🤷‍♀️. Říkala jsem si, že nebudu mít ani co vyfotit, ani co napsat... 😫


Můj luxusní oběd - doslova pravý hikerský 😋🤭



Pak jsme se ale aspoň dostali do jedné soutěsky, ta byla moc pěkná. Tak pěkná, že jsem se kochala, chtěla fotit, nesledovala cestu a šlápla nohou vedle trailu!!! Hrana byla nezpevněná a já sjela po boku v pískovém štěrku asi metr dolů. Což o to, jindy bych se zvedla a udělala dva kroky zpět nahoru, řekla si, že jsem úplně blbá a bylo by... Ale dnes to nešlo. Můj tunový batoh mi ztěžoval každý můj pohyb. Byla jsem ráda, že se mi podařilo z boku překulit na kolena a vylézt po čtyřech... 🙈 Myslím, že kdyby mě někdo sledoval, tak se počůrá smíchy. Lezla jsem tam jak kokot... 🤭 Ale aspoň jsem se nějak vydrápala nahoru... 💪

Ještě bylo pěkné přecházet 4 zajímavé mosty - hodně podobné feratovým... Ty miluju 🥰👍.



Asi tak třetí značka od začátku severní trasy 🙈


Abychom se nenudili, tak samozřejmě odpoledne začalo pršet 😫. A kromě deště nás totálně zmáčela ta hustá bučina všude kolem cest... Už mi s tím počasím leze Washington na nervy!!! Nebyl tu ještě jediný den, kdy bych neměla něco mokrého!!! 😡 Jeden místní člověk nám říkal, že už 14 dní se pravidelně ve 13 hodin zatáhne a začne pršet... 🤷‍♀️

No, tak to jsou ty všední zajímavosti dnešního dne a teď POZOR!!!

Viděla jsem prvního MEDVĚDA!!! 🐻😍

Kráčím si tak vepředu a najednou vidím, že se asi 50 metrů přede mnou něco hýbe... Zastavím a kouká na mě z bučiny medvěd 😳 - byl hnědý a nepřišel mi extrémně velký... Myslela jsem, že když toto nastane, tak se leknu, rozbuší se mi srdce, budu nervózní... Ale nic z toho nenastalo. 🤷‍♀️ Jen jsem automaticky zastavila a pak pomalu začala couvat. Při couvání jsem se snažila vylovit foťák, ale jak pršelo, tak se mi to nepodařilo 😢. Medvěd se na mě dlouze zadíval, pak otočil hlavu a odešel na stranu... Vůbec jsem ho nezajímala... Ale raději jsme ještě dalších 10 minut čekali na místě a dělali hluk, aby měl čas v klidu zdrhnout někam daleko...

Jsem fakt šťastná, že jsem tu nějakého viděla 🥰. Jen mě mrzí ta fotka... Ale to asi nejde takhle stihnout... 🤷‍♀️

Celý život nás učili, že se v lese máme chovat tiše, abychom neplašili zvěř... Tady ne. Snažíme se dělat bordel aspoň holemi, ale moc nám to stejně nejde 🙈. Zvyk je prostě zvyk... 🤗

Dnes kempujeme hned za národním parkem - tam smí spát PCT hikeři jen se zvláštním povolením, které nemáme (a stejně nemáme ani kanystry na jídlo...). Spíme kousek od jezera.



Čeká mě ale klouzavá noc 🙈, protože rovina je jen tam, kde je pod hlínou skála!!!. Nemám tam šanci zatlouct kolíky od stanu!!! To jsou vyhlídky... Raději jsem si rovnou dala do stanu pod nohy kámen, abych se měla případně o co opřít ✌️. Už s tím mám své zkušenosti 🤭.



Večerní zákusek - horká čokoláda s Marshmallows 😋👍


Kouzla na obloze 🥰



Čeká mě totálně vlhké ráno, stan je vlhký už teď večer, když píšu... 😫 Aspoň, že ten spacák je krásně vysušený a naducaný 🥰.

O signálu tu ani psát nemusím... 😞 Zase jsem úplně mimo reálný svět 😢.




Sobota 24.6.

57,5. - 61. míle - 3,5 míle + stop do Mazamy a Winthropu (celkem 795 mil PCT)


Ráno je opět vše vlhké, v noci trochu zapršelo. Ale už si pomalu zvykám na život vodníka 🤭. Hlavně, že dnes vše vysušíme, vypereme sebe i prádlo a pořádně se najíme. Už mám v batohu jen 4 polévky do hrnečku a kafe 🙈.

Cesta je jednoduchá, celá z kopce, takže za chvilinku jsme na stopu. 


Museli jsme překonat dost vody 👍




Tentokrát jsme nemuseli ani mávnout, auto nám zastavilo samo od sebe 🤣. Byl to totiž zdejší "převozník" hikerů, který pravidelně přiváží hikery ze Seattlu. 👍 Tak super!!!

Jedeme tedy napřed do Mazamy - postavit stany, aby proschly, vysprchovat se, vyprat a pak už hurá na jídlo 😋.

Domlouváme se ještě s jedním hikerem, ten si od angelů půjčuje auto a jedeme společně do Whintropu.

Dávám si v místní restauraci kuřecí stripsy a hranolky. Lahoda po těch polívkách 😋😍. Všechno platí hiker David!!! Domlouváme se, že ho zveme v kempu na večeři. 

Nákup na dalších 7 dnů mě tu stojí stejně, jako nákup v Seattlu na 20 dnů!!! To je hrozný rozdíl v cenách!!! A zase jsem si toho nakoupila celkem dost... Jsem nepoučitelná 🙈. Nebo nenažraná 🤷‍♀️🤣...

Bylo to krásné westernové městečko. Jen trochu ho kazila celkem frekventovaná křižovatka.








Se šerifem 🤣






Tady jsme šli na oběd 😋





Odpoledne odpočíváme v Mazamě a já konečně mám možnost spojit se se světem 🤗.


Přidali jsme památeční kamínek 😍


A jsme tu navěky 🥰




Strašně jsem se těšila na večeři a nakonec se do mě skoro nic nevešlo. Snědla jsem jedno maso a kousek zeleniny a nemohla se ani nadechnout... 😢 Holt, bylo dnes moc jídla a málo pohybu... A to jsem si koupila meloun, na který jsem měla zálusk už 3 dny!!! A zvládla jsem jen jeden kousek 🙈 Aspoň jsem potěšila ostatní hikery 👍.


Tentokrát jsem nezvládla si ji dostatečně užít 😢


Zítra nás zase čeká trail a musíme ujít 20 mil, protože jdeme národním parkem, kde se smí spát jen s povolením (to my nemáme) a museli bychom mít kanystr na jídlo. Ten taky nemáme, prý tady nakonec být nikde nemusí... 🤷‍♀️ Je to Kocourkov.

Bohužel, prý v celém Washingtonu není signál, takže vůbec nevím, kdy zavěsím další zážitky 😢. Musíte mít trpělivost, a já taky...

Tak nám držte palce, ať vše zvládneme a brzy se s vámi všemi spojíme... ✌️




Pátek 23.6.

36,5.-57,5. míle - 21 mil (celkem 791,5 mil PCT)


Noci jsou tu hodně vlhké a studené, naštěstí už máme všechno suché a hodně teplé 🤗. Každopádně dnes vstávám ve 4:30, chceme vyrazit v 6:00, možná se dostaneme až do Winthropu 🤷‍♀️. 


No nevstali byste taky??? 🤗


Kámoška číslo 2 🤣


Pravé letní ráno 🙈





Už se nemůžu dočkat, až zase budu moct se všemi komunikovat... Ještě, že jsem si do zásoby nedokoupila data!!! To by mě asi kleplo, kdyby mi jen tak vypršela jejich platnost, protože jsem je nemohla použít... 

Já jen doufám, že se ten signál dál od kanadské hranice zlepší, tady je to opravdu hrozná divočina 🤭. (Doufám, že to čekání neodradí mé dosavadní čtenáře 😢, to by mě moc mrzelo...). Ale krásná...

Ony i ty názvy hor okolo jsou divoké - Dešťová hora, Bouřková hora, Hora tří šílenců a podobně 🤣. Tak tady asi signál opravdu být nemůže 🤭.

Dokonce i počasí nám přeje... Od brzkého rána je absolutně modrá obloha... 👍 Jde se krásně, můžu mít jen kraťasy a tričko 👍!!! To miluju... 🥰

Jen hned po ránu klesáme k vodě, takže se prodíráme hustou bučinou, která je z noci ještě mokrá. Okamžitě máme mokré nohy a boty 🙈. Aby toho nebylo málo, jsou na cestách popadané pořádné stromy. Já to nechápu, to ty cesty nikdo neudržuje? 🤷‍♀️ Už si ani nepřipadám jako hiker, spíš jako dítě, které šlo na hřiště na prolejzačky 😫. To je fakt děs!!! 



Je libo ranní koupel??? 😜


Asi hra Najdi trail 🤷‍♀️



Aspoň, že jsme nebrodili 👍


Tohle mě už ale začíná na cestách sr.. 😣


Čím dál lepší cesta 😡








Odpoledne je cesta už fajn, ale zase se pro změnu zatáhlo a sprchlo 🙈😳. Mně přijde, že nás ten Washington stále zkouší, co ještě vydržíme 😳 - drahé cestování, ztráty věcí, sněžení, déšť, obrovské stromy přes cesty, cesty plné kamení a klád, trochu moskytů, žádný signál...

Ale zas ty výhledy tu jsou fakt luxusní... A srnky s námi snídají, elkové večeří, motýlci nás obletují, chipmunkové před námi skotačí... Všude spousty mírumilovných zvířátek 😍. 



Míle půjdou odzadu - asi 🤷‍♀️🤣💪


Názor na sníh... Jdeme vedle 🤣✌️


Odpoledne nebezpečně klouže 😱




Taky jsme dnes objevili ve sněhu první medvědí stopu... Že by??? 🤣 Musela být čerstvá, byla v rozbředlém sněhu 🤷‍♀️.


Ta blátivá, nahoře je asi psí 🤷‍♀️🙈


Stejně každý večer raději všechno věšíme v pytlích venku ze stanu. I když já tam mám už jen 5 českých polívek a odpadky 🤭. Všechno už jsem snědla, moc se těším na resupply do Winthropu.

Tam jsme sice dojít nestihli, ale stejně bude lepší, když se tam dostaneme brzo ráno na snídani 😋, než večer, kdy už bude všechno zavřené... To už by mi nikdo asi zrmzlinku neprodal...

Máme to ráno jen 7 kilometrů z kopce, takže tam budeme coby dup 🤗. Po dlouhé době si zase trochu užijeme 🥰🤭.




Čtvrtek 22.6.

21. - 36,5. míle - 15,5 míle (celkem 770,5 mil PCT)


Nádhera!!! Probudila jsem se a na stan mi svítí sluníčko 🤗. To je přesně to, co jsme po třech dnech v mokrých spacácích potřebovali!!! 👍

Zuzka s Bédou přicházejí na čas podle domluvy, hned jsme se schodli na tom, že při obědě musíme všechno dát usušit. V tomhle už se spát nedá!!! 😳

Cesta nám ubíhá dobře. Máme konečně krásné výhledy. Vidíme to, co jsme měli vidět před dvěma dny... No, aspoň se nám to neokoukalo 🤣.





Dokonce i chipmunkové mi tu pózují 🥰


Úplně se tají dech 😍




Při obědě všechno sušíme, konečně budu spát v suchém spacáku a stanu. Jak málo stačí ke štěstí 🤣👍.


Tak tohle furt tahám na zádech 🤭



Dnes stíhám i polední kávu s čertem 😋👍


Kolem nás také všechno kvete, jako v Kalifornii, jen trochu jiné kytičky a je jich trochu méně... Ale to vůbec nevadí, i tak jsou ty hory nádherné... Zase úplně jiné... S každým sedlem se nám otevírá jiný výhled. 🥰

Abyste o to nepřišli, připravila jsem vám tu malou botanickou zahrádku, můžete se tedy také kochat... 😍


Je to malé a chlupaté - asi lišejník? 🤷‍♀️


Že by mapovník... 🙈




Tomu říkám žluté sněženky - kvetou i ve sněhu 🤭







Nejde mi otočit 🙈



To je královna 🥰

A to princezna 😍



V Kalifornii je dělali mravenci, tady asi chipmunkové 🤷‍♀️


Všude poletují spousty motýlů... 🤗


Těchto nejvíce




Dnes jsem nakonec vytáhla i kraťasy a tričko 🤣👍. Konečně počasí jak dělané pro mě!!!


PCT chodí i pejsci 👍


To jsou zase cesty 😫

Úplně první označení trasy 🙃







Kempujeme asi 24 mil od Winthtropu, kde budeme dokupovat další jídlo (a snad konečně zavěsím i svůj blog 🙃 - je to smutné nemoct s nikým komunikovat).


Bude zima, nebude zima??? 🤷‍♀️


Zjišťujeme, že asi potřebujeme na další cestu boxy na jídlo kvůli medvědům... 🤷‍♀️ Nikdo tady ale přesně neví, každý má jinou informaci a hlavně je před námi víkend, takže jsem zvědavá, jak tohle vyřešíme... 🙃🙈. Tady asi nemůže být žádný den bez nějakého zpestření 🙈.

To bude ještě oříšek 😍. Ale zatím jsme všechno zvládli, tak nás snad ještě něco napadne...

Hlavně už abych měla ten signál!!!




Středa 21.6.

Kanada (🤣)/severní terminus - 21. míle (celkem 755 mil PCT)



Noc v Kanadě se vydařila. Konečně nepršelo 👍. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsme asi jediní, kdo opravdu došel až do Kanady 😍👍.

Děláme ještě další fotky u severního terminusu a oficiálně vyrážíme na trail ve Washingtonu 👍.


Nový start = nový začátek 🤗


Rostou tu i houby - buď kotrče nebo kuřátka??? Nevím... 🤷‍♀️


Těch je tu taky dost 😳🤭


O vodu tu nouze určitě nebude - aspoň něco 🤣👍


Cedule tu nejsou, ale některé míle ano 😍


Sice neprší, ale prvních 7 kilometrů vede hustým porostem, který je ze včerejška úplně mokrý 🙈. Takže hned po první části jsme jako vodníci. 



Není nad to se hned ráno zráchat 🙈

A do toho začíná zase mírně krápat 😫. Naštěstí se ale úplně nerozpršelo, naopak. Konečně jsme měli možnost vidět to, co včera skryla mlha. 😍 No joooo, já už na to přišla!!!! Proto bylo včera tak hnusně. Počasí nám nechtělo ukázat oficiální trail dřív, než jsme a něj opravdu nastoupili!!! (Pozn.: prvních 30 mil tu totiž vede stejnou cestou tam a zpět...) 🤗🤣

No, to by snad bývalo stačilo seslat na nás mlhu, ten sníh a déšť byl zbytečný...

Každopádně Washington bude nádherný. Všechno je tu hodně zelené, takové živé oproti té vyprahlé Kalifornii. I když ta byla také nádherná, ale jinak... A to je dobře, protože jinak by mě to nebavilo... 🥰


To nejsou moc dobré vyhlídky 😢


Každý tu mluvil o jezeru - aspoň už vidíme, o jakém 🤣


Zajímavé značení mil 🥰


Sice se vyjasňuje, ale ještě je to dost vrtkavé 🤷‍♀️





To je zelená 😱


Jen mě mrzí, že tu nikde není ten signál. Mám krásné fotky a videa a nemůžu je hned odeslat. 😢

Byli jsme domluveni, že dojdeme na tenside, kde jsme už tábořili, když začal padat sníh.

Já tam došla 🤣. Zuzka s Bédou zůstali spát necelé 3 míle za mnou, protože Bédu hrozně bolí plosky nohou a má puchýře (moc živě si je ještě pamatuji 🤭), takže mě dojdou zítra ráno. Já dojít musela, nemohla jsem s nimi zůstat, protože tam nebyla voda a já vodu potřebovala. Byla totiž na cestě k původně domluvenému spaní a já s ní počítala... 🤷‍♀️

Snažím se všechno usušit, ale ve vzduchu je hrozná vlhkost. Naštěstí je ale celkem teplo, i když jako na jihu to není 🤣.



Kvůli tomuto požáru nemohli někteří dokončit PCT 2022 u terminusu v Kanadě 😢


Když večeřím, přijde mi skoro ke stanu elk!!! 😍 Je to nějaké mládě, vůbec se nebojí, jen si mě prohlíží a klidně se tu asi 30 minut pase. Byl opravdu nádherný 🥰. Ještě, že jsem došla až sem 👍🤗. To byl určitě posel dobrého počasí a zítra už bude nádherně... 👍


Nový kámoš 🥰


Žijeme tu jako zvířátka 🤣


Úterý 20.6.

cesta k severnímu terminusu - 21 mil (celkem 734 mil PCT)


Probudili jsme se do bílého rána. 😱 Být v pěkném penzionu na horách, tak jsem šťastná... Ale takhle??? Všechno mám absolutně zvlhlý a stan mokrý... Ještě že ten spacák je tak super. Vůbec se mi z něj nechce 👍🤗. No co, nic jiného mi nezbývá... 


Ranní výhled ze stanu 🙀❄️


Medvěd mi zásoby nesežral, tak si aspoň k snídani dělám dobrou čínskou polívku 🤭. Ať mám sílu... Dobře jsem udělala!!! Dnešní den by mohl mít titulek legendární věty: "Chčije a chčije..." I když by bylo pravdivé i "Chumelí a chumelí..."🥶😫

Celý den je počasí úplně strašné, níž prší, výš chumelí... Mám na sobě všechny nepromoky, doufám, že dojdu na těle v suchu...



To je panečku letní dovolená snů 🙈





Asi 5x za cestu jsem si řekla, jestli to mám skoro v 50 letech zapotřebí hikovat v takovém počasí!!! A to ještě jen proto, abychom viděli severní terminus - asi 4 kamenné sloupy v lese 🙈 - a pak se 30 mil vraceli stejnou cestou... 😳 Mně stačil ten jižní, k tomuto jsem stejně ani neměla dojít... 🤷‍♀️ No nic, když už jsem se rozhodla ho vidět, tak tam tedy dojdu...😏

Ale je to strašný... Crčí z nás voda, nemáme žádné výhledy a jak jsem balila všechno mokré, tak ten batoh váží snad tunu!!!


Zítra je první letní den??? 🤷‍♀️




Když už přestalo k večeru pršet - asi na poslední 3 míle - tak se aspoň prodíráme hustým porostem kytek. 😫 Co nebylo mokré doteď, je spolehlivě mokré od těch kytek 🙈. Paráda... Jediné, co je dobré, že k tomu není zima. 


Kanadsko-americká hranice v lese 👍


Cesta před terminusem je plná medvědích 💩. Asi nám dávají najevo, co si o té naší cestě myslí 🤣...

K terminusu jsme dorazili. No, ten na jihu je hezčí 🤣. Ale co, mám je oba a zítra oficiálně vyrážíme na trail. 


Tak jsem tu 🥰. Sice mokrá jako žabák, ale došla jsem 🤗. Hranice je nepřehlédnutelná...



No jo, jenže my tu chtěli přespat, ale naše stany se sem nevejdou??? 🤷‍♀️ Všichni jsme se shodli, že už dneska zpátky nejdeme. Nejbližší místo na spaní bylo 3,5 míle!!! To ne, to nebylo na pořadu dne...

Nezbývá nic jiného, než zajít na cestu do lesa a přespat jednou v Kanadě 😱😍. Doufám, že nepřijde žádný medvěd ani ranger. 🤭


Překračujeme tuto ceduli...


... a trávíme jednu noc v Kanadě. Sice nelegálně, ale... 😏


Jak já bych si ráno přála sluníčko, abych všechno usušila... 🤗 Ale to se mi asi nesplní, má tu být ošklivo snad ještě 3 dny! 😳 No to nám ta opačná strana pěkně začíná... My utekly před sněhem, tak sníh přiběhl za námi!!! 😫 To tedy zrovna nemusel... 😳 Takhle si letní dovolenou nepředstavuji... 🤣

Signál stále není, obávám se, že bude až za týden 😫...




Pondělí 19.6.

Mazama - cesta k severnímu terminusu - 21 mil (celkem 702 mil z Kalifornie + 11 mil = 713 mil PCT, nebudu počítat 10 mil rozkopané silnice k trailu 😏)


A je to tady!!! Konečně vyrážíme k severnímu terminusu. Na Garmin se bohužel nikdo neozval, takže asi mám smůlu 😭. Lidi jsou prostě zlí... 😫. Ale už si tím nebudu kazit náladu, budu se těšit z další cesty.

Ráno nás trailangel dovezl jak nejblíž to jde ke trailu. Bohužel tu opravují silnici, takže k terminusu je to 40 mil místo 30 mil 🙀. No to si tedy dáme!!! 


Tady příjezd končí, je potřeba dojít na trail a k terminusu 🙈


Počasí nás nejprve krásně naladilo 🥰


Tady je to zelený 😳😍


Asi 3 kilometry nám ušetřil stavební vůz - aspoň něco 👍

Ale hory jsou hned od začátku nádherný. 🥰 Úplně jiný - strmý, hodně zelený, vysoké štíty jsou pokryté sněhem, všude spousta vody... Tedy do té doby, než je schovalo nepříznivé počasí 🙈.



Sice jsme na trailu, ale ne na začátku 😫






Už jsem vám psala, jaké cesty tu můžete potkat. Dnes je vhodná doba věnovat se trochu počasí.

Pro mě je ideální teplota tak 25 stupňů a sluníčko 🤗. Když tohle nastane, tak ale všichni ostatní umírají horkem a já jsem šťastná... Naposledy jsme to bohužel zažili v Kalifornii. To byla nádhera 😍.

Většinou tu prozatím bylo polojasno, teploty kolem 20 stupňů. To taky jde 🤗.

V posledních dnech se vždy k večeru objevily bouřky. Ty jsou ale celkem dobré, po nich je naděje, že zase vyjde sluníčko, bude teplo a všechno usušíte. 

Dneska jsme vyráželi za nádherného počasí, ale bylo celkem chladno. Když nefoukal vítr, tak bylo dobře. Tady je narozdíl od Kalifornie vítr mnohem studenější.Tam byl prudší, skoro všude, ale o dost teplejší. Tady v něm doslova mrznou ruce!!!

Dnes to bylo poprvé, co jsem na cestu vytáhla dlouhé kalhoty!!! A to jsem ještě netušila, že nezůstane jen u nich. 😱.

Počasí se stále horšilo. Došlo to až tak daleko, že začaly poletovat drobné sněhové vločky!!! 😱 No to neee!!! Před sněhem jsme přece odjeli do Washingtonu!!! 🤷‍♀️ To si ale asi počasí vůbec neuvědomovalo!!! Začalo naplno sněžit, nejprve to bylo drobné sněžení umrzlého sněhu, pak ale začal padat takový ten mokrý sníh... Oblékla jsem všechno možné a poprvé dnes i rukavice!!! Proboha, rukavice - 19. června 🙈. Nechci vidět, co pro nás počasí ještě přichystá... 


Ano, stále jsem to já 🤣🤭.


Tohle bylo ještě pěkné zpestření...


Asi už brzy budou Vánoce 🙃.


Tak ráda jezdím na letní dovolenou za teplem 🙈


Došli jsme úplně mokří a začali stavět stany. 

Než jsem ho stihla postavit, tak nebyl zelený, ale bílý 🙀🥶!!! Takže pozor, bude mít premiéru na sněhu!!!



Sněhová premiéra 👍

Když to tak zhodnotím, tak právě tohle počasí tu je nejhorší. Horší by snad už byla jen vánice!!! 🤣 Není tu totiž žádný předpoklad, že vyjde sluníčko a všechno nám uschne. Naopak, je dost velká pravděpodobnost, že v noci bude mrznout a zítra bude velká zima 🥶. Jsem zvědavá, co si zítra obléknu... V tomhle byla zlatá, sluncem zalitá, Kalifornie 🤗. Ale já to dám, mám dobrý stan, spacák a karimatku 🤣👍.

No, a jiné počasí tu vlastně ani není... - zatím. 

Jak jsem předpokládala, signál nikde ani náznakem. 😢

Zítra se dostaneme na start trailu a pak to začne nanovo 🤗. Doufám, že už s lepším počasím a snad někde i se signálem 😍...




Neděle 18.6.

Seattle - Mazama


Ráno byla v motelu absolutně super snídaně 😋🤗. Akorát, že my jsme si ji užili jen ve velkém spěchu, protože jsme na ni měli jen 10 minut. Musíme na náš autobus, který nás opět přiblíží k severnímu terminusu.


Náš motel 👍


První chod mé snídaně 😋

Přijeli jsme včas, měli jsme ještě asi 20 minut na prohlídku Seattlu - to je jako jít na 20 minut do staré Prahy 😁😫🙈. 







Každopádně jsme se dostali do Leawenworthu, kde na nás už čekal objednaný trail angel, co nás doveze do Mazamy. Leawenworth bylo zvláštní město, protože jsme se najednou ocitli v rakouských Tyrolech. Dokonce i nápisy tu byly v němčině a napsané švabachem 😱🤷‍♀️. Bohužel, nebyl čas na prohlídku a focení 😢.

Mysleli jsme, že v Mazamě dokoupíme jídlo na prvních 6 dní trailu. V obchodě ale téměř nic není!!! S bídou vybírám jednu kaši, kuskus a skittles!!! Nemají žádné vločkové kaše!!! Co budu snídat!!! 😳😫 Asi pojedu týden jen na instantních polívkách. Už abych byla u své první poslané zásilky.

Nacházíme krásné ubytování u trail angelky Mary. Jsem strašně ráda, že už zítra odstartujeme 🥰.





Stejné jako u jižního terminusu v Campo 🥰


Tak jsem přidala i svůj podpis 😍



Společenská místnost


Jídelna pro hikery


Kuchyně pro hikery


Všude je spousta světýlek...


Po postavení stanu ale má nálada spadla na bod mrazu... Když mi autobusáci vyndavali batoh v Leawenworthu, tak mi asi odpadl na zem Garmin a já si toho nevšimla!!! Tak a jsem v pr... Nejen ztráta za 10 000 Kč, ale je to spojení se záchrankou v místě, kde není signál. 😱🥲 Když potřebuješ, pošle pro tebe vrtulník... A já teď mám velké 💩...

Bohužel, jsem z toho přešlá celý večer. Proč to hezké vždycky musí něco pokazit... 😔

Garmin byl zapnutý, vím, že naposledy chytil signál v Okanagonu. Dokonce jsem našla i ten barák, ale jak dotyčného zkontaktovat a říct mu, aby ho vrátil??? Kdyby to odtud byl kousek, tak bych tam snad dojela...


Tak tady chytil signál naposledy 😭


Béda zkoušel napsat na autobusáky, zkoušeli jsme volat, napsali jsme na Garmin z telefonu vzkaz, ale bojím se, že ho někdo ukradl a já jsem o něj definitivně přišla 😭. Je to můj nejsmutnější večer na trailu 😞.

A to teď ve Washingtonu nebude asi v horách žádný signál. Takže vůbec nevím, kdy o sobě dám příště vědět 🙀🤷‍♀️.

Snad aspoň ty hory budou tak krásné, jak jsem si je vysnila 😍.



Sobota 17.6.

Los Angeles -Burbank - Seattle


Noc na letišti byla zajímavá. Normálně jen večer zkontrolovali, jestli máme nějakou brzkou letenku a když zjistili, že ano, tak nás tam nechali vegetit 😁. Byli jsme na celém letišti úplně sami 😱. To už se nám asi nikdy nepoštěstí...

Ale stejně jsem se nevyspala... To nejde 🤷‍♀️. Snažila jsem se nabít všechno, co mám s sebou 👍. Povedlo se, ale mám nějakou špatnou powerbanku - vůbec se mi nenabila!!! No to ne!!! To nepřežiju!!! 😫

Nakonec jsme se dočkali vytouženého odletu. Jen co jsem si sedla na své sedadlo, upadla jsem prakticky do komatu 🤭. Vůbec nevím, jak jsme se dostali do vzduchu 🤷‍♀️. Probudila jsem se, až když rozváželi kávu a lotusky. Teda, ti Američani mají ale výhody... Jídlo v nízkonákladovce!!! 😳 A ještě wi-fi a filmy zdarma 👍.





Do Seattlu jsme se dostali hladce, ale další "program" nám už dal pořádně zabrat.

Nejprve nakoupit jídlo na 20 dní ve Walmartu (je levný 🤣) a odeslat si balíky na cestu. Musíme to zvládnout do 15 hodin, pak nám zavře pošta a čekali bychom do úterý!!!

My to podávali na přepážce ve 14:59 👍. Klasika, jako vždy... Ale máme poslané balíky na tři místa. Tak pokud jsme zadali správně adresy a místní pošty nevybrakují medvědi, máme co jíst celý měsíc 🤣👍.


Máme nakoupeno 😳


Pošta zavírá za 30 minut!!!


Třídění na jednotlivé etapy trailu - hlavně to nepoplést 🙃


A je to! Pokaždé na nás bude čekat něco dobrého - dobrá motivace 😍



Konečně máme čas se také najíst - jediné a poslední jídlo dneška - u Číňana 😋


Městské autobusy

A co teď? Potřebujeme se dostat na kanadskou hranici. Je to ale ještě hrozná dálka a všechny spoje jsou vyprodané - je stále víkend... Nakonec nacházíme jeden autobus na zítra ráno, který nás už hodně přiblíží... Ty peníze tu tedy lítají, to je neskutečný. V Kalifornii jsem se na místo dostala za 2,50 dolaru, tady už mě to stálo 10 000 Kč a stále nejsem na místě!!! 😱😢

A to ještě musíme zůstat v Seattlu do rána! Tady už nás letiště na nocleh nevezme, hledáme levné ubytování. Nejlevnější je asi za 1 800 Kč/osoba 😳. Už mi z těch částek jde hlava kolem 😢. Moje revolutka se protáčí jak kolo štěstí v casinu... 😱. Ale bereme to, nemáme na vybranou, a vyrážíme na místo.

Byl to podvod!!! 😫 Na místě nic neexistuje!!! Ještě že jsme to neplatili předem, to už by mě asi kleplo!!! A to nám ten podvodník stále píše, ať to okamžitě zaplatíme, že pak přijede s klíčema. On si snad myslí, že jsme úplně blbí nebo co 🤷‍♀️.

Narychlo tedy hledáme v místě jiné ubytování. Ceny jsou ale neskutečně nahoře. Já si tu připadám, jak kdybych byla na Marsu... Nechápu. Nacházíme jeden motel, který je zhruba za stejnou cenu. Je asi 3 km daleko.

Dohodli jsme se, že si objednáme Uber, je zima, večer, mrholí... Každý by si přál být v tom s těžkou krosnou uprostřed města... 🙈. Jenže co čert nechtěl... Jediný, kdo má staženou aplikaci Uber je Béda a tomu začal stávkovat telefon!!! To je snad špatný vtip... Kašleme na to, jdeme pěšky.😫

Motel nakonec nacházíme, pokoj je nádherný, je tu teplo, sucho, čisto... Asi zase na dlouhou dobu poslední noc na posteli 🥰. Musím si ji tedy užít... A ráno nás tu čeká snídaně 😁😋.


Konečně máme kde spát 🥰



Vše rozkládáme, aby to proschlo, máme to zavlhlé...





Pátek 16.6.

Kennedy Meadows - Los Angeles - Burbank


Máme za sebou poslední noc pod kalifornským nebem - alespoň na nějaký čas... Zkusila jsem rozvěsit mokré prádlo na šňůry, které jsem našla zavěšené v kempu. Světe div se, i když v noci trochu pršelo, tak prádlo uschlo. Super, nepojedu nahá 🤣!

Horší je, že zjišťujeme, že se odtud asi do úterý pořádně nedostaneme!!! No to ne!!! Nic tu není, je tu strašně draho a musíme se přesunout hrozně daleko, což zabere minimálně dva dny! A já nemám času nazbyt 😫...


Snídaně 🤣


Svačina 😋


Poslední sbohem 😢


Nakonec Béďa domluvil trail angelku, která nás hodila do Inyokernu na autobus. Ten nás převezl do Mojave a odtud nám hned navazoval autobus do Lancasteru.







Zjišťujeme, že všechny autobusy jsou plné!!! Je víkend a oni mají v pondělí volný den - Den otců!!! 🙈 Nejlevnější varianta je letět z Los Angeles. I tak to vyjde na 6000 Kč!!! To je strašný... Ale nedá se nic dělat, do tohohle budu muset investovat 😢. Ale trhá mi to srdce...

Dostali jsme se vlakem do Los Angeles - Burbanku. Čeká nás noc na letišti a zítra velké zařizování ve Washingtonu... Tak nějak si tu mimo trail přijdu mezi těmi lidmi špinavá 🙈.






Dokázali jsme to ✌️.

Už abychom byli zpět na trailu. To bude jiná zábava...

Ale aspoň mám konečně data. 🤗👍



Čtvrtek 15.6.

684,5. - 703,5. míle - 19 mil


Rozkaz zněl jasně: Dnes musíme dojít do Kennedy Meadows!!!

Ráno jsme si přivstaly a vyrazily v 6:30, abychom na místě byly co nejdříve. No, ona to zase tak velká změna nebyla, jindy vyrážíme v 7:00 🤣. To jen aby jste si nemysleli, že tu vyspáváme do 11 hodin... Opravdu šlapeme cca 10 hodin denně!!!

Začaly jsme pěkným stoupákem, který jsme včera už nedokončily. Neseme asi 2 kg vody navíc, stan je na ždímání a všechny věci hodně navlhlé... Přesně, jak jsem předpokládala 😢. Ale co, už si zvykám...




V dálce už je zasněžená High Sierra - tam zatím ale nejdeme 🙃





Dnes malá ukázka toho, co tu kvete 😍. Kdyby tu byla Nasťa z Mrazíka, tek věřím, že by kvetly i ty spálené stromy a pařezy 😱. Takhle kvetoucí les a poušť se jen tak nevidí 🥰.










Cesta nám ubíhala rychle, při obědové pauze nás dokonce dohonil Moto!!! 😱 Už tedy bez Ralfa, ale ten chlap má snad v zadku vrtuli!!! Já to nechápu. 🤷‍♀️ A to si ještě stihl s Ralfem dojít do bazénu v Lake Isabela, dát si margaritu a koupit si nový batoh!!! 😳 Byl trochu smutný, že jde sám... Ale kdo by mu stačil!!!




Ten má snad v zadku vrtuli!!! 😱





Tomu říkám krásná cestička 👍



Každý den jdeme v závěru vstříc bouřce 🙈. Nechápu, Dominika tu není... 🤷‍♀️



To opravdu není normální stav vody ze Sierry 😳



A je to tady 🥰. Konec jižní Kalifornie 👍.


Jít či nejít? To je oč tu běží... 🤣



Za humny je Kennedy Meadows 🥰


Když projdeš, vyhraješ 🤗




Dojít do Kennedy Meadows se nám podařilo asi v 16:30. 



Dokázaly jsme to 👍✌️💪



Bylo to nádherné přivítání. Příchod každého hikera do této pomyslné mety mezi pouští a High Sierrou je odměněn potleskem všech hikerů, kteří přišli před vámi. 🤗 Sklidily jsme tedy obrovský aplaus, že jsme mezi těmi, které to dokázaly 😂👍.

Sešla se tu spousta známých hikerů, a to i těch, které jsme viděli naposledy třeba před 14 dny!!! Kde ti se tu vzali??? 😳


Tady se všichni hikeři scházejí a příchozím tleskají 🥰



Cheers, Moto 🥂


Naši známí z předchozích 6 týdnů 🤗. Každý teď kvůli sněhu volí jinou cestu 😢.


Turtle - jde to už potřetí ✌️


Moto, Jack, Money bag


Beatle, Alex...


Mercedes - Lady M, Alex - indián




Musíme ale najít Zuzky přítele, který tu na ni čeká a další měsíc bude s námi putovat Washingtonem. Čeká na ni v druhém kempu, takže ještě s pár dalšími hikery přejíždíme Shuttlem (pendlujícím velkým autem) tam.

Je to moc sympatický kluk, myslím, že se nám třem bude šlapat naprosto skvěle. Hlavně mi přivezl na přilepšenou 30 českých polévek do hrnečku - ty tu nemají 🤣🙈 a cepín, pokud se se Zuzkou na konci léta přece jen dostaneme do Sierry, v což opravdu věřím.👍

Je tu ale všechno strašně drahé. Ale po 7 dnech jsem si konečně dala teplou sprchu, i když byla tedy hodně retro... Ale tekla a byla teplá 🤗. 


Super, ale účel splnila 🤣🙈


Moje večeře 😋


Zuzky a Bédi večeře 🤣



Také jsme si vypraly prádlo. Teprve pak jsme zjistily, že tu není sušička!!! 😫🙈 Paráda, asi půjdu zítra nahá... To jsem zvědavá, kdo nám na stopu zastaví 🙈.

 A ke všemu tu zase není signál!!! Já ten blog snad zavěsím až v Praze!!! A to ještě zajímavější to bude ve Washingtonu, protože tam se moc nedá ani sjet do měst - budeme si jen posílat balíky s jídlem, takže kromě signálu mi možná dojdou i všechny baterky 😳??? Noooo...., pěkné vyhlídky.

Zítra tedy vypukne akce kulový blesk... 😂👍 Jsem zvědavá, jestli mě tento přesun finančně úplně nezruinuje 😱😳!!! Kdyžtak budu jíst kořínky a ušetřím za jídlo i poštu 🤣🙈.

Pokud to půjde, ozvu se alespoň z autobusu.


Poslední večer pod kalifornským nebem 😍.


Středa 14.6.

666,5. - 684,5. míle - 18 mil


Ráno opět všechno mokré. Už si začínám zvykat, že mám každé ráno v "domě" vytřeno 🤣🤭.

Celý den dost urputně stoupáme. Nebudu dnes popisovat, jak nádherné výhledy byly (a věřte, že byly), to bych se pořád opakovala. 


Chipmunkové se také chodí kochat 🤭







A protože se během naší cesty nic zvláštního nestalo, tak vám tu vylíčím, jaké typy cest nás od Mexika provázejí. Vezmu to od těch nejhorších 😫.

Úplně nejhorší je cesta sněhem. Máte mokro v botách, cesta vlastně neexistuje, jdete ve stopách předchozích hikerů. Uděláte dva kroky a pak se perete s hůlkama, které ze sněhu nejdou vytahovat 🙈. Jo, když někdo na ně nechá doma sněhové kotouče... 🤷‍♀️ Takže tato cesta bezkonkurenčně vede... Ty teď snad dlouho nepotkáme.

Další v řadě je cesta pískem, který není udusaný a přesýpá se pod nohama. To by z toho jeden zešílel 😫. To uděláte jeden krok tam a dva kroky zpět se svezete s pískem... Fakt paráda 👍.


Na tomhle je je lepší se opalovat u moře 🙈



Pak jsou to cesty po rozdrcených kamenech. Taková masáž zdarma... - ale naprd. Hůlky se v nich použít nedají, zapadnou vždy do té nejmenší skulinky, co najdou 🙈. Šlapky to jenom rozbolaví. A když už bolavé jsou (viz Zuzka a její noha), tak je to fakt utrpení. 😫


Jak rozdrcené sklo 😫



No a pak jsou tu krásné ušlapané cestičky z písku nebo i z jehličí. Jenže, někdo si myslí, že by to asi byla nuda, tak nám to co chvíli zpestří nějakým tím stromečkem... Těch je tu hned několik druhů. Vždy je ale na výběr způsob zdolání - překročit, přeskočit, zhoupnout, obejít, přesednout a podlézt. Variant je mnoho, stačí jen zvolit tu správnou 🤣.

Zuzka dnes zvolila jednu velmi špatnou... Šla s hlavou skloněnou a nevšimla si stromečku, který by měla podlézt. Dostala takovou tečku do čela, že se z toho posadila na zadek 🤣🙈. Ještě, že měla na zádech batoh... Vypadalo to ale hrozně komicky. Vím, že jí do smíchu nebylo, ale mě za ní ano 🤣🤭. Dobře to dopadlo a musím říct, že mě to opravdu pobavilo 🤭. Vypadalo to jak komická scéna z filmu...  Jen vyfotit jsem si ji nestihla 😢. No, tak to bylo asi to největší drama dnešního dne.


V tomto případě je lepší podlézt 👍. Ale ne jako Zuzka 🤣 - viz níže...


Když zvládnete lehčí překážku, zaručeně přijde alespoň takováto 🤷‍♀️🙈


Tady se můžete zhoupnout 👍. Ale pozor!!! Ne s moc těžkým batohem na zádech, aby vás nepřišpendlil k zemi!!! 🤭


Třeba takto 🤭

Tohle je pohodička 🤣


Nejlepší jsou překážky natočené ve směru cesty 😍👍


Takže, jestli si někdo myslí, že se tu procházíme jak v Kunratickém lese, tak doufám, že jej tento výklad vyvedl z omylu 😁. 

Snad vás to moc nenudilo a udělali jste si větší představu o tom, jak to tu vlastně denně chodí. 

Zítra zakončujeme naši pouť jižní Kalifornií, tak jsem zvědavá, jaké typy cest nás čekají dále... 🤷‍♀️ Budou lepší, horší, stejné??? Já doufám, že prostě jiné... Musíme se ale nechat překvapit.

Stanujeme v lese, přesně 2005 m n. m., tedy zase žádný signál... 😢🤷‍♀️. Zato vlhko je už teď večer, takže zítra zase budu mít vytřeno!!! 🙈 Doma by mi to nevadilo, kdyby to takhle fungovalo, ale tady bych nemusela vytírat každý den...

Místo je ale krásné, dokonce jsem měla možnost dát si koupel u pramene - to miluju 🥰. Zítra hurá do sprchy 👍, prádelny a hospody 😍👍.



Úterý 13.6.

652,5. - 666,5. míle - 14 mil


Ráno bylo hodně mokré. Ale co, není kam spěchat, v Kennedy Meadows potřebujeme být 15.6., až přijede Zuzky přítel. To dáme 👍, je to jen 50 mil...

Taky bych byla ráda, kdyby za mnou někdo přijel... Měla Lenka, ale ta to vzdala, protože Sierra je zatím stále nebezpečná. Ale prý se to rychle lepší, takže možná v létě budeme mít štěstí 😍. Dál pak budu se Zuzkou a Bédou (to je přezdívka jejího přítele Tomáše...) chodit jak přebytečné kolo u vozu!!! Snad jim nebudu moc vadit 🤷‍♀️.

Ještě jsme všichni společně posnídali meloun 😋🤗, dali si kafe a usušili mokré stany. Došlo i na poslední sbohem 😢 a hurá zpět na trail ✌️. 


Luxusní snídaně hikera 😋


Vychází nám teplo 🤗


Sice nás teď čekají samé strmé výstupy a sestupy, ale už máme natrénováno 🤣. Jde se mi celkem dobře, ale Zuzku bolí ta noha!!! Pajdá za mnou jako Žofre z Angeliky 🙈!!! Doufám, že ji to brzy přejde, naprosto soucítím jaké to je, když nemá člověk fit nohy - viz moje puchýře na začátku PCT 😱, to byl porod...

Dáváme tedy jen kratší trasu, zkusíme toho zvládnout víc zítra... Stejně jsme vyrazily dost pozdě.

Celkové výhledy jsou ale dneska naprosto luxusní 🤗. To se ani nedá popsat, to se musí prožít. Hurá za mnou 😃... Honem, honem, já na vás počkám 😍...



Tomu přece nemůžete odolat 😍


A této osobě už vůbec ne 😂



Jak namalované 😱🥰









Rostou tu kamenné hřiby, vidíte ho dole? 🤣




Batohy už máme mnohem lehčí (Pozn. Moto má prý batoh 15 kg a Ralf ho měl 20 kg - když zvedali můj, tak jim vylézaly oči z důlků 😁 - a to už byla polovina jídla snědená... Byli dost překvapení... Já bych to tipla na cca 26 kg bez vody 🙈.). Zásoby jídla se tenčí, ale stále jsou velmi pestré 😋. V další etapě by už to ale chtělo ten jídelníček trochu obměnit nebo nám to za chvíli poleze krkem!!!

K večeři mám dnes instantní rýži s brokolicí, doplněnou parmezánem a tiše vzpomínám na maso, klobásky, chipsy, limonády a podobné pochutiny, co jsme si dopřávali včera... 😋🤭 Jo, není každý den posvícení, musíme si zase zvyknout na chudší poměry 😳🤷‍♀️.

A samozřejmě zase nikde není signál!!! Nejvíc ho chytám, když přes den někam vystoupám - ale to zas není čas posílat blog 🙈. Škoda, že ho nepřenáší vítr, to byl byl naprosto všude... Je tady všude opravdu hodně větrno. Asi, že jsme vysoko. Ve městech je už teď dost vedro. 


Večerní romantika 🥰


Tak nějak se nemůžu dočkat Washingtonu, co a jak se tam změní... 🤭🤣🙈





Pondělí 12.6.

636,5. -  652,5. míle - 16 mil


Byl to nádherný den, ráno jsme si daly videohovor s Adélkou a babičkou (konečně si taky někdo na mě vzpomněl 😍 -  kdybych to uměla, vložím fotku 🤷‍♀️🙈), počasí nám celý den přálo, cesta byla snadná a večer nás čekala párty, což nás dost hnalo dopředu 😃.

Zuzku bolí šlacha na noze, takže nikam moc nespěcháme, myslím, že ji táhne jen ta párty... Ale máme dost času... 👍 Párty bude až večer.


Zajímalo by mě, kdo koho sežral??? Medvěd hikera nebo hiker krávu??? 😳🤷‍♀️


Někteří svou cestu nezvládli 🙀



Ubíhá to, ubíhá 💪




Místo velkého finále 🤗


Jen ze včerejška máme všechny věci dost zavlhlé 🙈. Proto, když dorazíme do cíle - Walker Passu -, tak si nejprve postavíme stany a rozložíme v nich věci, aby co nejdříve proschly. 

Vydaly jsme se stropem na nákup do Ridgecrestu - bereme něco na večerní párty a dávám si zmrzlinku za odměnu 😋😍.

Stop jsme chytly asi za 7 minut a za pár zatáček stopoval i Ralf a Moto. Řekly jsme řidiči, že je známe, tak je vzal taky 😂. Jsme prostě lepší stopařky 🤣🤣🤣.

Zpátky už jsme jeli busem, protože to by nebylo možné odstopovat takovou dálku... (moc křižovatek, moc dlouhá cesta...) 

Nakoupily jsme vše potřebné. Večer se pak vydařil na maximum. Sešli se tu naprosto úžasní hikeři a moc jsme si to užili 👍. Zábava nevázla, byla dokonce i hudba... Do toho všeho nám ukázala obloha nádherný západ slunce 🥰. Myslím, že na toto budu ještě dlouho vzpomínat, protože naše cesty se zítra definitivně rozejdou 😢. Game over.


Párty začíná 🥰


Vždy připravena ✌️






Jak kdyby za námi bouchla sopka 😱🥰


Nejlepší kamarádi 🤗

Super parťačka Zuzka 😁


Párty parta 🥰



Začne nová kapitola... Snad bude stejně krásná 🤗.





Neděle 11.6.

617. - 636,5. míle - 19,5 míle


Ráno bylo nádherné, i dopoledne. Doprovázely nás jen kytičky, brouci a hadi 🤣.


Kámoš č. 1. Těch tu je! 🙀


To je krásný pohled 😍


Kámoš č. 2.


Zase to kvete jinak 🌸.





 Cesta byla snadná a výhledy naprosto nádherný. Těch se tu nějak nemohu nabažit 👍😍. 

A ještě nám ji zpříjemnila parta Američanů, kteří si přijeli zablbnout na motorkách a v terénních autech. Byli to nějací Mexikánci, ale nabídli nám limonádu, pivo a salámky 😋👍. 







Zato odpoledne stálo za to! Zatáhlo se a připadaly jsme si jako Frodo, který nesl prsten do Mordoru!!! Nevím, jestli byla černější pravá nebo levá strana 😱. Bylo to jedno, protože se to nakonec stejně všechno nad námi spojilo 😳⛈️. Jedna bouřka střídala druhou!!!


Tenhle Mordor jsme ještě zvládly v suchu 👍







Takové počasí bych tu mít delší dobu nechtěla. Ale zas to bylo lepší než u San Jacinto. Tady aspoň nepadaly krupky a nebyla taková zima. I když i tak zima byla... 


Tenhle už ne 🙈⛈️


Konec vodníků v Čechách 🤣

V takovém počasí se i lépe šlo bez velkého množství vody 👍. Můj batoh už má zase normální váhu, takže se mi pod ním nepodlamujou kolena 🤣✌️. Zato já asi budu brzo jako kulička 🤭 Všechna váha z batohu je totiž v mém žaludku a bohužel se do něj vejde stále víc a víc jídla 🙈. Asi si ve Washingtonu pořídím osla, aby mi to jídlo vozil 😂🤷‍♀️.

Zítra nás čeká jen 25 km a cesta na zmrzlinku 😋. Jinak v tábořišti jsme se opět sešly s Motem a Ralfem a domluvily se na rozlučce. To bude taky nádherná akce. To je ráj takováto cesta 😍.

Takže šupky hupky do postele, ať už jdeme dál 🥰👍.




Sobota 10.6.

603,5. - 617. míle - 13,5 míle


Na dnešek jsme si naplánovaly volnější den. Walker Pass, kde máme domluvenou rozlučku s Ralfem (už odjíždí zpět do Německa), je asi 50 mil daleko a máme na to 3 dny. Takže můžeme jít na pohodu 🤗. Bude smutný už je s Motem nevídat... Byla to taková hra a zábava vždy na sebe někde nečekaně narazit, sdělovat si dojmy a tak 😢... Ale tím, že změníme místo a začneme vlastně od začátku, tak zase budou jiní známí - doufám. Myslím, že se všemi ostatními bude velké loučení v Kennedy Meadows. Každý má jiný plán, kam přejet, kdy se vrátit do High Sierry a tak... Holt, všechno jednou končí, třeba se zase někde potkáme 😨🤷‍♀️

Úplně se tady změnil ráz krajiny. Dnes jdeme nádherným lesem. Pohybujeme se teď ve výškách kolem 1500 m n. m. Je to snad jediný les na světě, kde, kromě pár chorošů na stromech, neroste ani prašivka 😫, ale zato i ten les tu nádherně kvete 🥰. A není ohořelý!!! Docela bych si přála zahlédnou v dálce toho medvěda 🤭 (myslím jedině toho černého neškodného baribala). Byla by to taková pěkná kulisa na fotce 😂. Ale jen tak, aby on nezahlédl nás... 😁


Les plný květů 😍



Značení je na stromech


V polovině cesty na nás čekalo milé překvapení. Náš druhý živý trail magic!!! 🥰👍 Tenhle byl naprosto boží. Samozřejmě, že se tu sešla celá naše hikerská skupina, která se už měsíc neustále prolíná 😁.

Bylo to jak na zavolanou. Zrovna byl skoro čas oběda a taková milá věc 😍. Hrozně mě těší, že jsem to tady mohla zažít... Bylo tu k dispozici pivo a různé limonády. Jako předkrm jsme dostali syrovou zeleninku s dresinkem, pak byly chipsy se salsou, tacos s tortilami, zeleninkou a omáčkami a různé druhy chipsů. 🙀😋🤗


Trail magic mimo trasu - hiker odloží batoh (není z něj co ukrást) u trasy a běží 😄🙈


Nejkrásnější cedule na trase 🥰


Sešli jsme se tu všichni 😍


Zábava v plném proudu ✌️


samoobslužný stolek 👍


Začaly jsme pitím 🤗


Trail magic 🥰 - v pozadí Darja a Kuba (Colour) - Češi 👍



Darja - další Češka na trailu 👍


Lahodný předkrm 😋


Příprava menu 🤗


Alex (Rakousko) a trail magic


Zuzka a Ralf


Lahodné tacos dle vlastní fantazie 😍🌮


V pozadí Moto 👍


Trail magic


Z trailu to byl najednou hotel all inclusive 🙃!!! Vůbec se nám nechtělo odcházet. Taky jsme tu vydržely 4 hodiny!!! A zvládly bychom to i déle 🤭.

Ale nakonec jsme se překonaly a vyrazily. Tahle část stezky je špatná na vodní zdroje, takže jsme se se Zuzkou dohodly, že půjdeme jen k vodní kešce, abychom si ještě ráno mohly nabrat vodu. Dál to bude s vodou ještě horší 😳... Ale my jsme holky silný, my to dáme... A před námi je ještě spousta hezkých dní, co nás tu čekají 🤗.


Vyšly jsme z lesa a kvete to tu ještě víc 🙀🌸





To je pořádná vodní keška 🙀


Jako v pohádce 🥰





Pátek 9.6.

583,5. - 603,5. míle - 20 mil


Dneska asi půjdeme s velkým sebezapřením. Bolí nás obě nohy, hlavně chodidla - to je z těch batohů!!! Já věděla, že na něj budu nadávat ještě dlouho!!! 😫

Bohužel, cesta nejde zkrátit, v těchto místech je strašně málo vodních zdrojů, takže ujít 20 mil k další vodě je minimum! 🙈

Rozložily jsme si cestu na menší části, děláme více přestávek - samozřejmě jídelních 🤣. K vodě docházíme úplně urvané. Ale batoh začíná být lehčí... Myslím, že zítra už to bude lepší 👍.


Stále není vidět High Sierra 🤷‍♀️



Na lesy je tu dost smutný pohled 😳


Tady už je ten angrešt větší, ale je nějakej divnej 🤷‍♀️. Asi to není úplně angrešt 🤭...



U vody se samozřejmě nakonec sejdeme úplně všichni, co jsme od první vody ráno vyrazili 🤣. Je to paráda...


Potkáváme se stále dokola, je to super 😍


 Je tu i Ralf s Motem, tentokrát máme i stany blízko u sebe, tak jsme se domluvili na večerní partičce karet. Hráli jsme jen nějakou dětskou hru, ale byla to celkem legrace.

Přidal se k nám i Alex z Rakouska (pozn. Každý třetí hiker se tu letos jmenuje Alex 🙈). Nedá se ale hrát dlouho, po 20. hodině se dělá rychle tma a chladno. Každý raději hned zaleze do spacáku.

Den to jinak byl moc hezký. Cesta byla dost do kopce, ale ne nijak extrémně náročná. Náročný bylo udržet se a nevysypat obsah batohu do křoví 😂🙈. 

Nádherné výhledy už nemusím zmiňovat. Cestou jsme minuly 600. míli - do Kennedy Meadows zbývá přesně 100 mil! -, viděly jsme Desatero hikerských přikázání, viděly jsme první medvědí 💩(bohužel jsem ho nevyfotila 🙈) a pro jednoho hikera musel doletět vrtulník - kousl ho chřestýš 😱. Ostatní už s ním mluvili, prý bude v pořádku ✌️. Jinak se nic mimořádného nedělo 😍.


Ubíhá to rychle 💪

Desatero hikera

Jdeme spát k vodě 👍




Čtvrtek 7.6.

566. - 583,5. míle - 17,5 míle + bus na trail z Tehachapi


Jak jsem stará, tak jsem blbá!!! Koupit takovýho jídla!!! Že mě ruka neupadla. Nemůžu ten batoh ani zvednout 😱😳.

Protože nechodíme s nikým cizím, kdo by nám dal trail name, daly jsme si ho podle oblečení. Zuzka je snow leopard (má na všem jeho hlavu) a já jsem Purple Turtle (vše mám fialové a lezu pomalu s celým domkem na zádech 🤣). Když to ale teď vidím, tak jsme asi měly být Blbý a Blbější. 🙈 To by fakt po tom nákupu sedělo víc 😆...

Jediné, co mě utěšuje, že je na tom stejně každý druhý hiker tady 🤣

Ráno jsme se byly ještě s Lindou a jejími psy a přítelkyněmi projít po vesnici. Moc hezká vesnička. Pak už nás odvezla na bus, který nás vzal zpět na trail. Za pobyt si nevzala ani dolar 😱.


Procházka vesnicí s Lindinou kamarádkou 👍


Náš bus na trail 👍


Na startu na nás čekal trail magic 🤣🥰


Jsme na místě. Na místě, kde začíná film Divočina a Sheryl Zaběhlá se vydává na svou cestu. Je to těžký den. Máme monstra na zádech jako měla ona (kdo viděl film, jak jí zalehl ten batoh, tak od toho nemám daleko 🙈), je vedro, cesta hoooodně do kopce (jako vždy z města...) a je potřeba dojít k vodě. 


Další část začíná tady, stejně jako film Divočina 😍



Myslela jsem, že je to nějaké vyvýšené místo v poušti, pak jsem zjistila, že to je asi lom 🙈




Zpátky v kopcích 💪🤣



Někdo mě tu asi očekával 🥰


Vymyslela jsem si luxusní obědy - grilovaná klobása se sýrem a horčicí v bagetce + okurka. Úplná pohádka 😋👍.





Sierra - hory začínají být strmější, drsnější, špičatější, skalnatější... 😱




Příroda je nádherná, boty skvělé, ale na konci cesty mě snad bolí i vlasy na hlavě!!! Není nad to mít lehký batoh. 🤷‍♀️ Příště už ani náhodou tolik jídla.

U vody nás kempuje hodně, potkaly jsme tu spoustu známých, mimo jiné i Ralfa a Mota, naše nejlepší známé. Mysleli jsme, že si s nimi zahrajeme karty, ale je dost zima a vítr, takže zalézáme do stanů 😢.

Vařím si ale luxusní večeři - kuskus s bylinkami, zbytek kuřete, kapary, kukuřici a baby karotky 😋. Teď jsem ráda, že ten batoh mám plný jídla 😂. Ale další 3 dny minimálně na něj budu nadávat... 🤭🤷‍♀️





Středa 7.6.

558,5. - 566. míle - 7,5 mil + stop do Tehachapi


Tahle noc teda nic moc. Nad hlavou mi hučely větrníky, byla jsem dost vyspalá z předchozí noci, hladová a ještě jsem se moc těšila na den v Tehachapi 😍.

Konečně nás čeká takový poloviční ZERO day! 



Větrníky zas a znova 🙈



Moc pěkné počasí nás čeká 😱


Dokončily jsme sekci jižní Kalifornie 💪


Cesta byla rychlá. Jen nás trochu zarazilo, že máme stopovat na dálnici 🤷‍♀️... No, to bude zajímavý. Ale zase jsme měly štěstí. Když jsme se blížily k dálnici, narazily jsme na auto, které stálo a jeho řidič se vybavoval s jinými hikerkami. Zuzku napadlo se zeptat, jak je to se stopem na dálnici a on sám se nabídl, že nás do Tehachapi doveze. Paráda... 👍



V Tehachapi nás bohužel přivítal déšť. Musely jsme tedy do hospůdky a promyslet, kde budeme spát, protože kemp byl zavřený 😢.


Počasí nám přeje 🤭


Jdeme raději na jídlo...


Exkluizivní Huevos Rancheros 😋






Začaly jsme obvolávat jednoho trail angela za druhým, ale prozatím bezúspěšně.


Ještě že máme ofocený seznam trail angelů, který ležel u watter cash 👍


No nic, Zuzka si potřebuje obnovit sim kartu a já konečně potřebuji sehnat boty. Tyhle fakt už nejsou k použití. Měla jsem vás ráda, holky moje, prochodily jste se mnou mnoho cest, ale už to fakt nejde...

Světe div se, tady jsou boty pomalu stejně drahé jako 4 dehydratovaná jídla pro hikery!!! 😱


Další část = další boty 🤣


Měla jsem je ráda, ale tohle už je trochu je moc 🙈


Ty poběží samy 🤣. Mám číslo 40 1/4!!! Taková ploutev!!! 😱


Mezitím nám také nazpět zavolala trail angelka Linda, že můžeme být u ní. HURÁ!!!! ✌️ Neskončíme na ulici... 🤭

Jdeme nakupovat jídlo. Tentokrát toho musím doplnit hodně. OMG, jídlo mě stálo jednou tolik, co boty!!! 🙈 A to ještě nevím, jestli se mi vůbec vejde do batohu!!! To zase bude váha. 😳 Ale budu se mít dobře 😆. A hlavně, to jídlo mám na 8 dní!!!



Asi na to budu potřebovat šerpu 🤷‍♀️🤣🙈


K večeři jsem si koupila celé grilované kuře, snapple, zmrzlinu a brambůrky. To si dám 😋. (Pozn. - samozřejmě, že jsem to nedala 🙈. Příště se už opravdu musím krotit!!!)

Ale to už tu je Linda. Je to starší noblesní paní. Má nádherný dům. Je to obrovská cestovatelka, procestovala (prošla) snad celý svět a napsala o tom knihu!!! Jmenuje se No Regrets - Adventuring Trough Life (Linda McDermott). Nabídla nám dokonce i svou vířivku, ale tu jsme nestihly využít 😢. 


Dům Lindy





Pozvaly jsme ji na večeři 👍


Hlavně jsme si s ní daly večeři, popovídaly si, vypraly jsme si všechno oblečení (nádherně teď zase voní), vypraly jsme sebe a použily depilační vosk a nůžtičky na nehty (zjistila jsem, že nehet na malíčku mám už jen jako dekoraci 🙈 - nedrží, asi brzy odpadne!!!), abychom do druhé části vyrazily jako nové 😆💪.

Zítra nastupujeme na část střední Kalifornie. Skončíme v Kennedy Meadows a pak se rozhodneme, jak vlastně dál. Nabízí se možnost přejet do Washingtonu a začít druhým směrem. Ale uvidíme. Zatím si užíváme nádherný dům v Tehachapi se všemi jeho vymoženostmi 🥰👍.



Úterý 6.6.

541,5. - 558,5. míle - 17 mil


Plán na dnešek zněl - přiblížit se co nejblíže Tehachapi, abychom se do něj dostaly zítra dopoledne. Plán byl splněn 💪👍. Zítra nás čeká jen nějakých 10-12 km na stop do města, kde si dáme první ZERO day.

Cesta byla snadná, první výstup nakonec nebyl tak hrozný.


Jsem pořád na téhle straně, protože levou rukou se neumím vyfotit 🤣🙈


Po cestách jsou registry PCT hikerů 👍


Nesmíme v nich chybět 💪🤭




Nejhorší byly mé boty!!! 😱 Co jsem z nich vyhodila jednou dírou, to se hned druhou dírou vrátilo zpět... Není nad to nechat si celý den masírovat nohy kamínky z písku. 🙈 Připadala jsem si, jako když chodím v žabkách po pláži u moře. Akorát s tím rozdílem, že žabky odložím a hupnu do vody. To tady bohužel nejde... Tady hupnu maximálně večer do spacáku 😄. A jsem ráda, že mám aspoň někam hupnout 😃.

Doufám, že zítra seženu nové... A doufám, že nebudou stát tolik, abych tu musela měsíc hladovět.  😫. To nevím, jestli bych si radši nekoupila nějakou stříbrnou pásku a nešla se dobře najíst 😂???

Vody nakonec bylo na trati dost, byly tu dvě watter cash - u jedné z nich spíme. Druhá byla na cestě a už jsem se skoro těšila, že tam bude trail magic - nebyl 😢... 


Watter cash


V Kalifornii jsou medvědi v každé vesnici, všude...🤷‍♀️🤣






Snad příště... Ale byly tu navíc v hikerboxu nudle, tak jsem si jich pár přidala do polívky. Jo, jídla začíná být málo 😫🤭. Pořád bych něco mlsala, ale tak nějak není co 🤷‍♀️...


Ideální cesty pro moje boty 🙈


Občas se dost prodíráme 😱


Nad námi nádherně a v dálce se čerti žení 😍




Dneska jsme měly pořádné "štěstí" na hady!!! A jednoho obrovského chřestýše. Zkoušela jsem ho natočit, ale moc to nešlo. Foto jsem bohužel moc dobře nestihla 😢. Ale aspoň že se dal obejít a nekousl nás 👍.


Tyto jsme potkaly dva


Uprostřed to šedivé je ten chřestýš 😱


Spíme u větrných elektráren, takže je to tu jak na letišti... To bude asi hlučná noc 🤷‍♀️.





Ale zato zítřek bude určitě nádherný ✌️.



Pondělí 5.6.

517,5. - 541,5. míle - 24 mil


Večer byl krásný, ale to ráno drsný!!! Vstávat před 4. hodinou, abych vše stihla připravit do odchodu je nelidský!!! 😳 Připadám si tu jako voják, který je totálně nasazený v boji 🙀🤭. Ale tuhle bitvu jsem nakonec vyhrála... 👍


Vyrážíme za svitu Měsíce 😱


Ale sluníčko už se chystá 😍



Tady je to bohužel nutnost. Jdeme přes Mohavskou poušť, kde není možné se nikam schovat. A jestli bude výheň jako včera, tak by nás to usmažilo...

Chtěla jsem si vzít na 16 mil k vodě aspoň těch 2,5 litru. Ale špatně jsem se podívala a měla jsem s sebou jen 1,5 litru!!! 😱🙈

No to neee!!! Já cestou uschnu!!!! 😓🥵


Co to jde za blázny takhle po ránu se přišel podívat i fenek 🤭


Ta je tu spíš na steaky 😂🙈


Joshua tree



Tato cesta měřila asi 30 km 🥵




Vydržela jsem, ale jen proto, že jsme těch prakticky 30 km vůbec nezastavovali a šli poměrně svižným tempem... Ale bylo to o fous. Celou cestu jsem si musela říkat, kdy si můžu dát další hlt vody... 🙈 Tohle už nikdy víc zažít nechci. A to zrovna dneska byly i nějaké mráčky, takže žádná maximální výheň.

Cesta po aquaduktu, který vede vodu do Los Angeles byla celkem zábavná 👍.



Aspoň nějaká změna terénu 🤭





Každopádně, u další vody jsme byli kolem 11. hodiny. Už jsme rychlejší než teleport 😂. Mít v 11 hodin nachozeno 30 km se nám tu ještě nepodařilo... (A už taky nepodaří 🤣, protože jednou to naprosto stačilo...)

Pořádně jsme se osvěžili, najedli a asi za 1,5 hodinky vyrazili ještě na další cestu. Ralf s Motem jdou moc rychle, my volíme pomalejší tempo.


Taky by si dala něco k jídlu 😍👍. Málem mi vlezla až do batohu 🤣🙈


Je hrozné dusno, ale ne parno. Stejně mě z únavy, tepla, mála vody začala bolet hlava. Ale to jsem okamžitě zažehnala růžovým práškem 🤣, takže dobrý... Ale únava je po dalších 5 km stále větší. Zůstaneme se Zuzkou na prvním tensidu, kde je voda. Holt dojdeme do Tehachapi ve středu dopoledne místo v úterý večer...

Z Ralfa a Mota už možná vidíme jen stopy 🤣... Asi je potkáme až v Tehachapi. Jejich tempo nám nevyhovuje...




Točí se a točí...


Krásná změna po té placce ráno 🤗




I tak jsme zase ušly 40 km!!! To jsou panečku najednou čísla 😱... 

Oslavila jsem tak první měsíc na PCT 👍💪.

Zítra už půjdeme klasiku, naše nohy potřebují zregenerovat... Moc se ale loudat nesmíme, mám poslední zásoby jídla 🤭 a hlad čím dál větší 🤗. A hlavně ty moje boty stále více připomínají sandály 🤷‍♀️🙈. Doufám, že těch posledních pár kilometrů zvládnou... A hlavně, že bude možné koupit jiné... 😱

Už se strašně těším do spacáku. Nemůžu ale jít spát v šest hodin, to bych strašila od půlnoci!!! Tak si alespoň přefiltruju vodu na zítra... Naplním asi všechno, co mám, až po okraj, abych cestou nelekla... Čeká nás zase dost kilometrů bez vody a teď už to nebude rovinka 🙈🤭

Jinak jsem opět bez signálu 🤷‍♀️, takže zprávy obdržíte později...





Neděle 4.6.

493.- 517,5 míle - 24,5 míle


Tak tohle jsem ještě nikdy neušla 😱💪!!! 40 kilometrů!!! Ještě že jsem tu včerejší hnačku zahnala tím černým uhlím!!! 🤣🙈

Dneska se mi šlo opravdu nádherně. Bylo tedy strašlivé vedro, ale já mám sluníčko ráda 🥰. A nebylo ani tak velké převýšení.


Ubíhá to hrozně rychle



Komu by se nelíbilo chodit takovou botanickou zahradou 🥰

Tohle fakt nevím, co je 🤷‍♀️


Chladím se, jak můžu 🤣👍



Cesta ubíhala rychle, nejkrásnější byly pohledy do Mohavské pouště. Ta nás čeká zítra.🥵




Teď to vypadá nádherně, ale počkejme zítra 🙈




Zuzka měla dnes krizi ze sluníčka, takže už se zítřka děsí. Posledních 6 mil vzdala a dojela schuttlem. Hlavně, že si odpočinula a zítra bude fit. 💪

Co bylo ale hlavní, dostaly jsme se do Hiker Townu - vesničky pro hikery - a vlastně jsme tu opět potkaly všechny naše známé 😂👍 - Alexe, Darju, Kubu, Michala, Mika, Mota, Ralfa a mnoho a mnoho dalších.





Hikeři chystající se k odchodu do pouště 👍


Paní domácí, co nějaké jídlo nám vařila (moc pálilo) 🤣








Potkáváme se vlastně průběžně už od mexické hranice 🤗




Aby se vyhnuli vedru, vyrazila většina z nich do pouště na noc 😳. No fuj, to bych nedala... Poušť v noci vlastně ožívá... 🤷‍♀️

My jsme se domluvily s Ralfem a Motem, že vyrazíme v 5 ráno. Bude to taky drsný - hlavně vstávání - ale aspoň už bude světlo a všechny noční potvory zalezou.

Byl to moc hezký večer. 🤗



Sobota 3.6.

478. - 493. míle - 15 mil


Jak tak na to koukám, tak naše výkonnost neustále klesá 🙈.

Každopádně jsme se zase po nějaké době probudily do slunečného rána. Stany ale byly na ždímání 😢. Nechaly jsme je tedy proschnout - alespoň trochu - každá kapka vody navíc jen ztěžuje batoh 🤣...

Dnešní cesta nebyla těžká, ale bylo snad 40 stupňů 🥵. Takovou výheň jsme měly naposledy tak před 10 dny... Nikde ani mráček, ale ani strom na schování!!! A k tomu všude ty dotěrné mouchy, mezi které se schovávají hovada 😱!!!





Rozhodly jsme se, že si na oběd dostopujeme k Lake Hagues a dáme si i zmrzlinu 😋. Skvělý nápad. Nebylo to sice jezero jako v Alpách (což jsme si myslely), spíš takový kachňák, ale bylo tam báječně. 


Místní restaurace


Báječný oběd 😋


Tomuto kachňáku říkají jezero 😱



Speciální párek v rohlíku 😄


Stop zpátky na trail se nám taky povedl rychle. Zatím nám to stopování fakt jde 👍.

A jaké to bylo překvapení, když jsme u trailu objevily první živý trail magic!!! 😍


Takový trail magic vždycky potěší... On (nepamatuju si jméno 😢) šel PCT v roce 2017



Nabízeli pivo, sodu a hot dogy. Daly jsme si pití a pokecaly s nimi. Škoda, že jsme jely zrovna z oběda, tak ráda bych ten jejich hot dog ochutnala... 😢 Na cestu mi dali ještě banán 👍.

Cesta byla naprosto úmorná, vedro k padnutí. Ale bylo to zase jako v botanické...


Zase něco nového 🤗





Někde by měl být zlom San Andreas... Možná právě tady??? 🤷‍♀️




Na vrcholku pak rostla záplava jedovatých kytek!!! Aspoň že je člověk cítí na několik metrů daleko! Smrdí totiž jako když někdo hulí trávu 🙈


Mrtvé stromy a jedovaté rostliny... To je jak zlo z pohádky 🤭


Každopádně, nahoře mě začaly chytat strašné křeče do břicha!!! 🙀 Aby tak něco z vody!!! To snad ne... Spustila se mi pěkná hnačka, která mě pořádně prohnala... 🙈 Asi jsem ty mlsky dneska přehnala 🤷‍♀️... Budu se muset krotit. Sezobla jsem tedy černé uhlí (lékárna je tu pro mě k nezaplacení...) a byla jsem ráda, že už nejdeme nikam daleko 🤗.

Večer se mi udělalo dobře. Tak doufám, že už to bude ok. Nerada bych zase běhala za každý patník!!! 🤣🙈

A spíme v sedle, takže máme nádherný výhled na obě strany!!! A ten měsíc, to byla úplňková pohádka 😍🥰...



Trocha romantiky 😍





Akorát ten signál zase není 🤷‍♀️🙈.




Pátek 2.6.

464. - 478. míle - 14 mil



Na hlavu mi sice nepršelo, ale stan byl ráno stejně na ždímání 🙀. Nedá se nic dělat, musíme ho zabalit mokrý a někde cestou usušit. Snad se to počasí trochu vybere... Sice už tolik nefouká, ale vlhkost je stejná jako včera 😢.

Vybralo se to až moc!!! Nakonec bylo na druhé straně kopce vedro k padnutí 🙈. Ráno jsem vycházela ve dvou bundách a teď se potím v tílku!!! Tady si člověk prostě nevybere 🤷‍♀️.


A zase tu smaží 🥵




Zuzka má ale celý den problém s chodidly!!! 😱 Rozhodly jsme se tedy ujít kratší trasu, odpoledne sjet stopem do Green Valley, koupit si zmrzku, brambůrky a vínko (pivo) na večer a udělat si takový poloviční ZERO day. Čas na něj máme, tak proč ne 👍.

Stop jsme zvládly rychle, dokonce na nás dotyčný řidič počkal u obchodu a dovezl nás zase zpět na trail!!! Jak říkám, všichni jsou tu strašně vstřícní a ochotní 👍. To by se u nás asi nestalo...

Udělaly jsme si volné pozdní odpoledne a večer. Bylo to moc příjemné a snad jsme i dostatečně zregenerovaly na zítřejší trail 🤣. Já tedy rozhodně 👍. Jsem konečně dobře najedená a tedy plná sil vyrazit dál 🤣...


Odpočinkové odpoledne 🥰


Mango zmrzlina s chilli 😍 


Bude mejdan 😂🥰


Jak to tak vypadá, tak asi jižní část Kalifornie ukončíme za 5 dní 😱🤗.

A pak se uvidí, jak to bude dál 🤣👍.



Čtvrtek 1.6.

Acton - 464. míle - 18 mil


Meeting s dětmi se vydařil 🤣👍. Jen byla škoda, že jsem je živě neviděla... Ale aspoň viděly ony mne a navzájem jsme se slyšeli.

Moc byla trochu hlučná... Chvílemi jsem měla dojem, že mi vlak, co jezdil vedle kempu, vjede přímo do ložnice 😳. Naštěstí se tak nestalo, ale bylo to asi jen o fous 🤣... A ještě si při průjezdu vždycky pořádně zatroubil 🙈.

Krásné ráno nás ale opravdu neprobudilo 😢. Ach jo, já myslela, že v té pouštní oblasti bude nádherně 🤷‍♀️...

Snídaně ale byla boží, včera jsem si koupila dva jogurty a k tomu koblížky s citronovou polevou 😋. Lahoda... A velká změna od vloček 🤣👍. Na ty dojde zase zítra...


Nechápu, proč ty jogurty jedí vzhůru nohama 😱???





To jsou barvičky 🤗


Ani jsem tu 450 v kytkách neviděla 😳


Už musíme chodit kanálama 🙀🙈!!!


Dnešní trasa vedla kolem Vasquez Rocks. Nádherný kaňon plný skalních útvarů. Prý se tu točil Star trek (jsem ale asi jediný člověk na této planetě, který to neviděl 🙈), takže jsem si nedovedla přesně představit, co v tom filmu bylo 🤷‍♀️,ale o to víc jsem fotila 🤣.  Bylo to tam nádherné 🥰. Pak se tu prý točila i Planeta opic. Tu jsem sice viděla, ale vůbec si prostředí filmu nepamatuji... Nevadí... Filmoví fanoušci určitě na fotkách něco poznají 🤣. A možná se tu točilo i něco dalšího...???


Pozná někdo nějaký filmový záběr???


Že by záběr z Planety opic 😂???




Tohle je prý nejznámější 🤷‍♀️


Ale stejně je to nádhera 😍


Hned za kaňonem jsme procházely městečkem Aqua Dulce. U silnice jsme si koupily každá 4 mega velké a mega sladké jahody 😋. Zmizely v nás okamžitě...

Byla doba oběda, tak jsme si poprvé zašly na pravou americkou pizzu. Hlavně že mám batoh plný jídla 🙈, ani unést ho nemohu. Ale to se nezkazí... (jen pronese 😳) Musíme využít každou příležitost dát si nějakou změnu.

Daly jsme si malou pizzu napůl. I tak byla obrovská!!!

Moc to ale pizzu nepřipomínalo, spíš takovou silnou slanou buchtu 🤷‍♀️. Ta italská-slabá je rozhodně lepší 👍.


Jahody jak pomeranče - a jak jsou sladké 🥰😋


Aqua Dulce


Pravá americká - se vším 👍


Kdo chce, posype si ji parmezánem nebo chilli 👍. Volím parmezán 😂.




Teď už jen dojít k vodě a najít tenside. Čeká nás dlouhé stoupání. Jak jinak...

Cestou se dostáváme do mlhy nebo mraků nebo co to je??? Ale padá obrovská vlhkost, fouká a dost se ochladilo... Vidíme úplný 💩, bohužel...

Škoda, že nejsem Popelka a nemohu říct: "Mlha přede mnou, mlha za mnou..." A už bych byla, kde chci 🤣. Nejsem Popelka 😢, musím jít po svých...

Nakonec jsme vše zvládly. Postavily jsme stany relativně v závětří, ale i tak je dneska venku hodně mokro a větrno. Snad mi v noci nebude pršet na hlavu!!! 😫🤭

Já bych se tak chtěla probudit do sluníčka 🤗.


Tady si připadám jako prasátko v poli 😂.



Mlha přede mnou, mlha za mnou... Ale ve stanu skvěle 🤣 


Jo a ještě jedna novinka... Zuzka dneska viděla první tarantuli!!! Já teda bohužel ne, ale ona ji i vyfotila. Předtím se ale prý z leknutí pozvracela 😱🙈... Nesnáší pavouky!!! Ještě že nepozvracela i ji, to by ji ani pak nemohla vyfotit 🤭. Tak to jenom taková perlička na závěr...

No, a samozřejmě tu jsme v tom příšerném počasí bez signálu...




Středa 31.5.

427.-446. míle - 19 mil + stop do Actonu


To teda bylo nádherné ráno!!! 😫 Stan můžu úplně ždímat!!! Sluníčko stávkuje... 🤷‍♀️🙈 Balíme tedy mokré stany a vyrážíme. Čeká nás cesta zakončená v Actonu, kde potřebujeme dokoupit jídlo. A asi hodně, mám tu pořád hlad 😋


Mlha se ráno dala krájet 😮


Naštěstí se nakonec mraky rozestoupily a byl pěkný den. Kdybychom ještě k mokrým stanům neměly celý den žádné výhledy, no to by to byl den na prd...

Ale to se nestalo. Dokonce jsem i u oběda usušila stan. 👍


Jsem ráda, že jsme o tyto výhledy nepřišly 😍






Stop do Actonu nám netrval dlouho, jezdí tu trail angelé, takže dobrý... Jinak bychom tam možná stály jak dva kaktusy doteď... Moc frekventovaná silnice to totiž není... 😱

Prvně v životě jsem jela na korbě auta 😳. Jak nějaký balík!!! Byla tam strašná zima 🥶 - myslím, že jednou mi to stačí... 



Skoro jsme z té korby uletěli 😳🥶


Ale hlavně, že jsme se dostaly do kempu s obchodem a hospodou 🤣👍. Byl to takový saloon - moc pěkné stylové místečko - zadarmo 👍. A ještě strašně milá obsluha. Vůbec, všichni Američani jsou tu strašně milí a vstřícní... Je to hrozně hezký...😍



Poprvé si připadám jako na poušti 🤣👍

A je tady wi-fi a já mám večer domluvený meet s dětmi ze školy. Jsem na to zvědavá, budu muset volat ve 23 hodin a to už všichni spí!!! 🤷‍♀️

Vše jsme si nakoupily (zase bude těžký batoh 😢) a zašly si na večeři. Jak jinak, než na hamburger 🤣🙈. Byl skvělý, skoro se nedal sníst... Ale příště už bych ochutnala zase něco jiného...



Máme obrovský hlad 😋🥰



Jak do toho kousnout? 😳


Je to tady ale všechno hrozně drahý. Každý doplnění zásob mě vyjde tak na 2000 Kč!!! 😳😫 Hrůza!!!

A to jsem zvědavá, jestli mi ty moje boty vydrží aspoň do Tehachapi. Dnes se v nich trochu propadly i paty 😢... Dala jsem do nich vložky z ponožkobot, tak doufám, že to těch 10 dní vydrží...


Trochu dosluhují holky moje 😢


A taky jsme už skoro na 100 % rozhodnutý, že Sierru přeskakujeme. Prý tam dneska našli nějakého kluka (mrtvého), co nedokázal přejít některý z brodů!!! 😫😱 Možná je to fáma, ale do tohoto prostě nejdeme... 😮


Úterý 30.5.

407.-427. míle - 20 mil


Dnešní ráno to bylo poprvé, co nás neprobudila úplně modrá obloha. No co, nějak se s tím popereme 😂. Stejně nás hned po ránu čeká stoupání!!!


Tomu říkám šištička 👍


Na cestě se nic zásadního nedělo. Jen před obědem jsme sestoupily do mraků a najednou se udělala strašná zima 🥶. A také jsme poprvé slyšely chřestit chřestýše. Najednou se z ničeho nic ozval vedle Zuzky. Slyšela jsem ho i já, a to jsem byla asi 10 m daleko!!! 😱 Ještě že zůstalo jen u toho chřestění!


Není strom jako strom...



Výhledy nám dost ničily mraky 😢


Spáleniště jsou na každém kroku 😱

Sice jsme nedošly až na 430. míli, jak jsme chtěly, ale i tak zvládneme zítra dojít do Actonu, kde si chceme dokoupit další jídlo... Holt spotřeba stoupá úměrně se stoupajícími mílemi 🤷‍♀️🙈.

S touto vidinou jsem dnes po vynikající večeři - bramborové kaši s tuňákem a parmezánem - zbaštila i všechny zbývající bonbony (mají tu skvělé kyselé skittles 😋).

Taky jsem dnes přišla o camelback - začal hrozně téct, budu si muset koupit jiný 😢... Když tak na to koukám, jak se mi tu opotřebovávají věci, nevím, jestli budu mít co dovézt zpět domů 🤷‍♀️.


Neustále "flirtujeme" s vodou 🤣


Je to tu hrozně špatný se signálem, vkládám co mohu, ale jde to nejlépe vždy kolem poledne a to zas nemám čas 😱😍. Musíte mít tedy trpělivost 🤣.

Spíme mimo kempiště na vyvýšeném místě. Teď je tu docela zima - dost fouká studený vítr, ale doufám, že se probudíme do nádherného rána... 🥰



Pondělí 29.5.

384.-407. míle - 23 mil


Žádný medvěd nás v noci nenavštívil, a tedy ani nesežral 😍. Ale mně se o nich tentokrát zdálo - hrozná blbost 😂🙈.

Ráno se mi ale vůbec nechtělo ze spacáku. Bylo v něm takové teploučko a na stan ještě nezačalo svítit sluníčko... Ale přemohla jsem se 🤣. Z toho sněhu kolem stále sálá takový chlad 🥶... Snad už dneska žádné sněhové pole přecházet nebudeme. 🙈


Rychle zabalit a sestoupat do tepla 🤣


Tak tohle přání se mi splnilo... I když pár sněhových fleků jsme ještě přešly, šlo se po nich dobře, protože ráno nejsou rozbředlé 👍. Mimochodem, nevím, zda jsem zmiňovala, ale každý den jsme na cestách od 7 do 18-19 hodin. To znamená, že vstávám v 5.20, abych vše stíhala - umýt, pobalit, složit dům, nasnídat, kafíčko... 😋👍 Spát chodíme v 20-21, kdy dokončím koupel, navečeřím se, poklidím v příbytku a dopíšu blog 🤣. Večer se hrozně rychle ochlazuje 🥶. A ve stanu ve spacáku je taaaak dobře 😍.

A taky bylo celý den krásně teploučko. Buď nefoukal vítr, nebo jsme byly na správné straně hory 😂.


Taky tu rostou 🤣


To je jiný kafe 🤗

Kvůli žluté žábě (neznám, nikdy jsem ji neviděla 🤷‍♀️) je část trailu zavřená. Musí se to obejít po silnici. Takže ve skutečnosti jsme nachodily "jen" 20 mil 🤣. Naštěstí dnes byly naprosto pohodové. Zuzka měla dneska menší krizičku, ale když jsme narazily na trail magic s pivem a cupcaky v národních barvách (dnes mají státní svátek za všechny padlé ve válce), tak byla krizička zažehnána 😂👍.


Území žluté žáby 😂🤷‍♀️


Vynikající oběd - česnečka, sendvič s dresinkem, párečkem, sýrem a okurkou 😋

trail magic 🥰 - cupcake v národních barvách 👍

Bývalá škola - dnes trail magic 😍




Pak jsme také minuly míli 400. Panečku!!! Nikdy bych nevěřila, že mě to bude bavit takhle dlouho 👍🥰 - i když jsem samozřejmě doufala. Zatím se opravdu na každý další den těším... Doufám, že mi to vydrží 👍💪


A já myslela, že starší lanovky než u nás snad už ani nejsou 😂


Nevíme, co to je, ale říkáme tomu diamanty 😂



Když tě bolí nohy, použij ruce 🤣🙈

Bohužel to ale stále více vypadá, že High Sierru budeme muset opravdu vynechat. Je tam strašně sněhu a už jim to zničilo 3 mosty!!! No co, tak já se sem na ni za rok vrátím 😂👍. Třeba takhle stihnu dojít i do Washingtonu, kdo ví 🤷‍♀️... Ale musím ještě vyřešit, co s Lenkou a Ivou, které měly do Sierry přijet 😱.

Vždyť je sníh i tady, kde jindy už dávno nebývá!!!

Jinak začínám být pěkně rozežraná... Kdybych měla možnost nakoupit hned druhý den, tak bych snad snědla všechny dobroty z batohu najednou 😋😳... Musím vymyslet, jaké si koupím na večery mlsání 🤷‍♀️. Za dva dny bychom měly doplňovat zásoby, tak snad mě něco do té doby napadne 👍.

Bohužel, jsme už dva večery bez signálu, takže toto zavěsím, až se k nějakému dostanu... 😢 Už to vidím, až bude signál, tak zas budu mít slabou baterku 🙈. A tak je to stále dokola.

Aspoň, že dnes nemáme kolem stanu hromádky sněhu 😂. Zato jsme v oblasti, kde jsou medvědi a pumy. Trezory na jídlo tu ale tentokrát nejsou... Asi aby raději sežrali naše jídlo, než nás 🤣🤷‍♀️...



Motivační cedule 😂🙈



A to nás prý zanedlouho čekají černé vdovy!!! 😱 Připadám si tu jak na safari 😂...

Také je skvělé, že kempovací místa jsou na rovince, takže aspoň v noci nikam nesjíždím a nepřipadám si jak v zábavním parku 👍. Snad to tak bude i dál...





Neděle 28.5.

Wrightwood - 384. míle - 14 mil


Vyrážely jsme trochu později. To vždycky, když opouštíme trail angely. Zato jsme se skvěle nasnídaly, umyly, vše máme nabito... Jen ty batohy jsou teď teda opravdu těžký 😳🙈 - máme tolik jídla 😋.


Ještě se rozloučit a hurá na trail 🥰


Na parkovišti jsem potkala Mika z autobusu do Campo!!! To je ten Tajvaňan 🤣🙈.


Nečeká nás vůbec lehký den. Na pořadu dne je hlavně přechod Baden-Powellu, nejvyššího bodu zdejšího pohoří - San Gabriel Mountins. To je asi 2870 m n. m. Takže bude sníh 🥶😫!!! A byl!!! A nebylo ho málo!!! Byl naprosto všude 🙈 Néééé, to nechci....

Stoupaly jsme v něm asi 5 km kolmo do kopce - cesta necesta. Dost drsný stoupání i na mě 🤣 Prvně v životě jsem použila nesmeky 👍. Celou cestu jsem se pak děsila toho, jak to budeme sestupovat!!!


To byl krásný začátek...


A pak tohle kolmo nahoru 😫😳



Baden-Powell



Vrchol Baden-Powellu - pod ním se mi výhledy líbily víc 🤭


Ale daly jsme to ✌️


Naštěstí, cesta dolů vedla po druhé straně hřebene, takže tam už byly jen zbytky sněhu. Samozřejmě, že vždy na naší cestě, jak jinak 🙈. Musely jsme to složitě obcházet... A aby to nebylo na nás málo, občas se ve sněhu přes cestu válel ještě nějaký ten strom - to už byla taková dnešní třešnička 🙈. Podle mílí to vypadá, že jsme toho až tak moc nenachodily, ale věřte, sníh vydá za dvojitou dávku 😱.


Takhle to tu vypadá - na jedné straně hory je sníh, na druhé nic 🤷‍♀️🙈






Horší je, že se mi začaly trhat boty!!! Doufám, že mi vydrží do Kennedy Meadows... Do Sierry si budu ale muset určitě pořídit nové. To mi zase provětrá peněženku! 😫

Dneska také poprvé spíme v místě většího výskytu medvědů. Na kempišti jsou tedy boxy na všechno jídlo, odpadky, kosmetiku... Nic nesmí být ve stanu!!!


Ve stanu je báječně - i u sněhu a medvědů 🤣


Škoda, chtěla jsem si mlsat na bonbonkách 🥰😢 Tak mi aspoň neubudou...😂

Jsem zvědavá, jestli nás nějaký chlupáč navštíví... 

Já si tedy myslela, že v této části Kalifornie bude hrozné vedro, chřestýši, škorpioni... Medvědi až později... A pumy až ve Washingtonu... OMYL!!! 😮 Medvědi a pumy jsou na celé trase a jen chřestýši a škorpioni nejsou od Sierry... 🤷‍♀️😱 Takže číhám na každém kroku 😂.

No a to vedro tu zatím bylo tak 5 dní, jinak tomu spíš říkám teplo ne vedro a pořád fouká dost ledový vítr 🥶. Chůzí nahoru a dolů se ale většinou zahřejeme 👍. Je fakt, že se pohybujeme v dost velkých nadmořských výškách 🤷‍♀️. 

Zítra bych si to teplo ale přála... Trochu prohřát kosti 🤣👍. Tak uvidíme... (Jestli nás nesežere medvěd 🙈.)



Sobota 27.5.

352. míle - Wrightwood - 14 mil


Ráno jsme se probudily nad mraky. Byla to naprostá nádhera. 🥰


Kdo by to nechtěl vidět 🥰🤷‍♀️




Čekalo nás vlastně i méně mil, protože musíme udělat Resupplay ve Wrightwoodu. 👍  Už dost zapácháme, nemám ani jeden bonbon 🙈 a potřebujeme si vyprat.

Cesta nebyla zrovna jednoduchá. Celých 12 mil jsme šly jenom do kopce, abychom ten kopec nakonec sestoupaly do městečka 😳. Ale je to potřeba... A těšíme se na to 🤣.


Stoupáme a stoupáme 🙈








A jsme zase na sněhu 😱



Zvládly jsme to!!! Jenže ve městě není žádný kemp! Ten, o kterém jsme věděly, tak není pro PCT hikery... Zato hned jak jsme do městečka vešly, byl tam trail magic s mandarinkami a zanedlouho poté s jablky... To bylo jak sen. 🤗😍 Celý den jsem hladověla 😳.


Už nás vítá město hikerů 👍


To bylo panečku přivítání - nejprve mandarinka, pak jablko 😋


Dostaly jsme se do pomyslného centra, kde je sportovní ochod a tam si domluvily přespání u trail angela. Máme 1,5 hodiny na nákup. To dám... 

Když vylezu z obchodu, tak si říkám, že by snad bylo lepší, kdybych měla 10 minut. Jít nakupovat hladová není dobrý 🙈. Byl to můj nejdražší nákup tady!!! A to z toho sním polovinu, než vůbec vyjdu na cestu...

Přijel pro nás trail angel Greg se svou přítelkyní z Los Angeles Caroline. Byli strašně milí a úplně jasně američtí - hlavně Caroline 😂. Jak jsme zjistily, Greg byl trochu sjetý marihuanou 🙈. Ale byl v pohodě, jen ještě o trochu víc pomalejší, než zdejší běžný domorodec 😂. Také nám ji nabízel, ale neuspěl 🤣


Gregův a teď i náš dům 👍




Vydatná večeře 😋


Jako doma 🤣


S Caroline


S Gregem


Naši andělé 😍


Bavil se s námi celý večer. Hrozně se mu líbila naše řeč 🤣. Caroline musela odjet domů. Byly jsme první Češi, kteří u nich za 7 let přespali... 😳 Ale to nám nevadí, měly jsme se tu fantasticky, vše máme přichystané na další cestu, která nebude vůbec jednoduchá!!! Prý celkově je letos PCT dost obtížná kvůli sněhu... My si prostě umíme vybrat!!!🙈

Už teď jsem na další trasu zvědavá, čeká nás teď přechod San Gabriel Mountains. Ty už tak pohodové nejsou... 🤷‍♀️💪



Pátek 26.5.

335,5. - 352. míle - 16,5 míle


Dnes jsou to přesně 3 týdny, co jsem vyrazila na trail 👍😍. Zatím mě to pořád baví a nic mě nebolí. Puchýře na nohách se změnily spíš v mozoly, takže už netrpím 🤣. 

Je tu spousta fajn lidí, potkáváme se různě na střídačku, takže to je taky super...


Kdo si tady postaví dům? 🙈




To je pohádka 🥰





Cesty vedou i přes koleje 😳




Od rána jsme se těšily, až na oběd dorazíme do jediného McDonaldu, který je přímo na cestě PCT 😂. Povedlo se, a bylo to naprosto boží 😋🤗. Mohla jsem tak oslavit své třítýdenní putování 👍. A vlastně také to, že jsme vkročily do druhé poloviny pouště... Za tři týdny budeme tedy u High Sierry 😳. Snad už bude průchozí... 🤷‍♀️

Snědla jsem dva chickenburgery, střední hranolky a vanilkový milkshake 😋. Pro jistotu jsem si ještě na večeři vzala megaburger a hranolky 🤣🤷‍♀️. 


Tuhle ceduli jsme nemohly přehlédnout 🤣👍


A ještě nás tam dovedla tato cesta 👍


A je to tady 😍


Vanilkový milkshake na rozjezd 🤗


Oběd 😍


Večeře s sebou 😋


Cesta od McDonaldu byla vražedná!!! Obrovské stoupání, celkem chladno a ještě přeplněný žaludek! Aby to nebylo málo, tak celou cestu není voda, takže táhneme 5 litrů vody!!! Už si zase připadám jak šerpa 🙈. 


Naprosto nás ignorují 🤷‍♀️


Vodní keš - hikerské zlato 🥰

Ale výhledy byly celý den naprosto luxusní 😍





Spíme poměrně dost vysoko, takže když jsme stavěly stany, valily se přes nás mraky. Doufám, že nebude v noci mrznout 🥶. To bych teda fakt nerada... Stačí, že tu pořád hrozně fouká, takže můj stan se stále nadouvá jako vzducholoď. Ještě, že jsem toho tolik snědla, abych ho pořádně zatížila 🤣👍.

Zítra po poledni dorazíme do Wrightwoodu a pořádně si ho užijeme. Zase to rozjedeme 😂...



Čtvrtek 25.5.

314,5 míle - 335,5 míle - 21 mil


Den byl krásný, ale bez intenzivnějších zážitků. Šlo se nám naprosto senzačně, tady ta převýšení jsou opravdu malá 😂👍, takže jsme byly i rychlé. Cestou jsme obešly nádherné jezero Silverwood. Připadala jsem si jako v Alpách. Jen ten vítr je tu furt hrozně silný 🤷‍♀️. Kdybych roztáhla stan, tak už jsem v Sieře 🙈


I takhle se tu cestuje 🤣






Dokázaly jsme se hodně přiblížit na dosah McDonalds - jediný, který je přímo na cestě PCT 😋🤗 - což byl náš dnešní hlavní cíl. Jsme od něj pouhých 5 mil (blíž už nebylo kempiště), takže brzký oběd a večeře s sebou to zítra jistí 👍. Máme v plánu si dát aspoň 5 hamburgerů, hranolky, salát, zmrzlinu a milkshake 🤣😂🙈🥰 Sice nemám McDonalda moc ráda, ale myslím, že se tentokrát přemůžu 👍

Už si tu připadám, jak když chodím od jídla k jídlu... Proč ne... 🙈 Je docela fajn mít takové cíle 🤣.


Obědový piknik 😋🥰


Trocha energie 👍


Pak už se stačí jen co nejvíce přiblížit Wrightwoodu, kde nás čeká další Resupplay 🤣... Takže zase sprcha, pračka, supermarket a žranice 😋👍. Tomu říkám trail, jak má být...



Dnes ještě sprcha v potoce 🤣





Středa 24.5.

294.-314,5. míle - 20,5 míle


Vypadalo to, že začal zcela běžný den. Ale nakonec to byl jeden z nejhezčích, co jsme si tu užily 😂.

Nedlouho poté, co jsme vyšly, dohnal nás Ralf s Motem a jedním Havajanem (jméno už nevím 🤷‍♀️) 🙈😱. (Mimochodem, dozvěděla jsem se, že Moto je Japonec 🤷‍♀️🙈, ne Taivaňan...)

Cesta byla stále po vrstevnici nad Deep Creekem - takže výhledy se moc neměnily. Ale byl to krásný den i tak, cesta spíš po rovině.



Deep Creek nás provázel celý den 👍





No není to nádhera 🥰

300. míle


Magie na nebi 😍


Hlavní bylo, že na oběd jsme se dostaly k Hot Springs, což jsou teplé prameny 🥰. Jsou tu vytvořené bazénky, ve kterých je možné si lebedit 😍. Vydržely jsme to celou hodinu!!! Připadala jsem si jak v termální řece na Islandu... 


Netřeba komentovat 😂🥰


Naše partička - já, Zuzka, Ralf, Moto, Havajan (jméno??? - zeptám se ho příště 🤣)


Tady mi zapózovala i veverka 🤗



přehrada

Mosty byly naprosto senzační 👍



Nakonec jsme se domluvili, že ještě večer se necháme odvézt kousíček z trailu do jednoho kempu a americké hospůdky Joshua Inn 👍.


Brody schůdné...


Do hospody se jezdí po 6 lidech 🤣


Já se Zuzkou jsme se rozhodly, že večer už se na trail nevracíme a přespíme ve zdejším kempu. Ostatní se ještě na trail vrátili. Mě by to asi už takhle nebavilo... Naše řešení mi přišlo lepší. Ikdyž postavit stan po příjezdu byla opravdu velká výzva!!! Foukalo tak, že jsem nevěděla, co chytat dřív. Připadala jsem si, jako když krotím divokou šelmu!!! Ale nakonec jsem ji zkrotila 😂.

V hospodě to bylo moc fajn. Víno neměli, jen pivo, tak jsem si dala limonádu a sendvič. Zase ty zásoby neubydou!!! 🙈 Bavily jsme se s ostatními a všichni společně jsme se připojili k tradici podepsat jednodolarovou bankovku a přilepit ji na strop 🤣👍.


Ta druhá zprava je naše 😍👍



Tak hledej, kde jsme 🤣


Ostatní pak odjeli zpět na trail a my ještě poseděly. Byl to opravdu moc pěkný večer a vlastně celý den.

Dokonce i vítr se utišil, takže si v noci nebudu připadat jak poletující papír 🤣.

Snad bude ii zítra stejně krásný den plný dalších zážitků.




Úterý 23.5.

275. - 294. míle - 19 mil


V noci byla hrozná zima, prý asi 2 stupně!!! 😱 Naštěstí mám teplý spacák, ale i tak jsem z něj nemohla vystrčit ani špičku nosu! To jsem zvědavá pak na spaní na sněhu 😳🙈... Ale to je ještě daleko...

Zuzce se z toho dokonce opozdily hodinky o 40 minut. Prostě se přesunula do jiného časoprostoru 🤣🤷‍♀️.

Vyrážely jsme až později, protože jsme si nechaly na sluníčku oschnout stany. Vůbec se nám nechtělo balit je mokré...

Celý den jsme šly prakticky z kopce, míle utíkaly rychle. Nebylo ani moc výhledů, ještě jsme zahlédly Big Bear Lake z jiné strany a chvíli jsem si připadala jak v Prachovských skalách 🤭. Jen tu chyběl ten stánek s občerstvením... 😍


Big Bear Lake z druhé strany 🥰


Úplné Prachovské skály 🥰





Celý den to všude kvete a voní 😍



Vlastně se vůbec nic zvláštního neudálo, ani žádné zajímavé zvířátko nás nepřivítalo. Prozatím asi ten nejobyčejnější den ze všech dnů tady... 

Jen jsem zjistila, že ty divné kobylky mají asi taková nějaká křidýlka - proto létají tak daleko a nakřivo 😂. A taky mi přijde vtipný, že tady v lese místo borůvčí rostou keře angreštů!!! Já se s tím doma pěstuji a tady je to prostě na každém rohu 🙈. Jen je na ně ještě brzy, jsou malinké... To je fakt škoda 😢.

Zato zítra by nás prý měly čekat nějaké horké prameny 🤗. Na ty se tedy těším.

I když dneska spíme u potoka, takže jsem si dala večerní koupel. Hned jak jsme dorazily, tak jsem tam vlezla. Později už to nejde, to člověk vychladne a večer se tu rychle ochlazuje. To už bych se nedonutila a zase by to bylo na ručníku a talířku 😂.


Párkrát jsme ho přebrodili a pak jsem v něm dala koupel 👍


Spíme na pláži u lesa 👍


Zítra určitě překročíme 300. míli a budeme se rychle blížit do poloviny pouště! 👍

Snad bude ten den na psaní přece jen zajímavější 🤷‍♀️.




Pondělí 22.5.

Big Bear - 275. míle


Dnes nás čekal takzvaný Resupply den. To znamená, že si člověk vypere, vykoupe se, nakoupí si jídlo do zásoby, dobije elektroniku a podobně. Zkrátka takový restart.

Spaly jsme u Kennyho, takže z poloviny už máme hotovo. Ještě nakoupit jídlo na dalších 5 dní a můžeme vyrazit zpět na trail 😍👍


Nádherné místo 👍


Ráno jsme pomáhaly s přípravou snídaně - pecka 🥰 - pracovaly jsme s Američanem v jeho vlastní kuchyni... 


Šlo nám to krásně 👍


Vařit pro hikery ho baví 🤣. Ale původně to byl mnuzikant (youtube - Duke Anderson Band 😂)


Smažené brambůrky 😋


Dělaly jsme ovocný salát - meloun, jablka, banán, borůvky a jahody... 😋


Hledej českou vlajku 🤣


On připravil smaženou slaninku, smažené brambory s cibulí a paprikou, masové placky (nevím už jak se jmenují), míchaná vajíčka, obalené toasty ve vajíčku a osmažené, džus a kávu. 😋 Všechno bylo naprosto luxusní 👍. Celkem se nás tu sešlo 9 hikerů, z toho 2 Češi 😂. Je nás tu na trailu Čechů opravdu hodně...



Velmi štědrá snídaně 😋


Vše chutnalo skvěle 👍


Vyrazily jsme na nákup. Já prostě nedovedu nakoupit málo 😳🤷‍♀️ Zase ten můj batoh váží snad 50 kg!!! 🤭



To jsem zvědavá, kdo to ponese 🙈. A to není na fotce Nutela a houstičky k ní 😍


Pak už nás Kenny s ostatními odvezl zpět k trailu. Byla to moc hezká zkušenost 🥰.


Fajn člověk 👍 - vlastně fajn lidi 😂


Dostaly jsme se do San Bernardino Mounting - tady nebude takové převýšení. Jsou to celkově nižší hory. I když musím říct, že já mám ty kopce docela ráda 🤣🙈.


Big Bear Lake



A zpět na cesty necesty 😂



Aspoň že počasí se umoudřilo 🥰







Někde nás před brody šetří 👍



Cestou jsme potkaly dalšího Čecha!!! Tomáše - Jokera. 🤷‍♀️ Je docela fajn, má už spoustu zážitků - zranění nevyjímaje, pumu, chřestýše... Zvažuje, že se přidá k nám, protože jeho skupinka teď potřebuje spěchat a to se mu moc nechce... Ani se mu nedivím. Všichni tu neustále řeší, jak to bude se Sierou - všude je zatím strašně moc sněhu!!! I v Oregonu!!! Různě se přeskakuje a tak... Uvidíme, co se bude dít za měsíc. Snad to půjde rychle dolů 😱.

Moc jsme toho neušly - vyrážely jsme až kolem 2. odpoledne... Zítra se už hodně přiblížíme k míli 300 😂👍.





Zpět do reality 🤣












































































































































































Neděle 21.5.

235,5. míle - 250,5. míle - 15 mil + stop do Big Bear


Vypadalo to na další horký den. Čekala nás méně obtížná cesta  zakončená stopen do Big Bear, kde potřebujeme nakoupit jídlo. Při té příležitosti se také umyjeme a vypereme potřebné prádlo 🥰

Přes cestu nám doslova běhala jedna užovka za druhou... Aspoň, že to nebyli chřestýši!!!


Není nádherná? 😍

 

Koukala tu na mě 🤣



To ještě bylo krásně 🥰






V poledne ale přišlo velké překvapení. Náš první déšť na trailu!!!😱 Ještě že tu není Dominika, to by mi pršelo od začátku 🙈.

Déšť se ale brzy změnil v kroupy a byla dost zima. Ani pomyslet na nějakou svačinku 😫...

Měla jsem tedy hlad...


To už nebylo krásně 😱🥶


Zem pokryly kroupy 😱






Dostaly jsme se až na stop. No to jsem tedy zvědavá, kdo zastaví takovým dvěma kachnám... 😱

 

Aspoň někdo nás vzal 👍

 Já tedy byla úplně suchá... Jako jedna z mála jsem totiž nasadila pláštěnky ještě před deštěm... Vypadala jsem jak magor (opět), ale myslím, že ostatní pak záviděli moji připravenost 👍Jo, štěstí přeje připraveným 😂

Na stopu jsme byly asi 20 minut. Žádná hitparáda 😱. Bylo to prostě špatné místo... Jen co jsme ho změnily, zastavila dvě auta najednou 😳. Místní mladík nás dovezl až do kempu v Big Bear Lake. To jsme ale ještě nevěděly, že tu není sprcha ani elektřina!!!! Tak jsme si nechaly vrátit peníze a raději si zavolaly trail angela Kennyho.


Takovou dobrotu jsem si koupila k večeři 😋. Za 7 dolarů!!!



Kennyho dům 😂. Je to příznivec Trumpa, ale moc milý 🤣...



Trail angel Kenny 👍


Náš nocleh 🥰

Pravá americká zmrzlina 😋

 

Je to skvělý chlapík. Dovezl nás k obchodu, kde jsme si koupily teplou večeři, vínečko a dobroty 😂. Pak nás dovezl k němu domů. Máme tu teplou sprchu, pití, zmrzlinu, pračku... budeme mít snídani a to vše za stejnou cenu, jako kdybychom byly v kempu!!!!

Tak to je pecka... 

Už se těším na noc v posteli 😂




Sobota 20.5.
219,5. míle - 235,5. míle - 16 mil

Koukám, že ty míle máme lepší a lepší 😳🙈... A to chodíme od svítání do západu slunce!!! 🤷‍♀️

Náš první větší brod 👍 


Ba ne, ono totiž hrozně záleží na typu cesty. Dnes jsme například neustále dokola brodily jeden a ten samý potok. Myslím, že těch brodů bylo 28 (Zuzka je počítala...). A jelikož jsem nechtěla jít v mokrých botách, tak jsem doslova složila maturitu ze zouvání a obouvání 🤣. Předpokládám, že takový magor jsem byla na cestě jenom já... Nikoho jiného jsem neviděla se stále zouvat a obouvat. Všichni chodili v mokrých botách. A to pak ta cesta trvá jednou tak dlouhou dobu!!!

Tohle jsme brodily celý den!!! 🙈 A pak nachoďte ty míle!!!

No, přiznávám, že párkrát jsem toho měla taky plný zuby. To když jsem přebrodila, obula boty a za tři metry byl brod zpět 😱🙈!!! To mě málem kleplo!!!
Ale vydržela jsem 💪.







I když je strašné vedro, stejně je to nádhera 🥰



Dnes spíme v lese. Kluci tu udělali otevřený oheň, ale stejně všichni vaří na vařičích. Aspoň je ale teplo... Večer se rychle ochlazuje (proti parným dnům), ale i tak je tu v noci krásně teplo. Jen doufám, že nás nenavštíví žádné lesní zvířátko... Něco tu kolem stanu šustí!!! 😱. 


Občas není snadné vybrat vhodné místo pro stan - zejména, když potřebujete rovinu a měkký terén pro kolíky 🙈

Chodíme od svítání, do soumraku 💪

Jo, a taky jsem zjistila, že jsem asi jediný hiker na celé PCT, který se večer trochu myje 🤣. Mám s sebou takový speciální lavorek a snažím se ze sebe alespoň setřít prach. Ostatní to neřeší, když to tak vidím 🙈. To bych ale asi nedala... Mně vyhovuje jít do spacáku alespoň trochu čistá 🤣. On to vlastně není lavorek, je to skládací talířek, ale já stejně na něj nemám co dát 🤣... Tak proč ho nevyužít aspoň takhle 👍
Samozřejmě, že signál tu není vůbec žádný! Ale zítra bychom měli dojet do Big Bear, tak snad už konečně vše doplním... 😂 
Už se moc těším na sprchu a co zase dobrého ochutnáme 😋😂.



Pátek 19.5.

201.-219,5. míle - 18,5 míle


Je to už druhý večer, co kempujeme zcela mimo signál. Jsem zvědavá, kdy se zase budu moct normálně spojit. Vždycky to jde přes den v horách, ale večer nic 😢.

Noc nebyla nic moc. Jezdila jsem po karimatce na všechny strany a taky neustále někdo coural s čelovkou po kempišti 😫...


Ta tráva je tak krásná a heboučká 😂




Americké trosky 👍



Dneska se vlastně vůbec nic zvláštního neudálo. 

Akorát bylo celý den strašlivé horko. Opustily jsme Mounting San Jacinto a sestoupily do údolí. Málem jsme se roztekly 🥵 Takovou výheň jsme tu ještě neměly...

Dopracovaly jsme to tak daleko, že jsme obědvaly pod železničním mostem!!! (Jediné místo, kde tu byl stín...) Úplně jak nějací špinaví bezdomovci 🙈 Byl to hnus prachovej...


Jindy bych si tu nezavázala ani tkaničku 🙈


V tom úmorném vedru jsme začaly stoupat do další části hor a opustily sekci B Pacifické hřebenovky a začaly sekci C 💪.


Dokončily jsme sekci B 💪



Ty brody by se dnes bývaly hodily, ale bohužel budou až zítra... Jsme nějaké pomalé... Doufám, že  to stihnu k té Lence do Sierry 😳 Abych toho nemusela přejíždět zbytečně moc...

V tom velkém vedru nám jeden místní pán nabídl hadici s vodou a chlazenou limonádu. To bylo naprosto super.


Není nad to, když vám někdo věnuje limonádu 😍


... a vodu v hadici 🥰


Také jsme se ve stoupání dostaly na nějakou větrnou farmu, kde mají pro hikery klimatizovanou místnost, ledovou vodu a je možné si něco dobrého koupit. Dala jsem si nanuka, mentolovou kitekat a chlazenou mangovou limonádu. Rázem jsem byla v sedmém nebi 😂🥰



No, a to je asi všechno, co mě dnes zaujalo. Samozřejmě, i tyto hory jsou nádherné - hodně mi připomínají ty na Islandu, jen nemají tolik barev...


Opravdu chybí jen islandské barvy 😱



Jo, a pak taky mě zaujali místní luční koníci, kteří vyskočí vždy 20 cm vysoko, ale letí třeba 4 metry daleko a ještě do zatáčky... To nejsou skoky, to jsou lety 😱. Možná se naučili využívat nějaké přízemní vzdušné proudy 🤣

Zjistily jsme, že místní ještěrky se barví podle prostředí. Dneska jsem zrovna viděla jednu úplně bílou, měla jen černě proužkovaný ocásek. 😍 Bohužel, vyfotit jsem ji nestihla - ony jsou hrozně rychlé 🤷‍♀️.

A ještě se mi zase otlačily nohy v botách 🙈 - zjistila jsem, že mi to dělají ty příšerně dlouhé a prudké sestupy dolů.




Ale zase jsem si dnes nic nezničila 💪.

Také jsme se dnes dozvěděly, že někdo včera upadl při výstupu na San Jacinto a vyrazil si zub a zlomil palec. Asi ty cesty nezavírají jen tak pro zábavu... 🤷‍♀️

To je z dneška asi vše... Snad už to zítra zavěsím 😂👍.

Jinak dneska spíme kousek od řeky, kterou budeme zítra brodit, jsme tu samy, mám rovně stan, tak se snad konečně dobře vyspím 🥰


Jak na pláži 🤣





Čtvrtek 18.5.

Idyllwilde - 190.-201. míle - 11 mil + 8 mil zpět na trail + stop z Idyllwilde


Vstáváme kolem 6. hodiny, potřebujeme se co nejdříve dostat zpět k trailu. Přeskakujeme pasáž zavřenou kvůli sněhu! Je tedy potřeba se dostat na 190. míli. 

Na stopu máme opět štěstí, trvá nám to asi 5 minut, než nám zastaví dva rybáři z Arizony 😂.

Musela jsem cestovat v kufru jako nákup, jinak bychom se nevešly 🙈. Ale dobrý..., hlavně, že jedeme 😁


Jsem tu jako nákup 😂


Zavřenou část jsme přeskočily - máme se rády 👍



Teď nás čeká 8 mil výšlap do kopce zpět na trail. Kupodivu je to pohodlná cesta, která celkem ubíhá. Vyšláply jsme až na kraj sněhu, ale naštěstí naše další trasa je už bez sněhu 😍.

Cestou máme nádherné výhledy, celá cesta je teď z kopce, takže naprostá pohoda. 👍 Jak tak jdeme, tak mi mimo jiné dochází, že já už na San Jacinto byla!!! 🙈 Tehdy jsme na něj z Palm Springs vyjeli lanovkou!!! No jo!!! 😍




Jediné větší zpestření nám na cestě nachystal náš první chřestýš 😱. Vůbec se nás nebál a naše bouchání do holí na něj spíš působilo jako vábnička. Ani nechřestil??? Možná byl hluchej nebo slepej, nebo moc mladej...🤷‍♀️ Nakonec zalezl pod kámen a my mohly pokračovat. No, nic moc, ale tenhle zážitek mi stačí. Už ho vidět nemusím 😂.


Nebezpečně nevypadal... Spíš zmateně 🙈


Minuly jsme také další mezník naší trasy - míli 200 💪. Nádhera, jak nám to jde... ✌️ Jen tak dál...


Další mezník 😳




PCT hikerů je tu hodně...





Zítra nás čeká asi hodně brodů... Hmmm, to tu ještě nebylo... Snad bude teplo a voda nebude moc studená a hluboká...

Bohužel zase spíme v místě, kde není signál. 🤷‍♀️ Ale je tu nádherně 🤣.




Středa 17.5.

175,5. míle - 179. míle + 2 km na parkoviště + stop do Idyllwilde


Noc už byla chladnější, ale zima nebyla. Aby ne, vždyť jsme byly něco kolem 2500 m n. m. 😳

Myslela jsem si, že ta nejhorší část trasy proběhla včera. OMYL 😫!!! Dnes na nás čekalo pouhých  4,5 míle, ale co čert nechtěl, místo klád máme cestu pouze po sněhu. A to je děs!!! 🙈


To je zase začátek 😱. A to ještě netušíme, co nás čeká potom...


SNÍH, všude samý SNÍH 😫






Nevím, co z rozměklého jarního sněhu tahat dřív - nohy, které kloužou všemi směry (nesmeky jsme nenasadily 🤷‍♀️) nebo hůlky, od kterých jsem doma zapomněla sněžné kotouče a které se mj. bořily asi 20 cm hluboko!!! Prostě cesta snů... 😳 Trvala nám strašně dlouho a byla vyčerpávající...

Po velkém boji jsme se dostaly na parkoviště a cestou k Idyllwilde stopovaly. Zastavilo nám hned první auto 👍 - jsme prostě přebornice, nebo vypadáme už hodně zuboženě 😂... Byl to hasič s hasičským psem. Ten nás chtěl pořád olizovat. Asi si myslel, že potřebujeme zachránit nebo umýt 🙈. 


Náš odvoz 🤣


Nevím, kdo je černější 🤣. Pořád mě chtěl mýt 🤷‍♀️...


Dostaly jsme se tedy konečně do městečka, kde jsme chtěly být už předevčírem... A teď začala ta krásná část dne.





Škoda, že nejím palačinky 😢


Tady dnes bydlíme 🤣


Původně jsme v kempu spát nechtěly, ale protože nebylo jinak možné využít sprchu, rozhodly jsme se přespat tady.

První tedy přišla na řadu očista našeho těla. TO PROKOUKLO!!! Je to nádhera být zase čistá, s umytými vlasy, v čistých věcech 😍.


Opravdu potřebují umýt 😳



To je pocit 👍



Poté jsme to samé udělaly s veškerým naším oblečením. Ještěže Američané mají Laundromat v každém zapadákově. Naše prádlo také PROKOUKLO. Zase jsme voňavé a čisté...




Teď dokoupit zásoby. Jsem zvědavá, kdo to zase všechno ponese 😫. Ještě, že teď nebude zapotřebí tolik vody!!!

Po nákupu jsme konečně začaly hodovat - už bylo načase, ještě jsme dnes nejedly... Koupily jsme si také kalifornské vínko - mooooc dobré 😋. 



Menší část nákupu 😂🙈


Snídaně + oběd 😋


Místní sojka


Poslední výzvou bylo ochutnat pravý americký hot dog. A to se nám nakonec podařilo také 😂👍.


Americký skvost 😋 (Obrázky nejdou natáčet, natoč hlavu 😂.)




Jsme přecpané, umyté a spokojené. 

Doufejme, že se vydaří i zítřejší návrat na trail ✌️.


PS: Dnes jsem si četla o nebezpečných zvířatech Kalifornie. Mj. k nim patří i lesní včely, které najdete na některém obrázku předchozího dne. 😳 Jsou křížené americké a evropské a útočí v hejnu... 😱 No, ještě že jsem si je vyfotila s takovým klidem 🤣... To jen pro zajímavost... Někdy je lepší nevědět. 🙃

Jo a dnes jsem si zas ve sněhu ohnula jednu hůlku 🙈😢!!!


Úterý 16.5.

161. míle - 175,5. míle - 14,5 míle + 2 míle pro vodu


Ikdyž to podle mil nevypadá, byl to asi doposud nejobtížnější den. Chtěly jsme dojít až do Idyllwild, ale to se nám nepodařilo ani náhodou 😫.

Dnešní trasu jsme začaly v 6 ráno tím, že jsme si došly pro vodu na celý den!!! Dalších 6 litrů na záda 😳. To se pěkně pronese!!! Ale opět jsem u vody potkala Ralfa a Mota (dříve mnou zvaný Mochito 😁). Objeví se vždycky tam, kde je člověk nejmíň čeká... 🤷‍♀️ Jsem zvědavá, kde je zastihneme příště... Jestli tedy...




Celý den nás provázela dost strmá stoupání a klesání - aby ne, došly jsme do Mountin San Jacinto. Pohybujeme se v nadmořské výšce kolem 2500 m. Celkem jsme nastoupaly 1350 m! Kolik jsme sestoupaly raději ani nezjišťuji 🙈 Prostě to bylo náročné, nohy mě bolí ještě 2 hodiny po dojití! A to se mi často nestává... 🤣


No, není to nádhera 🥰


A kdyby jen stoupání. Šly jsme většinou krajinou spálenou požárem, takže jsme neustále přelézaly nějaké kmeny. 🙈 Ale to byly pořádné kmeny, půl metru v průměru nebo se spoustou větví... Nevěděla jsem co dřív - hlídat hole, batoh, svoje noha a ruce... Byly jsme jak nemotorné veverky. Dost jsem v tu chvíli záviděla ještěrkám, že umí běhat kolmo po kamenech. Protože cesty ke všemu lemovaly jen ostře trnité keře 😫. Nohy máme, jako když jsme se popraly!!!







Na pohled nádhera, ale ty cesty 😳


V poslední řadě se ještě na cestě objevily jedovaté rostliny (nevím, jak se jmenují 🙈), kterých se nesmíš dotknout, protože by tě popálily!!! To byla taková perlička k závěru...


To je ta mrcha 😂🙈


Také bylo celý den dost teplo, i když díky nadmořské výšce ne tak úmorné... Dokonce jsme v jednu chvíli byly přesvědčeny, že přijde bouřka. Naštěstí ne - ještě toho trochu 😁

Zvířátka - jako obvykle - jeden had přes cestu (musely jsme počkat až se odplazí, nádherné ještěrky, mrštné veverky (ne jako my 😂), kolibříci, kteří v letu vrčí jak motorky...


Krásná ještěrka 👍


Fakt náročný den, ale výhledy zas byly nádherné.

A máme nádherné místo na spaní 🥰.


Výhled na obě strany 🥰


Ale poškrábala jsem si cestou nabíječku 😢. Snad bude fungovat. Už se mi poničil i mobil u tlačítka... co bude další??? Snad nic 🙈

U stanu 😍

Tak snad zítra už nohy tolik bolet nebudou... 👍




Pondělí 15.5.

145,5. míle - 161. míle - 15,5 míle + 3 míle stop


Dnes byl naprosto skvělý den. 😂 

Nejprve jsme musely dojít 10 km k silnici, abychom si stoply auto do Paradise Valley Cafe. To se nám podařilo během pěti minut 👍 A už jsme frčely na nejlepší hamburgr, který lze na PCT sehnat. Byl tu jeden hiker vedle druhého... 😁 Potkaly jsme tu i dva Čechy a jednu Slovenku... No vida, pak že tu skoro nikdo od nás není...

Hamburgr byl naprosto luxusní 😋 Měla jsem typ Route 66 - byl s barbecue omáčkou a opečenou slaninou... Nejde ani popsat, jak vynikající byl! A jako třešničku na dortu jsem si dala kávový milkshake. Dokázaly jsme tu strávit tři hodiny 🙈 Ale stály za to!!! 


Vyhlášená restaurace 😋



Hamburger Route 66


Jak málo stačí ke štěstí 🤣


Kávový milkshake - sice jsem původně chtěla jahodový, ale nakonec jsem byla ráda 👍


Restaurace plná hikerů 😄







Aspoň jsme oslavily průchod 150. mílí 🤣



Trochu jsem se bála té cesty po vydatném obědě, ale naštěstí naše těla už potřebovala notnou dávku bílkovin a vitaminů, že vše stačila vstřebat, než jsme se stopem vrátily na trail. 

Opět jsme se stopem neměly žádný problém, lidi jsou tu fakt ochotní 👍. Ještě si nás na závěr fotili - úplně jako nějaká zvířátka v zoo 😂.

Jinak dneska na cestě žádná divná zvířátka, jen jednou Zuzka plašila hada, ale toho já neviděla, tak to se nepočítá... Já viděla jen stovky ještěrek 😄.



Ty tak neskutečně voní 🥰




Cesty tady jsou opravdu výživné. Každý den nastoupáme přes 1000 m a když k tomu přidám, že taháme aspoň 4-5 litrů vody, tak je to dost náročný 🥵 Ale krásný... Holt jsme v oblasti, kde voda pomalu vysychá... A to prý jsme chytli tady to nejlepší počasí, jaké tu přes rok je!!! Nechtěla bych tedy tudy jít za měsíc...



Některé vodní zdroje k pití jsou už jen takto malé 😱






Cesty vedou stále výš a výš... A k tomu to vedro... 🥵


Zítra nás prý dokonce čeká nějaká část po sněhu. To jsem na to zvědavá. 🤷‍♀️

Večer chceme zakotvit v kempu v Idyllwild. Tak snad se nám to podaří... Máme v plánu vyjít v 6!!! 😳 To jsem na sebe opravdu zvědavá... 

Už si potřebujeme vyprat a taky bych už uvítala jinou sprchu, než tu moji ručníkovou 😂. O vlasech ani nemluvím...

Naštěstí jsou na tom tady všichni stejně. Teda akorát ti co žádné vlasy nemají, jsou na tom trochu líp 🤣.


Dnešní nocleh 👍


Stále si to užívám 🤣👍


Neděle 14.5.

127. - 145,5. míle - 18,5 mil


NAŠLA JSEM ZUZKU!!! 😂 Tak si ráno snídám u stanu, říkám si, jak se spojíme, když nikde není signál a najedou... JDE OKOLO MĚ!!! ✌️ Aspoň že tak... Spala někde nahoře a vyšla brzo ráno, takže mě dohnala...


Jdeme raději spolu 😂


Dnes tedy jdeme raději spolu. Cíl je jasný - trail angel Mary. Je tady všude nedostatek vody a tam je to jistota. Jde se nám dobře, máme stejné tempo - pomalé a celodenní.

Opět panuje strašné vedro...




Šlape nám to dobře 👍


Uprostřed největšího vedra jsme objevili trail magic!!! 😍 Vzala jsem si jablko (hlavně, že jich máme plný sklep 🙈) a Zuzka mandarinku, oříšky jsme nechaly veverkám 😍 - já je nejím a Zuzka má alergii 🤣



Trail magic



Vybrala jsem si jablko 😋


Když dojdeme na místo, je to 18,5 míle podle mapy. Mně i Zuzce ale ukazují hodinky, že jsme ušly 32 km. To by tu museli měřit námořní míle, nebo nevím... 🤷‍♀️ Asi abychom si nemyslely, že jsme moc dobré 🙈


Fakt mi to sluší 🤣


Zítra se chystáme na oběd na pravý americký hamburger. Prý nejvyhlášenější v okolí 😂 Už se fakt těším. A doufám, že tak konečně bude signál!!! Už druhý den nemohu nic odeslat!!!


Trail angel Mary několikrát denně doplňuje vodu pro hikery 😱



To se bude spinkat 👍

Večer jsem také odlepila ty zatejpované puchýře. Vypadá to, že to bude dobré... Uvidím, co bude ráno ještě citlivý a raději to ještě zajistím 😁. Už nechci zažít to, co na začátku!!!

Už se moc těším, jak bude naše cesta pokračovat dál 👍





Sobota 13.5.

110. míle - 127. míle - 17 mil


Ráno jsme vstaly brzy. Měly jsme zamířeno do Warner springs - hiker centrum. Je možné si tu dobít powerbanku, telefon, atd. Tak jsem aspoň něco částečně dobila. 👍


Nabíjíme, co to jde 👍


Místní kbelíková sprcha. Tu jsem nevyužila 😂


Celý den je strašlivé vedro. A ještě ke všemu vede dnešní cesta otevřeným terénem stále do kopce 🥵. Když to jde, namáčím klobouk a ručník na chlazení krku v potoce 😁. Kdyby nebylo takové vedro, hned by si člověk víc užil ty nádherně rozkvetlé kytky všude a překrásné výhledy. 🥰 


Je vedro k padnutí... 🥵


Včelí hnízdo 😱


Dokonce jsem na začátku doslova zakopla o svého prvního hada 😱 Najednou vykoukl před mojí botou z trávy!!! Moje okamžitá reakce byla, že jsem skočila metr dopředu... Had zajel zpátky do trávy... Myslím, že to byl nějaký neškodný kousek 😂 Chřestýš asi ne - nechřestil a měl hnědou hlavičku 🤷‍♀️. No, hlavně, že to dobře dopadlo 👍.



Stezka se jezdí i na koních, ale tohle byli výletníci 😂



Krása střídá nádheru 😍


Taková menší šištička 😳😄

Zuzce to do kopce šlape moc pomalu, proto si domlouváme, kde se sejdeme - u první další vody. No jo, ale žádná voda tu nebyla - vyschla, a já jsem na dně!!! Nemohu teď hodinu nebo více čekat bez vody, nemám ani tušení, jak daleko za mnou Zuzka je 🤷‍♀️ Píšu jí tedy zprávu a pokračuji k další vodě. Jenže tady je hrozně špatný signál!!!

Cestou jsem potkala indiána z ranního kempu. Budu se držet aspoň jeho 👍

Když najdu vodu a místo pro stan, jde indián kousek zpět, aby se ke mně vešel ještě Zuzky stan. 



Nádherný pohled, když není voda 👍


Ale Zuzka nedorazila 😱😳. ZTRATILA JSEM ZUZKU!!! 😫

To by mě zajímalo, kde a jak bude nocovat, cestou nebyla jediná volná plocha na stan!!!

Bohužel, v tuto chvíli nemohu nic dělat. Zprávu si nevyzvedla a tam, kde spím, není žádný signál!

Jsem tedy opravdu zvědavá, jestli se ještě někde střetneme... Ani nevím, jak daleko za mnou skončila 🤷‍♀️🙈

Uvidím, snad se nám podaří zítra spojit...




Pátek 12.5.

101. míle - 110. míle - 9 mil


Tak to jsme tedy do toho opravdu šláply 😡... Čekala jsem na Zuzku ještě celé dopoledne!!!

Mezitím jsem si tedy sjela do Ranchity doplnit zásoby. Poprvé jsem jela s trail angelem. Už to dělá 7 let a byl strašně milý 😄. V Ranchitě mají sochu Yettiho a vypadá stejně jako on 😂.


Supermarket v Ranchitě


Já a Yetti 😂


Já a Yetti 2 🤣🙈


No, každopádně, když jsme se se Zuzkou sešly, tak z ní vypadlo, že chce jet do Ranchity také. Na pivo a hlavně taky na nanuka... Já chápu, že už měla něco v nohách, ale já už tam opravdu znovu nechtěla, UŽ CHCI KONEČNĚ JÍT... 😫

Tak jsme se viděly asi 10 minut a znovu se rozdělily, abychom si řekly, kde budeme společně nocovat. Ok, je to jenom 9 mil, ale dnes to tedy ještě oželím, šla toho víc, nechci ji uštvat... 😢 Zítra to ale chci dohnat. To jsem zvědavá, jak se jí to bude líbit... 🤷‍♀️🙈 Kdyžtak se holt zase rozdělíme, nedá se nic dělat... 


Je neúprosné vedro... Zlatý vítr... 🥵


Už se roztékají i značky 🤣


Já to dám 👍


Eagle rock


Nádherné barvy 🥰


K večeru jsme se tedy sešly v předem domluveném kempu. 

Teče tu potůček, tak jsem se aspoň mohla umýt a vyprat si nějaké věci 👍.

Každopádně jsme spolu trochu pokecaly a myslím, že je to fajn holka. Třeba se shodneme i v těch  mílích...??? Zatím to vypadá nadějně, souhlasila s mým plánem na 2 následující dny 🤷‍♀️ Tak uvidíme, jak nám to bude klapat zítra. Čeká nás konečně pořádná trasa ✌️





Pozn. Dochází mi powerbanka, asi nebudu moct dál dávat fotky 🙈



Čtvrtek 11.5.

ZERO DAY - stále míle 101


Dneska mi stan na hlavu nespadl 😄👍. Asi to bude tím, že nebyl žádný vítr...

Každopádně, celý den jsem se jenom válela, musím počkat na Zuzku. Doufám, že zítra brzy dorazí, abychom ještě vyrazily dál. Toto válení mě tedy moc nebaví 🙈😓 Asi první a poslední úplně volný den, jak to tak vidím...






Tak tady trávím celý den... 🤷‍♀️


... i s těma pulcema... 🙈


Ale mělo to i svá pozitiva. Myslela jsem si, že jsem ze všech poslední, ale ukázalo se, že jsem byla asi půl dne napřed 😱. Kolem poledního přišel totiž mimo jiné Ralf s Mochitem (nebo jak se ten taiwaňan jmenuje... 😄 - všichni se jmenují od M..., kdo si to má pamatovat 🤷‍♀️)!!! Byli dost překvapení, že mě vidí a já byla taky dost překvapená... Musím ale říct, že příjemně, myslela jsem si, že jsou už bůh ví kde 🤷‍♀️ (Vypadá to, že se budeme potkávat i nadále, máme zhruba stejný plán příchodu do Kennedy Meadows...)


Tak to jsou oni, moji parťáci z autobusu 🤣


Ještě, že jsme se potkali. Dali mi perfektní tip na mapy PCT. Konečně nejdu bez mapy!!! 😍👍🙈 Teď už vidím, kde je tábořiště, kde je voda, kde je požár... Sice mě stály 900 Kč, ale to se vyplatí.

Už se tady trochu nudím.

Začínají ale přicházet i další hikeři, se kterými jsem se setkala v Campo... Docela vtipný, jak se neustále všichni prolínáme...


Samotou tu netrpím 👍


Doufám jen, že zítra ze Zuzkou vyrazíme co nejdřív... 👍 Musíme, další den už tu nedám... 😳 

Už se těším, až zase do toho šlápneme 💪😂



Středa 10.5.

91. míle - 101. míle - 10 mil


To byla noc!!! Zase mi spadl stan na hlavu!!! 🙈

Celou noc strašně foukalo a do toho také pršelo. No, pršelo, to je silné slovo. Byl to asi takový déšť, jako když v létě projdete pod rozprašovačem u restaurace 🤣

Už jsem si začínala myslet, že jsem naprosto neschopná postavit stan! Ale jak jsem zjistila, nebyla jsem jediná, komu spadl na hlavu! 😄 Ani stan Kanaďanů vedle mě neudržel balanc... Dost dlouhou dobu jim to bylo úplně jedno, že se válí pod naprostou plackou, která po nich zběsile tancuje 🤣. 

Nebyl totiž problém ve stavbě stanu, ale v tom, že tu byla naprosto písčitá půda a kolíky z ní vyjížděly jak vlaky ze stanice. Nakonec jsem je musela zajistit kameny, aby držely v zemi. A byl pokoj a já mohla klidně spát 👍.

Ráno jsem nikam nepospíchala. Zjistila jsem, že mi to tak vyhovuje víc.


Nesmí chybět ranní káva s čertem 😋


Místo na spaní jsem si vybrala podle toho, že tu má být voda. Já ji prostě nenašla 🤷‍♀️ Jmenuje se to vodní keš, takže jestli to je stejné jako ta hra, tak asi za chvilku uschnu 🙈


Vzkazníček


Umím napsat jen děkuji 🤣🙈


Naštěstí jí nyní mám opravdu hodně ze včerejška a dnes není daleko k další... Takže žádnou další neberu - ani nemám kde - a vyrážím na cestu. Můj batoh je teď lehký skoro jako školní aktovka 😂. To se to panečku šlape!


Tyhle pohledy miluju 🥰


Mezitím se mi ozývá Zuzana Polanecká. Je asi 1,5 dne za mnou. A já myslela, že je jednou z těch dvou sprinterů přede mnou!!! 😳 Rozhodla jsem se, že na ni počkám. Možná toho ztraceného dne budu litovat, ale myslím, že spíš ne. Přece jenom, teď už by to bylo ve dvou lepší... Bude méně vody, více komplikací a ona má všechno zjištěné a určitě umí hledat kešky. 

Cestou míjím 100. míli. PARÁDA 💪😂 Hned jsem se se všemi o tuto událost podělila. Doufám, že to není poslední stovka na trase... ✌️


Tak to je ona 🥰, má první 💪 a snad ne poslední 😂





Stále nevím, proč jsou tu každou chvíli tahle vrata... Nejdou moc otevřít, jen některá... Možná, aby na ty cesty nechodili příliš objemní Američani??? Ti by totiž vraty neprošli 🤷‍♀️🙈




Každopádně, dnešní den hodně zkracuji, čímž mě Zuzana o půl dne dožene -doufám - a zítřek asi prokrastinuji. Vypadá to na první ZERO DAY. Dost brzy, ale i mé nohy aspoň ještě více zregenerují.

Jsem zvědavá, jak nám to spolu pošlape 😂

A jsem taky zvědavá, jestli mi do třetice spadne stan na hlavu 😄...





Úterý 9.5.

Julien - 91. míle - 12 mil stopem a 14 mil trail


Jak jsem se tohoto dne bála, že ho mé nohy nezvládnou, tak to byl snad ten nejlepší den ze všech 😍👍.

Nejprve jsem s pomocí Vaška zprovoznila svá US data. Konečně budu na příjmu, když budu chtít a potřebovat 👍 HURÁ 😂

Pak jsem se odebrala na snídani. Bylo tam kafe, jablko a banán... 🤷‍♀️ Asi chtějí, aby Američani zhubli... No, mě stejně ty jejich buchty moc nechutnají, takže jsem byla spokojená. Ovoce si na zádech nenosím 😄.

Dále jsem si udělala na své puchýře takové bandáže, že se mi poprvé šlapalo naprosto božsky 😇


Asi si to dám patentovat 😂


Opouštím asi mé první a poslední útočiště v motelu... Nekradu 🤷‍♀️



Asi tu žije dost vlků, když tu mají centrum 🙈

Velkoměsto Julien 😍



A do třetice jsem byla rychle úspěšná na stopu z Julienu na trail. Zastavilo mi asi 7. auto a řídila hrozně milá postarší paní... A dokonce jsem s ní celou cestu konverzovala 🤣👍 Prostě, stává se ze mě anglicky mluvící člověk... 👍

Už jsem určitě v nějaké polopoušti až poušti. Všude tu nádherně kvetou kaktusy, nemohu se toho nabažit. No, není to pravda?








Opět je celý den velké vedro. Ale fouká hrozně silný vítr, takže to nevadí. Čekala bych od pouště cokoliv, ale takový vítr určitě ne 🙈


Když nejsou cedule, je tu aspoň šipka. Značení mají skvělé 👍


Šla jsem volnějším tempem - vlastně jen odpoledne, dopoledne jsem si užívala ještě motelu - a dostala se na 90. míli. Takže, pokud se nemýlím, tak 100. míle mě zítra nemine 💪✌️


Byla schovaná, ale já vidím všechno 😂💪


Zakempovala jsem u vody na 91. míli. Bylo nás tady víc. Hned vedle mě jsou zase dva Kanaďani. Prý potkali nějaké dva Čechy, kteří byli strašně rychlí 🤷‍♀️🙈 Tak nevím, že by ta Zuzana s někým??? Ale to by mě musela předběhnout, když jsem byla v Julienu??? No, jeden nikdy neví. Je to jedno, milí jsou tu všichni.


Taky nějaké foto z kempování...


Dnes jsou nudle s tuňákem a brusinkovou omáčkou 😋


Můj domov 😍👍 Uklizeno jako vždy 😂


Už jsem zvědavá, jak mi to pošlape zítra 😂...




Pondělí 8.5.

Někde na 60. míli - Julien - cca 19 mil, 12 mil pak stopem


Divokýho tu nic nežije - jak by mohlo, stejně by to hned od mého stanu odletělo. Ale byla to divoce větrná noc. Stan vydržel do svítání, tedy do nějakých 6 hodin, snažila jsem se ho podpírat všemi částmi těla 😁. Pak se na mě jednoduše rozplácl 😳 


Aspoň jsem vyfotila východ slunce - když už tedy nemám ten stan nad hlavou 👍


Vítr byl teď tak silný, že moje treková hůl už nedokázala déle odporovat. A ani už nechtěla, abych to opravila - pokaždé spadla znovu 😫 To jsem tedy zvědavá, jak to všechno sbalím, když je to pohřbeno i se mnou ve stanu, který létá tam a sem... A to si potřebuju nějak v klidu ošetřit všechny své puchýře!!! A že jich není málo...🙈

S vypětím mnoha sil jsem vše sbalila. Snídaně se odkládá někam do závětří...

Asi po 3 km jsem objevila místečko na snídani. Začíná se dělat pěkné horko. 🥵 Ta Zuzana se mi stále neozývá ani přes sms, ani přes WhatsApp. Tak uvidíme, jestli se potkáme...

Jde se mi dobře, jen cítím, jak mi naskakují další puchýře 😨. To snad není možné, tolik prstů snad ani nemám!!!


Nemohu se nabažit toho, jak to tu nádherně kvete 😍



Vedro je stále věší 🥵

Nejspíš se dostávám do pouště...


Nakonec se rozhodnu dojít až do Julianu, trochu si tam dát do pořádku nohy a zkusit znovu to připojení na US data. Aspoň tam bude wi-fi a já smažu všechny své resty, které jsem potřebovala v průběhu cesty odesílat, včetně tohoto blogu 😍






Do Julienu jsem musela jet stopem, je to 12 mil po silnici!!! Asi za 10 minut mi zastavily holky, které jsem potkávala na trailu. Super, nejlepší varianta 👍. Jsem ale vážně zvědavá, jak se dostanu zítra zpět na trail!!!

Jdu do místního motelu. Za noc chtějí 170 dolarů!!!! To abych bydlela v prezidentském apartmá 😱 No to je peklo... Musím to ale vzít, ty nohy opravdu potřebují dát do pořádku. Budu si to užívat, myslím, že v motelu bydlím poprvé a naposledy. Takové ceny platit nechci a ani nemůžu. To bych za chvíli neměla na jídlo...


Královské apartmá 🙈


Nohy vypadají opravdu hrozně. Některé puchýře jsou tak nalité, že to vypadá, jako bych měla na noze 7 prstů 😫🙈 Fotit si to raději nebudu. Ale je to hnus...

Užívám si teplou sprchu, peru si špinavé věci, vařím si kuskus (za tu cenu bych taky mohla dostat večeři) a plně využívám elektřinu a wi-fi.

Jen jsem zvědavá, jak se zítra dostanu zpátky k trailu 🤷‍♀️. Ale tím se teď nebudu zabývat... Pospíchat nebudu, užiju si ještě motelu 👍



Neděle 7.5.

kemp Mouting Laguna - někde na pláni na 60. míli - 18 mil


Dnes jsem se nikam nehnala. Vstala jsem kolem 7.00 a zjistila, že i ostatní hikeři berou dnešní start zvolna. Někteří si dokonce cestu zkrátí po silnici nebo stopem. Do toho zatím nejdu, času mám dost. 💪

Pomalu se pobalím - dnes mi to stihlo všechno pěkně uschnout, což je prima. 

Ale ach ty moje nohy, jsou samý puchýř!!! To snad ne... Mám je prostě všude, kde to jde 😢 Kdyby se mě někdo zeptal, bylo by lehčí říct, kde puchýře nemám... 🙈

No nic, budu to muset zvládnout i s nima... Dnes chci dojít na 60. míli a zítra jen na 70. míli, abych konečně vyřešila ta data - snad tam potkám Zuzanu Polaneckou!!!

Puchýře teda bolí (zlatý růžový prášek však pomáhá 😂). Nakonec se mi jde docela dobře, ale cítím, jak se mi dělají další 😱 No to by mě fakt zajímalo, kam až to může dojít... 😳


Cesty teď vypadají stále stejně...


Černobílý strom 😂


Tím, že jsem nic nepřeskakovala stopem, ani jsem to nezkracovala po silnici, tím jsem se asi definitivně dostala z dosahu původní skupinky. Škoda...

Každopádně oni přišli o nádherné výhledy na zdejší hory.


Ta moje selfee 🙈


Tohle je nádhera 😍



Naštěstí zatím přeje i počasí, celý den je jasno. Jen místy fouká nepříjemný studený vítr. Celkem to i opaluje, možná se za ty tři měsíce vrátím k nepoznání od Raye Corantenga (jestli se to tak píše) 😄😃🙈



Jj, jsem tu 👍

Tady bohužel byla jen ta cedule 😢

Všechno tu už nádherně kvete 😍


Na 60. míli jsem měla narazit na tank s vodou. Měl tu být i plácek na stan. Asi jsem slepá, ale nic takového tu nevidím. Stavím tedy stan na prvním plácku co najdu. Fouká tady docela silný vítr, ale já už dál nejdu!!! Snad se večer utiší, jak tomu bývá u nás.


Můj výhled ze skoro létajícího stanu 😱


Když ale stan postavím, ještě váhám, jestli to přece jen nevzít dál. Když to občas foukne, tak v tom stanu nejsem ani vidět. 😮 Kdepak, lenost bourat stan a stavět ho někde znovu převládla...

Poprvé stanuju úplně sama mimo kemp, tak mi aspoň bude dělat společnost vítr. Žádnou zvířecí tu nechci 😆 Ale cestou jsem potkávala jen ještěrky, králíčky a možná přede mnou uteklo něco podobného veverce... Tak snad tu nic divokýho nežije 🫢🙃!!!

Měsíc v úplňku stále stoupá... A já létám dál 🙈😂

Uvidíme ráno. Dobrou noc a držte mi palce 👍.



Sobota 6.5.

kemp Lake Morena - kemp Mounting Laguna - 25 mil


Ráno je krušné, vstávám s ostatními v 5:30. Tohle už dělat nebudu, balím všechno hrozně mokrý. Stejně chodí rychleji než já, takže na cestě se odpojuji.🤷‍♀️


Zase se dělá horko 🥵



Dnes mám největší problém s puchýři. Ze včerejška mě nic nebolí, ale udělaly se mi dva puchýře na bříškách pod palcem. 😫

To je tedy nemilé, moc vyměkčit to nejde, takže dnes to bude očistec!!! 🙈 Puchýře jsem čekala, ale ne tak brzo a hned na obou nohách... Nikdy se mi takhle neudělaly, boty mám vyšlápnutý, vyzkoušený 🤷‍♀️ Podezřívám z toho ten můj těžký batoh... Stejně to měla Adélka na Madeiře 😳


Dnes bylo i pár menších brodů... Voda na puchýře příjemná 😂




Nakonec to nějak dávám, i když s velkým sebezapřením... Kéž bych byla jako Maxipes fík a měla perka na nohách... To by se to chodilo 🤗

A ještě jsem pořád bez těch dat... To mě fakt nebaví, při první příležitosti dávám den pauzu a musím to konečně vyřešit...


První Trail Magic 😍. Ale nevyužiji ho, mám vody dost...🤷‍♀️



Stejně jdu moc rychle, měla bych hodně času, než přijede Lenka s Ivou 😳

Večer se udělala velká zima, doufám, že nepřichází ochlazení 😫 Uvidíme zítra....





Pátek 5.5.

Jižní Terminus - kemp Lake Morena - 20 mil


Ráno se ještě usilovně snažím udělat něco s daty, ale stále se nedaří 😢. Už nevím, co s tím, zkoušelo to tolik lidí a pořád nic!!!

No nic. Raději vyrazím na cestu.


Snídaně a rozloučení s kempem


Tabule hikerů PCT 2023


Nesmím na ní chybět 😍

Nejprve je potřeba dojít se zapsat k jižnímu terminálu a pak už mohu vyrazit. Tak dlouho jsem se zabývala tím telefonem, že mezitím všichni odešli. 😔 Nevadí, půjdu sama a třeba na ně narazím v kempu.


Trumpova zeď na dohled


A jsem tu, můžu vyrazit 👍


Dostala jsem krásnou psí známku 😂🥰


Cestou se vlastně nic nečekaného nedělo... Šlo se mi dobře tak do 18. míle, pak už to byl boj do kempu dojít... Kdyby mě netáhla sprcha a určitě i společnost, tak bych to zasekla dříve!!!


1. míle



3. míle



3. míle beze mě 😂


No, není to nádhera?

Ani nemám cestou chuť na jídlo. Tak to ne!!! To bych se s tím batohem dřela hrozně dlouho, to bych nedala...

Už takhle mě nejvíc odrovnává těch 5 kg jídla!!! Musím začít pěkně baštit 😋😁




Zajímalo by mě, jestli je to mahagon 🤷‍♀️


Jezero Morena - můj dnešní cíl 😍


Sprcha byla skvělá a samozřejmě jsem tu potkala své známé z autobusu... Chviličku jsme pokecali u společné večeře, opět se snažili vyřešit moje data a pak hurá do pelíšku 😆

Zítra prý startujeme v 6:30. No to jsem na sebe zvědavá 😄

Asi možná budu chodit sama... Nevím jak dlouho dám tenhle vojenský výcvik 😱




Čtvrtek 4.5. 

San Diego - Campo, kemp Cleef


Perfektně jsem se vyspala, dala poslední teplou sprchu, nastudovala, jak se dostat do kempu a vyrazila dokoupit plynovou kartuši a poslední drobnosti k jídlu. Přece se tu nebudu odbývat 😃.


Je čas vyrazit 😍


Mé útočiště v San Diegu

Nákupy jsem zvládla i naslepo, takže všechno mám. A v tu chvíli přichází šok - vypnula se mi data, asi jsem pořád byla na těch českých!!! A zakoupená US data nechtějí fungovat 😱🙈

To jsem zvědavá, jak budu se všemi v kontaktu a ještě, jak se dnes vůbec dostanu do Campa!!! Sice vím, co mám hledat, ale nemám funkční ani mapy, ani překladač, kdyby něco!!! No, doufám, že překvapím sama sebe... 😆


Plán dnešní cesty


Ani nevím jak, ale asi za 5 minut jsem se ocitla na nádraží v San Diegu. Ukázala jim fotku, kam chci jet (ještě, že jsem si ji udělala - asi intuice...) a byla jsem správně! Do El Cajonu se tedy dostanu. První část dnešního plánu splněna... 👍



Tento vlak mě odvezl do El Cajonu

Cesta vlakem byla prima, jen jsem celou dobu přemýšlela, jak najdu ten správný autobus. Podle fotky byl přesun na 9 minut... Uvidíme...

Asi jsem dítě štěstěny 😄, ten autobus stavěl hned u vlakové stanice. To nevím, kam chtěli těch 9 minut chodit 😁 Ještě že tak...

Mám dost času, snažím se tedy najít nějaký obchod s telefony, aby mi pomohli s daty, ale to se mi nepodaří 😔 Aspoň jsem si tedy koupila teplý oběd - californské burito a hranolky. Snědla jsem půlku, ty jejich porce nedávám...



Nesní chybět dobrá káva na cestu 😋

A už je tu autobus do Campa. Sešli jsme se v něm 4 hikeři, 3 začínáme zítra a 1 dneska (ten prý byl dehydratovaný 2 dny v nemocnici, takže jde na druhý pokus 🤷‍♀️. Aby ne, byl to kluk z Taiwanu a měřil asi 150 cm a vážit mohl tak 40 kg i s tím barelem vody, co má v ruce!!!)

Ten jeden byl Němec a druhý Japonec. Němec Ralph byl hodně sdílný a sympatický - když zjistil že moc neumím anglicky, ujal se toho, že mi složitější věty překládal do vět pro blbečky 😃 Těm už jsem rozuměla ✌️. Je to taky učitel, takže má pochopení pro méně nadané, jako jsem já 🤭

Japonec celkem mlčel a taiwaian si maloval zprávy do svého sešitu.

Nesmím ale zapomenout na úžasného řidiče. Nejen že nás hikery vzal zadarmo, ale ještě byl moc milý a sdílný. Rozhovoru s ním se ujal Ralph - naštěstí. Když chtěl něco po mně, tak mi to Ralph zjednodušil lehčí větou... Já mu totiž moc nerozuměla, jak seděl zády k nám...


Autobus pro PCT hikery 😍


Naše partička + prima řidič 👍




A jsem šťastně na místě 😂

Šťastně jsme dorazili do kempu Cleef, postavili stany a místní nás informovali o nástrahách PCT. Sešlo se nás v kempu 8. Všichni hrozně milí a sympatičtí... Byli to samí Kanaďani a Němci a pak my tři.

Zítra tu budeme mít společnou snídani a pak hurá na trail. DOBRODRUŽSTVÍ ZAČÍNÁ 👍🥰

Jsem zvědavá, zda vyrazí i ta Hlína hlinitá, která byla na zítřek také registrovaná 🤷‍♀️ Uvidíme, já parťáky na začátek cesty už mám 👍




Úterý 2.5.-středa 3.5. 

Let Praha - San Diego


Tak jo, se všemi jsem se poctivě rozloučila - stále jsem si připadala jako bych neměla v úmyslu se vrátit... každý mi kladl na srdce, abych se hlavně vrátila domů... Co bych asi v tý Americe dělala, tady je pěkná jen ta příroda a pár měst, jinak tu nic moc není... Moc důvěry v mé schopnosti asi nemají 🤷‍♀️... Na druhou stranu to potěší - aspoň to vypadá, že mě mají rádi 🥰🤣 Vždyť já je taky 🥰

Vše je v batohu - už nemá 9 kg, ale 15 kg 🙈 (něco cestou sním...😋) - a já vyrážím na pražské letiště. Nejhorší část mé cesty začíná - zdolat všechny lety a hlavně odbavit si všechny letenky (jistou mám zatím jen tu do Londýna) a zavazadlo, zvládnout pohovor, najít své ubytování, cestu do kempu v Campo a jižní terminál, kde musím být 5.5., což absolutně nesnáším (být někde na čas)... A to všechno s tím, že angličtinu jsem se učila sama, umím jen základ a jedu do země, kde je angličtina rodným jazykem 🙈. Asi měli pravdu - JSEM BLÁZEN 😍🫢

Celkově mě tyto dva dny děsí více než čtyřměsíční trasa divočinou. Ale co, musím umět zvládnout i tohle. 

V Praze na letišti proběhlo vše v pohodě - aby ne - mluvili česky a tuto letenku už mám jistou, odbavenou a vytištěnou.👍 Let byl krátký a příjemný. Akorát tam někdo o pár řad přede mnou kašlal tak, že se divím, že mu nepřinesli roušku nebo náplast na pusu!!! Já mohu jen doufat, že jsem nějakého společníka nechytla hned při prvním letu...


Oficiálně jsem se stala bezdomovcem. Holt, každý to v životě dotáhne jinam 🤣...


První bezdomoveckou noc trávím na letišti. Snažím se vyřešit odbavení do New Yorku. Podařilo se mi odbavit se a zakoupit si odbavené zavazadlo, ale nedaří se mi získat letenku 🤷‍♀️. No nic, letím za dlouho, najdu si křesílko na spaní. Taková postel nic moc, ale lepší než nic. Už abych si lehla ve stanu...

Brzo ráno ještě kontaktuju Adélku, jestli se mi podívá na ty letenky. Dospěly jsme k závěru, že mi je dají u přepážky. Doufám, že nebudou řešit zpáteční let, který zatím nemám koupený!


Opravdu jsem letenku dostala u přepážky. Nemohlo by být aspoň tohle všude sjednocené??? ...asi nemohlo 😢


Kupuji si také mobilní data pro Ameriku, abych mohla být se všemi v kontaktu i za velkou louží a nedostala se zcela mimo časoprostor 😍




Let byl klidný...  Celou dobu jsem spala. Aby ne. Nerušili nás ani s jídlem 😱 Ještě že jsem si koupila bagetu na letišti!!! Holt to asi byla nízkonákladovka...??? 

Důležitý je, že jsem se dostala do New Yorku.

Teď zvládnout pohovor a stihnout další let - už poslední!!!


Pohovor byl jedním slovem zajímavý 😂 Vůbec nevím, co po mě zdejší úředník chtěl, občas jsem mu něco řekla, ale jestli to byla odpověď na otázku, co se ptal, to opravdu nevím... Myslím, že nemohl uvěřit, že budu 4 měsíce sama hikovat v horách. Pojem PCT zase neznal on. 🤷‍♀️ Hlavní je, že mi dal razítko ke vstupu... 🤣✌️

Doufám, že v San Diegu to bude lepší.


Let do San Diega se mi podařilo odbavit rychle, takže vše stíhám... Mobilní data mi fungují, vše je prima. Jdu si alespoň dát večeři 😋 Klasika - hamburgr s kuřecím řízkem a hranolky... Co jiného si dát po příletu do Ameriky 😍 Ale bylo to dobrý, maso opravdu velký kuřecí řízek...


Pravá americká strava...



Let jsem opět prospala. Budu mít naspáno na 14 dní dopředu...



HURÁ, po příletu už žádný pohovor!!! Asi jsem přistála na vnitrostátní dráze a tam už vědí, že mě lustrovali v New Yorku ✌️ A doletělo i celé moje zavazadlo. První část mise SPLNĚNA 👍


Trochu tápu, jak se dostat z letiště, je tu mela. Nakonec volím autobus zdarma do centra, tam se zorientuji lépe... 

Udělala jsem dobře,popovídala jsem si s řidiči o mé další trase do motelu - první mi radil, ve kterém autobusu mi poradí cestu zpět, druhý mi radil, že mám jít pěšky 😄, je to 15 minut...

Byli hrozně milí a když mě pak míjeli, tak mi i mávali 😆

Motel jsem našla snadno. Check-in proběhl hladce. 

Rychle se umýt a hlavně dobře vyspat, ať jsou síly na přesun do Campa.

DRUHÁ ČÁST MISE PRÁVĚ ZAČALA.



Dnešní útočiště

Pokojík jak ze škatulky 👍

Konečně jiná poloha než v sedě 🤗


Po dvou letech plánování se mi konečně poštěstilo zkusit výzvu všech hikerů - pokořit Pacifickou hřebenovku. 💪✌️V mém případě její část...


A teď tu můžu trajdat třeba 10 let 🤣


Po zisku povolení ke vstupu a následně i víza pro delší pobyt se všechno najednou začalo blížit raketovou rychlostí. Někdy i rychleji... Ještě, že se stezka těší oblibě i v našich končinách a existují lidi, kteří jsou zodpovědnější než já - tudíž, dokážou si předem přesně naplánovat každý den cesty. Já si nedokážu naplánovat ani odpoledne daného dne... Nikdy nestihnu vše, co chci 🤷‍♀️

Hrubý itinerář jsem tedy získala emailem od Zuzky Polanecké (našla jsem ji na seznamu cestovatelů PCT), která vyráží na start den po mně. Prozatím jsme se neviděly, ale za tuto službu jsem jí neskonale vděčná... Jsem zvědavá, který den mě předběhne 🫢 Tipuji hned ten druhý 😄 Ale i kdyby... závodit tam nejedu, jedu se pořádně projít a kochat - jako vždy 😍


Tento batůžek mi bude společníkem 4 měsíce 😍

Nezbytnosti běžného života...

Oblečení na celý pobyt 😆. Hlavní jsou ponožky... A těch mám dost 👍

Můj dům a postel 🥰



Po sbalení všech základních věcí jsem se s váhou batohu dostala na 9 kg.


To by celkem šlo, ale chybí elektronika, voda a jídlo... A zrovna to jídlo opravdu neumím odbývat - to si raději ponesu o kilo těžší batoh... 😋 Domi věř, že zase mám s sebou kapary, kukuřici, olivy a podobné... 🤣 Tentokrát je ale vyndám z toho skla 🫢...


Hotovo, snad na dlouhý čas mě čeká poslední noc v mé postýlce 🥰.























Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

SRÍ LANKA únor 2024

Obrázek
HODNOCENÍ NA ZÁVĚR Třebaže to není klasický trek, i tak tuto zemi doporučuji navštívit. Je tu opravdu všechno: výborné jídlo, krásná příroda, spousta památek a historie, milí lidé. Můj dojem trochu kazí městečka plná aut, prachu a zmatku, ale to k této lokalitě asi patří. Chyběly mi tu odpadkové koše - viděla jsem za ten týden dva - pak je všude bordel. Nikde jsem se necítila nebezpečně.👍 Delší čas by byl lepší, ale ten si bohužel nemohu dovolit - vidím to v budoucnu ještě na jednu návštěvu 😉 . Škoda, že tu není nějaký trek kolem ostrova nebo skrz něj, ale vzhledem k okolní džungli a slonům by asi nebyl bezpečný 🤷‍♀️ . Výdaje:  letenky - 19 500 Kč letenky se zavazadlem na palubě (kabinové a příruční) vízum - 1200 Kč pobyt - 8 000 Kč (střední kvalita ubytování, hodně povozů, vstupy na všechno možné, přiměřeně jídla, suvenýry 👍 ) Pozn.: neumím smlouvat a nebaví mě to, takže to nedělám... Díky moc Markovi za společnost 😍 a zavádění řádu do naší cesty 😉👍 . Sice jsme občas měli rozd
Další informace
Obrázek
  MADEIRA 10. – 17. 3. 2023 A je to tady! Konečně se otevírá další sezóna toulavých bot. Ta letošní bude opravdu náročná... Proto je potřeba dát si pořádnou rozcvičku 💪😍.  Už se nemůžu dočkat. Dokoupila jsem pár potřebných věcí, musím je vyzkoušet, než stoupnu v květnu do pouště PCT 😁 Jak říkám, čeká mě skvělý rok. Tak do toho šlápneme... Plánovaná trasa ✌ Čtvrtek 16.3. Santa - Porto Moniz - Funchal - Machico nachozeno 4 km, nastoupáno 0 m, sestoupáno 400 m Dobře jsme udělaly!!! 👍 Ráno se probouzíme a za okny je náš první madeirský déšť. Má se ale kolem 9. hodiny vyčasit, tak nikam nespěcháme. Sejdeme pouze do Porto Moniz, kde máme v plánu navštívit místní mořské bazény a pak hurá na bus do Funchalu. 😍 Opouštíme naše útočiště... Aspoň, že jsme ty věci proti dešti netáhly úplně zbytečně 😃 Kvetou prostě všude 😍 Že by melouny??? 🤷‍♀️ Když vyrážíme, je prakticky po dešti. Po chvilce se nám otevírá nádherný výhled na Porto Moniz, i na jeho divoké pobřeží. Jsem zvědavá, jestli
Další informace