ALTA VIA 1

ALTA VIA 1

(5. - 11. 8. 2022)

Je čtvrtek ráno a já vstávám s pocitem, že už večer budu zase v horách. Tentokrát mám v plánu zdolat Altu Viu 1 v italských Dolomitech. Společnost mi bude dělat Dominika, takže to vypadá na fajn výlet 🤣👍. Jak úžasný pocit. Jen kdyby někdo za mě udělal všechno, co je ještě potřeba stihnout. Jako vždy jsem v úzkých s časem 🤷‍♀️. Nechápu, jak to vždycky dokážu, ale pomalu si na to začínám zvykat 😃. Naštěstí Dominika má taky půl hodinky zpoždění... Aspoň tolik, každá minutka k dobru. 😆 Hotovo, hurá tedy do světa...

Vyrážíme v 15.30 z Lužin. Cesta je cca 650 km dlouhá, takže pohoda. Ubíhá to skvěle, ve 22.45 jsme na parkovišti, kde se smí nocovat a blízko místa, odkud nám ráno jede autobus na začátek treku. 👍

Lahvinkou vína oslavíme Dominiky svátek a jdeme se snažit spát do auta. Dominika to po hodině vzdává a jde si lehnout ven... Tulit se nechceme a auto je pro nás dvě prostě krátký 🙈😢. Ale je krásně teplo, tak to snad dá... 😆

Pátek 5. 8. (18,15 km, převýšení 920 m)

Lago di Braies - Pederu

Noc žádná hitparáda 😫. Spíš než abychom spaly, tak jsme se o to snažily. Ale co, to rozchodíme. Doufám...

Moc lehký teda není... 🙊

Cesta busem dobrý, jen jsme si po dlouhé době musely vzít náhubek 😷🙄.

Hlavně se na cestu hezky upravit 🤪...

Od jezera Lago di Braies začínáme do dlouhého kopce 😫. Jak jinak... Je vedro, cestou ani kapka vody, to bude hustý... Ale přežily jsme a šťastně dorazily k první chatě, kde jsme se odměnily Radlerem. Pokud bude takových odměn víc, tak se do cíle možná budu plazit 😃.

Zasloužená odměna 😋👍

Cesta vedla krásnými horskými průsmyky a místy. Opravdu bylo na co se koukat 👍. Zase trochu jiné, než Alpy...

    

Zato to klesání dolů!!! To nás úplně odrovnalo 😫. Nevím, jestli mě víc bolí kolena nebo ramena od těžkého batohu!!! Hlavně, že v něm mám zase mraky jídla!!! Prostě nepoučitelná!!!

Doklesaly jsme s vypětím všech sil k chatě Pederu. A končíme!!! Dál to nedáme!!! 😱 Stejně se blíží bouřka. Aspoň ji přečkáme v suchu ve zdejší restauraci a pak si postavíme stan, uděláme večeři a zalezeme do teplíčka. Už se na to fakt těším...

Daly jsme si pivo a Radler a začalo to. Prší a nějak se tomu dešti nechce přestat!!! 🙀 Naopak, je to stále silnější a vrací se to!!!

Vyměkly jsme a jdeme se dokonce zeptat, zda nemají volný pokoj. Nemají!!! Stan nás nemine!!! To jsem tedy na to zvědavá... 

A ta předpověď? Doslova na hov... 💩 Od teď má být pořád hnusně. Jestli jim to vyjde, tak tohle bude výlet za všechny prachy... 🙄

Musíme doufat, že to tak nebude. To bych nedala...

No nic, jdeme stavět stany, vařit jídlo a snad se i vyspat 🙈.

Sobota 6. 8. (21 km, převýšení 1400 m)

Pederu - vyschlé jezero před Forcella Lagazuoi

Noc byla sice deštivá, ale aspoň jsme se probudily do celkem slunečného rána. Sice sluníčko nesvítilo přímo k nám, ale aspoň bylo vidět 😆.

Vůbec se mi nechce z teplého spacáku. Dávám si vločky a raní kafíčko. To je moc příjemný 👍.

Raní pohoda 👍

Dominice se po dešti nějak vytáhly nohy 🙊🤣.

Nakonec se zabalíme a vyrážíme. Doufám, že nás nečeká žádný horor v počasí!!!

Dopoledne se jde skvěle, svítí sluníčko a ikdyž cesta vede do kopce, jde se nám parádně 👏.

Maskoti u cesty 👍

Nějaká voda občas vidět je...

Jezera jsou téměř bez vody!!! 🙀 V nich se asi nevykoupeme 😢.

Kolem jedné ale pohádka končí. Přichází bouřka - zase!!! Naštěstí jsme opět poblíž chaty, tak si aspoň v jejím závětří vaříme oběd a přečkáváme déšť. Bohužel naše snaha vysušit při obědě stany padá!!! 🥲

Cestou nám pózují krávy 😁.

Koně nás útěkem varují před bouřkou 🤗.

Po bouřce se na chvíli vyčasí, tak připínáme stany na batoh, aby se aspoň trochu vyfoukaly... Daří se. Sice vypadáme jako paragáni, ale to vůbec nevadí 😃. Hlavně, že večer bude suchý stan 👍.

Jenom vzlétnout 😆...

Podařilo se!!! Stan je vysušen, můžeme být v klidu... Stále se ale nad námi honí další bouřky 😢. Chvílemi to ustává, ale jak řekl pan Kemr - Chčije a chčije... Bohužel nám to chvílemi kazí i výhledy. 😢 Snad bude zítra líp...

Zajímavý typ cest...

Úžasné značení naší trasy - ta modrá značka je naše 🙈.

Snad tam chvilku ještě vydrží 😱.

Místo na spaní nacházíme nejspíš ve vyschlém jezeře před rozcestím Forcella Lagazuoi. Doufám, že do rána tu to jezero nebude obnoveno 🙊😱. 

Večeře = odměna za náročný den 😋

Koukáme si z postele do postele 😆.

Začalo tedy dost pršet 🙈. Vítr mi vytáhl tři kolíky, takže můj stan přestal být stanem!!! 🙄 Musela jsem tedy vyskočit do deště a opravovat. Paráda, nic jinýho jsem si na závěr dne nemohla přát...

To jsem fakt zvědavá, do čeho se zítra probudíme 🤷‍♀️🙄. Jestli tedy v noci někam neodplaveme 🙈.        

Neděle 7. 8. (18,7 km, převýšení cca 900)

vyschlé jezero před Forcella Lagazuoi - Refugio Croda da Lago

To tedy byla noc!!! Tu bych nepřála ani nepříteli... Lilo a lilo, až tedy o půlnoci dolilo, ale i tak, žádná hitparáda... Asi už stárnu, nebo jsem zvyklá na lepší podmínky 😃. Letos mě ty cesty dost rozmazlovaly.

Ráno se probouzím v absolutně mokrém stanu - naštěstí jen z venku, vevnitř je to celkem ok. 🤪 To bude asi tím, že mi v noci vypadly tři kolíky a já musela stan znovu vypínat a zajišťovat proti pádu. 🙄 

Vůbec se mi nechce z toho teploučkého spacáku. Ale nakonec se přemluvím a jdu do toho... Sušíme, co to jde, sluníčko nám celkem přeje 😆👍.

Dnes směřujeme k takzvaným činkám a pak jak to půjde dál. Cesta je pohodová, téměř nikde ani živáčka. 

Kytičky si tu vybírají opravdu zajímavá místa...

První sysel na cestě 😂

Cinque Torri - takzvané činky

Samozřejmě, když chceme dělat oběd, začnou padat první kapky. Naštěstí jen trochu, takže to dáme 😆.

Čas oběda 😋

Postoupíme další kilometr a zakotvujeme v jedné chatě na Radleru. Mezitím propukne taková bouřka, že dáváme ještě vínko... Aspoň k něčemu to počasí je dobrý 🤣.

Osud to tak chtěl 😂.

Jsem zvědavá, kolik těch skleniček ještě bude, než vyrazíme dál... 🤭

Blbý je, že tím počasím mi strašně dochází baterka v tabletu!!! A já si, blbec, nevzala nabíječku!!! Proč taky, vždyť týden vždycky vydržel... No, jak vidím, toto nevydrží ani technika 😱😢. Ale my jo 🤣.

Musely jsme si dát druhou skleničku 🤷‍♀️, pořád se tu honí bouřky... 

Nakonec se počasí trochu umoudřuje a my tedy vyrážíme ještě kousek dál... Cesta je ale strašná 😫, samá voda, bláto... strašně to klouže a ještě do toho začíná znovu pršet 🙈. No nevím, asi jsme spíš měly zůstat v té hospůdce 🤗. Pozdě, musíme někde najít něco na přespání...

To se ale snadno řekne. Teď už neprší, teď leje 🙀. Už si nepřipadám jako na treku, ale spíš jako v nějaké výzvě, jestli přežijeme 🙄. Jsme úplně zmáčený, ani pláštěnka mi to už moc nebere... To chci vidět, v čem a kde budeme spát.

Prší stále víc 🙀

Cesty jsou jedno velké bláto 😫.

Je rozhodnuto, cestou žádné pořádné místo k nepovolenému kempování nebylo, dojdeme až na chatu. Tam nás vyhodit nesmí. Aspoň se usušíme a uvidíme, co dál.

Přicházíme k refugiu jako zmoklé myši. Zkoušíme se zeptat, zda nemají ještě dvě místa. A světe div se - MAJÍ!!! 👍 Není co řešit. Dnešní noc přečkáme v posteli, s teplou sprchou a bez deště. Myslím, že si to zasloužíme. 😃

Sice jsme takto vyměkly už třetí noc na treku, ale dnešek odpoledne byl opravdu extrém. Já vydržím hodně, ale čeho je moc... Doufám, že nic takového nás už nečeká. To by snad bylo lepší to zabalit a odjet jinam... 🤷‍♀️ Stejně bysme přes ten déšť žádné místní skvosty ani neviděly... A to je pak trek na prd... 🙄

Tak si budeme držet palce, ať už je od zítřka líp. 😂

Pondělí 8. 8. (19,1 km, převýšení 908 m)

Refugio Croda da Lago - Lago di Coldai 

Ráno se probouzíme v teplé posteli, úplně suché - to je jiný kafe 🙃. Udělaly jsme dobře. Sice je ráno úplně jasno, ale naše věci byly i přes pláštěnky dost navlhlý, takže by to bylo hodně nepříjemný v tom spát. Na to už nemám věk 🤭. Takhle jsme se parádně vyspaly, usušily a můžeme začít další část. Snad už trochu slunečnější a sušší 🤗.

Naše chodba

Náš vysněný pokoj 😂

Na naše poměry vyrážíme brzo - v 8 hodin jsme už po snídani a to je pro nás dost dobrý čas 🤪. Jindy to totiž jistí desátá... 🙊 Snídani si dáváme u jezera. Co jiného, než ovesnou kaši a kafíčko v hrníčku s tasmánským čertem 👍.

Vynikající snídaně u jezera...

... a kafíčko 😋

Jeden vrchol střídá druhý...

Dneska jsme snad v jiných horách. Sice jedna přeprška přišla, ale to jsme zrovna byly na vínečku a kafíčku, takže jsme ji hezky ze sucha jen sledovaly 👍.

Přečkáváme další déšť 😆.

Cestou sušíme zavlhlé stany 🤣.

Cesta ubíhala báječně. Akorát nevím proč, ale pořád mi tu kručí v břiše 🙊. Asi bychom měly více papat 😁🤭. No, to snad už zvládneme...

Nespadla 🤭

Jsou všude a nikdo je nechce 🙀...

Naše každodenní odměna 😋👍

Dnes poprvé jsme stavěly suché stany a v suchu povečeřely. Asi se opravdu blýská na lepší časy. 👍 Spíme u jezera, pokud se ta loužička dá tak nazvat... Ale zatím je to jedna z větších loužiček... 

Tohle místo je dnes naše 👏.

Růžové bohužel nakonec nebyly 😢...

V celé Itálii je volné kempování povoleno až nad 2500 m n. m. To opravdu nejsme, ale nakonec se nás tu u jezera sejde asi 10 stanů... Připadáme si tu nakonec jak na Mácháči 🤪. Snad nás tu tedy nikdo nevyhmátne 🤷‍♀️😂, to by bylo drahý...

Nevypadám, ale vařím takto ráda 🙈🤣.

Vyhlídky na zítřek jsou dobré, už se těším na další zážitky 😁👍.

Úterý 9. 8. (21 km, převýšení 900 m)

Lago di Coldai - u kravína pod Rifugio Bruto Carestitato

Ráno se probouzíme do krásného dne. Konečně 😂👏. To bude super den...

Již tradiční sušení

Jdeme si na pohodu, cesta nám ubíhá rychle. Výhledy jsou nádherné...

Dnes je dokonce vidět i značení cesty 🤭.

Dokonce jsme objevily refugio s výhledem na masiv hory... Bomba 🤗. 

Dneska je to také poprvé, co nám u oběda ani nekáplo 👍. Nastaly lepší časy...

Po obědě - tedy pokud se tomu dá říkat oběd (polévka do hrnečku a Radler) nás čeká perné stoupání v dnešním perném dni 🙀. 

Ještě u refugia si Dominika zvrtne kotník a rozbije si koleno. Je mi jí líto 🥹, na druhou stranu jsem sobecky ráda, že nejsem takový tele jen já 😂... (viz Mont Blanc...). Naštěstí je to malé 👍.

Ach jo, to znám moc dobře...

Některé cesty byly dost drsné...

Stoupáček nás opravdu nešetří. Dominika si vybírá svou první krizi 😟. Snad i poslední. No nic, zastavujeme na odpočinek, ona slupne pár fíků a krize je zažehnána. 😁👍

Zato já 🙄... Doposud jsem byla v pohodě a jen co chceme pokračovat, tak v mém žaludku i střevech to začíná vřít... Doufám, že to bude jen chvilková slabost!!! 😱

Zbaštím dvě černý uhlí, zapiju je malým Radlerem a je ze mě zase jura 😂👍. Uf...

Nocleh nacházíme kousek od refugia, nedaleko kravína. Snad holky v noci ani ráno nepřijdou... Nebo někdo jiný...

Dominika je trochu nesvá, ale nakonec to dává a staví stan... Noc bude zajímavá. Je to tady dost hrbolatý, asi se trochu ve spacáku zase povozím 🙈. 

A to nás zítra čeká jeden z nejtěžších dnů...

Takže pro jistotu sezobnu ještě černé uhlí a jdu spát 🤣.

Středa 10. 8. (23 km, převýšení 1 390 m)

u kravína pod Rifugio Bruto Carestitato - bivak u rozcestí Sedico pod Col dei Gai

Ráno se snažíme vstát brzo. To nic nemění na tom, že stejně vycházíme kolem 8.30. Holt, některé věci se už asi nezmění 🙈😁.

Každopádně, žádná kráva nás v noci nezalehla, ani nenavštívila, takže Dominičiny obavy byly liché 🙃. Je to zkrátka plašan... 🙈

Ještě se s námi rozloučily 😂.

Čeká nás celkem dlouhá cesta plná kopců, takže si budeme muset máknout 😫. Ale my to dáme...

Je potřeba pauzu? 🤷‍♀️

Cesta nám ubíhá překvapivě snadno. Sice je opravdu náročná, ale asi už jsme si zvykly. A ty výhledy!!! To jsme do dneška opravdu neviděly. Jeden by se z nich doslova posadil na zadek... Nevěděly jsme, co fotit dřív. 🤭

Dominika jen fotí... 🤭

Edelweiss - Protěž alpská nebo Plesnivec alpský 👍

Jak nám to šlo nádherně nahoru, tak dolů to byl doslova očistec!!! Strašný... Raději bych šla ještě jednou ten kopec nahoru, než tohle... A to zítra máme jen sestupovat!!! No potěš...

Tenhle marmot - svišť se moc fotit nechtěl... 😢

Když jsme se konečně dostaly k poslednímu refugiu před místem, kde bychom chtěly nocovat, tak už mi absolutně odumírala kolena! 😫 To nedám!!! A ještě se mi udělal puchýř! Tentokrát pro změnu ze spodu palce. Výborný místo pro sestupy, jen co je pravda...

Místo, kde chceme spát je prý poničené a máme jít raději jinam. Naštěstí je to po naší trase. Poslali nás na oficiální bivak asi 45 minut daleko. Naštěstí to nebylo z kopce, ale do kopce... A ještě jsme si ušetřily kilometry ze zítřka.

Tady by se dalo taky spát... Ale venku je to lepší 😁.

Dominika prošmejdila, co se dalo 🤭.

Je tu doslova krásně, ráno to bude paráda, určitě nás bude hřát sluníčko. Tedy pokud nás Dominika nebude hnát z postele už třeba v 6!!! Ale to asi nehrozí 😃.

Večer se rychle ochlazuje. Na bivaku je s námi ještě jeden mladík, prohodíme pár slov při příchodu (tedy Dominika prohodí - já poslouchám a učím se 🤣). Uvaříme si poslední báječnou večeři a uleháme k poslednímu spánku na treku 😉.

Zítra už jen sestup, stopem (snad to vyjde) k autu a hurá před odjezdem do Cortiny, kde oslavíme náš úspěch jak se patří 👍. Už se nemůžeme dočkat... To mě snad bude motivovat k sestupu 🤣. Jinak už nevím...

Čtvrtek 11. 8. (11 km, převýšení 42 m) 

bivak u rozcestí Sedico pod Col dei Gai - La Pissa - cesta zpět k autu

Noc byla krásně teplá a hlavně poprvé nebyla ani žádná rosa!!! Jinak byla i zajímavá. Než jsme usnuly chodila nám kolem stanu nějaká zvířátka a bylo slyšet, jak ukusují trávu. Asi srnky, kozy, mufloni nebo kamzíci 😁🤷‍♀️. Rozhodně to mělo kopýtka...

Ani jedné z nás se nechtělo ze spacáku, abychom se podívaly, kdo to vlastně je. Zůstane nám to tedy napořád záhadou... Ale je to trochu škoda 🙈.

Poslední balení... Můj batoh je teď těžký už jen jak školní aktovka 😃.

Tak jo, čeká nás sestup. Doufám, že nebude tak strašný jako včera! Už si představujeme, jak nastupujeme do našeho auta, odjíždíme do penzionu v Cortině a večer oslavíme naši cestu prkénkem s dobrotami a místním vínečkem 😋🤭.

Naštěstí cesta dolů je až na pár kratičkých úseků naprosto v pohodě 👍. Jde se dobře a po chvíli nás ještě dohnal pán v černém, se kterým jsme se včera bavily. Dominika rozvedla konverzaci a já pilně poslouchala 🤣. 

Jsem na sebe hrdá, protože jsem rozuměla skoro všemu o čem se bavili. A co jsem nerozuměla, to jsem si domyslela 😃. Dominika se sice pokoušela mě do rozhovoru vmísit, ale této její léčce jsem odolala a raději dál poslouchala 🤣.

Ke konci jsme se rozloučili a my jsme v klidu dokončily sestup k silnici. 

Osvěžení před návratem 

A jsme šťastně v cíli 👍👏.

Po lehkém osvěžení u říčky jsme zkusily stopovat. Během asi 5 minut nám zastavil řidič se dvěma malými holčičkami v autosedačkách. 

Je to sice super, odvezl nás do Belluna, ale mezi autosedačkami jsem si připadala jak párek v malém rohlíku 🙈.

Ale co, musím přijmout, co je... 🤷‍♀️

V půlce cesty si řidič otevřel okýnko. Jen doufám, že ne proto, že jsme mu třeba zapáchaly 😱😫!!! Snad proto, že neměl klimatizaci a bylo mu horko... 🙈😂

Dál už pokračujeme busem a vlakem. Šťastně se dostáváme k našemu autu. Jen ta cesta trvala hrozně dlouho!!! Byly jsme i strašně hladové... Vždyť naposledy jsme měly ráno kaši 🙀!!!

Hlad byl opravdu velký... 😁

Úžasný kebab 😋😋😋

Cestou jsme také zjistily, že ubytování v Cortině (i kdekoliv jinde v okolí) na jednu noc je dražší, než některé týdenní dovolené u moře!!! 😱

Změna plánu! Ubytování nebude! Jedeme domů na noc, to zvládnu, je to jen 650 km... A není tak pozdě. Prkénko si vytvoříme ze zdejších produktů nakoupených v Coopu a sníme to někde na piknikovém stole 😃. Aspoň tam budeme mít to, co si vybereme...

Trošku méně pompézní odměna, přesto to bylo super.

Piknik na odpočívadle v Rakousku 👍🤣😋

Cesta domů byla pohodová, uběhla rychle. Bohužel, další nádherný trek končí... Ale už jsou  v plánu další 😁👏...

Celkové náklady:

Benzín: 1800 Kč

Poplatky: 465 Kč

Cesta zpět k autu: 225 Kč

Ubytování: 700 Kč

dobrůtky, prezenty: cca 2000 Kč

Nachozeno: 131,95 km

Převýšení: 6 460 m

Počet dní: 7

Hodnocení:

Nádherné hory, jejich rozmanitost je nezapomenutelná. Škoda jen, že první tři dny nám to trochu kazilo počasí. 

Jsem moc ráda, že jsem tento trek šla. Trochu bych se přela o všude popisované jednoduchosti, přesto všem bez výhrady doporučuji. 😁

Špatné značení, případnou nepřízeň počasí a sem tam drsné podmínky překonají milí místní lidé, nádherné výhledy a ti, se kterými trek absolvujete 👍. Děkuji Dominice za milou společnost a snad zase někdy na nějaké další cestě...