SRÍ LANKA únor 2024

 KARIBIK 

 10. - 26. 6. 2022

VÁŽENÍ PŘÁTELÉ, ANO... OPĚT JSEM TU... VŠAK UŽ BYLO NA ČASE PODNIKNOUT NĚJAKOU DALŠÍ ZAJÍMAVOU CESTU!!!

A NENÍ TO NIC MENŠÍHO, NEŽ NÁMI DLOUHO VYSNĚNÁ PLAVBA V KARIBSKÉM MOŘI... ⚓️⛵️😆

Pátek 10. 6. 

Praha - Paříž

Je pátek ráno a já si začínám uvědomovat, že nadešel dlouho očekávaný den D. Dva roky odkládaná plavba Karibským mořem je tu!!! 

Když si ale uvědomím, co ještě je potřeba do odjezdu udělat, nevěřím, že je to možný stihnout... vždyť nemáme nakoupeno, vypráno, zabaleno a spoustu dalších důležitých maličkostí - mezi nimi i odbavené letenky 🤗. Až dodnes jsem žila v představě, že mám nalétáno dost kilometrů, abych je dokázala odbavit během pár minut... Šeredně jsem se však zmýlila 😳!

Nakonec to vzdávám - NEMÁM ČAS - a předávám vše Vaškovi, ať to dořeší. Po téměř hodině to zvládl - HURÁ!!! Snad opravdu tedy poletíme...

Dokončuji poslední přípravy (já myslím, že času máme dost, Vašek evidentně ne 🤪). Neustále mě provokuje, zda už konečně pojedeme. Ale já se vytočit nenechám... 

Vašík v klidu vyčkává na povel, aby nás odvezl na letiště a v duchu se již těší, že konečně bude mít volný byt 🤣. Nakonec ale přece jen vyrážíme směr letiště Praha-Ruzyně. 

Cesta není zrovna rychlá - silničáři rozkopali všechno, co jim zrovna přišlo pod ruku -, ale přijíždíme včas a na letišti vše klape, jak má. Tentokrát dokonce ani žádné zpoždění letu!!!

Naše letadlo už čeká...

Všechno je tu zelený... I letušky 😂... Nevím, jestli po letu nebudeme mít stejnou barvu.

Že by svatba na palubě??? Bohužel...

Po necelých dvou hodinách přilétáme do Paříže, abychom zjistili, že k hotelu musíme najít nějaký autobus. Pěšky je to sice jen 6 km, ale jsou tu samé dálnice...

Francouzi mají opravdu smysl pro humor. Na něco se jich zeptáte anglicky a oni odpovídají zásadně francouzsky 🤦‍♀️. Takže úžasná domluva... 😳

Buď jsme vypadali tak blbě nebo naopak sympaticky, že nás nakonec jeden z autobusáků odvezl zadarmo 🤣👍.

Je 22.30 a stále světlo a teplo 👍👍

Hotelový pokoj bych snad ani nenazývala pokojem... Místnost 3x3 metry, s umyvadlem, postelí a televizí... prostě F1 (Možná název hotelů vznikl od toho, že z nich lidi odjedou tak rychle, jako by řídili F1😆🙈.). Sprcha a záchod na chodbě, ale tu neřeším, stejně nemáme RUČNÍK 🤗. Do zítra neshnijeme... 🤪

K večeři Vašek ochutnal typickou francouzskou kuchyni...

... a já měla malý předkrm... 😋

HURÁ DO POSTELE (ta je čistá...), zítra nás čeká dlouhý let...

Sobota 11. 6.

Paříž - la Marina du Marin, Martinik

Horší noc jsem v žádném hotelu nezažila!!! To bylo strašný... Recepční celou noc hulákal tak, že se nedalo spát a nějací chytří Francouzi přišli večer pravděpodobně z nedaleké diskotéky, zapálili si na chodbě a spustili kouřový alarm 😤!

Myslím, že jsme si vyzkoušeli, jaké to je spát na bojišti 😫! Už NIKDY více!!! Příště budu raději chodit po Paříži a nocovat na letišti...

Každopádně hned po probuzení (spíš po vzdání se snahy spát) odjíždíme busem na letiště Orly, odkud nás čeká dlouhý let na Martinik. Už abychom tam byli 🤣. Snad nám dají v letadle něco na zub...

Dali a bylo to výborný... Jen se podívejte 😋. Uvidíte dokonce i náš let...

Jídlo v letadle bylo naprosto luxusní. Dostali jsme k obědu kuře s bramborovou kaší, salát z kuskusu, bagetku, máslo, žerve, lahvinku vína a vodu. Pak přišlo na řadu kafíčko a nakonec i svačinka ve formě jogurtu a bagetky. Naprostá spokojenost.😋

svačinka

Obídek

Obídek i s letem

Vystupujeme na letišti ve Fort de France a nejen, že nám nefungují data (přestože jsme stále na francouzském území - nechápu 🤷‍♀️), ale ani nemůžeme volat. 

Bereme aspoň taxi a vyrážíme k naší lodi, tedy spíš katamaránu. Jsme naivní - ještě ho nemají uklizený 😫. Ale všechno špatné je k něčemu dobré - musíme do hospůdky 🤣, kde se aspoň dostáváme na wi-fi 👍. 

Čekáme na loď

Mohutně potvrzujeme, že jsme vpořádku na místě, nikdo neví, kdy bude další možnost... A dobře jsme udělali (pozn. další dva dny sháníme simkartu, proto mé zpravodajství získává časové trhliny). 

Každopádně loď máme a vypadá dobře.

Můj pelíšek

Tak ji jdeme oslavit do Kokoarum baru, kam za námi přijíždí i poslední část posádky. Konečně jsme kompletní - a plni optimismu 🤣🤣🤣. 

Neděle 12. 6.

la Marina du Marin, Martinik - Marigot Beach, Svatá Lucie

Je ráno. Noc byla naprosto skvělá - žádný breberky (ani lezoucí, ani létající), teplo, klid, houpání jak v kočárku 👍.

Po snídani nás čeká návštěva místního Carefouru, abychom v případě ztroskotání neumřeli hlady. 

Vše nakoupeno, zařízeno, můžeme zvednout kotvy. 

Nejprve to vypadá idylicky. Zvládáme i první pořádnou koupačku... Po pár hodinách se však situace dramaticky mění...😳 Postupně je čím dál větší ticho a většina posádky se odebírá na okrajové části lodi, aby odevzdala svou daň za plavbu všemocnému Neptunovi 🤢🤮 To jsem fakt zvědavá, co s tou lodí budeme dělat, když odpadl i kapitán 😲😲!!!

Začíná se dělat ticho...

Ještě že nejsem mezi nimi... 😱

Vydrželi jsme 4. Kapitán se naštěstí zmobilizoval aspoň na přistání. Naše přistání by totiž asi vyšlo draho... Mně sice špatně nebylo, ale špatně jsem zavřela okna, takže se mi Neptun pomstil mokrou postelí, mokrými bonbonky, ale hlavně mokrým iPadem 😥😩. Minimálně klávesnice je kaput, ostatní se snad vzpamatuje... 🥺🤷‍♀️ 

Po velice intenzivním prvním dni plavby se posádka začíná probírat z deliria 🤗. Zase panuje dobrá nálada... 

Když ostatní zvrací, tak já sleduji ptáky 🤭🤣.

Místní taxi

Pondělí 13. 6. 

Marigot Beach, Svatá Lucie - Soufriere, Svatá Lucie

Vyrážíme brzy, chceme dojet až na Svatého Vincenta, jen cestou potřebujeme konečně koupit datovou simkartu. Nejbližší možnost je v Soufriere. Jedeme tedy tam. 

V dálce už vidíme Pitony.

Ale je tu nádherně 🤗.

To ještě netušíme, že za chvíli tam budeme stát 🙊.

Když kotvíme v Soufriere, sjíždějí se k nám všichni, jako bychom byli nějaké luxusní žrádlo. Možná pro ně jsme, ale zdaleka jim nebudeme tak chutnat... 

Vyřízení formalit (přejíždíme různé státy, takže se musíme furt přihlašovat a odhlašovat), o nichž jsme byli při přebírání lodi ujištěni, že je nikdo stejně kontrolovat nebude, trvá asi 2 hodiny. Musíme zaplatit kotvení do druhého dne, takže měníme plán a zůstáváme... 

Zcela bez psychické (i fyzické 🤪) přípravy jdeme na odpolední výšlap na Velký Piton. Vyšlapeme 800 výškových metrů!!!

Výstup je možný jen s průvodcem - dohadujeme si tedy cenu a vyrážíme. 

Vyráží nás 7. Martinka a Romča však po 200 metrech otáčejí, že jdou raději do baru 🙈🤣. Pokračujeme v pěti - já, Eva, Tomáš, Lucka a Martin. Oni mladý a k tomu náš průvodce, který nahoru doslova běží jak černá koza... No potěš 😲🤦‍♀️, doufám, že mě nikde nenechají... 

Celou cestu nahoru si říkám, že to nedám dolů 😳! Obří kameny, občas lana, kořeny, strmé cestičky... Lezeme doslova po čtyřech. Kvůli ukopnutému nehtu na palci jdu jen v sandálech, o to se jde hůř... 

Ale zvládli jsme to. Sice jen 4 (Lucka to vzdala asi 30 minut před cílem), ale stálo to za to. Zážitek byl velmi intenzivní nejen pro mě, ale i pro má kolena, která si ho budou ještě dlouho pamatovat...

Můj paleček vydržel 👍.

Myslím, že už nastala doba jejich tejpování před výkonem 🤷‍♀️🙄. Asi mi stárnou jen kolena... To by ještě šlo 😹.

Po návratu na loď jsem čekala, že tu na nás bude čekat oběd... 🤷‍♀️ CHYBA 😥!!! Čekal tam na nás jen černoušek, který teď chtěl za výlet 4x víc, než jsme si domluvili... Hajzlík. 

Tohle je ten prevít 😖.

Koupání v dešti je naprosto boží... Voda je stále teplá jako vzduch a vzduch při dešti má také hodně... To je přesně něco pro mě 🤩.

Naštěstí jsme neustoupili a slušně ho vypoklonkovali... Dost s tím pomohla Romana, která se předtím roztomile upravila v baru. Asi jí budeme říkat RUMí. 😅😅😅 

Když nebylo jídlo, jeli jsme aspoň večer do města podívat se na jejich Prašnou bránu. Nic jiného tu vlastně ani nebylo, jen spousta podivných lidí - žebrali, pokřikovali, mluvili s odpadky - přišlo mi to městečko (pokud to tak lze nazvat) celé zhulené 🙄🤷‍♀️🤦‍♀️. Raději jsme jeli zpět na loď, než se jim podaří prodat nám do lodi nějakého pasažéra... 

Krásná místní architektura...

Prašná brána

Na lodi už na nás tentokrát čekal vynikající čočkový salát s mletým masem 😋😋. To se Kamil opravdu vytáhl 👍👍👍.

Úterý 14. 6.

Soufriere, Svatá Lucie - Modrá laguna, Svatý Vincent 

Startujeme před šestou. Alespoň tak jsme to nahlásili na celnici. Vždy se musíme nahlásit do země a říct, kdy vypadneme... Vyrážíme brzo, protože slunce tu zapadne v 19 hodin, takže ve 22 už všichni skoro spí a pak vstávají kolem 4. hodiny😳🙈.

Já tedy ne... Chodím spát déle, ale před 6. hodinou většinou nevylézám. Mám přece dovolenou 🤣🤣.

Počasí je jak na houpačce 🌞💦.

Cesta je v pohodě, špatně to snáší už "jen" kapitán s Martinou. Ostatní jsou ok. Jakmile se však objeví obrovské hejno delfínů, je okamžitě všem dobře... Tak nevím, jestli to na nás není jen nějaká kamufláž 🤷‍♀️.

Zažíváme první opravdové období dešťů. Přesto je teplo a zastavujeme v zátoce na koupání... Paráda, moře teplé jako vzduch, plaveme se podívat na pláž s černým pískem. 

Ještěže se můžeme alespoň trochu schovat... I když bychom uměli do lodi už vymyslet mraaaaky zlepšováků 😂.

Pokračujeme a tentokrát už zažíváme opravdový tropický déšť 🌧🌊. Máme ale dobrého kapitána, i šikovnou posádku, takže žádné nebezpečí nehrozí 😏.

Kapitán se svým outfitem 😂

Končíme v Modré laguně a konečně ne na bójce, ale pěkně u mola 🤣. Můžeme se v klidu vysprchovat a dojít si do restaurace na drinky🍹. HURÁ... 

Banana split 😋

Počasí zkouší odolnost naší lodi i nás 💦💦💦. Ale my se nedáme a loď taky ne. Zatím odoláváme bez následků 😉...

Člun v národních barvách

Přístav v Modré laguně

Procházkou do bankomatu, nutně potřebujeme karibské dolary!!!

Takto vypadají karibské dolary...

Středa 15. 6.

Modrá laguna, Svatý Vincent - Bequia, Grenadiny

Ráno je nádherné počasí. SLÁVA... 😂 Nemůžeme však hned vyplout, ale je potřeba podstoupit zdejší odhlašovací a přihlašovací ceremoniál. Trvá to celé dopoledne...🤦‍♀️ ZASE!!!

Takže za tu dobu stíháme taky doplnit zásoby jídla, pití, benzinu i vody. Budeme to potřebovat, na grenadinských ostrovech prý nic není 🙄 Hlavní je, že tam budeme my 🤩 - proces přihlášení do země je nakonec úspěšný 👍.

Najednou Tomáš zahlásí: "Polštář na pravoboku!" 😲 Zjišťujeme, že je z naší lodi. Tomáš nemůže najít plavky a polštář začíná klesat... Co se dá dělat, budu tam muset já... Taky bez plavek 🙄! Ale ponechávám si aspoň spodní prádlo - větší hrdina nejsem... 😹 Když chci zvednout polštář do lodi, nevím, zda ho já zachráním nebo mě on dřív utopí 😳. Váží totiž asi tunu. Nakonec ale zvítězíme přece jen my.

Můžeme vyplout. Svůj cíl vidíme na obzoru, plavba bude krátká. Přesto je díky vlnám výživná. Ale tentokrát již všichni obstojí bez ztráty kytičky 😂.

Trošku nás provázejí vlnky 😂

Připlouváme do malebné zátoky na ostrově Bequia. Kotvíme, skáčeme do průzračné tyrkysové vody a plaveme na břeh. Kamil vaří oběd a chytá ryby.

Po návratu rozhodujeme, že tu zůstáváme. 

Že by nějaká rybka 😋???

Kamil je celý sedřený 😱😱. Že by vaření salátu bylo tak nebezpečný... Není... Ale zabrala mu ryba a místo záseku sebou sekl o palubu katamaránu 😫. Škoda, mohla být k salátu i rybka...

Po jídle vyrážíme zpět na břeh. Tentokrát na člunu. Jdeme Trail princezny Margaret do města. Je to jen cca 500 m a vede kolem pobřeží. Moc pěkná procházka.

Motor ještě funguje... 😉

Romantické mládí 🥰

Ježci tu vypadají plesnivě 🙃.

Ve městě bereme zdejšího taxíka a chceme odvézt na chovatelskou stanici želv. Sice nás tam milý černoch odveze, ale zdejší majitelé to už pro dnešek zabalili a nejsou k sehnání.

Už samotná jízda byl zážitek 👍.

Tak se alespoň fotíme u Atlantiku a shazujeme kokosy (pro přesnost shazuje Kamil s černouškem pomocí dlouhého prkna - na palmu opravdu nelezou...) a posilňujeme se na zpáteční cestu 😁. Výlet za všechny prachy 😂.

Atlantik v celé své kráse 😍

Když ne želvy, tak aspoň kokosy 😋.

Zajímavý způsob prohlídky...

Zpátky ve městě se zastavujeme na jídlo (přece jen ho na lodi je poněkud menší množství, než bychom si zasloužili...). Asi nás chce Kamil nechat vyhladovět a sežrat 🥺😁. Vaří sice výborně, ale to, co já doma uvařím za 20 minut, to dělá 2 hodiny... Asi se s tím moc mazlí. A přitom my to pak za doprovodu šíleného hladu sníme za 2 minuty... A bohužel po dojedení máme stále hlad... Takže nyní je možnost se najíst do syta...

Námořnický kříž

Barevnost nezná mezí...

Velice šikovný kokosář 😂

Dávám si hamburger s barakudou. Skvostný...

😋

Po příjezdu na loď jsem úplně hotová. Jdu spát a těším se na další den.

Čtvrtek 16. 6.

Bequia, Grenadiny - Mustique, Grenadiny

Ráno vyrážíme na pohodu. Konečně nás nehoní žádní celníci a nic podobného... Míříme k ostrovu amerických zbohatlíků - prý tu mají své baráčky... Třeba nás někdo z nich pozve na barbecue 😁.

Kokos s rumem 👍

NEPOZVAL 😥.

Ale to nevadí. Ihned po příjezdu na bójku na nás začínají vykukovat z vody lepší domorodci - ŽELVY 🐢😮. A ne jedna chudinka zatoulaná, ale hned několik... 

No tak to je PECKA... Bereme brýle, šnorchly a skáčeme do vody. A nejsou tu jen želvičky, ale také rejnoci, spousta rybiček a dalších životů 👍.

Nemůžeme se vynadívat...

Kamil zkusil rybařit a ejhle!!! asi bude večeře 😮. Chytil nějakou barevnější i klasičtější rybu - ale prý jsou jedlé všechny víckrát než jednou 🤷‍♀️. No, uvidíme večer. Možná zůstanu u klasiky 😂.

Za naším kotvištěm by měla být laguna. Chceme ji prozkoumat, možná se v ní vykoupat, proto se na člunu vydáváme ke břehu. U břehu je však dost mělko, proto se pro nás kapitán obětuje a dotáhne nás blíž přes korály už za lano 👍. Máme dobrého kapitána 🤗.

Kapitán se obětuje pro posádku.

Ihned po výstupu na souš nás vítají další želvy - tentokrát suchozemské 😮🤗👍. OMG, to je paráda...

Brzo zjišťujeme, že laguna opravdu není koupací... Je to bahňák, jehož vodu zadržují všudypřítomné mangrovy. Ty chrání kolem dokola zdejší pověstné jedovaté stromy. Jsou označeny červeně, takže je lehce poznáme i my. Mají jedovatá jablíčka, nemá se na ně ani sahat!!! A když prší, tak se pod nimi nesmí ani stát!!!

Jedovaté potvory 🙊

Naštěstí není na obloze ani mráček, takže můžeme být v klidu...

Obcházíme lagunu po trailu s naučnou stezkou. Cestou narážíme na mraky krabů, kteří před námi rychle zdrhají do děr. 

Pak zvládáme ještě pár kýčovitých 😁, ale nutných fotek na zdejší pláži s bílým pískem a palmami. Všudypřítomné obrovské lastury jsou nádherný. Škoda, že se nemohou vyvážet... Ale asi vědí proč... Žádné by tu už totiž nebyly 😂.

Pravá romantika 🥰

Po návratu na loď uspokojíme naše žaludky, mimo jiné i dnešními úlovky. Nakonec ochutnám i tu barevnou, ale klasika je klasika. 😉

Úlovky na talíři 😋

Bylo v plánu ještě zajet do baru, kam chodí prý Mick Jagger (a nějací další známí lidé), ale na to už nikdo nemá moc sílu. Holt nás nepozná... Jeho chyba 🤪.

Raději si dáme skleničku 🍷 ze svých zásob (bohužel, místní RUM zatím nic moc...🤷‍♀️). 

Objevujeme, že kolem lodi plují světélkující ryby!!! Zase se necháváme unést a všichni 20 minut čučíme do tmavé vody, kde probleskují světýlka... Připadám si, jako kdybychom přiletěli z Marsu - zaujme nás prostě všechno 😁.

Světélkující ryby se fotí asi stejně dobře, jako ty létající, které jsme potkávali přes den...

Další nádherný den končí... Snad i ten následující přinese stejné množství zážitků...

Pátek 17. 6.

Mustique, Grenadiny - Tobago Cays, Grenadiny

Před vyplutím zajíždíme ještě na gumáku do městečka. Další dva dny nekoupíme ani oschlou kůrku a jsme docela žravá posádka 😋🤣.

Klasický Karibik - malebnost a barevnost městečka není třeba komentovat...

Zásoby jsou doplněny, můžeme vyplout.

Cestou se vlastně nic zásadního neděje... Žádní delfíni, želvy, ani nikdo nezvrací... Takže vlastně taková fádní cesta 🤗.

Nejprve zastavujeme na Mayrone, kde je krásně vidět návětrná a závětrná strana najednou. Pláže jsou tu krásné, voda taky, lidi taky...

Tady je krásně vidět návětrná a závětrná strana 👍.

Ráj na zemi 🥰

Neobydleno...

... obydleno 🤣

Eva se skamarádila se dvěmi domorodými holčičkami. Tak nevím, jestli nám nepřibudou další dva pasažéři 🤷‍♀️.

NEPŘIBUDOU... RODIČE NÁM JE NEDALI 😁. ASI JE STARŠÍ PRODAJÍ VÝHODNĚJI 🤣.

Někteří šílenci nám projíždějí před lodí a zkouší, jestli jsou rychlejší 🙊.

Dojíždíme na ostrovy Tobago Cays, kde nás zítra čeká pohádkové šnorchlování. Jsme v národním parku a měla by to být nejkrásnější část Grenadin.

To je panečku pohoda 👏😂.

Tady taky 😂

Pozn.: Akorát se mi tedy spustila rýma a kašel, tak doufám, že ještě nějaký ten pátek vydržím. Taky kdo by nenastydl v Karibiku, že jo 🤷‍♀️...

K bójce nás vždycky někdo dovede a pomůže nás ukotvit 👍.

Kotvení zaměstná celou posádku.

Večerní prohlídka ostrova

Sobota 18. 6.

Tobago Cays, Grenadiny

Dnes vlastně nikam neplujeme. Máme šnorchlovací den 🥽👍 JUPÍ... To bude nádhera.

Ještě musíme počkat, až přijede náš černoušek a my mu potvrdíme, že večer dorazíme na pláž na barbecue. 😋

Vše klape, je přesný jak hodinky... - alespoň někdo tu funguje. I když nám to moc nevadí, protože zdejší výběrčí parku si nás včera nevšimli, tak máme noc zdarma 👏👏👏.

První šnorchlovací cíl je malý ostrůvek uplatněný v prvním díle Pirátů z Karibiku. Zase jedeme po stopách Jacka Sparrowa 🤩. Zrovna tady tančil s Elizabeth Swann 👍. 

Přijíždíme do ráje 😍.

Takhle bych mohla trávit dlouhé hodiny...

Ostrůvek je nádherný, nemůžeme se ho nabažit. A těch lastur 🐚!!! Dokonce tu vidíme první malinké žraloky 🦈😱. Ale plují jen u břehu a nás si nevšímají. Jsme pro ně asi moc velké sousto 😳... 

V zajetí lastur 🐚

Pár jedinců se přesto v tu chvíli do vody moc nehrne... Nakonec to ale překonají a zjistí, že žraloci si asi myslí: Člověk není žrádlo, je kámoš... 😄

Žraločí strážce

Rybiček spousta, sice ne tak barevných jako v Egyptě, ale to nevadí. Potkala jsem dokonce Dorry 🐠. Asi hledala Východoaustralský proud... 😝

No nic, bude čas popojet dál, tak si dáváme jen lehký oběd. Večer přece bude barbecue 😋.

Přijíždíme k ostrůvku, kde se nejvíce vyskytují želvy. Když šnorchluju, potkávám hned čtyři různých velikostí. Je tu celkem mělko a ony se pasou na mořské trávě. Když vyplavávají ke hladině, stihnu si pohladit jejich krunýř. NÁDHERA... JSEM NADŠENÁ 😹.

Co jsme nečekali, že bude nádherný i ostrov sám o sobě. Při obhlídkové procházce jsme narazili nejen na překrásné výhledy grenadinského formátu, ale taky na suchozemské želvy a leguány. 🌴🌵🐢🦎

BOMBA, to je snad lepší než zoo.🙊

Hezky nám pózují 😃.

Jsem ve vodě tak dlouho, že mám varhánky snad všude. A ještě ke všemu se mi zcela uvolnil můj ukopnutý nehet - teda až na jedno místo. Nemám ale srdce (a kuráž) ho odtrhnout celý!!! Uvidíme, zatím si ho tam nechávám jako záklopku 🤷‍♀️.

Kručení v žaludcích nám naznačuje, že čas barbecue se nezadržitelně blíží. Jedeme zaparkovat a ladíme náš večerní outfit 👗. Každé šaty jsou jinak barevně veselé, takže zapadneme do Karibiku jako prdel na hrnec 👍.

Na ostrově máme přidělený kempingový stůl zakrytý umakartovým ubrusem zdobeným místními ovocnými plody. No, asi zdejší tradice 😸.

Vypadá to nadějně, dostáváme dostatek příborů a talířů. Dáváme si místní specialitu - rum punch. Je výborný 🍹😋. Někteří zůstávají u klasiky - zdejšího piva 😛.

Začínají nosit jídlo. Vypadá nádherně, ale asi mají na 10 lidí rozpočítanou každou bramboru 😱. Pro každého tu byl jeden plátek ryby red snaper, jedna kuřecí palička, brambory, rýže, vařená zelenina a dva plátky pečeného banánu. Po dojedení se tak nějak cítíme stále hladoví 😔. Proto Martina vyjednává, že nám toho dali dost málo... Přinesou tedy každému ještě jednu paličku kuřete a jednu lžíci rýže.

Když dostáváme slíbenou lahev červeného vína (jednu pro 10 lidí 😂), začíná pršet. Aspoň, že jsme si to málo jídla snědli za sucha!!! Kdyby mi ještě do té mé porce natekla voda, tak to už by byl opravdu vrchol... Nemají tu totiž ani žádnou stříšku!!!

Shrnutí: Celkově taková lehčí večeře z restaurace za dvojnásobnou cenu 🤣.  No, nekup to... Ale chtěli jsme si to zkusit, tak jsme do toho šli... Víme, že už víckrát to nemusíme zkoušet...

Návrat na loď je zajímavý. Náš motor u člunu definitivně dosloužil. Odvezou nás i náš člun pracovníci restaurace.

Nutno podotknout, že místní lidé jsou opravdu ochotní.

Víc nás rozčiluje ten člun!!! Už jsme mu vyměnili naprosto vyhořelé svíčky a teď tohle 😖. A to máme ještě týden plavby před sebou. Jsem zvědavá, jak se budeme dostávat na břeh!!!

Kdybychom se dostali do nějaké nebezpečné situace, máme tedy stejné vyhlídky jako měli cestující na Titaniku 😫... Paráda... Aspoň, že ta voda je tu kdyžtak teplá...

Večerní romantika 🥰

Nakonec celkem příjemně nasyceni si jdeme lehnout.

Neděle 19. 6.

Tobago Cays, Grenadiny - Canouan, Grenadiny

Ráno se probouzím se zcela zalepeným okem. Úžasný, stává se ze mě jednooký pirát 🧏🏻‍♀️😱... Vypadá to na začínající zánět spojivky. K té mojí rýmě a kašli by to celkem pasovalo... PARÁDA 😖... To mě ten nahoře trestá, že jsem nezabalila lékárničku!!! Snad to bude dobrý a já uvidím i zbytek dovolené...

Jinak můj kryt nehtu u palce stále drží. Ještě jsem si včera zabodla při procházce do nohy trn a dnes je to trochu citlivý... 

Asi budu muset celý den ležet 😁🤷‍♀️.

MÉ TĚLO CHÁTRÁ 😱😱😱.

Opouštíme potápěčský ráj Tobago Cays a plujeme k soukromému ostrovu Palm Island. Tady proběhne jen koupačka a okolo Union Island se vydáváme na Canouan.

Moje místečko 🤗

Soukromý ostrov Palm Island - tady jsem se vykoupala jenom já 🤷‍♀️.

Taky chci takový ostrov...

Kotvíme v romantické zátoce, kde jsme úplně sami.

Všichni máme strašný hlad, náš kuchař Kamil vaří sice skvěle, ale hrozně pomalu 😢... Připadám si jak na odtučňovacím táboře 😱. Ráno miska vloček a pak celý den nic... 🙄

Jdu tedy raději do vody. Všude kolem jsou korály, což slibuje krásné korálové rybky. A nemýlím se!!! Hotové akvárium 🐡🐠🐟😱. A jako bonus - podržte se - nádherná obrovská MANTA 😱!!!

No tak to byl sen... 😍 Myslím, že víc si snad už nemohu přát...

Po večeři si jdeme prochodit ostrov. Zjišťujeme, že je absolutně plný želv 🐢... Sice tu podle průvodce měly být kozy, ale tu jsme nepotkali ani jednu 🤷‍♀️. Tak nevím, čemu tu říkají koza...

O želvy doslova zakopáváme 😃.

Zašla jsem na kus řeči 😆.

Aby jich tu pak nebylo tolik!!!

Přes mraky želv se dostáváme na vrcholky kopců - celých asi 100 m nad mořem!!! 🤣 - kde jsou nádherné výhledy na všechny strany... Prostě stálo to za to!!!

Ostrov plný želv, ale i barev...

Vidíš mě 🙊???

Ach ty výhledy 😍

Západ slunce 

Vracíme se člunem na loď. Musíme pádlovat, protože náš motor ke člunu je naprosto kaput 😫... To si s nimi ještě vyřídíme... Dát nám takovej šunt!!!

Po příjezdu na loď nám zbytek posádky živě líčí, že v okolí naší lodi kroužili čtyři žraloci 😱. Trochu mě mrzí, že jsem je neviděla... Ale ve vodě ho potkat opravdu nemusím... 🤣

Trochu pokecáme a polovina posádky rozjíždí na palubě diskotéku... 😫 Tak tohle zase já nemusím... Řve tam hudba a to se mi do tohoto přírodního ráje prostě nehodí... Ale ať se baví... Já si jdu číst.

Jen kdyby tak neřvala ta hudba 😫. Snad půjdou brzo spát... 😖

Pondělí 20. 6.

Canouan, Grenadiny - Modrá Laguna, Svatý Vincent

Na dnešek je naplánován přesun zpět na Svatý Vincent a prohlídka hlavního města Kingstone.

No jo, ale pár jedinců by se ještě rádo potápělo a vidělo opět krásnou mantu 🤷‍♀️!!!

Ale co ti žraloci?! 🦈

Rychle googlíme, jestli jsou v Karibiku nějací žraloci nebezpeční... Všude píšou, že se jich tu nemusíme bát 👍😂. Budeme jim teda věřit a měníme trochu plán. Ráno nebude odjezd v 5.00, ale později a ještě si trochu zašnorchlujeme 🥽😍.

Byla to nádhera, opět takové malé akvárium... Já už mantu bohužel neviděla, ale ti, co ji neviděli včera, tak se s nimi rozloučila...

Asi má na každého přesně stanovený čas 🤷‍♀️.

Vydáváme se na moře. Vlny jsou v některých místech obrovské, hlavně kolem návětrné strany Bequiry.

Cesta okolo Bequiry je opravdu výzva 🙀😆.

Fouká nám nepříznivý vítr, od severu, což je protivítr. Takže volba lepší cesty asi neexistuje, musíme se s ním doslova poprat 🙄.

Chvílemi si připadám, jako bych jela v tanku (to je jen představa, protože ve skutečnosti jsem v něm nikdy nejela...) nebo po panelech na D1 😱. Vydává to totiž úplně stejné zvuky... Zajímalo by mě, jak bychom v těchto podmínkách zachraňovali někoho přes palubu??!!! Asi nijak 🤷‍♀️🤷‍♀️🤷‍♀️

Raději se tedy pořádně držím 😸...

Nakonec šťastně v plném počtu kotvíme v Modré Laguně. Už nás tu znají, ale místo na molu pro nás nemají 😫. Musíme na bójku... Doplnit vodu budeme prý moct až ráno, až se rozhodne nějaký katamarán odplout. A čekají nás na pevninu zase pádla, protože motor u člunu je definitivně kaput 🙄!!!

A já se tolik těšila na sladkou sprchu 😢... No tak ráno...

Tak jsem si aspoň definitivně odloupla ten ukopnutý nehet. Původní už mi spíš překážel... Je to hezky zahojené, vůbec to nebolí, ani nepálí... Jen ten nový nehet zatím chybí 😁. Ale aspoň že tak... 👍

Snažíme se domluvit opravu motoru s místním opravářem. Prý bude do rána hotová... No tak to jsem zvědavá... Známe zdejší kutily 🙊...

Pokud chceme na výlet do Kingstone, je nevyšší čas chopit se pádel a objednat taxi.

To se nám daří velice rychle.

Náš taxikář je velice šikovný a milý černoch. Cestou nám podává výklad o městě. 👍 Rozumím mu tak každou třetí větu, ale zbytek si snadno domyslím 🤣.

Město bylo krásné. Plné usměvavých (podotýkám, že dost často zhulených 🤣) černochů, zajímavých budov, koz na hřbitově, ptáků na silnici, potkanů v kanálech a mnoha tržišť (nyní už zavřených), kostelů a supermarketů 😱😁.

Kozy na hřbitově

Jeřábi v ulicích

Občas velmi zajímavé domy 😃

Náš taxikář na nás po domluvě čeká 1,5 hodiny, takže procházíme jen část města... Ale jak jsem psala, stála za to. Procházku zakončujeme místní speciální zmrzlinou z muškátového oříšku. Byla vynikající 😋😋😋...

Muškátová zmrzlina 😋

Chceme si zajít ještě na drink a někteří i jídlo do jednoho baru na pláži. CHYBA!!!

Vypadal sice stylově, ale když k nám po několika urgencích dorazila obsluha, tak už nám jen sdělovali, co všechno nemají 🤷‍♀️😫. Myslím, že kdyby nám řekla, co mají, byl rozhovor mnohem kratší...

Někteří to vzdali a šli vedle, někteří vydrželi a přece jen si nějaké jídlo objednali... DRUHÁ CHYBA!!!

Příprava jídla totiž trvá více než hodinu 😫. Začínám pochybovat, že u některých je hlad větší než ospalost... Kdyby mohli, tak asi svou objednávku i zruší...

My si naštěstí nedali nic, Vašek si v marketu v marině koupil čínské polívky 🙄 a já po té zmrzlině nemám hlad...

Přichází k nám mladík, co opravoval motor. Prý je vše hotové... HURÁ, tak aspoň nějaké pozitivum... 👍🤣

My, co nemáme objednané jídlo a ti, co se šli najíst jinam, odjíždíme k lodi.

Na loď stejně musíme dopádlovat, vyndali jsme z člunu benzin...

Pro zbytek se chce Vašek vrátit až dojedí - a už opět s motorovým pohonem... TŘETÍ CHYBA!!!

Motor je stejně rozbitý - na chvilku sice fungoval, ale zpátky opět všichni pádlují!!! 😫😫

Tak já nevím, co si o zdejších kutilech myslet 🤷‍♀️. Řeknu si Welcome to the Caribbean a jdu si raději lehnout 😂.

Úterý 21. 6.

Modrá Laguna, Svatý Vincent - Wallilabou Bay, Svatý Vincent

V noci pěkně sprchlo, ale ustáli jsme to výborně. Čekáme jen, až nám dovolí zakotvit u mola a my doplníme vodu a dojedeme koupit jídlo. Prý to bude kolem deváté, ale známe je 🙊...

Mezitím využijeme sprchy v marině, takže jsme všichni jak vyměnění - čistí a voňaví 👍. Tedy aspoň většina 😂.

Dochází i na úpravu účesu 👍😃.

Velice praktické!!! To musím využívat častěji 🤗.

Dokonce reklamujeme i opravu člunu, aby nám řekli, že to opravit nedokážou. Nahlašujeme závadu i společnosti, od které máme loď. Hrozně se diví... Jasně, dělají blbý, aby nám nemuseli nic vracet... Ale to nás ještě neznají 🤣...

Paráda, takže do konce plavby pádlujeme!!! Na to jsem tedy zvědavá!!! 😖

Sice déle než jsme chtěli, ale nakonec přece jen vyplouváme. ⛵️ Dnes nás čeká Wallilabou Bay, alias Port Royal z Pirátů z Karibiku 👏👏👏. Už se opravdu moc těším...

To je pohoda!!! Takhle bych loď dokázala řídit taky...

A jsme tady!!! Wallilabou Bay i s obloukem pro oběšence!!!

V Port Royal jako Jack Sparrow 😃 - akorát ta loď nám při příjezdu naštěstí neklesla pod hladinu...

Kotvíme tu jediní - výhoda cestování po sezóně 👍. 

Hned po příjezdu nás odchytávají všemožní obchodníci. Bodejť ne, jsme tu mimo sezonu a tudíž jediní návštěvníci v přístavu 🤦‍♀️. To se jich nezbavíme!!! 🙄

Nakonec kupujeme nějaké lobstry (velké krevety) a pár drobností. Objednáváme si na ráno domácí chleba 😋. To jsem zvědavá, co to zase bude... 

Večeře??? Museli jsme něco koupit, jsme tu jediní - nevýhoda cestování po sezóně 😆🙈.

Místní nám zdarma dovážejí asi 10 kg manga a papáju. Myslím, že už jsem tu snědla tolik manga, co doposud za celý život naše celá rodina dohromady... Válí se tu všude a je strašně dobrý...

Také jsme upozorněni na plážový bar u Jarouška, Jaroušek prý mluví dokonce česky!!! No tak to nemůžeme minout 😁...

Hledíme také přímo na bar u Jarouška - prý v Pirátech i hrál 🤷‍♀️, nějaké křoví... 😆.

Nakupovací mise splněna, můžeme vyrazit na trek. Dnes máme v plánu projít si Vermont National Trail, kde se podíváme do pralesa s papouščí rezervací. 

Zase nám nabízejí průvodcovské služby, ale odoláváme. Myslím, že chodit po šipkách zvládneme 😁.

K treku je potřeba dopravit se taxíkem. Cestou máme krásné výhledy a taxikář nám ochotně zastavuje na focení. 

Vyhlížejí učitelku? Vždyť už jedu 😆.

Také místní auta mají dost barevná...

Vyrážíme... Hned na začátku na nás dýchne pralesní atmosféra. Je tu prostě nádherně. Spousta obrovských stromů porostlých liánami, kytek, ještěrek, hub a občas i hlasitých zvuků papoušků. Ty ale nevidíme zblízka, jen občas nad námi proletí... 🥲 Ale i tak je to boží. Dokonce i počasí nám přeje, protože je mírně pod mrakem.

Kmeny a kořeny uzpůsobené hurikánům 🙀.

Já v pralese 🤣

Jako Jane v Tarzanovi 😃

My to doma pipláme, aby to kvetlo, tady je to vlastně plevel!!!

Zrozena pro prales 👍.

Jediné, co bych tomu vytkla je, že to vede asi kilometr po přírodních schodech nahoru a asi kilometr dolu. Moje kolena mi dávají jasně najevo, že tento způsob cestovaní není příliš dobrý 🙊. Ale co, ať si zvykají. Za 10 dní je čeká větší nápor, ale zatím je nebudu děsit 😂.

Prales jsme zvládli, jedeme zpět...

To ještě netušíme, jak to rozjela druhá část posádky v baru u Jarouška 🍹😱🤣👍. A pěkně to tu rozjeli!!! S pitím místního rumu, s karaoke i tancem 🤪.

Jaroušek se předvedl v těch nejlepších barvách 👍.

Přidáváme se k nim a musím říct, že to bylo super. Jaroušek umí pár českých slov, jako na zdraví, ahoj apod. Prý za ním přijela i Tereza Maxová 😸... Je hrozně fajn. Tvrdí, že nejraději má Čechy, Slováky a Poláky... Asi umíme nejlíp pít... Naše posádka rozhodně 👍. Končíme, až když nám Jaroušek řekne, že už jsme všechno vypili 🙄🤣.

Cesta na loď je velmi zajímavá a díky Romče i dosti adrenalinová. Ale vše jsme zvládli na jedničku... 

Středa 22. 6.

Wallilabou Bay, Svatý Vincent - Castries, Svatá Lucie

Dnes nás čeká zejména dlouhý přejezd. Proto si musíme užít ráno na pevnině. 

Vydáváme se do pozůstatků filmových kulis Pirátů z Karibiku. Je to úplně boží, připadám si jako v ráji 🤣. Mají tu dokonce původní rozpis natáčecích dnů a jednotlivých scén!!! 

Vyfotíme se na šibenici a v rakvi, ať víme, do čeho jdeme 🤣...

Filmový Port Royal

Uvnitř zůstaly pozůstatky z natáčení...

Dokonce je tu i rozpis natáčecích dní...

Tato loďka kryla Deppa a Blooma pod vodou 😍.

Jedno molo stále stojí.

Druhé už podlehlo času.

V tomhle kole se Jack Sparrow v druhém díle pěkně zatočil...

Postupujeme dál. Naším cílem je nedaleký vodopád. Zavede nás k němu asi dvacetiminutová cesta po silnici. Je to malebná zahrada s jedním vodopádem. No, vodopádem... spíš vodopádíkem. Myslím, že na Islandu by to jako vodopád ani nenazvali, spíš vodní přepad 😂🤣... 

Ale bylo to pěkný a hlavně osvěžující... 

Po vyplutí si ještě pořádně prohlížíme oblouk oběšenců a hurá na oceán. 

Moře je klidné, čeká nás dlouhá cesta. Chvilku sleduju, jestli nebudou našimi společníky delfíni, ale žádné představení se nekoná. Tak si jdu, stejně jako ostatní, najít místo k ležení a celou cestu prokrastinuju 🙄😂.

Do přístavu přijíždíme po západu slunce, což je tady mimochodem v 17.30!!! Nikde žádná loď, to je divný...

Máme trochu problém najít místo k zaparkování. Prý můžeme kdekoliv na kotvu. 

Ale kotva nám nedrží pevně a dokonce se nám jednou zamotá do lan. Ještě že máme šikovnou posádku, která nás vymotá... Kotvu zavrhujeme.

Objevujeme asi nákladní molo... Po zakotvení jsme ale upozorněni, že tam to bohužel není možné... Ach jo, takové pěkné místo a ještě přímo naproti celnici, kam se zase zítra musíme jít přihlásit, protože jsme změnili stát 🤦‍♀️.

Prý máme jet na bójku. 

S čelovkami na hlavě hledáme bójku. Podařilo se. Je to nějaká stará zarostlá superbóje, ale aspoň že konečně kotvíme.

Vypadá odpudivě a zašle, snad nás udrží 🤷‍♀️.

Dáváme si vynikající lobstry a kuře s rýží. 😋😋😋 Luxus!!!

Sice spíme prakticky na náplavce, ale zítra nás čeká další krásný den.

Čtvrtek 23. 6.

Castries, Svatá Lucie - Pigeon Island, Svatá Lucie

Vstávám hodně brzo, kolem páté. Nemůžu se dočkat návštěvy města a výletu na Pigeon Islandu. 😁

V osm hodin přejíždíme k nákladnímu molu před celnici, abychom vše co nejrychleji vyřídili a měli dostatek času na vše plánované... 👍

Tentokrát nás sice nikdo nevyhodil, ale EJHLE!!!   Zdejší celníci vůbec neumí se systémem, kterým se přihlašují a odhlašují malé lodě 🤦‍♀️, covidový pracovník je v dopravní zácpě a imigračního je potřeba dovézt na místo z letiště 😫😢.

No, to si z nás snad dělají legraci, NE???

Tady čekáme na povolení ke vstupu...

Celnice a imigrační

Místo plánovaného téměř tříhodinového výletu po Castries nám po vyřízení všech formalit na něj zbylo 45 minut!!! SUPER, to uvidíme velké 💩. Než se zorientujeme, budeme muset vyplout, abychom stihli trail na Pigeon Islandu...

Ale co... aspoň něco 😼.

Rychle zaběhnu alespoň ke kostelu (zrovna se tu koná pohřeb!!! - to vidět nemusím) a na náměstíčko. Přidávám se ke Kamilovi s Romčou - jinak už naši loď nenajdu 🙀😸. Město mi přijde jeden velký chaos, nebo to možná způsobuje krátký limit, který máme??? 🤷‍♀️

Jde jí to skoro jako Evičce 😆.

Na ty chutě nezapomeneme 😋.

Ještě skočíme do tržnice a uskutečníme první drobné nákupy na naší plavbě.

Všichni jsme zpět na palubě VČAS!!! Panečku, to je disciplína!!! 👏

Přeplutí na Pigeon Island je kratičké. 

Náš poslední nocleh jsme si vybrali nádherně. Krásné pláže, úžasná voda, krásné výhledy 😍... Co víc si přát??? Snad jen ještě aspoň týden v tomto ráji... Ale nesmíme být hamouni 😆...

Je to ráj 🥰.

Po výborném obědě a osvěžující koupeli vyrážíme na plánovaný trail - naším cílem je vojenská pevnost na vrcholku kopce. 

Cesta je jednodušší, než se zdá od lodi. Dost nám hraje do karet také počasí - sem tam se sluníčko schová na chviličku za mráček 😁. A už jsme dost aklimatizovaní, takže nám to vedro vůbec nevadí 👍👍👍.

Trailu se nedalo nic vytknout. Příjemnou cestu završily krásné výhledy do okolí (jsme na původně ostrůvku, který byl uměle spojený s pevninou) - vidíme i Martinik, i velkou část Svaté Lucie... 😍

Je tam i náš katamarán 🤣. Ten nejblíž molu...

Kdyby tak šlo odletět zpátky na Grenadiny 🥰.

Večer odcházíme do baru na pláži utratit poslední karibské dolary. Zítra už totiž budeme vše platit opět v eurech...

Dáváme si vynikající večeři. 😋 Máme s Vaškem  dohromady smažené kalamáry a rybu mahi mahi s fazolovou rýží a salátem. Na pití pivo Carib a banánový koktejl. Bylo to úžasný, jen Vašek je nějaký bez nálady... Nechápu 🤷‍♀️... Asi mu tu chybí jeho běžná dávka spánku 🤷‍♀️😁.

Na lodi posedíme jen chviličku a jdeme si užít poslední noc na volném moři 😢⛵️. 

To se bude těžko opouštět 😢.

Pátek 24. 6.

Pigeon Island, Svatá Lucie - la Marina du Marin, Martinik

A je to tady... Čas se nachýlil a my máme před sebou poslední den plavby 😢...

Dáváme si tedy dlouhou koupel ve zdejší malebné zátoce. Voda je úžasně teplá, křišťálově průhledná a nabízí krásné výhledy... Necháváme se pohupovat na hladině jako korek  a vůbec se nám nechce z vody 😁...

Je ale čas vyplout. Cesta není dlouhá, asi 4 hodinky. I tak Martina doslova trpí. Chudák, nechtěla bych být v její kůži 😱🙄.

Máme časovou rezervu, proto zastavujeme v malebné zátoce Martiniku na poslední koupačku. Opět je z nás volně plovoucí korek 🤣. Tohle se bude těžko opouštět...

Vyrážíme. Doplňujeme benzín a kotvíme v domovském přístavu. Je to tak, naše plavba definitivně skončila 😢. 

Domovský přístav

Loď je bezpečně na svém místě.

Jdeme ji zapít do Kokoarum baru - od 17 do 19 hodin zde probíhají šťastné hodinky v podobě všech míchaných nápojů za 6.50 euro! Jako správní Češi (a Slováci) si tuto příležitost nenecháváme ujít a využíváme ji naplno 😋🍹.

Poslední noc na lodi nastala...

Sobota 25. 6.

Martinik - odlet do Paříže

Ráno uklízíme a předáváme loď. S charterovou společností probíráme potíže a náklady s motorem na dinghy. 

Po brilantním výkonu naší vyjednávačky Evy dostaneme jako kompenzaci platbu za dva taxíky do místní destilérky (kam chceme jít) a odtud pak i na letiště. 👍 Jinak bychom za to platili 300 eur!!! No prosím, když se chce, tak to jde 👏!!!

Po předání lodi vyrážíme do destilérky na prohlídku a ochutnávku rumů. A samozřejmě na jejich zakoupení 🤣...

Palmová alej - miluju palmy 🥰.

V zajetí cukrové třtiny

Extravagantní výzdoba zdejší zahrady

Právě jeho rumy si koupíme 😍🤣.

Není jich tu zrovna málo 🤣.

Máme v plánu koupit dvě lahve. Nakonec neodoláme a kupujeme tři 🤦‍♀️😁. Ještěže nám to Tomáš s Luckou a Martina dají do svých odbavených zavazadel 👍...

Cestou taxíkem míjíme obrovské banánové plantáže 🍌. Kdyby tak něco takového rostlo u nás 😋.

Je konec, jsme na letišti a protože my s Vaškem letíme trošku jiným letem než ostatní, nastává loučení...

⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️

PŘÁTELÉ, BYLO NÁM S VÁMI SKVĚLE A DOUFÁM, ŽE JEŠTĚ NĚKDY SPOLEČNĚ NAPNEME PLACHTY.

⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️⛵️