SRÍ LANKA únor 2024

 MADEIRA

10. – 17. 3. 2023

A je to tady! Konečně se otevírá další sezóna toulavých bot. Ta letošní bude opravdu náročná... Proto je potřeba dát si pořádnou rozcvičku 💪😍. 

Už se nemůžu dočkat. Dokoupila jsem pár potřebných věcí, musím je vyzkoušet, než stoupnu v květnu do pouště PCT 😁

Jak říkám, čeká mě skvělý rok. Tak do toho šlápneme...

Plánovaná trasa ✌

Čtvrtek 16.3.

Santa - Porto Moniz - Funchal - Machico

nachozeno 4 km, nastoupáno 0 m, sestoupáno 400 m

Dobře jsme udělaly!!! 👍 Ráno se probouzíme a za okny je náš první madeirský déšť. Má se ale kolem 9. hodiny vyčasit, tak nikam nespěcháme. Sejdeme pouze do Porto Moniz, kde máme v plánu navštívit místní mořské bazény a pak hurá na bus do Funchalu. 😍

Opouštíme naše útočiště...

Aspoň, že jsme ty věci proti dešti netáhly úplně zbytečně 😃

Kvetou prostě všude 😍

Že by melouny??? 🤷‍♀️

Když vyrážíme, je prakticky po dešti. Po chvilce se nám otevírá nádherný výhled na Porto Moniz, i na jeho divoké pobřeží. Jsem zvědavá, jestli do těch bazénů vlezeme, nebo ne 🙈😂.

Porto Moniz jak na dlani 🤗

Jsme tu 👍

Jsme dole. Městečko krásné, ale připravilo nám obrovské zklamání ve formě filmařů, kteří si neprodyšně zabrali celé pobřeží, a proto jsou dnes mořské bazény uzavřeny!!! 😫 Nemůžeme si je pořádně ani prohlédnout nebo vyfotit... Dělají, jak kdyby tu natáčela nejméně Julia Roberts nebo můj oblíbenec Johnny Depp 🤣. A o tom dost silně pochybuju, to by tu byl jiný povyk... Určitě tu točí nějaký béčkový seriál a my máme smůlu 😢. Ale zase je to důvod, proč na tento ostrov zavítat alespoň ještě jednou 👍.

A filmaři bohužel taky 😨

Chvilku zevlujeme na malém kousku otevřeného pobřeží - spolu s ostatními turisty, které nějaké točení nezajímá a přijeli si prohlédnout město a bazény...

Modrá je dobrá...😁

Nedivím se, že si postavili ty bazény... 😳

Myslím, že bychom tam vlezly, kdyby to šlo...

Pak už vyrážíme na autobus do Funchalu. Chtěla jsem navštívit zdejší vyhlášené zahrady, ale honí se dost mraky, takže i výhledy z nich by byly horší a navíc na ně není tolik času, co by si zasloužily. Druhý důvod, proč se na ostrov vrátit 🤣.

Jdeme alespoň pro fotku se sochou Ronalda - ta nemůže chybět!!! 🙈 

Chybí je ten piedestal 😂

Dnes byla katedrála otevřená...

A potom na místní oběd. Dáváme si na doporučení včerejšího taxikáře rybu s banánem a mučenkovým přelivem a pak chobotnici s cizrnovým pyré. Naprosto luxusní jídla 😋!!! Byl to doslova koncert chutí... 🤭

Zasloužená odměna 🥰

Jako dezert máme kávu s banány a kávu tiramisu. To mě až tak neokouzlilo, ale dobré to bylo...

Káva plná banánů... Proč ne??? 😋

Kupujeme pár prezentů a vyrážíme do Machica, kde na nás čeká apartmán. 

Supermarket ovoněný rybinou...

Sardinky kam se podíváš... 😃 Ty jsme nebraly... 🫢

Cesta autobusem je hotový očistec. Je strašně narváno, připadám si jak dobytek, který vezou na jatka 😫. Ale dojely jsme ve zdraví... 👍

Adélky tričko je plné strelícií 😳👍😍 - náhoda???

A pak že v suchu a horku nerostou... To by se Smotlacha divil 🙃

Všude kolem banánové plantáže...

V apartmánu nás přivítal velice milý pán. Dokonce nám nabídl, že nás vezme ve 4 ráno na letiště!!!

To je co říct... 👍

Poslední nocleh 🥰

Pozornost hostitele 🫢

Nakonec jsme se ještě rozhodly, že vyrazíme na nejvýchodnější výběžek ostrova Sao Lourenco. Chyba!!! Než jsme tam dojely, byla tma jak v prd... 🙈 Tak nic, z tohoto treku nic nebude, třetí důvod se na ostrov vrátit 😄... 

Tady už asi trek nedáme 😱... Hmmm, ani to foto 😢

Jedeme tedy hned tím samým autobusem zpátky... Ani si nechci pomyslet, co si o nás ten řidič musel myslet 🤭.

Místo výletu jdeme ještě na jednu madeirskou specialitu - maso na špejli. Tomu říkám pokrm... 👍 Sice to napřed vypadalo, že nám chystají šibenici, ale byl to naprosto luxusní zážitek z jídla 😋🥰

Tohle stálo opravdu za to 😍😋!

Naše vilka na jednu noc 😄

A to už je opravdu konec 😨😢. Nedá se nic dělat... Odbavujeme letenky, přebalujeme batohy do odbaveného zavazadla a jdeme si na pár hodin lehnout. Zítra nás při přestupu ještě čeká Cambridge. 🤗

Středa 15.3.

les za Encuamea - Rabacal - Calheta - Porto Moniz

nachozeno 17,34 km, nastoupáno 723 m, sestoupáno 624 m

Ani hrozba příchozích turistů nás nevyhnala ze spacáků rychleji. Když ono v tom spacáku je tak teplo... 😂

Nakonec se zabalíme, přefiltrujeme vodu a vyrazíme na poslední úsek treku. Měli bychom dojít do Rabacalu, kde snad dobijeme telefony a zavěsím svůj blog. Jsme už bez jakékoliv nabíječky 😱!!!

Filtr se hodil a funguje 👍

Cesta není náročná, jen její první část - ta vede do nekonečna schodů a pak na přímém sluníčku 🥵. 

Vstup do kempu na svačinku 😋

Nádherná dekorace kempu 😍

Náš cíl...

Ty barvy všude kolem 😂

A výhledy 🥰

Tohle miluju 😍

V celku dobrém čase se dostáváme na nejvyšší místo dnešního treku a vezdejším kempu si dáváme oběd.

Obědový kemp 😋

Je nádherně, počasí jsme pro trek opravdu vychytaly na jedničku... 👍

Abychom šly co nejkratší cestou, musíme pár kilometrů po silnici. Je to úmorné, ale aut tu jezdí asi tolik, co za první republiky, tak aspoň nejdeme v žádném provozu...

Moc toho tady nejezdí, ale hodně toho tady kvete 🥰

Nastává krize 😱 

Dostáváme se zpět na turistickou trasu. To už ale Adélka sotva plete nohama. Krize ji opět dohonila!!! 😨

Abychom mohly dobít něco v Rabacalu v kavárně, musíme dojít kolem 17. hodiny. V 19 zavírají! No, tak to jsem zvědavá, jestli to zvládneme...

Další malebná krajina levád a vodopádů na konečné cestě do Rabacalu 😍

Cestou mě napadá, že bychom mohly dneska ještě přejet do Porto Moniz, přespat v penzionu a ušetřit tak čas zítra ráno. 

Kolem posledních vodopádů a krásných levád jsme sestoupily do Rabacalu. Kemp tu vypadá hezky, ale sdělila jsem Adélce náhradní plán. Souhlasila. Dokonce jsme našly krásný hotel se snídaní za pěknou cenu, ale prý ho objednáme, až se tam dostaneme 🥲.

Kavárna v Rabacalu, kde jsme se nakonec nezdržely 🙈

Podle mapy měl z Rabacalu jezdit autobus. Jezdí tu ale jen takový mikrobus k hlavní silnici!!! To je nám upřímně na 💩!!! Odtud nejede už vůbec nic 😮 A taxíky jsou plné nebo nefunguje aplikace!!! Asi budeme spát na křižovatce 🤷‍♀️

Musíme začít stopovat. Jenže aut tu jede opravdu málo... Mezitím se dozvím, že na mořské bazény do Porto Moniz chci jen já, že Adélka by asi raději zůstala v Rabacalu... Tak já nevím, myslela jsem, že ji udělám radost penzionem a zase nic... Dětem se člověk nezavděčí... 😢 

Každopádně, my bychom do Porto Moniz musely ráno, protože odtud jede autobus do Funchalu!!! Ale to je jedno, mrzí to...😔

Nakonec nám zastavují dna Britové, kteří však jedou do Calhety. Sice je to trochu jinam, ale tam aspoň bude šance na autobus nebo něco podobného 👍. Omyl, autobusy na Madeiře jezdí tak do 17 hodin!!! No nic, bereme taxík a jedeme do Porto Moniz, ať si ušetříme zítřejší cestu. Pan taxikář je moc milý a cesta je pohodová. Cestou objednáváme ubytování. Samozřejmě vybraný hotel už není k dispozici 😢. Bereme nějaký penzion asi 4 km od mořských bazénů. 

Je celkem v pohodě - na jedno přespání... Dvě postele a nic. Ale je tu sucho, koupelna a hlavně elektřina!!! Konečně vše dobijeme a dopíši svůj blog!!! 😂

Ráno má být ošklivo, tak třeba jsme unikly i dešti 👍🤷‍♀️

Úterý 14.3.

pod vrcholem Pico Ruivo - les za Encuamea

nachozeno 16,24 km, nastoupáno 526 m, sestoupáno 1 338 m

Poprvé jsme neměly plácek na spaní samy pro sebe, takže jsem neustále slyšela, jak někdo chrápe, kašle... 😟 A k tomu ještě ta moje karimatka!!! Celou noc pode mnou ucházela, tak jsem si ji neustále dofukovala... To není možný, tam musí být někde ještě nějaká dírka. Přece moje svalová hmota nenabyla tolik, že by mě už neunesla 😲. Budu to muset ještě jednou důkladně prozkoumat...

Pozn.: Nic dalšího jsem ráno neobjevila, asi jsem na ni moc těžká, nebo jsem špatně dofukovala 🤷‍♀️

Budíček je brzy, ještě před sedmou... Na tomto místě všichni spávají, protože z Pico Ruivo jsou nádherné pohledy na východ slunce... Tak to jsem zvědavá...

Adélka by jindy taky tak nevyskočila z postele, ale dnes... Než jsem se nadála, byla v trapu. Dohonila jsem ji až na vrcholu, což bylo minimálně nějakých 300-500 m stoupání!!! Vyběhla jak srnka... 😮 A pak že nemůže...

ALE STÁLO TO ZA TO!!! Máme štěstí na počasí, tak jsme tu nádheru viděly na vlastní oči.

Východ slunce na nejvyšší hoře Madeiry Pico Ruivo - 1 862 m n. m.

Moc dlouho se nezdržujeme a vyrážíme na cestu. Máme před sebou náročný den. 

Dobrá káva nesmí chybět 😋

Čeká nás namáhavé stoupání a ještě příšernější klesání 😦. Já bych to mnohem raději šla dvakrát nahoru, než jednou dolů...

Ani podle statistickým metrů jsme mnoho nenastoupaly, ale sestup byl výživný!!!

Oběd ve stínu jeskyňky

Naše očekávání se naplnila. Hlavně klesání bylo doslova strašné!!! Naštěstí aspoň krajina a výhledy byly naprosto luxusní 😍. 

Rozmanitost cest nebere konce...

Trocha gymnastiky 🤣

Velké odměny na výhledech 🥰

Myslím, že tolik schodů, co tady za tři dny, jsem snad nenachodila za celý život. Skoro všechny cesty jsou udělány do schodů...🥵

 

Jen lehký odvar sestupu... 🥵

Na konci první části už Adélka sotva plete nohama. Máme v plánu přejet stopem do kempu a odtud podniknout ještě jednu pěší část...

Hned dvě skutečnosti nás hned vyvedou z omylu - bude to jinak. Zaprvé - Adélka už nic dalšího dneska nejde... Zadruhé - stopem se do kempu nedostaneme, cestu zavalila skála 😳.

Rychle vymýšlíme nový plán. Prostě nedojdeme trek celý, máme na to málo dní. Skončíme v Rabacalu, budeme to mít o 19 km kratší. Ale aspoň si to užijeme.

Adélka nakonec svolí a vyrážíme hledat místo na spaní. Nastupujeme na naši zítřejší trasu, aspoň ušetříme nějaké kilometry...

Cesta vede kolem levád, přepadů vody a vodopádů... Ani nevíme jak a kilometry začnou naskakovat... Je to však rovinka.

Jak ušetřit na chodníku 😂

Dost nás zaměstnaly dva nečekané tunely!!! 🫢 Byly snad půl kilometru dlouhé, ještě že máme čelovky!!! Každopádně vedla kolem levády, takže 50 cm měla prostor leváda a 30 cm jsme měly prostor my. To chceš, když tvůj batoh je široký 40 cm!!! Celou cestu jsem trnula, jak se nečekaně odpinknu od stěny a nezadržitelně poletí do vody pode mnou 😨 Hnusný pocit... Vymýšlela jsem v duchu, jak se případně při pádu zachytit na protější straně tunelu holí, ale stejně myslím, že bych neuspěla. Zajímalo by mě, jak by prošel člověk 190 cm vysoký a 100 kg vážící... Jednoduše... Neprošel by!!! Neměl by šanci... Kdyby bylo na začátku aspoň nějaké varování nebo něco, ale nic... Nebo třeba lanko na stěně, kdyby nás to odpinklo... - ne, |Portugalci to mají na salámu...

Chybí světlo na konci 😳

Aby ne, jsou jak ustřelený kecky - malí a hubení, a turisti ať si dělají co chtějí... Portugalci té turistice asi moc nedají... Zatím jsme žádné nepotkali... Kdo má těžký batoh je Čech, kdo lehký je Němec 😃

No, tunely jsme přežily a nakonec zůstaly spát v lese, doslova uprostřed cesty 🤷‍♀️ Snad o nás nikdo v noci nezakopne 🙈 Ale jinak to nešlo... Emergency místo 👍

Jsme dokonce kousek od vody, takže zvládáme i večerní koupel. Bylo to boží smýt ze sebe ten dnešní pot!!! Akorát tu není ani čárečka signálu!!!

Večerní hygiena 😁

Stan uprostřed turistické cesty jsem ještě neměla 😱

Doufám, že zítra dojdeme do Rabacalu a vše doplním...

Jdeme tedy do hajan - co jiného. Snad přes nás nebudou zakopávat srnky a prasata... Mám dojem, že tu nežijí 🫢🤣 Uvidíme ráno...

Pondělí 13.3.

les před Casa del Riberia - pod vrcholem Pico Ruivo

nachozeno 17,75 km, nastoupáno 1 239 m, sestoupáno 722 m

Nějak se nám stále nedaří vyrazit na cestu před 9.30 🤷‍♀️🙈 Jak to všichni dělají???

Další nádherné ráno 🌞

Dnes nás čeká náročný výstup. Nejprve vyrážíme na Pico Ariero. Cesta nám slušně ubíhá, dokonce potkáváme skupinku asi pěti Čechů, které pak budeme potkávat ještě celý den...

Všude kolem jsou spálené lesy 😮

Tam nahoru jdeme...

Značení cest, která snadno přehlédneme 🥲

Cestou míjíme kaskádu vodopádů...

Žlutá nádhera všude kolem...

Trochu lepší typ značení cest... 🤣

Oběd v trávě 🥰

Jiný typ lesa = BÍLÝ, ale proč??? Druh stromů, staré stromy, plesnivé??? Kdo ví... 🤷‍♀️ Ale i tak to vypadá pěkně...

Cesty jsou tu různé 😂

Adélka stále padá, takže se stále myje... 🙈

Za mnou už Pico Ariero 😍

Náš první cíl...

Na vrcholu jsme ochutnaly skvělou místní limonádu 😋👍 Přišla opravdu k chuti...

Pohled z druhé střechy Madeiry - Pico Ariero... 🥰

Jsme tu!!!

Nejlepší limonáda na světě 🤣👍

To vůbec není třeba komentovat 🥰

Nezbývá, než se vydat dál... Je to hodně náročný výstup a s vypětím všech sil se dostáváme pod nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo, abychom se tu pokochaly nádherným západem slunce a hlavně si počkaly na doporučovaný východ slunce...

Pokračujeme k Pico Ruivo...

Cesty nabízejí až děsivé pohledy 🙈

Královna na trůnu 🫢

Ani v těchto výškách nechybí mlsná zvířátka...

... a nádherné netřesky.

Cesta je dost členitá.

Zpestřená kratšími i delšími tunely.

Asi o tom ví všichni na Madeiře. Nacházíme prakticky předposlední místo na stan, za námi jsou už jen dva zoufalci z Polska... Ta holka je strašně nastydlá, kašle celou noc!!! Asi by se měla spíš léčit než chodit po horách... - i když hory léčí 🤣

Jdeme spát. ALE NE!!! MOJE KARIMATKA JE ÚPLNĚ PLACATÁ = VYFOUKNUTÁ!!! 😫

Co se to děje??? S hrůzou zjišťuju, že  ji mám v jednom místě rozříznutou!!! TO SNAD NE!!! Naštěstí s sebou vozím věci na opravu, ale stejně mě to mrzí... 😢 Snad to bude držet a já se vyspím...

To bude noc - plná lidí okolo, s karimatkou, co možná bude ucházet...🙈🤷‍♀️

A ještě tu nemám signál...

A došla mi powerbanka - nějak jsem si ji před cestou nestihla dobít 😢

ASPOŇ ŽE TA MADEIRSKÁ PŘÍRODA STOJÍ ZA TO!!!!😍

Naše místečko 😍

Dechberoucí západ slunce 🥰

Neděle 12.3.

téměř Portela - les před Casa da Riberia

nachozeno 15,38 km, nastoupáno 736 m, sestoupáno 172 m

Ráno nás čekal nádherný východ slunce. Krysy, které nás rušily před spaním zmizely a všechno už zase bylo veselejší...

Tma byla pryč a nám se otevřela tahle nádhera 😍

A rovnou z postele!!!

Trochu se hrabeme s tím balením. No jo, ještě nemáme ten správný cvik... 🤣

Snídaně v trávě... Nesmí chybět kafíčko a hrnek s čertem 🤣

Dobře posnídáme a vyrážíme za místními krásami. Nenechají na sebe dlouho čekat. Velké množství levád, kde jsme občas rády, že nejsme obézní nebo neodpadneme s batohem na jednu nebo druhou stranu, doplňují různé tunýlky, jeskyňky, vodopády a dokonce i louka nebo lesík.

Ještě že je tak hubená 🤣

Pohádkové levády všude kolem nás 😍

Oběd u vodopádu... - není tu na fotce vidět, tak si ho představte za zády 😂 

Horko a dlouhá stoupání...

Že by krizička??? 😫

Cesta ubíhala v klidu, ale je znát, že člověk toho zatím letos moc nenachodil... 

Utekly 😢 

Pózoval 😍

Jen to jejich značeni cest je opravdu úsporné. Myslím, že ho tu umisťují jen proto, aby se neřeklo...

Zkouška tvrdosti podkladu...

Zkouška měkkosti vody...

Aspoň že místo na spaní nacházíme docela snadno. Je naprosto luxusní. Máme výhled na hory kolem a určitě nás nemine nádherný západ slunce 🤗

Jen tak zevluji u stanu a fotím nádhery okolo...😍

Abych nezapomněla - tohle jsou ty ponožkoboty a jsem moc ráda, že jsem kvůli nim podnikala takové vylomeniny... Super produkt 👍 Všem vřele doporučuji...

Holky moje milovaný... 😍 Díky, Vašku 🥰

Aby těch superlativ nebylo málo, udělaly jsme si skvělou večeři. Na takovou nemám občas čas ani doma 😋😋😍

Celodenní motivace 👍

Jdeme na to 😋

Kdo by odolal??? 😋

Já tedy ne 😂

Západ slunce nás tedy opravdu neminul!!! Byl absolutně luxusní 😍

Nebo snad ne???

Jediné co mě moc netěší, že by se snad zítra mělo zkazit počasí... 🥲 A my máme zrovna v plánu spát na nejvyšším bodě, abychom zažily krásné ranní výhledy 🤷‍♀️

Doufám tedy, že jim to nevyjde...

Sobota 11. 3.

Londýn Luton - Funchal - někde před Portelou

nachozeno cca 6 km

To byla noc... Pokojíček útulný, ale v druhém pokoji bylo snad 20 lidí, kteří postupně v noci odjížděli na letiště!!! Stále někdo chodil na záchod... 😫 Do toho jsem hlídala čas, abychom nezaspaly, takže mi přišlo, že jsem pořád vzhůru... Aspoň, že se dospím v letadle. Poletíme 4 hodiny, takže času na to bude dost.

Cesta na letiště, odbavení... proběhlo bez komplikací. Jen jsme v letadle seděly asi o hodinu navíc, než jsme odstartovaly. No nic, co se dá dělat, však se dočkáme 🤣

Nádherné výhledy 👍

Let byl skvělý - výborně jsem se dospala 🤣. Přistání opravdu krátké - téměř na vodní hladinu -, ale hladké...

Menší letiště jsem ještě neviděla... 🙈

Vystupujeme z letadla a je to pecka!!! Konečně dlouho očekávané teplo 😍 Je tu 22 stupňů, nádhera 👍 Jen tedy nevím, co budeme dělat s těmi péřovými bundami, mikinami, rukavicemi, čepicemi a podobně... No vím, budeme je nosit minimálně týden v batohu 😫

Musíme do Funchalu pro plynovou kartuši a pak hurá na start treku.

Než se na letišti přebalíme do batohů - raději nechci vědět, co si o nás kolemjdoucí mysleli - mimochodem, než jsme se sbalily, přistála minimálně další tři letadla 🙈 - a než se rozkoukáme, ujíždí nám autobus do Funchalu... Další jede za hodinu!!! Jestli to takto půjde dál, tak toho moc nestihneme...

No, nemáme toho zrovna málo 😂. Teda aspoň Adélka 😍

Přišla k nám jedna Slovenka a nabídla nedodělanou kartuši!!! Bereme a jak jsme později zjistily, udělaly jsme moc dobře...

Nakonec jsme to zvládly. Přijely jsme do Funchalu a vyrazily hledat autobus, kterým musíme jet na trek, abychom věděly, kolik máme času a neskončily jak na letišti.

Jenže... Hned po pár krocích nás vcucla zmrzlinárna!!! Tomu prostě nešlo odolat...

banánová 😋

Kefírová s medem 😍

Autobus jsme našly a vyrážíme do Decathlonu. Naši kartuši nemají!!! Zlatí bratři Slováci!!! Ještě že máme ten zbytek - snad nám vystačí!!! Zato mají kraťasy a sluneční brýle, které Adélka ani nebalila a asi by je tu dost užila. Tak si kupuje alespoň ty!!!

Prohlížíme si místní katedrálu. Ronalda a zahrady si necháme po treku 😂.

Katedrála

Oblouk Kryštofa Kolumba - myslím 😄

Tudy přitéká sladká voda...

... tudy přitéká slaná voda

Cestou na autobus nás ještě vtáhne místní zelinář!!! Oni tu snědí snad všechno, co tu roste!!! Milion druhů mučenek, manga, dračí ovoce a proboha i MONSTERU tu jedí!!! A já blbá ji doma pěstuji jen na okrasu!!! 🙈

Samozřejmě jsme ochutnaly 🤣 A bylo to vynikající...

Dračí ovoce a monstera 😱

Neodolatelná s neodolatelným 😁

Autobus jel včas, stále do kopce 😱 a samozřejmě dojel trochu jinam, než jsme chtěly 🙈.

Proč se tady 5 vesnic vedle sebe jmenuje stejně???

Tak tady jsme zrovna vysadit nechtěly 😱

Nezbývá nám, než ty 4 km dojít pěšky po silnici - fakt hnus. Ale zvládly jsme to, i když z takové trasy člověk žádný požitek nemá.

A ještě jim tu rostou divný stromy!!! 🤷‍♀️😂

Aspoň, že jsme si ve Funchalu předtím zamlsaly 🤣.

Jsme na začátku treku a hledáme místo na spaní.

Jedno se naskytlo asi po 2 kilometrech - to původní nedáme, zdržely jsme se cestou od autobusu!!! Je to u nějakého rozpadlého hrádku, ale jinde žádná jiná rovinka není! Není co řešit, spíme tady!!!

Rychle stavíme stan - stihly jsme to ještě za světla. To je dobře, pak tu byla taková tma, že se mi ani nechtělo vyjít na záchod... Když šla Adélka, koukala si z očí do očí snad s nějakou krysou!!! 😫 Doufám, že se nebude dobývat k nám do stanu!!! Jdu raději spát...

Adélky noční kámoška 😂

Pátek 10.3.

Praha - Londýn Luton

Je pátek odpoledne a já už klasicky nestíhám. Přitom jsem si všechno nachystala předem!🙈 Už je mi trapný začínat každou svou cestu stejně... Mám to ustálené jak pohádky... Ale ono to tak bohužel opravdu je 😢🤷‍♀️

Ale proč??? Protože...

Mám dokoupeno spoustu nových funkčních věcí, které čeká generálka, než se mnou za dva měsíce vyrazí na PCT 🤗. Doufám, že projdou, protože shánět něco jiného se mi opravdu nechce...

No jo, jenže mi nedorazily ponožkoboty!!! A zrovna ty jsem si moc přála vyzkoušet 😫!!!

Vyřešila jsem to lišácky 😉 - objednala je jinde ve čtvrtek v noci s tím, že je za každou cenu musím vyzvednout v pátek, jinak je nechci... Nápad dobrý - realizace horší...

Mám zpoždění v práci!!! A je po ponožkobotách! Opět!!! 

Ne!! Mám spásný nápad... - do odjezdu na letiště zbývá třičtvrtě hodiny. To dám!!! 👍 Nebo tedy spíš Vašek!!! Vysílám ho narychlo vyzvednout opravdu důležité ponožkoboty!!!

No, myslím, že mě celou cestu pro ně proklínal, že zase něco dělám na poslední chvíli, ale dojel pro ně 😂. Nu což, on letadlo nezmešká a teď bude mít přeci týden klid....🤪 Úplně mu vidím do hlavy... 😁

Nakonec to stihl krásně a na letiště vyrážíme jen o 10 minut déle oproti původnímu plánu. 👍

Adélku nabíráme před IKEOU - do poslední minuty si holka pilná vydělávala... 

Vzhledem k tomu, co všechno veze za jídlo, se ani nedivím, že musí pořád pracovat... Jsem jen zvědavá, jak ta kila navíc se jí ponesou, když tu není Honza, který by jí ulehčil 🤷‍♀️

Na letišti jsme včas, vše probíhá hladce a už sedíme v letadle. Dnes přeletíme do londýnského Lutonu, odkud nám to ráno letí na Madeiru...

No, nevypadáme šťastně??? 😁

Náš osud je v rukou Wizzair...

Bolt tu jezdí za 20 liber!!! 😫 Tak to ani náhodou, to snad raději to naše odbavené zavazadlo odnesu ty 3 kilometry pěšky!!! Musely jsme odbavit zavazadlo, máme trekové hole, které na palubu nesmí  🤷‍♀️.

Po tomhle molu chodit umím 😁

Po dalším zjišťování možností objevujeme autobus, který jede kousek od místa, kde máme přespat 👍. Neváháme, radujeme se, jízdenka stojí pouhé 2 libry... A ještě víme, odkud pojedeme ráno ve 4 hodiny zpět na letiště. Autobus naštěstí jezdí pořád...

Adélka ví, koho si přibalit s sebou 🙈

Ubytování nacházíme bez problémů. Je to malý pokojík se sdílenou koupelnou, ale na tu jednu noc absolutně ideální. Paní majitelka nám každé nachystala instantní rýži s omáčkou v kelímku, čokoládu a kávu... 😋 Hodná paní... Takový servis jsem opravdu nečekala...

Musíme si užít útulnou noc... 👍

Vaříme si jídlo a já kávu a dokoukáme si film rozkoukaný v letadle. 

Kuchařské umění se nezapře 🤗

Užíváme si poslední noc v posteli s koupelnou a vším komfortem po ruce... 😍

Poznámka pod čarou: 

Někdo mi poradil, ať tyto deníčky píši vlastně odzadu - tzn. přidávám novější dny na začátek, ne na konec textu jako v předchozích příspěvcích... Myslím, že to byla Adélka... 🙃 Ale to je jedno, každopádně mi to přijde jako dobrý nápad a budu to tak nyní dělat - ať je vidět nový text jako první a nemusí ho nikdo hledat tam, kde skončil 👍